Ahojda! Zdá se, že vyhrožování cihlami zabralo a já se pustila do psaní! Především bych chtěla poděkovat za ty minulé komenty, vážně mě potěšili! No, ovšem dneska... tento dílek je především z Forks, jelikož zítra příjde to hlavní, ale o tom zas příště jo? Takže prosím o komenty a kritiku, Vaše ZabZa
Povídka věnovaná Nikol18 a Marketik, Jarusce, Adri, Petrušce, NikkiR, Andree, Anamor8 (Romče), Ness, no prostě těm skvělým lidem, které mám tolik ráda.
09.12.2009 (14:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5234×
7.kapitola – Together?!
Neznámá osoba
Mnoho ztroskotanců volá o pomoc proti větru.
Seděli už několik hodin nad stolem. Vlkům se únavou klížily oči a upíři už přestávali být tak pohostinní. Tahle cesta nikam nevede, pomyslel si Carlisle a ještě jednou se zadíval na naštvaného starce.
,,Chate, zamysli se nad tím,“ vyzval ho znovu a když stařec zvedl oči, aby se koukl na toho opovážlivce, uhnul očima. ,,Je to jediné logické řešení,“ mluvil dál a Chat se mračil čím dál tím víc.
„Jediné?!“ zopakoval po něm a ušklíbl se. Tohle se mu ani za mák nelíbilo. Přišel je požádat o pomoc, to ano, ale takhle? Tohle opravdu neplánoval.
Carlisle si povzdechl. ,,Jediné logické,“ opravil se.
Jacob zavrčel. Popudilo ho to. Říkal, ať sem nechodí, neměli to dělat, ale ten stařík si prostě nedal říct. Jenže pak si uvědomil, že je vlastně stejný jako on, povzdechl si.
,,Chate,“ promluvil znovu Carlisle, ,,opravdu nevím, jak jinak bychom to udělali. Vy potřebujete jídlo a pátrání může trvat i několik dní a čím dřív je najdeme, tím líp,“ domlouval mu.
Stařík přemýšlel. Snažil se najít nějakou skulinu v tom, co mu tady říkali. Ještě pořád mu nevěřil, to bylo jasné, ovšem mohl se pokusit začít věřit. Aspoň na chvilku...
,,Mě se to prostě nezdá,“ zamumlal. ,,Kdo ví, čeho jste schopni. Víte stejně dobře jako já, že vám nevěřím a je to pravda,“ řekl zlostně. ,,A tím, že jsme za vámi přišli, se z nás nestali přátelé, to si zapamatuj,“ upozornil jej a znovu se zamračil.
,,Co já vím, čeho jste schopni?!“ řekl za chvíli a hlas mu divně přeskakoval. ,,Můžete je klidně najít a pak ji tam nechat, nebo třeba ihned umlčet a nám pak říct lež. Kdo ví, čeho jste schopni, Carlisle?“ podíval se upírovi do očí.
Carlisle se zamračil. Na tohle nepomyslel. Tak moc mu Chat nevěřil? Po tom všem? Po těch letech nepřátelského míru? Jeho obočí se stáhlo do jedné přímky. Promnul si kořen nosu a přemýšlel nad odpovědí. Hodiny mezitím poklidně odtikávaly další strávenou hodinu v domě upírů...
,,To bychom neudělali,“ řekl rozzlobeně. Už podruhé za tento týden ztratil nervy. ,,Po tom všem by si nám měl trochu důvěřovat,“ řekl a jeho obočí se stáhlo ještě více k sobě. Člověk by řekl, že už to snad víc nejde.
,,Po tom všem? Carlisle, zřejmě si neuvědomuješ základní fakt, že my jsme vlkodlaci a vy upíři!“ řekl rozmrzele Chat.
Carlisle už chtěl něco říct, ovšem někdo ho předběhl.
,,Vážně?“ řekla rozzlobeně Rose, kterou to už opravdu štvalo. ,,Tak co tady děláte?“ zeptala se zlobně a měřila si Chata pohrdavým pohledem. Ten před ním uhnul. Najednou mu bylo až moc horko.
Jacob zlostně zavrčel a udělal jeden krok dopředu, ovšem zastavila ho malá teplá ruka. Zlobně pohlédl na Setha, který si jako poslední zachoval chladnou hlavu. Ignoroval jeho pohled a otočil se k upírům.
,,Takhle se nikam nedostaneme,“ řekl rozhodně a ignoroval vražedný pohled Jacoba a překvapivý pohled Chata. Člověk by nevěřil, kolik je v tom chlapci odvahy.
Seth se otočil směrem ke Carlislovi a promluvil jako pravý diplomat. ,,Vy je chcete jít hledat na moře, ovšem jak i my víme, vy dlouho nevydržíte bez krve,“ řekl a zamračil se. Mrzutost jakoby teď přešla i na něj.
Carlisle váhavě přikývl. ,,To ano,“ připustil. ,,Ale my vydržíme klidně i měsíc. Bude to problém, ale my to zvládneme a kdyžtak si můžeme vzít krev sebou do zásoby,“ řekl a zvědavě pohlédl na mladíka. Nevěděl, kam tím směřuje.
Seth váhavě přikývl, jako by si spojil dva a dva. ,,V tom případě si i my můžeme vzít své jídlo. Nebo nám snad chcete říct, že máme malou loď nebo na čem to vlastně... tentononc?“ zeptal se a sklopil oči. Tohle možná nebyl až tak dobrý tah.
Carlisle se ovšem usmál. Setha měl vždy ráda. Jako jediný jimi nepohrdal a vždy je bral takové, jací jsou. Byl prostě jiný. ,,Máš samozřejmě pravdu,“ uznal váhavě. ,,Ale já vím, že byste chtěli jet všichni a to bohužel jen tak nepůjde,“ řekl a úsměv mu trochu pohasl.
,,A kdo říká, že všichni?“ vyhrkl Seth a usmál se. ,,Myslím, že postačím já..,“ řekl a pak se otočil k Jakobovi, který se v tu chvíli tvářil skoro zoufale, ,,....a Jacob,“ dodal a usmál se na upíra.
Carlisle se zamyslel. ,,To by neměl být problém,“ uznale se podíval se na Chata. ,,Souhlasíš s tím?“ zeptal se. Chat se zamračil. Byl překvapen, jaký směr nabrala konverzace a až příliš pozdě si uvědomil, že s tímto plánem všichni souhlasí a kdyby chtěl něco namítnout, ztrácel by tu čas.
,,Nesouhlasím, ale beru to,“ řekl podmračeně. Seth s Jacobem se rozzářili jako sluníčka, kdežto Rose jen výhružně zavrčela. Teď to teprve začne, pomyslel si Emmett a usmál se na Rose, kterou to ještě více dopálilo...
Edward
Od ,naší‘ intimní chvilky uplynulo několik hodin a z pěkně nažhavené letní noci se stala noc na bodě mrazu. Ne že by mi to nějak vadilo, ovšem od té doby, co jsme na tomto ostrově, mám chuť pořád něco dělat. Vím, je to opravdu divné, jelikož já byl vždy samotář, ovšem teď jsem ji chtěl provokovat. Bavilo mě to. Hádky s ní. Bylo to něco, čím jsem se mohl zabavit.
Seděla asi dvacet metrů ode mě a co pár minut po mně švihla očima. Zřejmě netušila, že jí taky pozoruji, jen tak nenápadně, a já byl rád. Po té chvilince se toho změnilo dost. Má mě za úchyla a to dost oprávněně, já bych se bral taky za úchyla. To je pravda...
Jenže jak jsem řekl, nehodlal jsem tady umřít nudou, což tedy bylo málo pravděpodobné vzhledem k tomu, že už mrtvý jsem, ale berme to obrazně. Chtěl jsem ji nebo spíše jsem měl takové divné nutkání – musel – jsem ji nějak vyprovokovat, ovšem jak? To mi v tu chvíli zatím nedocházelo.
Ovšem pak můj pohled upoutalo něco jiného než její hnědé oči a její krásný zadeč- sakra! Moře vyplavilo na břeh něco, co jsem tady opravdu nečekal, ale bylo to něco, co jsem přesně potřeboval k tomu, abych ji vyprovokoval. Bylo to dokonalé!
Bella
Seděla jsem tam na tom písku a co pár minut pošilhávala po tom úchylovi. A taky co pár minut jsem si popotahovala svoji róbu. Smrděla ještě po něm, ovšem co se dalo dělat. Nahá před ním běhat nebudu, stačilo mi to ve vodě.
Uslyšela jsem jeho tiché kroky, ovšem neotočila jsem se. Dokud nebude nebezpečně blízko, tak se neotočím, ovšem neuběhla ani sekunda a už mě něco hrubě udeřil do zad.
Na chvíli mi to vyrazilo dech, ovšem já se ihned potom vzpamatovala a překvapeně se otočila. Do mého zorného pole se dostal Edward, který si právě v tu chvíli kopal s fotbalovým míčem.
,,Nechceš si zahrát?“ houkl na mě a já zkoprněla úžasem.
Omlouvám se za případné chyby
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Now I love you 7.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!