Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět IV.

24.02.2009 (17:35) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2574×

4.

Na „svou“ louku jsem začala chodit každé sobotní dopoledne. Jacob totiž vždycky pracoval a já naopak nikdy. Navíc mě hrozně moc bavilo tam hrát. Byl to takový můj vlastní chrám, já, hudba a příroda…. a ještě někdo.

Ten nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje se na té louce vždycky dostavil, už jsem přestala věřit, že je to degenerativní pocit, který mi způsobilo pařížské metro a přelidněné město. Pocit se dostavoval už když jsem hrála, někdy jsem nehrála a jen si četla, nebo se učila, ten pocit tam byl pořád… husí kůže, zpocené dlaně. Měla jsem na tohle něco jako šestý smysl, dokonce i v Paříži mezi hromadou lidí, třeba právě v tom metru, jsem poznala když na mě někdo koukal.

Párkrát jsem zavolala, někdy jsem začala prohledávat nejbližší okolí mítiny s tím, že objevím toho šmíráka, nebo alespoň nějaký důkaz, že tam někdo byl.

Několikrát mě napadlo, jestli to není divá zvěř, nějaký medvěd nebo tak něco a to jsem pak honem rychle začala znova hrát, abych případné hladovce zaplašila.

Byla středa, já byla v kavárně, stála jsem za pultem. V ruce jsem držela tu tenkou knížečku quileutských legend, které měla naše rodina půjčenou od Billyho Blacka. Měla jsem ji už přečtenou asi pětkrát, nějak jsem se jí neuměla vzdát. Něco mě na ní fascinovalo, tedy přesněji řečeno ty příběhy mě fascinovali. Nejraději jsem měla ten o třetí ženě. Řekla jsem si, že někdy musím s rodiči zajít na radu kmene a ty příběhy si poslechnout na živo.

Nemohla jsem se dočkat soboty. Byla jsem domluvená s Quilem a Embrym, že pojedemem do Port Angeles, Jacob kvuli práci nemohl. Auto nám půjčí Quilův taťka

„Ahoj Chayo!“

Vzhlédla jsem od knihy a vytrhla se ze svých myšlenek. K baru si sedal Mike Newton.

„ Ahoj Miku, kde jsou ostatní?“

„ Jessika musela k lékaři. Erik a Angela pracují na školních novinách, nějak jim spadla počítačová síť a vypadá to, že všechny články jsou fuč.“

„Ups… to naštve. Dáš si kafe?“

„Kdo ho vařil? Ty nebo Howard?“

„Já, samozřejmě!“

„Pak si dám, díky…“

„Ty Miku, vaši mají obchod s outdoorovými potřebami, že?“

„Hmm…“ zamumlal Mike s plnou pusou borůvkového koláče. „Potřebuješ něco?“ řekl když konečně polknul. „Jsme fakt špičkově vybavení…“

„Ne, jen jsem se chtěla zeptat, jestli je tady v okolí Forks hodně turistických stezek. Nebo obecně jestli tady v okolí hodně lidí kempuje. Napadlo mě, že bys to mohl vědět.“

„Tady v nejbližším okolí myslíš?“

Přikývla jsem. „V tom úplně nejbližším.“

„Tady se nekempuje, to spíš až dál u hor. Bezprostředně v okolí Forks není co k vidění, proto by byl nesmysl tady tábořit. Ačkoli co já vím, na to by ti líp odpověděl asi někdo z Cullenů…. Proč se vůbec ptáš?“

„Ale… našla jsem nedaleko odsud jedno takové místečko a zajímalo mě jestli je možné tam narazit na nějaké lidi… turisty…. Kdo jsou Cullenovi?“

Zasmál se. „Zapomínám, že žiješ v La Push.“ „Cullenovi jsou místní podivíni. Jsou hrozně zapálení do kempingu, skoro každej měsíc u nás koupěj nějaký outdoorový zboží.“

„A proto jsou divní? Že rádi sportují?“

„ Doktor Cullen a jeho žena kdysi adoptovali pět dětí, kteří jsou teď tak v našem věku. Hrozně se všech straní, což zašlo tak daleko, že spolu chodí navzájem.“

„Jak chodí… moc ti nerozumím.“

Tak jsem se dozvěděla vše o doktoru, jeho ženě a ojejich dětech Rosalii, Emettovi, Jasperovi,Alici a Edwardovi. Přišlo mi hrozně směšné s jakým zápalem v očích mi o nich Mike vypráví. Působilo to na mě , že Cullenovi jsou něco jako forkská atrakce, kterou s oblibou řeší zejména místní mládež. Nevím, mě osobně nepřišlo tak divné, že ti adoptovaní sourozenci chodili spolu navzájem, technicky to sourozenci přeci nebyli. Spíš, jsem se podivila, nad tím, že za ty tři měsíce, co tam žiji o nich slyším prvně. Korunu tomu nasadila Jessika, která se vrátila od doktora a začala se rozplývat, že na chodbě nemocnice potkala doktora Cullena, že on je úžasně krásnej a že nechápe jak to všichni Cullenovi dělají, že tak dobře vypadají. To už jsem byla z celé tehle debaty unavená. Jedna z nevýhod žití na malém městě, ze které se mi od jakživa zvedal žaludek. Každý ti vidí až do talíře, ví o každém tvém kroku a určitě si to nenechá pro sebe. Byla jsem ráda, že za dvacet minut končím a pojedu domů.

„ Ahoj Karotko…“

„Jacobe… co tady děláš? Jess, Miku tohle je Jacob. Můj…. kamarád z La Push."

Vypadal skvěle. S potěšením jsem si všimla jak Jessice div nevypadly oči z důlku. Černá košile co měl dnes na sobě mu neuvěřitelně slušela, navíc ji měl rozepnutou akorát tak, aby si člověk mohl udělat představu o tom vypracovaném těle co se pod ní skrývalo.

„Přijel jsem se Samem, měl tu nějaké vyřizování tak jsem se svezl,abych si dal kafe a pak tě doprovodil domů.“

„Jaku, já jsem tady, ale na kole. Nemůžu jet s tebou a Samem domů.“

„Nemyslel jsem, že bysme jeli se Samem. Raindrops keep falling on my head…“ zanotoval s usměvem a mě to došlo. Narážel na film Butch Cassidy a Sundance Kid, na který jsme se dívali spolu minulý týden. Byla tam scéna jak Paul Newman jede s Katharine Ross na kole, ona sedí na řidítkách a on to kolo řídí, při té scéně zněla tahle písnička. Zasmála jsem se a kývla.

„No to bude ještě zajímavé…“

Jeli jsme domů. Opravdu jsme to zkusili jako v tom filmu, krom toho, že to bylo velmi nepohodlné to byla veliká sranda. Jacob zpíval tu písničku a dělal blbosti. Obrovské osmičky přes celou silnici, nebo to žě pouštěl řidítka, na kterých jsme seděla. Párkrát jsme museli zastavit, neb nešlo jet jak se okolo otřásalo naším smíchem. Za celou tu dobu kolem nás neprojelo jediné auto. Jen jednou…

Jeli jsme do mírného kopce a snad už po padesáté s plných plic jsme zpívali „Raindrops keep falling on my head“ (už jsem zpívala taky, za tu chvilku jsem se to stihla naučit). Kolem nás projelo neuvěřitelnou rychlostí stříbrné Volvo. V tu chvíli, ale Jacob řekl něco co nás oba rozesmálo, tak, že jsme museli udělat další přestávku. Slezla jsem z řidítek a obrátila se čelem k Jacobovi, který stál obkročmo nad kolem. Chtěla jsem mu něco říct, ale najednou jsem si všimla, že to Volvo zastavilo. Bylo asi tak 200- 300m za námi. Vylezl z něj muž, nebo možná kluk. Vypadal dost mladě,ale na tu dálku jsem to nebyla schopná určit. Díval se na nás. Zamrazilo mě. Dostala jsem husí kůži, ale nemohla jsem od něj odtrhnout pohled, připomínalo mi to nějakou situaci, nebo pocit, nevím, nemohla jsem si vzpomenout.

„Co se děje?“ přestal se Jacob smát a podíval se tam kam jsem se koukala. To už, ale Volvo zase ujíždělo pryč.

„ Nic.“ usmála jsem se na něj. „ Uvědomuješ si, že jestli to kolo bude po dnešku nefunkční, tak mi ho budeš muset opravit?“

Zasmál se. „Blbost, tohle kolo vydrží všechno.“

Rozcuchala jsem mu jeho dlouhé vlasy. „Jseš hotový Butch Cassidy, jen ti chybí ta buřinka.“

„Nechci být jako Butsch. Rossová ve filmu chodila s Redfordem ne s Newmanem, já doufal…“

Vzal mě jemně za bradu a najednou mě políbil. Jeho horké rty na mých mě překvapily tak, že jsem ze začátku nevěděla co mám dělat. Na jeho zvýšenou teplotu už jsem si dávno zvykla, zjistila jsem, že vetšina indiánů se kterými jsem se přátelila je takhle horkých, usoudila jsem, že je to asi normální. Já jen najednou z překvapení nevěděla jak reagovat, jako bych zapoměla jak se líbá. Přišlo mi, že je to věčnost co tam jen tak stojím a nic nedělám, ale byla to jen vteřina. Začala jsem mu polibky opětovat. Úplně se mi zamotala hlava, a začali se mi podlamovat kolena, najednou jsem byla jak v horečce. Přitiskl si mě k sobě. Já ho pevně objímala, prsty jsem měla zamotané do jeho vlasů. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo,ačkoli se mi řidítka od kola bolestivě zarývali do pánve. Odtrhli jsme se od sebe,až když už jsme neměli definitivně kyslík.

Něžně se na mě podíval a pohladil mě po vlasech.

„Seš to nejkrásnější, nejzáhadnější a nejzvláštnější stvoření, které jsem za žívot poznal. Myslím, že jsem se do tebe zamiloval." zašeptal a znovu mě políbil.

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět IV.: