Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 30. kapitola/ Epilog

22.04.2010 (21:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 7622×

30. kapitola/ Epilog

Nikdo

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Pršelo a mladý pár se ve svém domečku tiskl k sobě.

„Zřejmě máme na déšť štěstí, co?“ zavtipkoval mládenec a láskyplně pohlédl na svoji lásku ve svém náručí. Usmála se.

„Máš pravdu, déšť nám vždycky přinesl štěstí…,“ přitakala a slastně zavrněla. Usmál se.

„Jsi smířená s tím, že tohle je posledních dvacet minut, co trávíme spolu?“ ujistil se a přitom se usmíval.

Úsměv mu oplatila. „Nejsem…, ale co se dá dělat, Alici se nedá jen tak odporovat, co?“ zeptala se a oči se jí podivně zaleskly.

Zasmál se. „Ne, Alice když si něco umane, jen těžko jí to vymluvíš, takže je lepší neodporovat…“ Zavrtěl hlavou. By lo to skutku nemožné, že tak malý človíček, jako Alice dok áže způsobit tak velký poprask a to jen kvůli svatbě!

„Ale vážně to nechápu,“ posteskla si dívka. „Je to naše svatba, ne? Náš den, nechci, aby byl v režii Alice.“

„No, proto jsi taky poprosila Leah, aby ti Alici zpracovala,“ odporoval mladík.

Dívka se usmála. „Jo, jenže to nebyl dobrý tah, jelikož se Alice spolčila s Leah a to je opravdu hodně špatné, nemyslíš? Jsou na nás dva, síly jsou vyrovnané, myslíš, že to zvládneme?“ otočila se k němu.

„S tebou zvládnu všechno,“ zašeptal.

Tváře jí trochu zrůžověly a on tím byl tím opět fascinován, Za tu dobu, kdy se poznali si nikdy nevšiml toho, že by se nějak moc červenala a před nedávnem, kdy to zjistil, byl překvapený, ohromený, ale šťastný. Zamiloval si ten pohled na ni. Vypadala snad ještě líp, ještě více dokonaleji, než před tím, jestli to samozřejmě bylo možné.

„Společně všechno zvládneme,“ opravila ho a pohladila jeho dokonalou, ledově studenou kůži. Milovala ten dotyk, ten rozdíl mezi nimi. Byli rozdílní, ale přesto stejní, ale co bylo hlavní – byli šťastní a zamilovaní.

„Pravda, společně zvládneme všechno,“ zašeptal a do vlasů ji vtiskl jeden polibek. Láskyplný, dokonalý, jen pro ni a ona to věděla. Usmála se a zavrněla. Milovala ho, on miloval ji – co si můžou přát dál?

„Ještě máme patnáct minut,“ šeptl. Zachichotala se.

„Vážně?“  opáčila. „To je spousta času… hodně moc času, že?“ zeptala se jako malé dítě a přitom ho donutila, aby si lehl. Poslechl ji bez sebemenších protestů.

„Pravda,“ přikývl a hladově si ji přitáhl blíže k sobě. „Spousta času, pro spoustu věcí…,“ zašeptal a pak přitiskl svá studená ústa k ústům teplým, plným a chutnajícím po jahodách.

Ano, snad teď už to bylo dokonalé a jejich přání, všechna přání se vyplnila.

… Oheň a Led…

… Zima a Léto…

… Stmívání a Svítání…

Tolik rozdílní a přitom tolik stejní. Milující, ctění, šťastní, smutní… žijící.

Láska se nedá vynutit. Nikdy nevíte, kde se objeví, kdy a jak, ale jednou na ni narazíte.

Jednou to třeba budete i vy, kdo narazí na zuřivou vlkodračici, nebo na potrhlého stoletého panice – upíra.

A pak vám radím dobře: zapomeňte na předsudky. Kašlete na ostatní a…

Milujte se…

Konec, jejich čas je u konce, pomyslela si tmavovlasá dívka a mrkla na svoji společnici. Společně vyšly na chodbu a zastavily se před dveřmi na konci chody. Tmavovlasá dívka zaťukala. „Hej, váš čas je pryč, jde se chystat svatba!“ zakřičela a člověk by řekl, že z tak malé dívky nikdy nemohl vyjít tak silný hlas.

