Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život bez něj........ale i nový začátek - 2. kapitola

14.09.2009 (13:00) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1348×

Ano já Isabella Swanová se vdám. Nikdy jsem nemyslela na to, že se vdám takhle mladá. Když jsem před rokem přijela do Forks nevěděla jsem co mě tu čeká. Za ten krátký čas jsem toho prožila hrozně moc.

Zjistila jsem, že o životě nevím vůbec nic. No napadlo by mě, když jsem seděla v letadle, že na světě žijí upíři nebo vlkodlaci (měniči)? Ani náhodou.

A to jsem se ještě stihla zamilovat, málem přijít o život a nakonec přijít o své srdce, obrazně řečeno, bohužel.

A teď k mému překvapení a zděsení ještě svatba.

Ale nemohla bych si vybrat líp. Tedy Jacob Black je pro mne ta nejlepší volba. Pochybuji, že já jsem dobrá volba pro něj, ale co on si vybral.

Neměla bych být tak zlá. Měla bych mu vracet jeho lásku, jeho polibky. Ale to ještě nedokážu jsem ráda, že je trpělivý. Je to jeho nejúžasnější vlastnost.

Dřív by mě ani ve snu nenapadlo, že ji má. Vždycky chtěl všechno co nejdřív nejlépe hned a teď čeká.

Od té doby co ON odjel Jacob jen čeká. Těch 5 měsíců pro něj muselo být těžkých. Ani si neumím představit jak moc. Viděl mě trpět a já ve svých nejlepší dnech viděla trpět jeho. Když jsem dokázala vnímat realitu. Takových dnů bylo ale velmi málo.

"Ach jo, budu muset jít." Jak jsem si tohle řekla ozvalo se zaklepání.

"Dále." vyzvala jsem nejspíš mamku.

Dveře se pomalu otevřely a k mému velkému překvapení vstoupil Charlie. "Bello, zlatíčko dole už jsou všichni moc netrpělivý." řekl mi můj starostlivý otec. Určitě si všiml mého obličeje, nestačila jsem nahodit masku šťastné nevěsty.

Hop a už tam je, tedy alespoň doufám. Snad si nevšiml mých očí.

"Bello trápí tě něco?" zeptal se. No jo je až moc všímavý na chlapa. "Jen jsem nervózní tati", "to už je úděl nevěsty víš". doufám, že mu to bude stačit, blesklo mi hlavou.

Sice se tváří, že mi moc nevěří, ale už nic dalšího neříká. Otočím se k zrcadlu a taťka se postaví za mne a obejme mě. Chce se mi brečet. Tohle nikdy nedělá. Asi ví, že je to pro mne těžké. Kéž bych nemusela dolů, předvést svůj nejlepší herecký výkon.

"Isabello Swanová, mohu tě odvést za tvým budoucím manželem?" zeptá se mě taťka a já jen kývnu hlavou protože v krku mám knedlík, který mi nedovoluje promluvit. Musím se ho nějak zbavit jinak nebudu schopná vyslovit to slovo na tři písmenka a to se odemne očekává.

Charlie mě vezme podpaží a otvírá dveře. "Počkej ještě závoj," řekne a mě dojde že má pravdu. Původně jsem ho nechtěla, ale pak mě napadlo, že pod něj skvěle schovám svůj smutný obličej.

Dojdu zpět a pomalu našlapuji neboť v botech které mám právě na nohách by se mi mohlo lehce stát že pojedu místo do rezervace La Push, na pohotovost. I když to není špatný nápad, bleskne mi hlavou a hned se stydím za své hrozné myšlenky. Jak já bych se tomuhle chtěla vyhnout. Ale vím proč to dělám. Musím myslet na......

"Bello jdeš?" Charlie už je netrpělivý. No jo nemá rád smoking, takže jak ho znám už v mysli plánuje, že půjde zítra na ryby.

"No jo, vždyť jdu," šlápnu a slyším "vrz, vrz". Co to je? Podívám se dolů a parketa pod mou botou je hodně uvolněná. Nikdy dřív sem si toho nevšimla, divné. Skloním se jak jen mi to šaty dovolují a pohnu s tím prknem. Něco tam je.