Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 13. kapitola

01.04.2012 (14:00) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2421×

„Bello,“ řekl mi, „vím, že jsme spolu pouho pouhé tři měsíce a na to jdu možná trochu rychle, ale prostě to tak cítím.“

Celou dobu se mi vpíjel do očí a já jen lapala po vzduchu. Toto jsem naprosto nečekala. Doufala jsem ve společně strávené chvíle o samotě, v jeho chladné doteky, snila jsem o našem prvním milování, které předčilo i mé nejživější sny a promyšlené fantazie, ale toto?!

„Nikdy jsem nikoho tak nemiloval. Nikdy jsem nikoho nemiloval a vím, že ani nebudu, protože jako upír se zamiluji jen jednou. Chci s tebou strávit zbytek,“ zasekl se. Asi chtěl říct tvého života, „a nechci se o tebe s nikým dělit. Chci, aby všichni věděli, že jsi jen moje.“ V kleče přede mě vytáhl tmavomodrou, sametovou krabičku.

„Isabello, prokážeš mi tu nesmírnou čest, a uděláš ze mě nejšťastnějšího muže – upíra - na světě? Staneš se mojí ženou?“ zeptal se a já oněměla.

Chvíli jsem mlčela a přemýšlela. Pak jsem se nadechla a promluvila.

„Edwarde, víš, že tě z celého srdce miluji a moc si přeji být tvoji ženou…“ Chtěla jsem pokračovat, ale on mi skočil do řeči.

„To mi stačí,“ řekl s úsměvem a otevřel krabičku, která obsahovala ten nejkrásnější prsten, jaký jsem kdy viděla. Oválný, tepaný skvost, posetý  tisíci brilianty ve slunci zářil, jako Edwardova kůže.

„Je po mé matce, moc pro mě znamená, stejně jako ty.“

Bože, bože, bože, co mám dělat. Já se nechci vdávat. Ještě ne. Edwarda miluji, ale…

„Edwarde, prosím poslouchej mě,“ zastavila jsem ho dřív, než zásnubní prsten ozdobil mou ruku. „Já se ještě nechci vdávat. Jednou možná, ale ne teď. Já se na to prostě ještě se necítím. Je to na mě moc brzo. Nezlob se. Už jednou jsem byla vdaná a nevyšlo to, jak víš. Mám už k této instituci averzi. Mám strach, že se tím vše změní. Pokazí. Vím, že mě miluješ a já miluju tebe, ale je to ve mně. Promiň.“

Ten jeho štěněčí pohled mi podlomil nohy.

„Dobře.“ Sklopil hlavu a vložil prsten zpět do krabičky.

No to ne, co to dělá, pomyslela jsem si.

„Ten prsten si ale ráda vezmu a budu ho hrdě nosit, jako symbol naší lásky. Pokud netrváš na brzké svatbě,“ snažila jsem se uvést věci na pravou míru.

Zasnoubení mi nevadí, svatba také ne, vždyť mým vyvoleným je Edward, ale žádné časové limity.

Edward se božsky usmál a mně poskočilo srdce. „Nechci dělat nic proti tvé vůli. Vezmeme se, až budeš chtít. Až ucítíš, že jsi na to připravená.“ Vyndal prsten z krabičky a s něžným pohledem mi ho vsunul na prsteníček. Vstal, něžně mě políbil, a pak si mě téměř surově vzal. Líbilo se mi to a slastně jsem mu vzdychala do ucha. Úplně jsem cítila, že z Edwarda opadla pečlivě skrývaná nervozita a teď převládala jen čirá radost a touha.

Dokonale jsme zváleli celou louku, křičeli a sténali jsme oba, pod náporem našeho společného vyvrcholení, takže pokud byl někdo v okolí, musel si myslet, že… No, ani nechci myslet, co by si musel myslet. A je mi to jedno. Nejkrásnější milování, nejkrásnější prsten, nejkrásnější a nejbáječnější muž, který chce za ženu jen mě. Miluje mě a já jeho, tak moc, jak ještě nikdy nikdo nikoho nemiloval. No, není to pohádka?

…

Domů jsme přijeli až před obědem. No, přijeli, spíš jsme připluli na obláčku lásky a štěstí.

Ani jsem si nemyslela, že budu tak šťastná, když budu zasnoubená. O vdavkách jsem opravdu nesnila, ba ani nepřemýšlela.

Ale teď se vidím v jednoduchých krémových šatech, jak jdu za Stellou, jako svojí družičkou, zaklesnuta do Davida, směrem k Edwardovi, který na mě s nádherným úsměvem čeká před květy zaplaveným oltářem.

Z mého snění mě vytrhl neobvyklý zástup lidí před mým domem.

Ano, jdu pozdě, ale byla jsem domluvená s Alicí. Že by to nezvládala? To je naprosto nemožné. Tak co se to tu děje?

Až když jsme přijeli blíž a já si všimla obrovského transparentu na domě, mi to došlo.

´Pro zásnuby, zavřeno!´ To stálo na bílé plachtě, která se vinula od okna k oknu, a na každé straně byla zakončena trsem červených balónků ve tvaru srdíčka.

Tak toto se asi ve Forks neututlá, pomyslela jsem si a povzdechla.

Edward si toho všiml. „Nesmíš se na Alici zlobit, myslí to dobře. A měla by sis na ni pomalu zvykat, jednou bude tvoje švagrová,“ řekl a povzbudivě mě políbil na krk.

„Já vím, ale toto jsem nečekala. Vlastně nic z toho, co se dnes stalo. Jenom tvá sestra dokáže člověka v sekundě vrátit do reality,“ poznamenala jsem.

„Nejen člověka. Věř mi,“ uculil se Edward a mrkl na mě.

Před dveřmi byli shromážděni David se Stellou, Alice, Jasper, Rose s Emmettem, a Esmé s Carlislem. V dálce jsem viděla skupinku přihlížejících sousedů a rudla jsem jak malina.

„Jdem na to, má milovaná snoubenko?“

„Zní to divně, snoubenče,“ odpověděla jsem mu a začala se smát. Přidal se ke mně a najednou mi to bylo všechno jedno.

Jen, co jsem vystoupila z auta, vrhla se mi do náručí Alice a poskakovala se mnou v objetí.

„Sestřičko, sestřičko,“ jásala. „Jsem tak šťastná. Pojď, mám pro tebe nahoře nachystané zásnubní šaty.“

„Počkej, Alice, jaké zásnubní šaty? Co sis to zase vymyslela?“ zhrozila jsem se. Alice je nevyzpytatelná střela, která se nedá korigovat.

„No, snad si nemyslíš, že vaše zasnoubení přejdu jen tak. Vždyť mě znáš. Toto se musí pořádně oslavit a zdokumentovat,“ mrkla na Emmetta, který se na mě zubil a mával mi před tváří kamerou. Jasper přiskočil a oslepoval mě blesky fotoaparátu.

„Alice, nech nás taky mámě a Edwardovi pogratulovat,“ snažila se mě osvobodit Stella a běžela mi i s Davidem vstříc. „Mami, mami, to je skvělé. Ty se budeš vdávat! Půjdu ti za družičku, už jsme to s Alicí domluvily. A půjdem vybírat šaty a já budu mít krásné boty…“

Prý pogratulovat. To vidím. Ty dvě divoženky se náramně doplňovaly. Strhají ze mě kůži, až půjdeme na nákupy.

„Mamí.“ David mi vlepil pusu. „Jsem moc rád za vás oba a ze srdce vám to přeju.“

Otočil se na Edwarda a podal mu ruku. „Díky tobě zase nebudu jedinej mužskej v rodině. Teď to bude vyrovnané,“ prskal na Edwarda.

Tak toto bylo opravdu hodně, hodně dojemné. Přelila jsem si slzu z jednoho koutku do druhého a snažila se ji nepustit přes okraj oka.

Pak jsem putovala z jedné náruče do druhé a další a další a Edward se jen spokojeně a hrdě usmíval, až mě nakonec vysvobodil. Přivinula jsem se k němu a jako poslední s ním vcházela do domu. Samozřejmě za mocného cvakání spouště a natáčení zásnubního videa. Dát Emmettovi a Jasperovi do rukou techniku, to byl nápad. Bavili se, jak malí kluci.

„Edwarde? Když nás fotí a točí, nebudu na záběrech sama, že ne?“ ptala jsem se přiškrceným hlasem.

Odpovědí mi bylo vyprsknutí sedmi upírů a jejich sborové: „Mýtus.“

Poté, co mě Alice doslova nasoukala do překrásných pouzdrových šatů, barvy slonovinové kosti, a střevíčků, pro které by i Popelka vraždila, naložila mě spolu s Edwardem na zadní sedadlo Carlisleova auta.

Chytla jsem se Edwarda za ruku a trošku podrážděně pronesla: „Je to všechno nutné? Ty jsi to takto domluvil? A jak to vůbec Alice věděla?“

„Lásko, Alice to nevěděla, ale počítala s tou možností, že mou žádost o ruku přijmeš. Je vždy připravena. Alice…,“ odmlčel se a zamyslel. „Vystihl bych ji větou: Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů.“

…

Jestli jsem byla překvapená z transparentu na mém domě, pak to, co na mě čekalo u Cullenů, mi doslova vzalo dech.

Příjezdová cesta byla poseta růžovými kamínky, na stromech visely velké rudé mašle, celý dům zářil tisícem svíček.

Připomnělo mi to naše první milování při svitu loučí. Zasnila jsem se a ztratila se ve svých vzpomínkách.

Z aut vyskákali všichni mí milovaní lidé a upíři, hrající si na lidi. Kvůli Stelle a Davidovi museli přetrpět své role, ale nezdálo se, že by jim to vadilo.

Interiér domu byl vyzdoben tak dokonale, až mě z toho přecházel zrak. Všechno růžové, červené, bílé. Spousta jídla, dort, růžové šampaňské a hlavně dobrá nálada.

Rose si sedla k piánu a začala hrát mého oblíbeného Vivaldiho. Edward si mě chytl a roztočil po improvizovaném parketu. Bylo mi trapně. Všichni se na nás dívali a uculovali se. Co si asi myslí?

Edward mě překvapil a odpověděl na mou nevyslovenou myšlenku.

„Všichni jsou hlavně upřímně šťastní a já nejvíc.“

„A pak, že mi nemůžeš číst myšlenky,“ sykla jsem.

„Nemůžu, ale hodně dlouho jsem tě pozoroval. Troufám si říct, že jsem tě dokonale poznal.“

„To se ještě uvidí,“ pronesla jsem a natáhla se na špičky k Edwardovi, pro polibek. Blesky se zbláznily.

shrnutí

Moc děkuji za komentíky a omlouvám se, že mi to tak dlouho trvá. Po dlouhé době se opět řadím mezi výdělečně činné obyvatelstvo a nějak zjišťuji, že nestíhám :-S 

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 13. kapitola: