Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 3. kapitola

15.02.2012 (08:30) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3071×

Bella

Probudila jsem se do pošmourného dne, ale byla jsem plná elánu a dobré nálady.

Rychlá a nechutně vřelá sprcha mi rozproudila krev a vehnala barvu do líček. Namalovala jsem si na ksicht obličej, oblékla se a seběhla do kuchyně, udělat dětem snídani.

Jsem ve Forks měsíc a už jsem se stačila zabydlet v nádherném domě, zapsat děti do školy, sehnat jim i sobě lékaře, a co je hlavní, splnila jsem si svůj velký sen a zcela svobodně jsem si otevřela květinářství. Je překrásné, přesně takové, jaké jsem si ho vysnila. Jsem svobodná a šťastná. Dětem se tu libí a už si našly i kamarády. Stella je ve škole za hvězdu. No, jasně, pěkná dívka z velkoměsta, co má ráda módu, lidi a s radostí to všem ukáže v dramatickém kroužku a mezi roztleskávačkami. A David. No, David, ten mě asi už nepřekvapí. Samá rvačka a neplecha. A to se zapsal do tolika kroužků, že jsem si myslela, že už na bitky nebude mít čas, ani sílu. Jak se zdá, zmýlila jsem se. Fotbal, hokej, baseball a florball mu jen dodaly energii. Ale jinak jsou mé děti, patnáctiletá Stella a třináctiletý David, mé největší životní úspěchy a já bych za ně dala život.

Lidi ve Forks jsou moc milí a ochotní v každé situaci pomoci. Velký dojem na mě udělal doktor Cullen, ke kterému jsem nás zapsala, jako k lékaři. Prý je hodně dobrý a takového David, vzhledem ke svému srdci, potřebuje. Ale když jsem ho prvně spatřila v ordinaci, doslova mi spadla brada. Vypadal spíš jako model, než jako lékař v malé provinční nemocnici. Vysoký, štíhlý blonďák s neodolatelným úsměvem a zvláštně zlatavýma očima. To vše podtrhoval jeho podmanivý hlas a klid, který z něj vyzařoval. Ujal se nás a bylo vidět, že ho Davidův stav velmi zaujal, jako všechny lékaře. Byly to asi dva týdny od otevření mého ´Bellina květinářství´ a zrovna jsem panu Weberovi vázala kytku, když vstoupil mladý muž. Doslova mi vyrazil dech. Jeho krása prozářila celý obchůdek a růže sklopily svá poupata, pod náporem té krásy. Najednou přestalo existovat vše. Měla jsem oči jen pro něj. Vtom jsem se vzpamatovala, abych na něj nezírala jak na exota. Nabídla jsem mu občerstvení a poprosila o chvilku strpení. Posadil se do mého oblíbeného křesla a čekal, až obsloužím pana Webera. Donesla jsem mu vodu a závin, i když nic z toho nechtěl, a když jsem ho míjela, vdechla jsem příjemnou vůni. Nebyla to vůně květin v obchodě, byla jiná, neznámá, zvláštní, krásná. Uf, nemohla jsem z něj spustit oči, a když se naše pohledy setkaly, musela jsem být rudá, až na zadku.

Bello, nechovej se jako puberťačka. Vzpomeň si, kolik ti je! Máš dvě děti, tak se vzpamatuj a chovej se normálně!

Přestavil se jako Edward Cullen, syn doktora Cullena. Bylo na první pohled jasné, že jsou příbuzní. Oba měli ten stejný odstín zlata v očích, bezchybnou postavu a prostě a jednoduše, byli krásní. Edward měl nad to ten nejpřitažlivější hlas, podmanivý úsměv a zvláštní bronz ve svých neposedných vlasech. Nechal své matce a dvěma sestrám uvázat kytky, ale neměl představu, jaké by chtěly. Tak jsem ho poprosila, aby mi je popsal. Visela jsem mu na rtech a úplně hltala jeho slova, i ho samotného. Má pubertální dcera byla v porovnání se mnou distingovaná žena. Srovnala jsem si výraz a dala se do práce. Pozoroval mě a já byla nervózní. Ruce se mi klepaly, květiny padaly, ale výsledek byl parádní. Edward byl spokojený a věnoval mi ten svůdnější, zvláštně pokřivený úsměv. Když jsem mu pomáhala kytky odnést do auta, podali jsme si ruce k rozloučení. Přiblížil se ke mně a já uslyšela jeho nádech a vzápětí zvláštní zvuk. Jako by rupl kov nebo co. Hm, nevím, asi se mi to jen zdálo. Pak rychle nastoupil a odjel. Já jsem stála u paty silnice a rozdýchávala naše setkání. Teda, dlouho se mnou nikdo tak nezamával. Totálně mi učaroval.

Další dny hrál hlavní roli v mých velmi živých snech a nevím, čím to, ale ráno jsem cítila tu zvláštní, krásnou vůni v ložnici.

Asi už magořím, pomyslela jsem si.

Příští den, se mi stala ta nejhezčí věc za šíleně dlouhou dobu. Přijel Edward a chtěl kytku.

Chtěl kytku pro mladou ženu, jak řekl. To mě doslova píchlo u srdce. Přál si, abych ji uvázala tak, aby se líbila mně a nakonec mi ji dal, se slovy: „Ta je pro tebe, Bello, moc rád bych tě poznal víc, a tak jsem zvolil tento, asi trošku neohrabaný způsob, jak tě pozvat na večeři nebo na procházku, prostě kam budeš chtít, když budeš chtít.“

Kdybych se mohla štěstím vznést, lítala bych jak balónek na pouti.

Samozřejmě jsem přijala a odpověděla mu: „Moc ráda si s tebou vyjdu, kdykoliv, kamkoliv.“

A najednou je to tady. Stojím v koupelně a snažím se ze sebe udělat kočku. Edward přijede za hodinu a půjdeme se projít na pláž. Navrhla jsem to já, protože jsem pro samou práci neměla čas podívat se po okolí. Bože, jak já se těším a jsem nervózní. Stella se mi směje, ale zároveň mě podporuje a dává mi zkušené a osvědčené rady. Je z Edwarda taky unešená, no kdo by nebyl, ale zatím v ní nemusím vidět konkurenci. Svěřila se mi, že se jí líbí Mike ze školy. Nádech, výdech, nádech, výdech. Z mého uklidňovacího cvičení mě vyrušilo jemné zaklepání na dveře. Tep se mi zrychlil a srdce mi málem vyskočilo s hrudi.

Zničehonic mě probral dusot nohou a šílený úprk mých dětí ke dveřím. Utíkaly otevřít a zjistit, kdo že to bere jejich hyperventilující mámu ven. Edward stál před dveřmi s pobaveným úsměvem na rtech, jakoby čekal, že mu přijdou Stella s Davidem otevřít a hned každému podával malou tašku – dárek.

„Ahoj, jsem Edward. Můžu na chvíli ukrást vaší maminku? Tady jsem vám donesl takovou drobnůstku.“

Báječné, on je uplácí, pomyslela jsem si.

Ten ví, jak si získat dva puberťáky. A jak to, že ví, že mám dvě děti?! No, samozřejmě, doktor Cullen! Kam se podělo staré dobré lékařské tajemství?

Z mého zamyšlení nad neskutečností tohoto okamžiku mě vyrušil šílený jekot mé dcery.

„Mami, to není možné, kabelka! Já se snad zblázním, to je pravá Birninka. Holky ve škole se zblázní.“ David tam stál s otevřenou pusou a neschopný ze sebe vydat souvislou, smysluplnou větu.

„No, to, to je, to není možné. To je dres Alexe Rodrigueze (americký baseballista, člen All Star týmu), i s podpisem! Mami, představ si to!“

Oba poskakovali se svými dary po předsíni a v té chvíli by mě prodali klidně i do otroctví arabskému šejkovi.

„Edwarde, jsi nejlepší. Klidně si mámu odveď a přijdi zase,“ zapištěli na Edwarda a zmizeli telefonovat svým kamarádům. Edward na mě mrkl a moje srdce zařadilo pátý rychlostní stupeň.

„Vypadáš nádherně,“ řekl a usmál se.

Nádherně, to určitě, pomyslela jsem si.

Mám na sobě džíny, bílé tričko a tyrkysovou košili. Na nohou pohodlnou obuv, na lodičky to asi na pláži nebude. Ale Edward vypadal, jako by právě sestoupil z přehlídkového mola. Džíny, modré tričko a o odstín tmavější svetr do V s vykasanými rukávy. Moc mu to slušelo a ta modrá skvěle kontrastovala s jeho světlou pokožkou.

Probrala jsem se a zavolala na děti: „Přijdu, až přijdu, ahoj! “ A vyrazila jsem se svým princem k jeho stříbrnému oři značky Volvo.

„Ty víš, jak si získat přízeň, viď?“ řekla jsem mu hned, co jsme nasedli do auta.

„Nám nejasné tušení o tom, jak zapůsobit na objekt mého zájmu a její nejbližší,“ usmál se.

„ A ke všemu si má sestra tuto misi náramně užila. Miluje výzvy a nakupování. Tak to spojila v jedno.“

„Alice, že?“ přitakala jsem. Také jsem chtěla zapůsobit.

„Jde vidět, že ji máš opravdu moc rád.“

Jen se zasmál a zakroutil nepatrně hlavou.

„Je to malá mrška, ale zná mě víc, než kdokoliv jiný. Neuvěřitelně si rozumíme, tak nějak i beze slov.“ A uchichtl se.

To už jsme se v jeho autě proplétali lesem nekonečných serpentin silnice, která vedla k pláži.

„Rád jezdíš rychle?“ zeptala jsem se, když se ručička tachometru nebezpečně blížila ke sto třiceti kilometrové rychlosti.

„Máš strach?“ Šibalsky na mě mrkl.

„Asi bych měla mít, ale cítím se v tvé blízkosti bezpečně, zvláštní,“ vyznala jsem se.

Najednou scvakl zuby a procedil: „Zvláštní.“

No, někdy si připadám, že jsem úplně mimo. Že nepochopím to, co mi říká, nebo naznačuje.

Co s tím nadělám.

Bylo mi v jeho přítomnosti báječně a naše ruce se téměř dotýkaly. Stačilo, abych natáhla prst a dotkla bych se jeho ruky na řadící páce.

Ten stísněný prostor auta naplňovalo zvláštní napětí, jiskření a ta samá vůně, kterou jsem vždy ráno cítila ve své ložnici.

Dýchej, dýchej, Bello. Nedokrvuje se ti mozek a ty z toho blbneš, napomínala jsem se.

Ani jsem se nenadála a už mi galantně otevíral dveře a já vystoupila na nejkrásnější pláži na světě. Celou ji lemovaly oblázky, naplavené dřevo a v dálce hučely vlny oceánu.

„To je nádhera, neměla jsem nejmenší tušení, v jakém krásném koutě světa to žiji,“ vyhrkla jsem.

Z nenadání jsem slyšela, jak se zhluboka nadechl. Jako by si dodával odvahy a ucítila jsem jeho chladnou ruku na svém kříži. Srdce se mi rozbušilo a nohy trochu podklesly. Jak to, že má na mě jeho dotek, jeho přítomnost, pohled, takový účinek?

„Pojď, Bello, projdeme se tu trochu, ukážu ti své oblíbené místo.“

Ráda jsem souhlasila a málem se utopila v tekutém zlatě jeho neodolatelných očí.

Dlouho jsme se procházeli. Edward mi ukázal lovícího orla nad oceánem, svá oblíbená náplavová jezírka, ve kterých se to hemžilo životem, a stopy vlka.

„Proč si vůbec přijela do takového ospalého, bohem zapomenutého města, jako je Forks?“ zeptal se.

„Chtěla jsem pryč z velkoměsta, od všeho toho shonu a nepřátelství. Moc lidí, nikdo nikoho nezná, nikdo nikoho nezajímá. I pro děti jsem chtěla změnu a klid. Ten rozvod jim taky moc na klidu nepřidal,“ odmlčela jsem se a zatoulala se do vzpomínek. Zastavili jsme u hromady naplaveného dřeva a Edward ho zapálil. Hořelo modře! To jsem ještě nikdy neviděla. Bylo to čarovné.

„Na co myslíš?“ vyrušil mě.

„Že je to tady naprosto neuvěřitelné, tolik krásy najednou. Oheň hoří modře, orli v mé bezprostřední blízkosti loví ryby v oceánu, vlny jsou jak ze šlehačky. Žiji na nejnádhernějším místě na světě, splnila jsem si svůj sen o květinářství, děti jsou zdravé, jsem svobodná a šťastná. Jsem šťastná a je mi krásně i díky tobě,“ řekla jsem mu a začervenala se. Ještě, že se začalo stmívat, snad si toho nevšiml.

„Není to tak dlouho, kdy jsem byla jako troska. Nešťastná, bez života,“ pokračovala jsem.

„Víš, nevyšlo mi manželství. Vdávala jsem se moc mladá a svého manžela upřímně milovala. Když jsem ho poznala, byl to báječný, hodný, zábavný, i když trošku nespolehlivý člověk. Ale s odstupem času se moc změnil. Nejvíc jsem to pocítila, když se narodily děti. Vůbec ho neznaly a on neměl sebemenší zájem poznat je. Raději byl v práci nebo s kamarády. Když jsem čekala Davida a zjistila, že má nemocné srdíčko, byl to šok. Obrovský šok, ale já se nevzdávala naděje. Můj muž, Lucas se jmenuje, mi rezolutně řekl, ať jdu na potrat, že nemá na to, aby se staral o nemocné dítě. Pche, nestaral se ani o zdravé! Začal pít a já byla na vše sama. Obvolávala jsem lékaře a snažila se zjistit všechny informace. Nechtěla jsem se miminka vzdát, nemohla jsem,“ polkla jsem slzy, „nemohla jsem ho zabít.“

Najednou Edward sykl, scvakl zuby a pevně semkl rty. Nechápavě jsem na něho zírala.

„Řekla jsem něco?“

„Ne, Bello, v pořádku. Neposadíme se?“ A ukázal na nedaleký pařez. Přikývla jsem a následovala ho k naší provizorní lavičce.

„Pokračuj, prosím. Pokračuj, pokud chceš. Velmi mě zajímá tvůj příběh, vážně,“ řekl s omluvným a trochu provinilým úsměvem. Líbilo se mi, že mi dává tu možnost přestat, ale chtěla jsem mu to říct. Chtěla jsem to ze sebe dostat a jemu jsem, nevím proč, důvěřovala.

Řekla bych mu i stav svého konta, číslo pojištěni i PIN, kdyby na to došlo. Začal se mi líbit čím dál víc. Byla jsem lapena do jeho sítí, doslova. Sedli jsme si na pařez, před námi modře hořel oheň, za ním hučel oceán, když mě Edward vybídl, abych pokračovala.

„David se pak v pořádku narodil. Měl sice hodně vyšetření, ale zvládli jsme to. Je to silný kluk. Jednou mi jedem lékař dokonce řekl, že je dobře, že jsem mu dala tu možnost žít. To pro mě bylo obrovské zadostiučinění. Lucas ale i tak nenašel k dětem cestu a postupem času jsme se začali odcizovat. Jako rodina i jako partneři. Oba jsme se trápili. On, že mě nemá jen sám pro sebe, a tak raději trávil dny po hospodách, kde utápěl svůj žal, a já, protože jsem takového člověka už nemohla - a hlavně nebyla schopna - milovat. Ale co mě nejvíc trápilo, bylo, že v takovém prostředí vyrůstají mé děti. A tak jsem se rozhodla, dát mu svobodu. Dát mu šanci být šťastný s někým, kdo bude jeho lásku opětovat, protože každý si zaslouží být milován,“ usmála jsem se. „Rozhodla jsem se dát svobodu i sobě a našim dětem. Možnost začít nový, šťastný život na jiném místě. A tak jsem jednoho dne sedla k mapě a se zavřenýma očima, prstem označila Forks, jako místo našich nových začátků. Nechala jsem tento výběr osudu a myslím, že se mu to vydařilo,“ koukla jsem na Edwarda.

Vpíjel se mi do očí a mohla bych přísahat, že bez dechu přibližoval své rty k mým.

4. kapitola   shrnutí

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 3. kapitola: