Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 16. kapitola

25.04.2012 (19:45) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2391×

Edward objednal lóži hned nad scénou. Nebyl z ní ten nejlepší výhled, pravda, z hlediště by byl lepší, ale lóže nám poskytovala skvělé soukromí.

„Nemůžu ti odolat, lásko,“ špitl mi do ucha. „V těch šatech jsi úchvatná. A ten tvůj odhalený krk,“ zavrčel mi pod ucho a přejel zuby přes lalůček.

Srdce se mi rozběhlo a přes záda přejel mráz, když se opona zvedla, a Edward se opřel do pohodlného, sametem potaženého křesla.

Na programu byl Shakespeare. Romeo a Julie.

Znala jsem tuto klasiku nazpaměť, ale doslova jsem ji hltala. Edward se dnes trefil do mého vkusu a mého citového rozpoložení.

Najednou jsem byla Alici vděčná za tu novou, voděodolnou řasenku.

Ano, brečela jsem i v těch částech, kde jsem ani nemusela, a tam, kde jsem musela, mi slzy z očí přímo tryskaly.

„Bello, jsi v pořádku? Celá se chvěješ. Jsi úplně naměkko. Jít na Romea a Julii asi nebyl nejlepší nápad,“ strachoval se Edward.

„Ne, byl to báječný nápad. Chci tu zůstat. Nic se neděje, jen mě to dojalo.“ Utírala jsem si slzy a snažila se ze sebe vyloudit usměv. Pitomé těhotenské změny nálad.

Po konečné scéně jsem byla úplně v háji. Nebyla jsem schopna slova, natož pohybu. Brada se mi třepala a Edward byl strachem bez sebe. Vyšli jsme z divadla ven na čerstvý vzduch. Šli jsme se projít k řece. To mi udělalo dobře. Edward celou dobu nemluvil, jen si mě k sobě tiskl. Bylo vidět, že úporně přemýšlí, co se to se mnou děje.

Najednou se prudce zastavil a mě tím pohybem strhl zpět. Otočil si mě čelem k sobě a hluboce se mi zahleděl do očí. Vyčetla jsem v nich jeho otázku, nemusel ji ani vyslovit.

Zhluboka jsem se nadechla, dodala si odvahy a začala.

„Lásko, vím, že máš o mě strach, ale všechno je v nejlepším pořádku. Alespoň v to doufám. Jsme v pořádku,“ odmlčela jsem se.

„Jak jsme v pořádku, Bello?“

Chytla jsem ho za ruku a položila ji spolu se svou na břicho.

Edward na mě chvíli nechápavě zíral. Střílel pohledem z mých očí k mému břichu a zpět. Stokrát za minutu. Až se mu najednou zablýsklo v očích a on pochopil.

„Bello,“ vydechl a obličej mu zjihl návalem citu. „My, my,“ zakoktával se, „budeme mít dítě?“

„Budeme,“ potvrdila jsem a už jsem se v Edwardově náručí točila.

„Lásko, udělalas mě tím nejšťastnějším člověkem na světě. My budeme mít miminko.“ Poskakoval kolem mě. Takhle spontánního jsem ho nikdy neviděla. Byl šťastný a já taky.

„Pojď, posaď se. Není ti zima? Nebolí tě někde? Nemáš hlad, žízeň? Nejsi unavená? Panebože, já budu táta?“ ptal se, ale vůbec mě nevnímal. Prožíval svůj velký okamžik.

Pak se zastavil, pohladil mě po tváři a přes paži přejel k bříšku, kde se zastavil.

„Miluju tě. Miluji vás,“ řekl a lapil mé rty do svých.

Zvuk mého kručícího žaludku přerušil příval naší spalující vášně.

„Vlastně mám trochu hlad,“ zasmála jsem se.

„Tak s tím musíme urychleně něco udělat. Nenechám své dvě nejmilovanější osůbky strádat hlady,“ pronesl a táhl mě k jedné z nóbl vyhlížejících restaurací.

„Na co máš chuť?“

„Dala bych si... Dala bych si maso. Mám chuť na pořádný kus steaku.“

Edward zamrkal, zvedl obočí, ale jinak to nekomentoval.

Maso mám ráda, ale toto byla doslova posedlost.

Když jsem si o pár minut později objednávala dvojitý krvavý steak, zíral na mě nejen Edward, ale i všechen přítomný personál.

Cpala jsem se tou mrtvou, krvavou krávou a sama sobě jsem se divila, jak to hltám, zatímco se Edward ve své porci těstovin jen tak přehraboval.

„Lásko?“ zeptal se, „vidím, že se ti změnily chutě.“

„Taky to pozoruju a divím se, že mi to vůbec chutná. Ale je to lahoda, mňam,“ olizovala jsem se.

„Bello, jak dlouho víš, že jsi těhotná?“

„Asi dva dny. Proč?“

„Nic, nic. Jen tak přemýšlím.“

„Děje se něco, Edwarde?“

„Probíhá toto těhotenství alespoň podobně jako ty předchozí?“

Na chvíli jsem přemýšlela.

„No, ani ne. Nikdy jsem neměla takové zvraty nálad, chutě se mi neměnily, nezvracela jsem.“

„Tys zvracela?!“

„No jo, no. Nesedla mi čokoláda, ale myslím, že to bylo asi něčím jiným.“

Edward na chvíli zavřel oči. Co se mu honilo hlavou, to nikdo netušil. Pak je prudce otevřel, naklonil se ke mně přes stůl a zašeptal mi.

 „No jasně, že je to teď jiné, Bello. Teď totiž čekáš upíří dítě.“

To je pravda, pomyslela jsem si. Bude jedinečné.

Edward mrkl na číšníka.

„Už jdeme?“

„Ano, jedeme za Carlislem. Musí tě prohlédnout.“

Vytřeštila jsem na něj oči.

Ne, Carlisle ne. Mám ho ráda, ano. Je to lékař, ano. Před lékaři se nestydím, ano. Ale Carlisle... Carlisle mě má prohlížet? To ne. Bylo mi jasné, že nepůjde jen o ultrazvuk. Já se zblázním.

„Edwarde, vím, že máš starost, ale raději si zajdu za svou gynekoložkou,“ snažila jsem se to uhrát do autu, ale bylo mi jasné, že se mi to nepovede.

„No, vzhledem k tomu, že musíme jako upíři zůstat v utajení...“ Chtěl pokračovat, ale přerušila jsem ho.

„Snad si nemyslíš, že budu někomu vykládat, že spím s upírem a že s ním dokonce čekám malé poloupířátko?! To by mě rovnou mohli navlíknout do svěrací kazajky,“ zvyšovala jsem na něj hlas.

„Uklidni se, Bello, tak jsem to nemyslel. Myslel jsem to tak, že Carlisle je upír a doktor zároveň.“

„Budu se stydět.“

„To zvládneš. Jestli budeš chtít, budu s tebou.“

Ještě lepší. Edward mě bude držet za ruku, zatímco se mi Carlisle bude dívat do klína, pomyslela jsem si.

„Udělej to pro miminko,“ přitlačil Edward na pilu.

„Dobře, pokusím se,“ vzdala jsem se.

„Všechno bude dobré.“ Pohladil mě Edward po vlasech. „Jedeme. Carlisle na nás už čeká.“

„Co? To jako teď hned? Jak se to dozvěděl? Já ještě nechci, nejsem připravená. Prosím, ne,“ úpěla jsem.

„Volal jsem mu, zatímco jsi byla na záchodě. A Alice. Samozřejmě, že neudržela jazyk za zuby.“

Povzdychla jsem si. „Tak jedeme.“

…

Za hodinu už jsem putovala z náruče do náruče a všichni mě objímali a hladili po břichu.

„Bello, to je tak báječné, budeme mít miminko,“ poskakovala Rose.

„Uděláš ze mě tetičku. Jdu nakupovat výbavičku,“ trylkovala Alice.

„A já budu babička? Tak to je ta nejbáječnější novinka, jakou jsem kdy slyšela. Ale raději si nechám říkat teto,“ smála se Esmé.

Emmett s Jasperem už plánovali, jak budou se svým synovcem sledovat fotbalové zápasy.

„A co když to bude holčička?“

To jim vzalo vítr z plachet.

„Samo, že to bude holčička,“ pískla Alice.

Otočila jsem se k ní.

„Ty víš, co se nám narodí?“ zeptala jsem se.

„Promiň, Bello,“ posmutněla Alice. „Nevidím. Miminko je zahaleno tajemstvím. Je jakoby v mlze. Ale myslím si, že to bude holčička.“

Tak to mě neuklidnilo. Čapla jsem Carlislea za ruku a doslova ho táhla nahoru do jeho improvizované ordinace.

„Tak, Bello, vím, že ti to bude asi trochu nepříjemné,“ snažil se mě uklidnit Carlisle.

„Prosím tě, neprodlužuj to, už i tak jsem červená až na zadku,“ hrála jsem hrdinku a snažila se stres zamaskovat vtipem.

Carlisle mě velmi důkladně prohlédl. Proťukal, promačkal, poslechl a udělal ultrazvuk. Srdce se mi zastavilo ve chvíli, kdy mi bral asi pět ampulek krve. Přeci jen, je to upír.

„Tak, Bello, je to za tebou. Oblékni se a přijd za námi dolů,“ ukončil celé vyšetření Carlisle a nechal mě ve své pracovně samotnou.

Proč mi nic neřekl hned? Začala jsem se stresovat, ale v tu chvíli už jsem na sobě cítila Edwardův uklidňující dotek. Povzbudivě se na mě usmál, vzal mě za ruku a společně jsme sestupovali po schodech do haly, kde na nás ostatní čekali. Vypadali jako lékařské konsilium a mně spadlo srdce až k nohám.

Sedli jsme si s Edwardem na křeslo a vyčkávali na ortel.

Carlisle si odkašlal a začal:

„Ano, můžu potvrdit, že Bella je těhotná. Ale nic víc vám říct nemůžu. Dokud neudělám testy, kvůli kterým jsem Belle odebral krev, berte všechna moje slova jako spekulace.“

„Dobře, Carlisle. Prosím, pokračuj,“ povzbudil ho Edward a objal mě kolem ramen.

Měla jsem nervy jak strunky.

„Na ultrazvuku jsem nic neviděl. Plod je zabalen v nepropustné,“ hledal to správné slovo, „skořápce, abych to k něčemu přirovnal. Můžu jen odhadovat jeho velikost a termín porodu. Zajímavé ale je, že už teď je větší, než by mělo být. Aktuálně bys měla rodit za pět měsíců, Bello. Musíme tomu ale nechat ještě nějaký čas. Uvidíme, jakou rychlostí poroste,“ dokončil Carlisle. Vstal, pohladil mě po tváři a Edwarda poplácal po ramenou.

„Carlisle,“ ozvala se Esmé. „A co strava?“

„No, podle toho, co mi Bella řekla o změně svých chutí, to vypadá, že bude preferovat tu naši.“

Bylo vidět, že jsou všichni překvapeni, ale ne znechuceni. Jen já jsem se ušklíbla.

„Jdu udělat ty testy a pokusím se najít nějaké informace v knihách. Snad tam bude něco o upířích dětech, nebo spíš poloupířích. Doufejme, že nejste první,“ usmál se a odešel.

Schoulila jsem se k Edwardovi.

„Jsem unavená, chtěla bych domů.“

shrnutí

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 16. kapitola: