Zdá se, že Edward jen tak z Bellina života neodejde.Spánek...
07.03.2012 (17:30) • Enma • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1423×
Jaký je smysl lidského života? Ghandi, Platon, Aristotelés, Dalajláma... Každý z nich měl svou představu o údělu člověka na tomto světě. Všichni se ale shodli na jediném. Člověk má být pokorný, nechtít přehnané bohatství, krásu nebo štěstí. Proto se to stalo? Vzala jsem si Edwarda a pak bojovala za naše dítě, ačkoliv jsem prohlašovala, že děti nechci? Je tohle trest za moji sobeckost? Chtěla jsem Edwarda a Jacoba zároveň a dokázala jsem jen to, že jsem oběma přinesla bolest. Chtěla jsem být nesmrtelná a přitom matka...
A náš osud? Z mé lásky k Alici jsem poznala to, že svůj život řídíme sami. Jsou to naše rozhodnutí, která ovlivňují náš život, ale i přesto ho může něco změnit. Náhoda, cizí přičinění... Chtěla jsem vystoupit svobodně z té klece, která mi bránila prožít neopakovatelné štěstí, lásku, porozumnění a hlavně klid. Jako když člověk usíná po náročném dni v měkké posteli a ví, že si může dopřát dlouhý spánek. A nezjevují se mu noční můry, nezjevují se mu ani krásné sny. Dosáhl jen klidu a smíření.
Za poslední tři dny, které jsem podle rad pana Erneshawa měla využít k zábavě a relaxaci, jsem proležela na té rozvrzané posteli v mé ložnici. Neustále jsem si přehrávala rozhovor s Edwardem. Bála jsem se toho, že splní svůj slib a neodejde. Chtěla jsem ho mít od sebe co nejdál. A stejně tak Alici.
Autobus zajel ke krajnici a zastavil na zastávce. Nastal čas vrátit se zpátky do práce. Došla jsem k zadnímu vchodu pro zaměstance, potvrdila si příchod a šla se převléct. Byla jsem zvyklá a dokonce ráda, že mě moje kolegyně z práce ignorují. Kamkoliv vejdu, projdu bez povšimnutí. Nikdy mi to nevadilo. Ale když jsem dnes přišla do šaten s kovovými skříňkami a všechny se bavily mezi sebou, zabolelo mě to. Toužila jsem po přítelkyni, toužila jsem být zase s Alicí a všechno jí říct. Vybrečet se jí na rameni. Ale copak by to šlo? Kdyby mě utěšovala, jen by předstírala a o to já nestála.
„A víš to jistě?” řekla jedna z nich. Ani nevím, jak se některé jmenují.
„Jo, všechno v cajku. Nikdo o práci nepřijde. Ale Erneshaw říkal, že musíme stejně udělat dojem,” odpověděla druhá.
„Dojem? Dyť to tu nemá ani hygienycký osvědčení. Natož nějakou hvězdičku. A půlka z nás tu nemá ani učňák.” Pak vzala své kalhoty, zmuchlala je do koule a nacpala do skříňky.
„Tak to hlavně nevytrubuj na každym rohu. Prej tu ten Cullen chce vybudovat útylný hotel pro zazobance. Už si sem natahal nějakýho teplouše, co to tu celý předělá. ”
Hukot.. Ten příšerný hukot mi nedal klid. Jako by mi měla vybuchnout lebka. Řekla jeho jméno? Je to náhoda? Ne, to nemůže být náhoda. Pár dní po tom, co se Edward objevil, se v mém životě má objevit jiný Cullen? Bello, tolik štěstí nemáš. Nikdy jsi neměla. Edward je novým majitelem hotelu, kde pracuji? Vyhodí mě? Pamatuji si, že mi to vyčítal. Nebo snad čeká, že odejdu sama?
„Je jí něco?”
„Třeba je ta magorka pod drogama. Nech ji bejt, nebo jí hrábne dovopravdy a napadne tě.”
Nevím, jestli jsem ty hlasy slyšela, nebo si je jen představovala. Možná že říkaly něco jiného. Přes to hučení nebylo nic slyšet. Až o hodně dlouhou dobu později jsem si všimla, že v šatnách už nikdo není, že jsem zhroucená na zemi v polosedu a házím se sebou jako ryba na suchu. Hodiny, které byly nade dveřmi, ukazovaly půl deváté. Nebyla to pro mě novinka, že absolutně nevnímám čas. Byla jsem zachvácena panikou jen proto, že jsem nevěděla, jak dál. Odejít bez vysvětlení, podat panu Erneshawovi výpověď, dělat dál svou práci a na vyhazov čekat?
Nakonec jsem se jednoduše převlékla do uniformy a šla uklízet příslušné pokoje. Převléct ložní prádlo, utřít prach, vyluxovat a nakonec umýt koupelnu s toaletou a doplnit lahvičky se šamponem. Nešlo tu o štěpení atomového jádra. Přesto mi to vše trvalo dvakrát déle, než je běžné. Byla jsem v půlce směny, už jen jeden pokoj a mohla jsem jít na oběd. Ale stačilo otevřít dveře a poznala jsem, že to nebude jen tak. Všchno bylo rozházené a špinavé. Rám postele a deka byly upatlané od džemu a čokolády, hlína z květináčů rozházená po koberci a stejně tak hromada ošacení a různých krámů. Ani koupelna nebyla zrovna v lepším stavu. Podlaha byla mokrá od sprchy a zbytky toaletního papíru, které neucpaly záchod, byly přilepené na stropě. Pořád to bylo lepší než minulý týden, když jsem musela sbírat použité kondomy a vytírat pomočenou podlahu.
Začala jsem tím nejhorším. Koupelnu jsem zbavila toaletního papíru a ucpané toalety a nakonec ji celou vydrhla. V ložnici jsem převlékla postel, vydrhla její rám a nakonec sbírala rozházené věci po podlaze, aby mi při luxování nepřekážely.
A právě když jsem se hrabala pod postelí, abych vyndala něčí podprsenku a nedopitou láhev vody, mi v rukou zůstal malinkatý žlutý dudlík.
Autor: Enma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nouzový východ - 3. kapitola:
budes este pokracovat??? bola by skoda keby si prestala, pises uzasne
Krasa! Pises vazne skvele, cte se to samo. Edward je proste manipulator, s tim nic nesvedem. Tesim se na dalsi
Opravdu zajímavé, těším se na další.
hodně zajímavéééé
pokračuj prosím dál
jsem zvědavá na pokráčko
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!