Ozval se hluk, smích, zavrčení a pak souhlasné zabručení: „Ještě deset minut!“

Tmavovláska zavrtěla hlavou. „Máte smůlu, vás čas vypršel. Čekáme na vás dole, tak si pohněte, nebo jdou moje zdvořilostní fráze stranou a vy si budete přát, abyste se nenarodili,“ zahrozila a pak se na patě otočila.

„Pojď, Leah,“ vyzvala svoji společnici. „Dáme jim ještě pět minut… A pokud do té doby nepřijdou, přísahám, že na svoji svatbu v životě nezapomenou! Alici Cullenové nikdo odporovat nebude!“

Slovo závěrem:

K této povídce bych měla pár zvláštních díků pro pár opravdu zvláštních lidí :D

No, především by to bylo pro holky z ICQ a naše velké diskuze, tedy pro huny, chobotnicce, moji malé sestřičce prckovi, anamor, azeret… á, co já ještě vím, kdo tam byl? :D No, tento dík prostě patří těmhle lidem a naším chatovacím akcím po večerech. Díky lidi, jste jedničky!

Další dík patři pár dalším lidem, tedy mým poctivým komentátorům, kteří byli vždy tak ochotni a zanechali koment. Tedy: Odehnalce – díky holka!, gossipgirl – tvé komenty mě vždy potěšily :) , Andree, BJaně,  iv, jaaně,  Rock, Poppy, Idontknow – no, prostě těm čtenářům, kteří mě pravidelně zásobovali komenty a dováděli k šílenství jejich obsahem! :D Pokud bych měla vypsat všechny ty super lidi, bylo by to na dlouho a proto se omlouvám těm, které jsem zde neuvedla, ale věřte, že to vás vím, a že jsem vám za to neskonale vděčná!

Pro Dori, která mi tyto dva dílky zkoukla a zkomentla, díky!

A jsou tu poslední dvě díky, pro opravdu dvě výjimečné osoby, kterým je zároveň věnován tento poslední dílek!

První dík by bylo pro výjimečnou slovenku, která mě svým vtipem a neotřepaným humorem držela přes ICQ nad vodou. Toto díky patří Jaruš! Holka, jsi moje zlato! Pamatuj na to! – Tohle bych ti chtěla říct, jelikož jsi mě jednu dobu držela při zdravém rozumu,  a ani si to sama zřejmě neuvědomila, ještě jednou díky, Jaruš!

A druhé díky bych chtěla věnoval další speciální osobě, které jsem neskonale vděčná, zavázaná, ke které vzhlížím a hodně ji toho dlužím! Market, tohle je pro tebe! Pro tvoji neotřepanou osobu, pro tebe, jako pro mého korektora, který mi vždycky pomohl, pro kamarádku, které si vážím. Jsem ti vděčná, pamatuj na to!

Tyto dvě díky patří tedy dvou osobám, které se většinou zasluhují o další kapitolku NILY. Děvčata, jsme moje slunce! (Tohle berte i vy, zmínění lidé tam nahoře :))

Jó! Málem bych zapomněla! :D Adri, kde jsi? Je tu ještě poslední díky, vlastně možná třetí speciální dík pro Adri, dalšího švihlého člověka, který mě nutil psát NILY a s některými kapitolami hodně pomohl, za což jsem jí neskonale vděčná, takže zřejmě už poslední velké díky patří této úžasné osobě, u které mám slíbený nový nehtíky! :D Holka, vážně díky!

No, na koho jsem zapomněla? Aha! Pají! Zlato moje! S velkou omluvou a zároveň s velkým díkem tu před tebe předstupuju. Tvůj hudební vkus se sem bohužel nehodil, omlouvám se! A děkuju ti za to, jak jsi mě dokázala dohnat k psaní za ty poslední dny! Tak snad už poslední díky pro Pajam!

Epilog/ 30. kapitola - byla podle mých slov divná, ale což, byla zde, je to Happy end, tak co chcete…?

… no? Teď už můžete začít házet kameny… :)

Prosím všechny, kteří na tuto povídku byť jen oko hodily, aby zanechali koment, děkuji! :))

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 30. kapitola/ Epilog: