Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you - 18. kapitola – Two

20.02.2010 (07:15) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4989×

18. kapitola – Vyprávěj - Two

Edward

Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná.

Chtěla, abych jí vyprávěl o své rodině, chtěla znát všechny detaily, chtěla vědět všechno, a já jí teda vyprávěl o mé rodině a o tom, co jsem spolu všechno zažili.

Vyprávěl jsem jí o Alici, jasnovidce, která je poblázněná do oblečení a při nákupech je k nezastavení. Vyprávěl jsem jí o Jasperovi, partnerovi Alice, který umí ovládat emoce a který je bývalý voják se stálými názory.

Vyprávěl jsem jí o Rose, upírce, která byla dříve určená pro mě. Vyprávěl jsem jí o ní, o tom, jak by klidně zemřela pro nás, pro rodinu a jak by také zemřela pro Emma, její lásku. V téhle části se pořád smála a chtěla vědět další příhody, historky o Emmovi a jeho dětské radosti...

Její smích byl jak balzám pro moji stoletou duši. Slyšet ho mi dělalo dobře, moc dobře. Byl jsem rád, že se směje, nechtěl jsem, aby byla smutná.

Vyprávěl jsem jí o Esme, upírce, která byla pro mě a pro moje sourozence jako matka, která ovšem v lidském životě dítě mít nemohla. Vyprávěl jsem jí o jejím tragickém konci, před tím, než ji našel Carli sle, před tím vším. Ona byla dojata, skoro bych řekl, že měla slzy v očích, ale já pokračoval dál k veselejšímu příběhu.

Vyprávěl jsem ji o Carlislovi, našem stvořiteli, který umí odolávat pachu krve, který je chápavý a milý, který mě vždycky pochopil. Vyprávěl jsem jí o jeho životě, když byl ještě člověk, a pak, když už byl upír. Ona žasla nad jeho skutky, bylo vidět, že k němu pocítila úctu a re spekt, přestože tohle bylo pouhé vyprávění.

A pak jsem jí také vyprávěl o mém životě. O tom, jak jsem žil s matkou a otcem, o tom jaký j sem byl... neposlušný synáček a o tom, jak nás skolila Španělská chřipka.

„A to je všechno,“ řekl jsem a tím zakončil mé vypravování.

„Páni,“ vydechla, zřejmě ohromena tím přívalem informací, které se k ní dostaly. „Máte opravdu... pestrou historii,“ řekla a mile se usmála. Úsměv jsem jí oplatil.

„To ano,“ přitakal jsem. „A teď, když znáš moji rodinu - znáš mě, bych zase já na oplátku znal já rád tebe,“ řekl jsem a snažil jsem se mluvit pomalu, abych ji moc nevylekal. Kdo ví, jak by to dopadlo.

Nasucho polkla a pak se mi zadívala hluboko do očí. Měl jsem pocit, že mi vidí opět až na dno mé duše. Cítil jsem, jak se prodírá mými vzpomínkami, i když jenom seděla a dívala se mi do očí. Zavrtěl jsem hlavou a přerušil náš oční kontakt.

„Máš pravdu,“ řekla, ale vyznělo to skoro jako povzdech.

„Ale pokud nechceš, nemusíš mi to říkat,“ řekl jsem ještě dřív, než začala říkat svůj příběh.

Usmála se. „Ne, to je dobrý. Je to jako obchod. Ty jsi mi řekl něco o vás, já bych ti to měla oplatit, ale upozorňuji tě, že u nás to není až tak harmonické jako u vás. A můj příběh... moje minulost není veselá,“ řekla a sklopila zrak do klína.

„Dobře,“ řekla spíše pro sebe, aby si dodala odvahu. Pak zvedla svůj zrak a koukla se do moře. Se zastřeným pohledem začala vyprávět...

„Narodila jsem se v roce 1991. Byla jsem něco jako malý dárek, který nikdo nečekal a popravdě... i nikdo nechtěl. Tedy, abych to upřesnila, spíše můj otec. Žili jsme ve Los Angele a můj táta tam vedl opravdu dobře vytrénovaný kmen vlkodlaků. Muži chránili před upíry, ženy praly a vařily. Takto jsem měla dopadnou i já, přestože jsem byla... nechtěná. Mělo se mi dopřát stejné úcty jako ostatním dívkám z kmene.

Můj otec si vždycky přál syna, který mu bohužel nikdy nebyl dán a jako viníka si vybral mě. K jeho překvapení jsem ovšem já nebyla jako normální dívka. Byla jsem... já se prostě dokázala proměnit ve vlkodlaka, tedy vlkodlačici. Bylo to překvapení, pro celý kmen. Nikdo nikdy neviděl nic podobného, prostě zcela okázané.

Moje máma byla nadšená. Tedy, neskákala deset metrů vysoko, když zjistila, že se mnou budou zacházet jako s klukem, ale naskytla se mi příležitost být něco víc, jak sama říkala a byla ráda. Nechtěla zřejmě, abych skončila jako ona. Přestože jsem plnila jeden požadavek mého otce, pořád jsem byla ta špatná.

Místo toho, aby mě měl rád, mě nenáviděl. Choval se ke mně... já nevím, byl prostě šílený, pokud se jednalo o mě a naváděl k podobnému smýšlení i ostatní z kmene. A povedlo se mu to.

Začaly se šířit zvěsti. Byla jsem prokletá, stalo se ze mě zlo. Lidé z našeho kmene se ode mě odvraceli, místo toho, aby pátrali po pravdě, proč tomu tak je. Poslechli otce, vyhýbali se mi, a když za nějaký čas došlo k určitému kontaktu se mnou, chovali se agresivně, přesně tak jako můj otec, který byl spokojený.

Jedním slovem, můj otec byl šílenec. Jediný, kdo byl na mojí straně, byla moje matka, kterou pak můj otec prohlásil za nemohoucí, jako za mého pomocníka, za další zlo, přestože to byla jeho žena a pravděpodobně i životní láska.

Ovšem, nesmíš zatracovat mého otce,“ vyhrkla v zápětí. Překvapeně jsem na ni pohlédl. Proč ne? Z jejího vyprávění jasně vyplýval fakt, že její otec byl šílenec, který by klidně zabil své vlastní dítě.

„Žili jsme v kruté dobře, náš kmen byl postaven na základě... jak to jen říct, žili jsem jako by odděleně od světa. Lidé mohli mít dvacáté století, my jsme byli ještě pořád ve středověku. Náš kmen se obrnil proti novotě, nechtěl ji přijmout, kdežto já po ni prahla. Možná to pak zavinilo otcovu nenávist, a ne to, že neměl syna. Možná proto, že jsem se bouřila jeho pravidlům, že jsem chtěla poznat svět a moje matka stála za mnou, podporovala mě. Možná tohle se mu nelíbilo.

A pak, jednoho dne mi moje matka sbalila věci a řekla, že mám odejít. Říkala to se slzami v očích, byla na pokraji zhroucení a pořád říkala něco o nějakým strýčkovi a tetě a tak podobně a pak taky, že až se to dozví můj otec, že to zřejmě nepřežije.

Nevěděla jsem, o co jde, byla jsem malá, panebože, vždyť mi bylo deset! Moje matka mi zabalila věci, dala mi peníze, které někde sebrala a poslala pryč, tedy lépe řečeno mě strčila do ruky jedné ženě.

Moji tetě, která odešla z kmene před nějakou dobou, jelikož se jí nelíbil život, jaký v něm vedla, a tak prostě utekla, ale s mojí matkou zůstala nějakým způsobem v kontaktu.

Tak jsem začala žít s Mary.

Svůj nový život společně s ní, moji tetou, byl to podstatně lepší život než ten před tím, i když se mi stýskalo po matce. Rok po mém novém začátku jsem poznala Chata, bratrance mé tety, který vedl jakýsi kmen ve státě Washington.

Společně s ním jsem pak potkala i Jacoba, Paula, Leah, Setha, Embryho... poznala jsem svoji druhou rodinu. Jezdila jsem k nim na návštěvu, oni jezdili za mnou. Stali se mojí oporou a dali mi společně s Mary rodinu, kterou jsem postrádala.“

Odmlčela se. V jejích očích jsem postřehl něco jako slzy, ale možná se mi to zdálo, jelikož když na mě pohlédla, žádné slzy tam nebyly.

„No, a to je vlastně všechno. S Mary jsme se často stěhovaly, jelikož ona byla posedlá světem a chtěla objevovat další a další věci. Já její nadšení z toho sdílela jen z poloviny a tak Mary usnesla, že bych měla jít na chvíli do Forks, za Chatem a jeho smečkou. No, a právě ten let, kterým jsem letěla, měl být ten, který mě měl dostat za ním, do Forks,“ řekla a odmlčela se.

„Chceš ještě něco vědět?“ zeptala se.

„Povídej mi o nich,“ vybídl jsem jí.

„O kom přesněji?“ zeptala se.

„O své rodině,“ řekl jsem a oba jsme věděli, že nemyslím jejího pravého otce a matku.

A tak mi vyprávěla o Jacobovi, vlkodlakovi s ochranitelskými pudy, veselou povahou, někdy i agresivními sklony.

Vyprávěla mi o Leah, dalšímu exempláři, který se vymykal normálu. I tato dívka se uměla proměňovat ve vlkodlaka. Vyprávěla mi o jejím bratrovi - Sethovi. Je prý nejmladší ze smečky a prý jako jediný dokáže dobře vycházet s upíry, i když v životě se s žádným nesetkal, ale vykládá to každému vlkodlakovi a prý mu vždycky klade na srdce, aby to taky zkusil.

Vyprávěla mi taky o nerozlučné dvojce Paulovi a Embrym. Právě oni dva měli často tu šílenou náladu a s ní i šílené nápady. Vyprávěla mi o spoustě kanadských nocí, které připravovali zvláště pro ni. Vypravovala o tom, jak skákali z útesu, jak se smáli jí, když spadla z motorky a jak jediný Seth s ní měl soucit a pomohl jí na nohy.

Vyprávěla o Chatovi, rozvážném vůdci, který vedl onu smečku ve Forks, o které jsem už slyšel a se kterou jsme měli mír, ale nikdy dřív jsem se o ni nějak zvlášť nezajímal, jelikož oni byli vlkodlaci a já jsem byl upír. Teď se situace obrátila. Já prahnul po tom, abych o nich mohl něco vědět.

A nakonec mi vyprávěla o Mary, ženě, která ji vynahradila mámu. Vyprávěla mi o její milé povaze, o jejím zájmu o dobrodružství, o jejich trofejích z různých zemí. O tom, jak vypadala a co milovala. O tom, jak jí nahradila její mámu.

A pak... se rozbrečela. Propadla zoufalství, že tohle všechno má a že je šance, že už to nikdy v životě neuvidí, a já ji objal a ona mi objetí oplatila. Utěšoval jsem jí a říkal, že nás najdou,  že všechno bude v pořádku. A pak mi v mé náruči usnula vyčerpáním....

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you - 18. kapitola – Two: