Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nově objevená sestra - IV. kapitola

20.07.2009 (00:23) • Karrlita • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1302×

IV. kapitola – Noční můra nebo skutečnost

„Máš představu o tom, kdy by se to mělo stát?“ to bylo první, co jsem zaslechla, když jsem opět procitla. „Bello, už je to dobrý?“ přihnala se ke mně Alice. „Promiň, nechtěla jsem tě tak vystrašit. Já .. měla jsem být opatrnější. Promiň.“ smutně po mě pokukovala. „To je v pořádku Alice, nemáš se za co omlouvat. Naopak, je štěstí, že tě máme.“ povzbudivě jsem se na ni usmála. „Bello, kdo by mohla být ta dívka?“ zeptal se Carlisle a všechna pozornost se teď přesunula na mě. „Nevím, vůbec netuším. Jak vypadala?“ zmateně jsem se otočila zpátky k Alici. Tohle je doopravdy podivné. „Je moc pěkná, černé dlouhé vlasy, trochu kudrnaté. Hodně světlá pokožka. Víc nevím.“ Tenhle popis mi na nikoho nesedí. Co se to tu děje? „Netuším, kdo by to mohl být.“ Chvíle ticha. V tom do dveří vrazil rozesmátý Emmett a Edward, ale okamžitě jim bylo jasné, že něco není v pořádku. „Co se dějě?“ řekli jednohlasně. Carlisle jim všechno rychle převyprávěl a já dál přemýšlela, kdo by mohla být ta neznámá dívka.

„Je to jasné, musíme se okamžitě vrátit.“ rozhodně řekl Edward. „Ale než se dostaneme domů, může být pozdě.“ postřehla Rose. A v tu chvíli mě to napadlo. „Jackob!“ vykřikla jsem. Všichni se ke mně otočili s otazníky v očích. „Co?!“ vypadlo z Emmetta. „Jackob bude vědět, kdo je ta dívka, prosila jsem ho přece, aby dával na Charlieho pozor.“ vysvětlila jsem. „A taky by mohl se smečkou tu dívku hlídat, než se vrátíme.“ navrhl Carlisle. „Takže se do toho dáme, Edwarde jdi prosím zajednat letenky a tak, Alice ty tady zůstaň semnou a Bellou a ostatní jděte rychle balit.“ Nemusel to říkat dvakrát. Všichni se ihned rozprchli. Edward se ke mně naklonil, políbil mě a zašeptal, že všechno bude v pořádku. Doufám, že má pravdu.

Konečeně někdo zvedl telefon. „Jackobe?“ Tiché odkašlání. „Ne, tady Billy. Zdravím tě Bello.“ neznělo to zrovna moc upřímně. „Ahoj Billy, je tam někde Jackob? Potřebuju s ním nutně ihned mluvit.“ snažila jsem se znít co nejnaléhavěji to šlo. „Je ve svém pokoji. Počkej.“ V telefonu zapraskalo, jak ho položil a pak bylo slyšet, že na Jackoba volá. „Hned tu bude.“ a znovu položil sluchátko na stolek. Chvíle mezi dvěma údery srdce mi přišla jako věčnost. „Ahoj Bello, co se děje?“ Jackob nezněl nepřátelsky, ale zněl hodně překvapeně a unaveně. „Ahoj. Teď poslouchej a zbytečně se nevyptávej. Alice měla vidění, jak někdy v noci Viktorie napadne nějakou černovlasou dívku přimo v hostinském pokoji u Charlieho. Je u Charlieho nějaká dívka?“ Jackob zalapal po dechu. „Ano, jmenuje se Daniell a je to jeho kmotřenka. Přijela včera, vlastně předevčírem v noci.“ na sucho polk. A sakra. Carlisle mi dloubl do zad. „Je tam nějaká dívka?“ Rychle jsem mu řekla o Daniell. „Rychle dej mi ho.“ předala jsem mu mobil. Došlo mi, že když máme brzké odpoledne, tak u nich je hodně brzké ráno. Sakra. „Ahoj Jackobe, tady Carlisle. Je to vážné, nevíme, kdy se to přesně stane. Může to být ještě dnes … ano prostě byla tma … okamžitě to chce tvoji pomoc a smečky taky. My se pokusíme, co nejrychleji vrátit. Bellino číslo na mobil máš … ok … hodně štěstí a na brzkou shledanou .. a Jackobe, děkuju.“ zaklapl mobil a tak nějak si oddechl. Otočil se ke mně a Alici. „O pohybu nějakého upíra v okolí nevědí, ale hlídky mají stejně. Ihned se spojí se smečkou a vydá se k Charlieho domu.“ To znamená, že by měla být v bezpečí. „Doufejme, že ji Vikrorie ještě nenapadla.“ to mi vyhrklo slzy „Ale nemyslím si, pokud má smečka hlídky, tak by o Viktorii věděli.“ pohladil mě po vlasech. „Víš o Daniell něco víc?“ zeptala se Alice. Zamyslela jsem se nad tím jménem, ale nic mi to neříkalo. „Nic mi to neříká.“ oba vypadali překvapení. A vlastně i já byla překvapená.

------

Tma. Všude kolem mě je tma. V dálce se mihotá světílko, rychle se zvednu a utíkám k němu. Ale nejsem dost rychlá. Kroky za mnou se přibližují. Už jsem skoro ve světle, ale v tom mě pronásledovatel dohoní a stáhne mě zpátky do tmy. Snažím se bránit, ale jeho sevření je pevnější než skála. Otočí mě a já v té tmě vidím jen dvě červeně zářící oči. “Konečně jsem tě našel!” promluví a zableskne zuby. “Teď už mi neutečeš.” začne se smát a přitáhne si mé zápěstí k ústmům. Ostrá bolest ze zápěstí projede celým mým tělem. Zkouším se bránit, ale nepomáhá to. Všude je krev, řev, spousta postav …

“Jsi v pořádku?” Strhnu ruce, které mě objímají a přitlačím se k čelu postele. “Co? Kde to jsem?” zběsile mrkám a rozhlížím se po okolí. Můj pohled se zastaví na obličeji osoby, která na mě mluvila. Ty laskavé oči mě vrátí do reality. “Promiň Charlie.” sklopím oči a znovu začnu brečet. “Neomlouvej se, jen jsem se lekl, že ti někdo ubližuje. Zlý sen?” lehce mi při tom hladí vlasy. Asi nečekaně, protože sebou trhl, jsem ho objala. “Ano, teď mám pořád zlé sny. Omlouvám se.” zabořila jsem obličej do jeho ramene. “To nic, za to nemůžeš. Teď už je to dobré.” konejšil mě. Nějakou dobu, jsem jen tiše zůstala v jeho náručí. Bylo to tak uklidňující. “Děkuju Charlie, už jsem v pořádku. Jdi si lehnout, musíš být unavený.” promluvila jsem do ticha. “Určitě?” s nedůvěrou se na mě díval. “Vážně už je to v pořádku.” vlepila jsem mu pusu na tvář a to ho nejspíš přesvědčilo. “Dobrá.” zvedl se. Mezi dveřmi se ještě otočil: “Ať už máš jen pěkné sny.” “Tobě taky dobrou noc.”

Už jsem se na spánek, ale necítila. Tahle noční můra mě straší skoro každou noc už asi dva roky. Ale dneska byla tak zatraceně živá. Zkontrolovala jsem si zápěstí, ale byla tam pořád jen ta stará jizva, kterou si pamatuji. Už začínám bláznit. Koukla jsem na budík. Jsou čtyři. Ještě se mi chtělo spát, ale bála jsem se. Tak jsem vylezla z postele a sedla si do okna. Byla krásná noc. Za posleních deset let jsem se ani jednou nedostala z města. Když konečně naši přijeli domů na těch pár dní, tak se jim na výlety nikdy nechtělo. A najednou jsem byla uprostřed přírody. Užívala jsem si toho. Obloha byla ještě krásně tmavá a hvězdy se na ní třpytily. Les, který byl všude okolo jako by v tom lehkém větříku, který dnes v noci byl, tančil. Ihned jsem si zvykla na to zvláštní ticho-neticho, které tady vládne. Užívala jsem si ho a dívala do neurčita. Když v tom něco zaprasklo a jako by se mezi stromy mihl stín ...

Autor: Karrlita, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nově objevená sestra - IV. kapitola: