Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 26. kapitola II. část

10.04.2010 (21:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4359×

26. kapitola – Problém Část II.

Alice

Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.

(Páji - tvůj hudební vkus bude využit v jiné kapitolce! :))

Zamračeně jsem hleděla na Edwarda a nadávala mu do všech blbů. On mi zamračený pohled oplácel a ukazoval mi moji budoucnost, tedy to, co mi udělá, pokud s tím nepřestanu, což jsem ani v nejmenším neplánovala.

„Alice!“ zavrčel vztekle, „mohla bys toho laskavě nechat?“ zeptal se a oči se mu podivně zaleskly.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nenechám toho, dokut se ty nezačneš chovat normálně,“ zasyčela jsem na něj a dál si ho zlostně měřila.

Povzdychl si. „Vždyť se chovám normálně!“ namítl.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nechováš se normálně, Edwarde! My všichni máme oči, my všichni vidíme, že máš náladu pod psa a pokud jsi to ještě nezaregistroval, tak Jasper cítí emoce!“ řekla jsem vztekle a byla jsem ráda, že jsme v domě jenom my dva. Ostatní jsem vyhnala z domu na nový lov.

Zamračil se . „Tak fajn, nechovám se jako normálně, jsem ještě větší zabedněnec než dřív, ale nikomu to snad nevadí, ne?“ zeptal se a v hlase měl jasnou známku sarkasmu.

„ Jak to můžeš říct?!“ vyjela jsem na něj. „Nikomu to nevadí? To se mýlíš, mně – nám – to vadí, Edwarde! Pořád jen sedíš doma, chodíš do školy, na lov jsme tě museli vlastnoručně včera dostrkat a to jsi doma teprve chvilku – čtyři dny. Chceš snad zeslábnout tak, až nebudeš moct chodit? Sakra, co tím svým chováním zamýšlíš, Edwarde?!“

Zavrčel. „Nezamýšlím nic, prostě jen žiju!“

Tahle situace mě opravdu začala štvát, ale to, co teď právě řekl, u mě vyvolalo smích. „Žiješ?“ zapakovala jsem posměšně. „Tomuhle říkáš život? A kde je ta radost ze života? Kde to je? Už ani nehraješ na klavír, nepomáháš Esme ani Carlislovi. Bojový duch, kterého jsi měl, jako by zmizel, a už se ani nevsázíš! Jasper ti včera nabízel, aby si s ním zahrál partii šachů, přestože ví, že mu budeš číst myšlenky, ale ty jsi odmítl! Tak jak teda žiješ?!“

Ve tváři se mu začal rýsovat zuřivý výraz. „Kdo ti dal právo posuzovat můj život? No tak jsem se změnil, no! Už mě třeba nebaví věci jako před tím, ale s tím se nedá nic dělat, že?“ zeptal se.

„Samozřejmě, že se s tím dá něco dělat, Edwarde! Tak si prostě najdi jiného koníčka, ne? Snaž se, sakra! Copak ty nevidíš, jak nás všechny ničí to, jak jsi se změnil?“ zeptala jsem se smutně.

Zavrtěl hlavou v neurčitém gestu. „Copak ty nevidíš, jak to ničí Esme?“ zeptal jsem se polohlasem. „Copak ty neslyšíš její myšlenky plné smutku?“ zeptala jsem se, vstala z pohovky a udělala k němu jeden váhavý krok. Ve tváři měl smutný výraz, zuřivost zmizela.

„A co Carlisle?“ pokračovala jsem. „Kde je tvé nadšení pro jeho práci? Kde jsi při řešení problému? Před dvěma dny tu něco takového měl a čekal na tebe, na to, až k němu přijdeš a pomůžeš mu. A ty jsi nepřišel, Edwarde. Všichni jsme to viděli a všichni jsme pak slyšeli Carlislův rozhovor s Esme, kde se navzájem utěšovali, Edwarde. Copak ty jsi to neslyšel?“ zeptala jsem se a udělala opět jeden krok směrem k němu.

„Jsi doma, Edwarde. Teprve pár dní, ale jsi tady a zároveň nejsi. Jako by jsi byl někdo jiný, Edwarde. Někdo… já nevím, nikdo z nás nevíme, co se s tebou stalo, snad jen Jasper, ale ten se v tvých pocitech taky moc nevyzná,“ zamumlala jsem.

Povzdechl si. „Promiň… asi se vážně chovám jak pitomec,“ řekl smutným hlasem.

Smutně jsem se pousmála, napůl ráda, že zněl jako ten starý Edwarde. „Tak co se děje? Kde je ten Edward – můj starší bráška?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Podíval se mi do očí – poprvé za celou tu dobu – a pak zavrtěl hlavou. „To je složité, Alice,“ zamumlal.

Zamračila jsem se. „Nikdy není nic tak složité, abych to nepochopila, Edwarde, “ pokárala jsem ho. „Tak dělej, vyklop to!“

Zavrtěl hlavou: „Prostě to nejde,“ řekl a začal se zvedl. Tohle byla moje poslední šance, jak se dozvědět, co se s ním vlastně stalo.

„Jde o tu vlkodlačí holku?“ zeptala jsem se a připravila se na to, že mě seřve, že mi do tohohle nic není, ale on se jenom zarazil a na tváři se mu objevil bolestný výraz.

Překvapeně jsem vydechla. Tak je to pravda!

Povzdechl si. „Alice, já na tohle opravdu nemám náladu,“ řekl smutně a potřásl hlavou.

Neříkala jsem nic, jen jsem tam tak stála a nechala svoje myšlenky plout a dělat si, co uznají za vhodně. On taky nic neříkal, ještě jednou si povzdechl – zřejmě nad mými myšlenkami – a pak se odebral pryč.

Stála jsem tam v obýváku naprosto ohromená tím, co jsem se dozvěděla. Nevěděla jsem, že mezi nimi něco bylo, jelikož mi byly všechny informace z ostrova zatajeny a já se svojí schopností nic neviděla. V téhle situaci jsem byla bezradná, ale alespoň jsem věděla něco: mezi Edwardem a tou holkou něco bylo, něco, co se zřejmě pokazilo a Edward se teď trápí.

A když si s tím neporadí on, budu to muset udělat já.

Alice Cullenová, teď nastal tvůj čas, pomyslela jsem si, vzala si peněženku a vyrazila na nákupy s jasným plánem: dát ty dva zase dohromady, jakýmkoliv způsobem!

Edward

S hlubokým povzdechem jsem usedl na postel a prohrábl si vlasy.

Nechtěl jsem se hádat s Alicí, ani s nikým dalším z mé rodiny, to jsem opravdu nechtěl. Ale ani jsem nechtěl, aby to vypadalo, že se jim odcizuji nebo že se zbytečně přetvařuji. A kdybych udělal něco z toho, poznali by to. Já… nedokázal jsem se chovat jinak.

Nemohl jsem být šťastný, ani si na to hrát, jelikož jsem neměl sílu a ani důvod tvářit se šťastně. Ale taky jsem nemohl jen tak odejít se svým trápením pryč, jelikož to bych taky nezvládl. Byl jsem uvězněn někde mezi a dělal jsem to, co jsem dělal doposud.

Ničil jsem naši rodinu.

Alice mi to řekla, sice ne přímo, ale teď to vím. Ničím Esme, Carlisla a všechny ostatní svým chováním, jenomže já se prostě nedokážu chovat jinak. Nejde to, jelikož to bolí. Skrývám svoji bolest, svoji nepochopenou bolest někde uvnitř sebe, a nevím, co s tím mám udělat.

A teď, když Alice ví, kdo stojí za tím vším, mi to na klidu moc nedodalo, jelikož vím, čeho je Alice schopná a co všechno může udělat jen proto, aby její rodina byla šťastná a pohromadě. Bylo to  podobné jako u Rose, která se chovala ochranitelsky a chránila svoji rodinu. Alice to dělala taky, ale tím svým zvrhlým způsobem, který se většinou nikomu nelíbil. Tentokrát se nelíbil konkrétně mně.

Křečovitě jsem zavřel oči a přestal myslet. Nesmím takhle uvažovat, přikázal jsem si. Tohle je špatné, moc, moc, moc, moc špatné, dodal jsem a zhluboka se nadechl, přestože jsem to nepotřeboval.

No tak, Edwarde, vem věci do svých rukou a udělej něco, pomyslela si moje bojovná polovina a ve mně se zvedla vlna odhodlání. Udělej to, udělej s tím něco, jednej, dokud je čas, povzbuzovala mě, ale pak se ozvala druhá – ta, která nikdy nic neřeší.

Proč se namáhat? začala. Řekla ti to sama, minulost nech minulostí, stejně už nic nezměníš a tamto už taky ne. Budeš vypadat jak blbec, když to uděláš, dodala pak a moje náhlé odhodlání se začalo mírnit.

Neposlouchej ho, ozvala se bojovnější část. Bojuj za to, co máš rád, křičela na mě, ale žádná další vlna odhodlání nepřišla, přitom jsem věděl, že bych rád bojoval za to, co mám rád. Klidně až do skonání světa, jen abych to měl.

Ale to nepomůže, ozvala se ta další část a já to vzdal, jelikož jsem tušil, že má pravdu.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 26. kapitola II. část: