Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 2. kapitola

11.02.2012 (11:30) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2685×

Domů jsem dojel s hlavou v oblacích. Alice na mě čekala na verandě a nervózně pohopsávala s úsměvem na tváři a vztaženýma rukama. No jasně, viděla mě. Vytáhl jsem její kytku a podával jsem ji se slovy „mám tě rád“. O pět sekund později jsem toho litoval, když mi Alice vyjevila svou vizi.

Já a Bella společně v objetí při polibku.

Na jednu stranu by mi radostí poskočilo srdce, kdyby mohlo, ale na druhou jsem se otřásl svou vizí, co by se mohlo Belle stát, kdybych se ocitl tak blízko. Potřásl jsem hlavou, abych z ní dostal ty myšlenky a vybral z auta zbylé květiny. Rosalie kytici s úsměvem přijala. Více emocí by mě asi porazilo, pomyslel jsem si. Esmé byla z kytek nadšená a hned vybírala správné místo pro kombinaci bílých lilií a žlutých růží.

„Edwarde, to je nádhera, kde jsi je koupil, jsou naprosto neskutečné.“

„Stavil jsem se pro ně v tom květinářství, co si ho otevřela ta Carlisleova nová pacientka,“ odvětil jsem.

„Bella, vzpomínám si, jak o ní nedávno mluvil. Musím se za ní také zajet, je opravdu šikovná.“

„Myslím, že se ti u ní bude líbit, má velmi příjemný obchůdek,“ poznamenal jsem.

„Je moc šikovná a velmi příjemná.“

„Líbí se ti, Edwarde, že?“ zeptala se mě Esmé a já jsem se jen usmál. Samozřejmě mě máma prokoukla.

Zbytek dne jsem o Belle snil s otevřenýma očima. Přehrával jsem si každý okamžik, každičké její gesto, pohyb, dotyk. Začíná se mi dostávat pod kůži. Musel jsem na vzduch, pročistit si hlavu, a taky si zalovit. Na zpáteční cestě jsem narazil na její vůni v lese. Nemohl jsem si pomoct a šel jsem po ní. Byla čerstvá, jen pár hodin stará. Asi z dnešního podvečera. Co dělala sama v lese…? Začal jsem se o ni bát. Co by se jí všechno mohlo stát, kdyby narazila na nebezpečí. Nebo na mě, lovícího. Brrr. Šel jsem po její stopě až do Forks. Vůně mě přivedla k zadnímu vchodu jejího květinářství. Obešel jsem dům, sedl si na verandu, a pak mi to nedalo a vylezl jsem na blízký strom, který mi umožňoval nahlédnout do horního poschodí.

Okno vedlo na chodbu, a tak jsem do něj opatrně, potichu, skočil. Dveře do všech pokojů byly otevřené, tak jsem do nich nakoukl. V jednom z pokojů spokojeně oddychoval chlapec, byl to její syn David. Oblečení měl rozházené všude, kde se dalo, a tam, kde už místo nebylo, se tísnily sportovní trofeje, baseballová pálka, míč, boxerské rukavice. Tady by se líbilo Emmettovi. V protějším pokoji spala s knížkou v ruce dívka, Bellina dcera, Stella. Na zemi ležely učebnice a teenagerovské časopisy. Zdi měla polepené fotkami hudebních skupin, herců a nejspíš vlastními návrhy šatů. Tak tady by byla Alice jako v ráji. Vůně, která prostupovala celým domem, se linula z nejzazšího pokoje.

Bellina ložnice, pomyslel jsem si. Na chvíli jsem se cítil jako šmírák, ale neodolatelná touha mě hnala dál.

Spala, nádherně a klidně spala, v útulné, veselé, pastelovými barvami vymalované ložnici. Té vévodila veliká postel s bílými nebesy a závěsy po stranách. Byla jak Šípková Růženka v těch světlých polštářích. Sedl jsem si do křesla vedle postele a pozoroval její klidný spánek. O čem asi sní? Nebo o kom? Najednou mnou projel ostrý záchvěv žárlivosti. Hm, to neznám.

Toužil jsem se dotknout její tváře a najednou se přistihl, jak k ní vztahuji ruku, když se z nenadání zavrtěla a řekla: „Edward, Edward, hm,“ a usmála se. Byl jsem blahem bez sebe. Zdá se jí o mně a usmívá se. Zbytek noci jsem se od ní nevzdálil a snažil jsem se zvyknout na její vůni, i když jsem měl v krku tisíc žhavých žiletek. Za to to stojí.

Celý týden jsem ve dne šmíroval kolem obchodu a noci proseděl v její ložnici. Přál jsem si ale mluvit s ní, poznat ji víc, dotknout se. Z mého nestandardního, skrytého pozorování jsem zjistil, že je to skvělá matka. Snažila se své děti vychovávat podle svého nejlepšího svědomí, pomáhala jim, radila, dodávala odvahy. Ale uměla se i rozzlobit a dát najevo, že takto teda ne. Na všechny zákazníky, co k ní přišli, byla milá, vstřícná, usměvavá. Vyzařovala ze sebe klid, pohodu a rozdávala dobrou náladu. Paní Mitchellové, která šla jen kolem jejího krámku, odnesla nákup, protože měla zlomenou ruku a hodně jí to zmáhalo. Dokonce odvezla zraněnou srnku na veterinu, když ji srazil nějaký bídák autem a ujel. Lidé si ji velice rychle oblíbili a ona do Forks zapadla rychle, jako krtek do krtince. Alice mě neustále atakovala svými vizemi našeho společného odpoledne a Esmé mi referovala o svém mega nákupu kytek v ´Bellině květinářství´. Byla z ní a všeho kolem nadšená. A hlavně věděla, že mě vše kolem Belly zajímá. Visel jsem jí na rtech a užíval si v její mysli vzpomínky na její tvář, hlas, vůni. A když mi řekla, že mě Bella pozdravovala, málem jsem se rozplynul blahem.

Už to nevydržím, řekl jsem si jednoho dne. Musím ji vidět. Naživo.

Sedl jsem do auta a vyjel směrem k městečku. Zastavil jsem před květinářstvím a tak-tak jsem udržel lidskou rychlost. Když mě uviděla, vyšla mi vstříc. Rychlost jejího srdce mě jen popohnala v tužbě být s ní. Byla nervózní a červenala se. Ale snažila se opanovat se.

„Dobré ráno, Edwarde, doufám, že nejdete kupovat květy pro všechny ženy ve vašem okolí.“ To mě trochu zarazilo. Všimla si toho a tak se rychle snažila uvést věci na správné místo.

„Myslím tím, že bych vás dnes asi nemohla uspokojit,“ přerušila se a začervenala.

„Myslím tím, že vaše matka včera vykoupila skoro všechny květiny a čerstvé mi ještě nedovezli,“ vykoktala ze sebe ve viditelných rozpacích.

„Je to opravdu velice milá a velmi krásná žena. Až se nechce věřit, že je to vaše matka,“ řekla mi.

Tak, teď je dobrá doba na upřímnost, aspoň poloviční, ať má ke mně důvěru.

„Je to má adoptivní matka, Bello, mí rodiče zemřeli před mnoha lety a Esmé se mě společně s Carlislem ujali, vlastně nás všech.“

Bella na mě překvapeně zírala a pak dodala: „Máte obrovské štěstí, že máte tak báječnou rodinu, je pěkné to vidět.“

„Tak, Edwarde, jak vám mohu dnes posloužit, můžu vám pomoct?“ otázala se.

„Chtěl bych kytku pro mladou ženu,“ řekl jsem jí a její jiskřičky v očích pohasly a ona zesmutněla. Sklopila zrak, vzdychla si, ale pak se nadechla, vztyčila hlavu a se smutným úsměvem vzhlédla.

„Máte nějakou představu, jak by měla kytka vypadat?“ zeptala se.

„Ani v nejmenším, Bello,“ odpověděl jsem, „udělej kytku, která by se líbila tobě, prosím.“

Přikývla a pustila se do práce. Sledovat ji, to byl balzám na duši. V jejím podání povýšila vazbu na umění. Po chvíli z jejích rukou zářila krásná kytka mnoha barev, citlivě sladěných a vypadajících jako luční, svěží květy. Svázala je modrou stužkou a podávala mi ji.

„Bello, jsi kouzelnice, ta kytka je skvostná.“

„Děkuji,“ řekla smutně a podávala mi ji. Zaplatil jsem, přivoněl k ní a dodal si odvahy.

„Ta je pro tebe, Bello,“ řekl jsem, „moc rád bych tě poznal víc, a tak jsem zvolil tento, asi trošku neohrabaný způsob, jak tě pozvat na večeři nebo na procházku, prostě kam budeš chtít, když budeš chtít.“ Bella se úsměvem a s navrácenými hvězdičkami v očích přivinula k své kytce, která ji tak báječně vystihovala a zašeptala.

„Moc ráda si s tebou vyjdu,“ odpověděla, „kdykoliv, kamkoliv.“

3. kapitola   shrnutí

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 2. kapitola: