Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nulla salus bello - Kapitola 10.

Edward by Zuzka


Něco kratšího...

KAPITOLA 10.

 

Antoine de Saint-Exupéry: "U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají..."

 

Damian se vrátil brzo. Stále měl ještě zmatek své hlavě, ale měl už alespoň plán. Rozhodl se, stejně jako Esme a Carlise, navštívit Edwarda a Bellu, kteří právě byli v Evropě, tedy na druhé straně zeměkoule.

 Ano, byl to zbabělý plán. Ale co se dalo dělat...

 Prostě si nemohl zvyknout, že je Georgova tak nesnesitelná. Doufal, že vzhled je jediným rozdílem, ale spletl se. Neměla tu vzácnou vlastnost svého bratra, který vždy přesně věděl, kdy má mlčet nebo kdy odejít a nechat Damiana o samotě. Jeho sestra vždycky udělala pravý opak. Ale stejně...tak nějak jí nemohl odolat....

 Když se vrátil, Daniell už byla po obědě, měla skoro sbaleno s pořád jí ještě teklo z nosu. Když ho postřehla, vrhla o něm jeden rychlý, zkoumavý pohled. Znovu ten mrazivý, znepokojující pohled šedých očí. Jediný pohled a Damian začal mít pocit, že už zase ztrácí velení sám nad sebou. Ale přemohl se a celé odpoledne ji okázale ignoroval.

 „Kdy už pojedeme?" začala k večeru kňourat Daniell.

 „Pojedeme až řeknu!" zavrčel stroze z křesla u televize.

 „Když ti to udělá dobře," odsekla Daniell otráveně. Damian se samolibě ušklíbl a položil si nohy na stůl.

 Když se začalo stmívat, nařídil jí, aby si sbalila věci. Pak popadl její tašku a oba vyrazili k recepci. Damian doufal, že všichni hosté už budou na večeři a jim se podaří nenápadně zmizet. V recepční hale však seděly tři Danielliny známé.

 „Copak vy dvě hrdličky? Už odjíždíte?" zašveholila jedna z dam a druhá hned pokračovala: „Co se tak mračíte, nějaká hádka?" vyptávala se.

 Damian se na vteřinu zamračil, ale pak se mu po obličeji rozlil okouzlující úsměv. Vzal Daniell kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Daniell se divoce rozbušilo srdce, navenek se však tvářila stále stejně nezúčastněně jako předtím.

 „Vůbec ne," odpověděl a otočil Daniell k sobě. Naklonil se k ní a zašeptal jí do ucha: „Musíš hrát se vším všudy."

 Cítil, jak celá ztuhla a napjala se . Její pohled metaly blesky. Damian se jejím vztekem jen bavil, bal už stejně rozhodnutý  co udělá. Bylo to pro něj tak lákavé a zároveň byl hrozně zvědavý, jaké to asi je. S ní. Hodil za hlavu veškeré obavy a naprosto se oddal své touze. Aniž by se nějak rozmýšlel nad následky, přitáhl ji k sobě a něžně ji sevřel ve svém kamenném náručí.Cítil její horký dech, bijící srdce a teplo sálající z celého jejího těla. Pak ji políbil.

 Vůbec to nebylo stejné, jako když líbával dívky kdysi. Ten dotyk byl prostě čistě na způsob Daniell McEwanové. Elektrizující a vzrušující jako nic jiného, co kdy zažil. Mnohem lepší než se všemi upírkami. Omámení a zmatek ho naplňovaly příjemným rozechvěním. Skoro jakoby se mu mělo každou chvíli znovu rozbušit srdce.

 Daniell se zpočátku díky momentu překvapení ani nebránila. Damian ji pro jistotu sevřel trošku pevněji a přejel jí jazykem po rtech. Aniž by tomu mohla nějak zabránit, její tělo vydalo jasnou odezvu. Překvapeně vydechla a lehce přitom skoro nevědomky pootevřela ústa.

 Oba dva si dobře uvědomovali pohledy všech v místnosti. Daniell cítila, jak  jí Damianova ledová ruka lehce přejela po tváři až na krk. Daniellino srdce se rozbušilo ještě divočeji. Hlavou se jí hnaly splašené myšlenky. Nedokázala je ani pořádně utřídit, ale jednu z nich vnímala tisíckrát víc než ostatní. Damian se však náhle odtáhnul a vzápětí se rozesmál. Jeho krásný, sametový smích se nesl ztichlou místností. Daniell zpočátku nechápala, co je k smíchu, ale pak jí došlo,že to asi bude to, jak se tváří. Zklamaně a ublíženě.

 Rychle zatřepala hlavou, vzpomněla si, že by vlastně měla být naštvaná a odkráčela ven. Nasedla do auta  a naštvaně práskla dveřmi. Ten zatracenej parchant si ze mě ještě bude dělat srandu?!

 Damian je mezitím odhlásil a ještě pořád mírně omámený vyšel za Daniell, připravený na cestu plnou...mlčení. A tři stařenky měly nové téma k hovoru.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nulla salus bello - Kapitola 10.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!