Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový Začátek Života 7 Kapitola

14.08.2009 (07:00) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1132×

Bella:

Od posledního vzkazu od ‚T.M.‘ (Tajemný Masakr) odbyli tři dny. Končil víkend takže je čas jít do školy. Cullenovi už byli připravení a mě dneska tahal z postele Edward. Říkala jsem si že je to nádhera když vás probudí člověk kterého milujete, ale překvapilo mě i že mi donesl snídani do postele!! Byla to mňamka – vajíčka se šunkou. Edward se mi pochlubil že to dělal sám a k tomu pyšně nadzvedl nos. Já jsem se tam začala smát a on taky, ale když smích utichal tak jsme se koukli navzájem do očí a on se ke mně začal naklánět.

Já jsem se k němu taky přibližovala, už jsem chtěla vědět jaký to je mít jeho rty na mých. Asi jsem to zapomněla, protože jakmile se naše rty setkali tak jsem jakoby vybuchla, jako by mě něco chybělo. Nic tady tu chvíli nemohlo pokazit, ale já jsem to musela ukončit, vlastně už jsme museli do školy a tak nám nic jiného nezbývalo. Pomalu jsem se od něj odtáhla a koukala jsem se mu do očí, ale ty jeho doslova přetékali láskou a štěstím, takže nevím co si mám myslet o svých!!

Najednou se ze zdola ozvalo: „Dělejte nebo tady vystojím díru“ kdo jiný než Emmett že?? Vyhnala jsem Edwarda ven a začala jsem se oblékat. Vzala jsem si Mikinu , Conversky a nakonec Sukni. Podívala jsem se do zrcadla a byla jsem se sebou spokojená. Popadla jsem Baťoh a běžela jsem. Když jsem dorazila dolů tak se začínali ozývat věty typu ‚no konečně‘ a nebo ‚proč ti to tak dlouho trvá‘. Nemuseli na mě čekat…

„Nechceš jet semnou??“ zeptal se mě Edward a usmál se. Takovému úsměvu se nedalo říct ne a tak jsem jenom přikývla. Asi byl potěšen mojí odpovědí, protože se usmál ještě víc.než to mohlo asi být vůbec možné. Tak jsem si sedla vedle něj na místo spolujezdce a mohli jsme vyjet. Ve škole jsme díky jeho rychlé jízdě byli za deset minut. Každý když mě viděl jak vystupuji od Edwarda z vozu tak na mě stočil pohled – závistivý a nebo nenávistný!!

Ani jsem se jim nedivila, Edward takový krásný, chytrý, božský… Počkat na co to myslím?? Ještě že mi nemůže slyšet myšlenky. Z mého chvilkového ‚výpadu‘ mě vytrhlo zvonění. Běžela jsem na hodinu, protože jsem nestíhala. Najednou jsem do někoho narazila a všimla jsem si že je stejně ledový jako Edward a jeho rodina. Podívala jsem se mu do očí a vážně měli karamelovou barvu. Usmál se na mě a řekl : „Promiň jsem tu nový a nevím kde je učebna matematiky pomůžeš mi?? Jo a jsem Mason“  Ulevilo se mi, protože jsem matematiku měla taky a tak jsem mohla stihnout hodinu, ale najednou crrrr. Zvonilo.

„Jo jasně mám taky matematiku…jo a jsem Bella“ „Hm, hezké jméno“ „Díky to tvoje je taky hezké“ Tím se náš rozhovor ukončil, ale cítila jsem že není poslední, zdaleka. Když jsme vešli do třídy tak tam už učitel byl a všechny pohledy se stočili na nás ( Naneštěstí jsem tuhle hodinu měla s Edwardem ). Najednou jsem ucítila tlak na ruce a pak jsem si všimla že MASON MĚ DRŽÍ ZA RUKU!! Byla jsem napůl v sedmém nebi, ale najednou jsem si uvědomila že jsem ráno líbala Edwarda…Hm tady je někde chyba v Matrixu, ale co teď to řešit nebudu.

„Promiňte“ začala jsem „že jsem přišla pozdě, ale náhodou jsem narazila na nového studenta a pomohla jsem mu najít učebnu“ řekla jsem učitelovi a zatvářila se kajícně. „Samozřejmě slečno“ řekl učitel „a když už jsme u toho tak vidím že si s mladým panem skvěle rozumíte tak mu můžete i ukázat zbytek školy že??“ a podíval se na naše ruce. „No pane nechci abyste se nám nějak představoval, sedněte si vedle Isabelly a začneme hodinu“ „Děkuji“ řekl Mason. A s těmito slovy si šel sednout vedle mě. Viděla jsem jak se na mě všechny holky dívají, zase závistivě a věděla jsem že určitě přemýšlejí o tom jak mě zabít, ale nevěnovala jsem jim moc pozornosti. Mě teď spíš zajímal Edward který nejspíš taky uvažoval o tom že Masona zabije, a navíc když je upír tak mu to určitě moc náladu nezlepšilo.

Když skončila hodina tak se mě Edward pokusil zachytit, ale to se mu nepodařilo, protože jsem za sebou měla ocásek jménem Mason, ale já nevím s Masonem se cítím jako s Edwardem. Je tohle láska?? No uvidíme….

Edward:

Dneska byl konec víkendu, což znamenalo že zítra musíme jít do školy. Ale budeme mít nějaké zpestření a nebudou se kolem nás točit všechny pohledy ve škole, protože přijede k nám nový student na školu, tak jsem na něj zvědavý.

Ráno jsem měl Bellu budit já a tak jsem jí udělal snídani – vajíčka se šunkou. Podle Carmen je má moc ráda a tak jsem jí chtěl udělat radost. Smrdělo to příšerně nechápal jsem jak to může jíst, ale bylo to zase lepší než vlkodlak, ale ten se naštěstí nemusí jíst. Najednou jsem si udělal představu jaký by to asi bylo jíst nějakého vlkodlaka a zasmál jsem se. Najednou přišla do kuchyně Alice a poslala mi myšlenkou Neboj bude jí to chutnat a zasmála se. Snažil jsem se zjistit proč, ale v hlavě jí hrála písnička Butterfly Fly Away. Chvíli jsem byl zmatený, ale pak jsem to hodil za hlavu a šel jsem za Bellou.

Když jsem ji budil tak se nechtěla vzbudit, ale pak hned co mě uviděla tak se usmívala a probudila se. Byl jsem rád za její reakci, čekal jsem že mě vyhodí z pokoje s křikem, i když ta představa byla směšná sama o sobě. Pustila se do jídla a očividně jí to chutnalo, najednou jsem si představil kdybych to musel jíst já, BRRRR!!

Hned co  to dojedla jsem se pochlubil že jsem to dělal já a udělal jsem naoko pyšného. To ji rozesmálo a já jsem se k ní přidal. Najednou náš smích začal odeznívat a já jsem si uvědomil že se k ní nakláním a ona že se ke mně přibližuje. Vzpomněl jsem si na náš první polibek a nechal jsem aby mě prostoupil tady ten první po tak dlouhé době. Nechtěl jsem se od ní odtrhnout, jenže ona si asi uvědomila že musíme za chvíli do školy a tak se ode mě odtrhla a dívala se mi do očí…..měla v nich lásku!!

Emmett se najednou ozval : „Dělejte nebo tady vystojím díru“ no jo no celý on!! Šel jsem z jejího pokoje odkaď mě docela slušně vystrkala a pak jsem pochopil Aliciin smích. To je mrcha, ale co by to byl za den bez příjemných překvapení?? Když Bella přišla dolů tak jsem žasnul nad její krásou a Emmett mi poslal myšlenku Neslintej Brácha a já jsem na něj vrhnul vražedný kukuč. Ach jo modrá jí tak moc slušela.

„Nechceš jet semnou??“ zeptal jsem se jí a usmál jsem se. Ona jenom přikývla a já jsem se usmál ještě víc. Sedla si vedle mě na místo spolujezdce a připoutala se. No jo celá ona…Jel jsem celkem rychle takže jsme byli ve škole za dobrých deset minut. Hned co vylezla tak jsem skoro v každé mysli viděl plán jak Bellu jakkoliv zabít. Musel jsem se tomu malinko usmát, i když mě celkem tyhle myšlenky rozptylovali. Bella se najednou od nás odtrhla a spěchala na svoji – teda naši – hodinu.

Měli jsme matematiku, ale nechal jsem to plavat a šel jsem na hodinu sám. Bella nebyla ve třídě ani když zazvonilo, to mě celkem znepokojilo. Najednou se otevřeli dveře, ale v nich nebyla Bella ale učitel. Začal něco vykládat a najednou někdo zaklepal a otevřel dveře. Byla to Bella a vedle ní se držel nějaký upír. Počkat to držení je správné slovo on ji držel za ruku!! Moji Bellu ?? Jak si to dovoluje… Ona taky z toho byla prve překvapena, ale potom to nechala plavat a šla si i s Masonem – tak se ten blbec jmenoval – sednout.

Ve všech myšlenkách byla jenom jedna otázka….  S KÝM BELLA CHODÍ??? Každého to zajímalo a celkem i mě. Buď je to Mason a nebo já. Když zazvonilo tak jsem se jí snažil odchytit jenomže ten magor mi to překazil a Bella v závěsu s ním šla na další hodinu, a jak jsem zjistil tak mají polovinu hodin stejnou… no to bude zajímavé ……

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový Začátek Života 7 Kapitola: