Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět X.

06.03.2009 (19:04) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1918×

10.

Večeře samotná probíhala v klidu. Bylo to velmi poklidné
 a příjemné, moji rodiče pozvali ještě několik dalších lidí, 
takže nás tam nakonec bylo skoro čtyřicet. 

Ačkoli bylo možné vycítit mezi upíry a vlkodlaky určité napětí,
 nikdo kdo se na něj nesoustředil jej nepostřehl.  Seděla jsem 
vedle Jacoba a Jaspera, Edward seděl přímo naproti mně,
 vedle něj seděl Emmett a z druhé strany jsem posadila Jessiku. 

S tím jak Cullenovi budou zvládat jídlo jsem si dělala zbytečné 
starosti, jednak byli výborní herci, takže to nakonec skoro
 vypadalo, že snědli nejvíc z nás všech jak se tvářili přejedeně 
a navíc užívali své nadlidské rychlosti, takže když se nikdo
 nedíval bleskově jídlo vrátili zpět, nebo ho dali sousedovi
 do talíře. Na což jsem přišla až když mi Jasper s úsměvem 
oznámil, že právě jím jeho kousek macesu. Musela jsem se 
tomu smát. 

Ještě, že bylo jaro, neb po chvíli co večeře začala se Sam 
zvedl a pootvíral všechna okna, s tichým brbláním, že 
Cullenovi si můžou na pár hodinek dát pohov od dýchání a 
necítit tak vlčí pach, ale on takové štěstí nemá a nerad by si
 jejich pachem nechal zkazit chuť.

Všimla jsem si, že Jessika pořád něco hustí do Edwarda, ten
 jí odpovídal většinou jednoslově, nebo používal dost strohé 
věty, takže její nervozita z toho, že se jí nedaří ho okouzlit 
stoupala. Ještě, že tam bylo to víno, vždycky když si lokla 
tak to vypadalo, že se jí vrátilo sebevědomí a zkoušela to 
znovu. Toho si k Edwardově nelibosti všiml i Emmett a se
 slovy,... ta po tobě teda jede brácho..., která zašeptal 
takovým způsobem, aby je náhodou nepřeslechli i ti co 
seděli na opačném konci stolu, se rozesmál. Ačkoli Edward
na Emmetta lehce zavrčel, byl mu potom chvíli vděčný, neboť 
Jess zrudla a na půl hodiny zmlkla. 

Když už se skoro všechno snědlo a odvyprávěli se svěchny
 příběhy o nekvašeném chlebu, o odchodu Židů z Egypta atd.,
 tak má matka zavelela odsunout stoly, aby bylo místo na tanec.

Dědeček usedl za staré pianino, mamka vytáhla akordeon a já si 
začala dohromady skládat klarinet. Táta na nic nehraje, takže jen
 ukázal nějaké kroky ke kruhovému židovskému tanci. 

Zrovna jsem si ladila, když ke mně přišel Edward. „Netušil jsem,
 že hraješ i na klarinet."

„Vlastně už na něj moc nehraju, v podstatě jen o svátcích
 klezmer."  

Zamyšleně se na mě zadíval. „Už jsem ti někdy řekl, že 
vypadáš jako dívka z dvacátých let?"

„To ten můj účes..." řekla jsem s úsměvem a začala hrát.

Zahráli jsme několik klezmerových  vypalovaček, takových 
co jsou hodně rytmycké a dobře se na ně tancuje. 

Když jsme dohráli tak skončil exurz mé mamky do světa 
židovské kultury, zapla se normální reprodukovaná hudba 
a i já jsem se vmísila mezi lidi. Došla jsem k Jacobovi, který
 stál nedaleko mě a celou dobu na mě pozorně koukal.

„Seš úžasná, nadaná a krásná." zašeptal mi do vlasů. 
Zasmála jsem se. 
„I ten zmetek Cullen z tebe dnes celý večer nemůže spustit
 oči." kývnul směrem k Edwardovi, který nás opravdu v tu 
chvíli pozoroval. 

„Jacobe uklidni se, snad nezačínáš žárlit? Edward je můj přítel,
 tak se o něm nevyjadřuj prosím tě jako o zmetkovi. Něco si 
slíbil." Místo odpovědi mě jen dlouze políbil.

