Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 14. kapitola

13.04.2012 (08:15) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2041×

Tak jo, jsem zasnoubená.  

Před nedávnem jsem byla nešťastně vdaná, pak šťastně rozvedená, stěhovala jsem se se svou rodinou do Forks, abych začala nový život, a teď jsem šťastně, i když neočekávaně, zasnoubená a opravdu začínám znovu žít.

Pohádka.

Jen doufám, že se šťastným koncem.

Jo, a jen tak mimochodem, je můj snoubenec upír.

Jestli někdy ze zadní verandy zahlédnu vlka, číhajícího na Karkulku, přísahám, že mě to nepřekvapí.

…

Když jsem po našich „utajených“ zásnubách, kráčela přes Forks. Všichni jeho obyvatelé se na mě uculovali a mávali mi. Teda ne všichni, pravda. Bylo tu pár žen, které mě propalovaly vražednými pohledy. Nemohly mě vystát za to, že jsem klofla nejhezčího chlapa v okolí dvou milionů kilometrů. Ještě, že jsem nemohla číst jejich myšlenky, jako Edward. Myslím, že bych si to za rámeček nedala.

Ale já jsem se dmula pýchou. Nabrala jsem do plic vzduch, vypnula prsa a s vítězoslavným úsměvem všechny ty zhrzené slečny a paní pozdravila.

Ty pohledy, co na mě vrhaly… Musela jsem se otřepat, abych za sebe dostala ten příliv jejich nenávisti.

„Lásko,“ slyšela jsem za zády a najednou mě objímaly mně tak známé, studené ruce.

Edward si mě otočil k sobě, chytl mě zezadu za krk a přisunul si mě ke svým rtům. Druhou ruku mi přiložil na kříž a prohnul mě, jako v nějakém starém filmu, aby mě mohl efektně a co nejvášnivěji políbit.

Vetkla jsem své prsty do jeho vlasů a vplula svým jazykem mezi jeho rty.

Z ničeho nic Edward ztuhl a jemně zavrčel. Důvodem nejspíš byly myšlenky přihlížejících, zuby skřípajících dam.

Znovu mě postavil do mé původní pozice a pohledem přejel všechny pohledy, které na nás ulpívaly.

Městečko opět ožilo a dalo se do pohybu.

To bylo zvláštní, jaký vliv může mít na ostatní jeden zamilovaný pár, pomyslela jsem si.

„A tak to já mám pořád,“ pronesl Edward.

Už jsem si začala zvykat, že mně umí číst myšlenky, i když to neumí. Vždycky mi říkával, že mě prozradí mé oči a výraz ve tváři.

No, co už, tak jo.

„Co si myslely?“ Neodolala jsem a zeptala se ho.

Zamyslel se a našpulil rty.

„Většina si říkala, že by chtěly vědět, jaks mě dostala, další by chtěly vidět naši svatbu,“ mrkl na mě.

„A ty ostatní myšlenky bys asi nechtěla slyšet,“ procedil mezi zuby.

„Myslela jsem si to. Závidí mi. Ale já se na ně nezlobím, vlastně se jim nedivím. Taky bych jim tě záviděla,“ začervenala jsem se a štípla Edwarda do zadku a nejspíš si zlomila nehet.

„Ty jsi neskutečná. Děláš, jako bych byl nějaká výhra v loterii. Kdybych mohl, začervenám se.“

„Ty nejsi výhra v loterii, ty jsi mnohem, mnohem lepší.“ Teď jsem se začervenala já.

Políbil mě na čelo a přičichl ke krku. „Už musím jít, mám nějaké vyřizování, ale večer přijdu. Nech otevřené okno a já ti řeknu, jak jsi báječná, úžasná, nejlepší a nej, nej, nej všechno, co mě kdy mohlo potkat.“

„Myslím, že jako můj snoubenec si už můžeš dovolit chodit dveřmi,“ uchichtla jsem se.

„Já vím, ale víc mě to baví, vkrádat se do tvé ložnice oknem,“ řekl a přejel mi palcem rty.

Otočil se a odcházel ke svému autu. Zamávala jsem mu, když nasedal.

Vtom po mém boku zaskřípaly brzdy. Vzhlédla jsem a uslyšela zvuk stahujícího se okýnka.

„A pak z tebe strhám vše, co budeš mít na sobě,“ zavrčel a byl pryč.

Hoh, podlomily se mi nohy. Zařadila jsem vyšší rychlost a vystřelila směrem k domovu.

Doufám, že toto mé poblouzení, to zamilování a věčná touha, nikdy nepoleví.

Domů jsem přiběhla rozpálená jako kamna.

V práci jsem se snažila na Edwarda nemyslet, protože se mi vždy rozklepaly ruce touhou a radostným očekáváním. To bych neuvázala ani březové koště.

Se všemi zákazníky jsem vtipkovala, rozebírala jejich životy a odpovídala všechny všetečné otázky, týkající se mého zasnoubení.

Večer jsem podepsala známky, uvařila večeři a popovídala si s Davidem a Stellou.

„Mami,“ zeptal se mě David. „Za pár dnů, o příštím víkendu víš,“ lezlo to z něj jak z chlupaté deky, „máme ve škole sportovní den a máme si někoho přivést. Jako parťáka víš.“ Bylo vidět, že hledá slova.

„Davide, vysyp to ze sebe,“ poručila jsem.

„No, když táta o nás nejeví zájem, říkal jsem si, že bych mohl poprosit Emmetta.“ Znělo to spíš jako otázka.

„Miláčku, jsem si jistá, že Emm bude nadšený jak malý dítě,“ odkývala jsem mu.

„A nebude se Edward zlobit, nebude mu to líto? Víš nevím, jestli nemám raději poprosit jeho, když se budete brát.“

Teda, to by mě nenapadlo, že se k tomu bude David stavět takhle.

„Davide, nejsi Edwardovi ničím povinován. Neboj, se, on neočekává, že ho povýšíš na svého otce. A oba víme, jaký vřelý vztah máš k Emmettovi. S ním si to opravdu užiješ,“ uklidňovala jsem ho.

„A my vám s Edwardem, a jsem si jistá, že i se všemi Cullenovými, přijdeme fandit. Budete chtít taky transparent se srdíčky?“ popichovala jsem ho.

„To se, mami, opovaž! Fandit můžete, transparent taky beru, ale ty srdíčka bych nerozdýchal.“

Oba jsme se zasmáli.

„Mám tě rád.“

„Já tebe taky, Davide.“

Najednou - doslova na obláčku - připlula Stella. David protočil oči a zdekoval se do svého pokoje.

Hm, copak se to děje. Že by se nám Stelle zamilovala?

„Maminko, maminečko,“ začala.

A je to tady, je to vážné, pomyslela jsem si a usmívala se nad vzpomínkou, jak mně tak Stella oslovuje vždy, když potřebuje něco „velmi“důležitého.

„Ano.“

„Víš, brzy bude ten ples, jak jsem ti říkala.“

„Ano.“

„No, a Mike mě pozval. Víš, Mike!“ vypískla.

„To je skvělé, Stello. Líbí se ti, vím.“

„Mami, on je báječný. Tak pěkný a vtipný a pozorný a říká mi Stee.“

Jasně, je v tom až po uši.

„O co jde, Stello? Víš, že mi to nevadí. Klidně jdi.“

„Já vím, že ti to nevadí, mami. No, ale já bych potřebovala menší, nebo spíš větší finanční příspěvek na šaty, boty a tak,“ hodila na mě psí oči.

Aha, tak odtud vítr vane.

„Už jsem slíbila Alici, že je spolu vybereme.“

„No, tak to pr,“ zarazila jsem ji a chvíli přemýšlela.

„Na ty šaty ti tři čtvrtiny ceny dám, zbytek si zaplatíš sama.“

„Mamííí, jsi zlatá,“ skočila mi Stella kolem krku.

„Ale,“ přerušila jsem její radost a ona se odtáhla.

„Půjdu je vybírat s vámi. Dámská jízda, chápeš?“

„Jasně, mami, cokoliv. Bude to skvělé. A nebude to Edwardovi vadit? Jdu to rychle zavolat Alici,“ křičela na mě ze schodů, když utíkala obsadit telefon. Ani nepočkala na odpověď.

Ne, Stee, Edwardovi to vadit nebude, řekla jsem si už sama pro sebe.

Tak, všechny rodinné záležitosti vyřešeny, teď se budu věnovat sobě.

Rychle jsem se osprchovala, umyla hlavu a oholila si nohy a … No prostě všechno, co bylo potřeba.

Vysušila jsem si vlasy, namazala se mandlovým krémem a chvíli přemýšlela nad prádelníkem, která to košilka, má být brzy na cáry.

Vzala jsem si černou krajkovou, novou. V pořadí asi padesátou, protože Edward měl černé prádlo ve velké oblibě. Naopak se to asi říct nedalo.

Otevřela jsem okno a než jsem se stačila dostat do postele, už jsem v ní byla. I s Edwardem.

Když jsem slyšela zvuk trhající se látky, musela jsem se zasmát.

Edward vzhlédl od mých prsou a tázavě se na mě podíval.

„Já jen, že byla nová.“ Opět jsem se zasmála.

„Hups, moc ti slušela. Ale já jsem tě varoval,“ šibalsky dodal.

„Já vím.“

Nekonečně dlouho a vášnivě jsme se milovali. A musím se přiznat, že to pro mě bylo obzvlášť těžké, protože jsem ze sebe nemohla vypustit svou vášeň v plné síle. Přece jen, vedle spali děti.

Edward do puntíku plnil mé nevyslovené sexuální představy a já neustále vymýšlela nové pozice a nacházela další jak jeho, tak svá, citlivá místa.

Když jsem pak usínala v jeho náručí, vyčerpaná a zároveň nabitá energií a on mi vyznával nekonečnými způsoby lásku, musela jsem se opět usmát, když pronesl stejnou větu, jako včera: „Jsi báječná, úžasná, nejlepší a nej, nej, nej všechno, co mě kdy mohlo potkat. Miluju tě, Bells, a od chvíle, co jsi svolila, že se staneš mou ženou, což je už měsíc,“ dodal a zahleděl se mi do očí, „se tě nemůžu nabažit a nechci se od tebe hnout, potřebuju tě, jsi mou součástí. Chci ti jen říct, že bez tebe nemůžu být. Tak moc tě miluji.“

„Edwarde, po těchto tvých slovech, bych tě nejraději nastrkala do auta a okamžitě zajela do Las Vegas, abych se tam za tebe mohla provdat. Byla jsem opravdu přesvědčena, že se už nikdy nechci vdát, ale tys můj názor změnil. Tys změnil celý můj život. Miluji tě.“

Edward si se mnou v náručí prudce stoupl a začal po mně házet oblečení.

„Co to děláš?“

„No, jedeme do Vegas,“ smál se, chytil mě okolo pasu a točil se se mnou po ložnici. Štěstí z něj přímo čišelo.

„Blázne,“ smála jsem se s ním.

„Alice,“ řekli jsme oba současně.

Bylo nám jasné, že by nám to u ní jen tak neprošlo.

„Ale co kdybychom si zajeli do divadla, nebo na večeři?“ zeptal se.

„Do divadla a pak na večeři,“ navrhla jsem.

…

Právě jsme se se Stellou a Alicí vrátily z nakupovacího maratonu, jehož cílem bylo koupit ty nejúžasnější večerní šaty, za kterých měl Mike padnout do kolen.

Při té příležitosti jsem si i já koupila na náš sobotní kulturní večer tmavomodré šaty do půli lýtek, bez ramínek.

Stella si vyzkoušela miliony rozličných rób, ale nakonec jsme se i s Alicí shodly, že ty červené, jsou dokonalé.

Alice jí k nim půjčila střevíčky, pro které by Popelka zaplakala, a já vytáhla šperky.

Večer jsme se Stellou seděly u krbu a pozorovaly plápolající plameny. Najednou Stella promluvila.

„Mami, vadilo by ti, kdybych přišla z toho zítřejšího plesu později?“

„Jak později?“

„No, později.“ A zase tu byly ty psí oči. „Ráno?“

Nadechla jsem se, abych nepanikařila a zachovala klid.

„Mike?“ zeptala jsem se.

Stella jen přikývla.

„Jsi si jistá, že jsi na to připravená? Že Mike je ten pravý?“

„Ano, mami.“

„Zlato, nebudu ti v tvém rozhodnutí bránit. Už jsi velká a máš svůj vlastní rozum. Já věřím tvému úsudku a nebudu ho zpochybňovat. Stejně je mi jasné, že i kdybych ti to zakázala, stejně to uděláš. A nechci, abys o panenství přišla někde na zadním sedadle auta nebo dokonce opřena o nějaký strom. Jen buď,“ polka jsem a pokračovala, „buďte opatrní. Víš, co tím myslím,“ vyvalila jsem na ni oči a ona je sklopila a začervenala se. Pochopila.

„Slibuji, mami. Mám tě ráda.“

„Já tebe taky, holčičko.

…

Když jsem pak později ležela v posteli a přemýšlela o našem rozhovoru, celá jsem se chvěla. Potřebovala jsem Edwarda. Potřebovala jsem ho u sebe cítit. Chtěla jsem být v jeho objetí. Ale Edward dnes nepřijde, jel s Emmettem, Jasperem a Carlislem na lov.

Přehrávala jsem si rozhovor mezi mnou a Stellou.

Už to není ta malá holčička, co potřebovala pofoukat rozbité koleno, už je to dospívající mladá žena.

Pořád se mi vracela ta poslední věta: „Jen buď, buďte opatrní. Opatrní. Opatrní. Opatrní.“

Opatrní!!!

Vystřelila jsem z postele a pořád si opakovala: „Opatrní, opatrní, opatrní…“

Do koupelny jsem vběhla rychleji, než by to dokázal Edward, a prohrabávala lékárničku tak dlouho, až sem našla to, co jsem hledala.

Načurala jsem na tenký proužek papírku a v úžasu sledovala, jak se na něm zobrazují dvě čárky.

„Já jsem…“ Zazvonění telefonu mě vyrušilo a já jsem nedokončila svoji usvědčující větu.

„Alice,“ promluvila jsem.

„Bello, právě jsem viděla,“ skočila jsem do jejího šťastného, zvonivého hlasu.

„Ne, abys mu to řekla, Alice. Udělám to sama!“

13. kapitola   shrnutí

Vím, trvalo to. Snad jsem to teď napravila tou délkou. Děkuji všem za komentíky a přeji pěkné Velikonoce.

A přečtěte si moji novou povídku Zapovězenou lásku. Budu čekat na vaše reakce.

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 14. kapitola: