Další díl, opět prosím o komenty.
23.09.2009 (20:30) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2227×
22.
Běžela jsem. Mé tělo proráželo chladný noční vzduch. Okolí se míhalo obrovskou rychlostí. Mé smysly byly neuvěřitelně ostré. Vnímala jsem každou vůni, každý zvuk. Po pár minutách jsem se ocitla ve městě. Lidský pach mě lákal. Zastavila jsem se ve slepé uličce a rozhlédla se. Nevěděla jsem kde jsem, nevěděla jsem kdo jsem, ale cítila jsem se neuvěřitelně svobodná. Vzhlédla jsem k nebi, z pod mraků se vynořil měsíc, za pár dní bude úplněk, nasála jsem vzduch, byl prosicen člověčinou, ucítila jsem touhu. Byla jsem úplně mimo sebe, zvíře ve mně mě ovládalo, ale nemohlo se ještě dostat ven. Něco mu v tom bránilo, věděla jsem, že to ale přijde brzy.
Najednou jsem to ucítila. Zježil se mi zátylek. „Pohřební kvítí.“ napdalo mě.
Zpotili se mi dlaně. Stáli za mnou, jejich pach mě dráždil, přesto jsem si nebyla jistá jestli je mi příjemný nebo ne. Byl to pach smrti, sladký jak hnijící mrtvola, jako lilie.
Nemusela jsem je vidět, abych věděla, že jsou čtyři, dokonce jsem měla celkem jasnou představu o tom jak vypadají, zvláštní.
„To není možné.“ slyšela jsem vydechnout jedinou ženu, která mezi nimi byla.
S úšklebkem jsem se otočila, byli v převaze. Nenapadalo mě co dělat. Mohla jsem utéct, ale něco mi říkalo, že moje super rychlost by v tomto případě byla bezpředmětná.
„ Upíři…“ zavrčela jsem a postavila se do bojovné pozice.
„Proč se nepromění? řekl tmavovlasý muž, který si mě se zájmem prohlížel.
Oči všech upírů byly karmínově rudé.
„ Je to štěně Demetri, její první proměna ještě neproběhla. Stane se to při úplňku, jestli se toho dožije.“ zašklebil se drobný hošík co tam s nima stál, i ta dívka vypadala velice mladičce. Ti dva si byli velice podobní.
„Jak si to poznal?“ zeptal se znova ten co se jmenoval Demetri.
„Sálá z ní neuvěřitelné horko, je jak malá supernova, až se přeměna uskuteční bude mít zase normální teplotu.“
„ Mě spíš zajímá jak ví kdo jsme, když je vlkodlakem tak krátkou dobu a nikde tu necítím dalšího, který by ji učil.“ zasyčela ta dívka.
„Jane, ty myslíš…?“ zeptal se ten chlapec.
Dívka neznatelně kývla hlavou. „Někdo z našich porušil pravidla, ukázal jí jako člověku náš svět a nezabil ji.“
„Zabijeme ji?“ zeptal se měkce Demetri, na tváři mu hrál zlomyslný úsměv.
Bavili se o mě jako bych tam snad ani nebyla. Já se nezmohla na nic jineého než na vrčení. Před očima jsem měla rudo. Byla jsem rozběsněná vzteky, chtěla jsem je zabít,ale instinkt na mě řval UTEČ. Malinko jsem se nakrčila, vyskočila přes dva metry a své tělo ve výskoku natočila tak abych mohla přeběhnout po stěně domu a dostala se tak za ty čtyři, kteří zabírali celou šířku uličky.
Utíkala jsem, z domů byli jen šmouhy, ze mě byla jen šmouha. Bohužel jsem nepočítala s tím, že upírů je plné město. Zatím co Demetri běžel za mnou, Jane a ten hošík, který byl nejspíš její bratr mi začali nadbíhat, z toho bych ještě dokázala vymanévrovat,ale ten čtvrtý upír co celou dobu mlčel, zmizel. To že si šel pro posilu, mi došlo, až když mi s další tlupou upírů zastoupili bránu z města. Byla jsem v pasti.
„Pozoruhodné.“ promluvil konečně. Hlavu měl lehce natočenou, znuděně si mě prohlížel. Jeho hlas byl sametově hladký. Vypadal jinak než ostatní kolem něj. Jeho bílá kůže ostře kontrastovala s jeho černými vlasy. Vypadal jako z papíru, nebo křídy. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla, předtím jsem byla plně zaujatá rozhovorem mezi těmi druhými třemi upíry. Byl fascinující, toužila jsem se ho dotknout, okusit jestli je opravdu tak křehký jak vypadá.
Viditelně z něj měli všichni ostatní upíři hluboký respekt, čekali co udělá. Jeho autoritu vyjadřovalo i to, že jako jediný ze všech přítomných měl černý plášť.
„Co s ní uděláme, pane?“ ozvala se konečně Jane.
„Je velice krásná, nemyslíš Jane?“ řekl jako by nevnímal její otázku. „Škoda, že jsme ji neproměnili první. V našich řadách by se vyjímala.“
Přišel až ke mně, pomalu mi přejel chladnými papírovými prsty po tváři, křivce nosu, po rtech.
Pak se najednou otočil a odcházel. Všichni upíři na něm viseli očima, včetně mě.
„Zabte ji.“ řekl bez jakékoli emoce.
„Ne tak rychle Marcusi!“ ozvalo se zpoza stínu. Na světlo měsíce vystoupil další upír. Neuvěřitelně bílý obličej lemovali smolně černé vlasy, pokožka jako by byla z papíru. I on měl černý plášť. Určitým způsobem si byli ti dva podobní, tenhle měl však jiný pohled. Zatímco Marcusův pohled byl znuděný, bez emocí, v pohledu tohoto upíra byla zvědavost, určitá fascinace a chtivost.
„Myslím, že by bylo škoda se ji tak rychle zbavovat… hmmm opravdu je velice krásná, musela být krásná i jako člověk.“
Pomalu přistoupil až ke mně.
„Neboj se dítě, nic se ti nestane. Teď si pod mou ochranou.“ řekl.
„Tvá nová hračka Aro?“ zeptal se Marcus s úšklebkem.
Arovi rty se roztáhly do úsměvu. Bylo to jako by se usmíval ďábel.
Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nový svět XXII.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!