Po chvíli k nám přišel Edward. „Ehm Chayo, já vím, že asi není 
zvykem o Pesachu dávat dárky,ale přesto tu pro tebe něco mám." 
Překvapeně jsem vzhlédla. „Tedy, chtěl jsem se tě zeptat jestli 
bys nechtěla jít se mnou.... Chtěl jsem tohle vidět a Esme 
koupila v Seattlu dva lístky, vždycky kupuje dva... obvykle 
sebou brávám někoho z rodiny, ale vím jak ti to chybí, tak 
jsem si říkal...." Podával mi dva lístky. Byly to lístky na
 divadelní představení Cyrana z Bergeracu. Chvíli jsem na 
ně nevěřícně zírala, pak jsem pohlédla na Edwarda.

„Zveš mě do divadla? Já půjdu do divadla?" nadšeně jsem mu 
skočila okolo krku „Já půjdu do divadla!" jásala jsem a vtiskla 
jsem mu polibek na tvář. „Ani nevíš jak mi to tu chybělo, děkuji 
ti! Seš můj rytiř na bilém koni." zasmála jsem se a přestala ho
 objímat. Při pohledu na Jacobův výraz jsem si řekla, že právě 
včas, ještě chvilku v Edwardově náručí a změnil by se na místě
 ve vlka.

„Jaku nevadí ti to, že ne?" zeptala jsem se tak z principu,
 i kdyby mu to vadilo tak by mi v tom nezabránil. 

„Musím na to odpovídat?"  

Zasmála jsem se a políbila ho, abych si ho usmířila. 

„Omluvte mě pánové." vzala jsem si berle, které teď držel 
Jacob a odešla jsem za Jess, která se krčila v koutě a 
nevypadala vůbec dobře.

„Jess co je ti?"

„Asi budu zvracet." řekla opilým hlasem. 

„Jak je to možné, vždyť si toho vypila tolik co já. Vlatně jako 
většina lidí tady." 

Přitančila k nám Alice. „Obávám se, že toho měla víc." zašeptala 
mi. „Edward jí vyměňoval její prázdné skleničky za své. Vlastně
 bych rekla, že vypila dobrý dvojnásobek. My ostatní jsme to
 ale lili do kytek..." dodala rychle, když viděla můj pohled.

„To si s ním ještě vyřídím." procedila jsem skrz zuby, když 
jsem vedla Jess na záchod. 

Poté co se udělalo Jessice trochu líp, se Angela nabídla, že
 ji odveze domů. Zjistila, jsem, že Jacob v kavárně už není, 
snad by neodešel bez rozloučení. Zašla jsem za Jaredem, 
který tam stál se svou dívkou Kim a s Quilem a o něčem se 
bavili.

„Nevíte kam se poděl Jacob?"

„Ne, ale určitě se brzy objeví." usmála se na mě Kim.

Quil se mě pak snažil zasvětit do rozhovoru,ale já ho stěží 
vnímala. Začala jsem mít divný pocit. Těkala jsem očima po 
místnosti a pak mi to došlo, Edward tu není taky. Sevřel se 
mi žaludek. Těžko si dávají venku přátelské dostaveníčko...

Vyšla jsem ven. Nikde jsem je neviděla.  Zoufale jsem si to 
namířila po Forks a urputně přemýšlela co vyvádějí a kde asi 
mohou být. Pak jsem je uviděla jak stojí naproti sobě na 
fotbalovém hřišti. I na tu dálku jsem rozpoznala Edwardův 
napjatý postoj a Jacobův vzteklý třas. Ani jeden z nich 
nevypadal, že by si mě všiml. Šla jsem k nim tak rychle jak
 jen to s nohou v sádře šlo. 

Oba na sebe vrčeli, kdyby se mohli zabít pohledem, tak by 
už byli pravděpodobně mrtví. 

„Co to tu sakra vyvádíte?" 

„Chayo nepelť se do toho, neměla bys tu být. Vrať se zpátky
 do kavárny." rekl Edward aniž by spustil oči z Jacoba.

„Okamžitě toho nechte!" v mém hlase zněla panika. 

„Karotko, ta pijavice má pravdu, vrať se do kavárny."

Věděla jsem, že se každou chvíli na sebe vrhnou. Uvažovala
 jsem co mám dělat. 

„Vrať se do kavárny." zavrčel na mě Jacob. „Bude to tu 
nebezpečné, nerad bych, aby se ti něco stalo."

„Vysvětlete mi o co jde. Vžyť se můžete i zabít!" 

„To bude očekávaný výsledek. Rozluč se raději se svým 
psem teď." procedil skrz zuby Edward.

Oči jsem měla rozšířené strachem, přesto jsem se nehla 
ani o píď. Když to bude nutné vrhnu se mezi ně, o tom 
jsem byla přesvědčená. 

„Věděla si, že je ta pijavice do tebe zamilovaná?" sarkasticky 
prohodil Jacob směrem ke mně.

„Jaku co blázníš, já a Edward jsme jen kamarádi. Vůbec není 
nutné, aby si žárlil. Já miluji jen tebe."

„Celý večer z tebe nespustil oči, toho sis nevšimla?" 

Podívala jsem se na Edwarda, usta měl stažené do tenké 
linky, jeho obličej byl nečitelný.

„Nesmysl. Jestli je to kvuli tomu. Tak sakra Edwarde, řekni 
mu, že mě nemiluješ!" zaprosila jsem zoufale. Jacob se zatím
 ovládal natolik, že se nepřeměnil,ale byla jsem si jistá, že
to moc dlouho nevydrží. 

„Vlastně to říct nemůžu Chayo, nebyla by to pravda. Tvůj pes 
umí celkem číst v lidech. Ale neměj strach, není to jen kvuli 
tomu."

Nevěřila jsem vlastním uším. Srdce se mi zběsile roztlouklo.

„Ačkoli je to jeden z důvodů." dodal Jacob. „Chayo vrať se já 
už to moc dlouho nevydržím."

 „I já ti prozradím jedno tajemství na toho vlka." řekl Edward
 s úšklebkem na tváři. „Umím totiž číst v lidech o něco líp 
než on. Nikdy tě nezajímalo proč ty jediná z těch dívek co 
chodí s vlky si nesměla vědět o jejich malém tajemství? 
Proč to Sam Jacobovi zakázal?"

„O čem to mluvíš? Věděla to přede mnou jen Emily, z 
pochopitelných důvodů. Kim to přeci neví." podívala 
jsem se na Jacoba. „Nebo ano?"

Edward se ledově zasmál. „Tvůj miláček ti nikdy neřekl o 
otisku?"

„Otisku? Jacobe co je to?"

„No ano Jacobe pověz nám to." ušklíbl se Edward.

Dívala jsem se na Jacoba, byl rudý vzteky. 
„Zmlkni Cullene." zavrčel.

„Pak tedy nezbývá než, abych ti o něm pověděl já. Ačkoli 
jsem nerad zvěstovatelem špatných zpráv." sarkasmus z 
Edwarda skoro kapal.

Začalo se mi dělat z té scény přede mnou špatně.

„Vlkodlak se otiskne do své osudové ženy. Je to osudová 
láska, kterou nic nemůže zničit, taková žena pak smí vědět
 o vlčím tajemství. Věděla si,že Leah chodila se Samem,
 než se otiskl do té Emily? Nepřestala ho milovat, pro oba 
je to velmi bolestivá a nepříjemná záležitost, ale nemohou 
s tím nic dělat, jeho osud je v rukou jiné." Edward na mě 
pohlédl, v jeho očích byla bolest. „Jednoho dne ti Chayo 
strašně ublíží a proto ho nenávidím."

V hlavě mi výřily myšlenky, měla jsem pocit, že každou
 chvíli omdlím. 

Najednou se ozval zvuk jako když se něco trhá, Jacob 
nedokázal už víc ovládat svůj vztek, přeměnil v hnědého
 vlka s delšími chlupy. Byl obrovský. Vycenil bílé dlouhé 
tesáky. Edward zaujal útočný postoj. Kroužili okolo sebe.
 Přestali mi věnovat pozornost.

Měla jsem toho plné zuby, těch věčných tajemství a té 
snahy na sebe naházet co nejvíc špíny.

Z kapsy jsem vytáhla dva lístky do divadla a pustila jsem 
je na zem. V tu chvíli mi bylo všechno jedno, ať se třeba 
zabijí navzájem. Bylo mi slabo a chtěla jsem se posadit. 
Zamířila jsem si to směrem ke kavárně. Tam jsem řekla 
Carlislovi a Samovi co se děje na fotbalovém hřišti, pak 
jsem požádala Mika jestli by mě odvezl domů, kde jsem
 se nerušeně zhroutila.

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět X.: