Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nouzový východ - 1. kapitola

Bella


Nouzový východ - 1. kapitolaKdyž jsem četla Rozbřesk z Jacobova pohledu, neustále jsem přemýšlela o pocitech Belly. Nešlo tam přece jen o její život, ale i o život Edwarda. A vlci, kteří obklopovali jejich dům, jí taky nepomáhali k lepšímu spaní. Takže jsem se rozhodla napsat povídku, ve které Bella pod nátlakem přistoupila na potrat. Jenže tím se mezi ní a Edwardem vytvořila propast, kterou Bella nedokázala překonat. Postupně upadá do větší a větší beznaděje a přichází nejenom o chuť žít, ale o jediného muže, kterého kdy milovala.

 

Oregon, Salem

 

Zvuk budíku prosvištěl ložnicí a vše uvedl do té správné perspektivy. Spala jsem. To, co jsem viděla, byl jen sen a ne skutečnost. Oddychla jsem si a cítila, jak se mi puls vrací do normálu. Pomalu jsem šla do koupelny, kde jsem se zbavovala potu, co mi ulpěl na kůži. Pak se vše dělo tak, jako každý jiný den. Vyčistit si zuby, opláchnout obličej, obléct se a učesat se. Díky mojí noční můře jsem přijela do práce o něco dřív, ale stejně jsem se šla hned převléknout. Když jsem si oblékala uniformu, nemohla jsem se ubránit znechucenému úšklebku. Umělá tkanina mě škrábala na kůži a nepropouštěla žádný vzduch.

„Ehm, Isabello?” Přede mnou stál pan Erneshaw, můj šéf.

„Ano, pane? Děje se něco?” Začala jsem tápat v paměti, jestli jsem neudělala něco zle. Jeho výraz totiž nevypadal na to, že bych měla dostat přidáno. Možná si někdo stěžoval...

„Isabello, dnes je prvního,” řekl mi opatrně, jako by to pro mě byla zdrcující zpráva. „Máš příští tři dny volno.” Sakra! Když mi před čtyřmi měsíci ohlásili, že si musím vybrat alespoň část dovolené, plácla jsem první datum, co mi přišlo na mysl.

„Omlouvám se, pane. Úplně jsem na to zapomněla.” Pan Erneshaw se na mě znepokojivě díval, zatímco jsem čekala na jeho odchod, abych se zas mohla převléknout. Ale on se k odchodu nějak neměl.

„Isabello, nevím, jak to říct.” Nervozně si přejel vrásčitou rukou po zátylku a díval se do země.

„Prostě to řekněte,” pobídla jsem ho, i když jsem věděla, že to, co mi chce říct, se mi nebude vůbec líbit. Byla jsem zvyklá na to, že jsou lidé v mojí přítomnosti nesví, že o mě v práci mluví jako o podivínce, co s nikým nemluví a nedá dohromady větu, která by obsahovala víc než pět slov, neustále kouká do prázdna a každou chvíli brečí. Ale pan Erneshaw mě litoval. Jasně jsem to na něm poznala. Nestála jsem o lítost, soucit nebo něčí pomoc.

„Moc se tu s nikým nebavíš. Na tom by nebylo nic špatného, ale zdá se mi, jako bys ani v soukromí neměla přátele. Je to tak?” zeptal se opatrně, jako by mluvil k vystrašenému dítěti.

Zavrtěla jsem hlavnou. „Ne, pane.”

„A rodinu máš?”

„Ano, pane. Otec žije ve Washingtonu a matka na Floridě.”

Po tváři pana Erneshawa proběhl náznak uspokojení. Teď řekne, abych se s nimi více stýkala. „Možná bys mohla využít ty následující tři dny k tomu, abys je jela navštívit.” No, co jsem říkala.

Jak se z toho vykroutit? Ten muž je na mě milý a nemusí být. „Víte, ráda bych je navštívila, ale oba mají moc práce. Jen bych je rušila.” Lhala jsem, až se mi od pusy prášilo. Ale kdybych jela za mámou, neustále by po mně chtěla odpovědi, které jsem jí nemohla dát. Odpovědi na to, proč to všechno skončilo. A u mého otce bylo až příliš vzpomínek.

„A co zkusit vyrazit ven. Pokusit se s někým seznámit, nebo si najít nějaký koníček. Není dobře, když je tak mladá dívka sama.” Pak se usmál, hodil ještě jeden soucitný pohled a odešel. Když se za ním zavřely dveře, zuřivě jsem ze sebe servala uniformu.

O dvacet minut později jsem už seděla na lavičce a čekala na autobus. Nesnášela jsem jízdu veřejnou dopravou. Skoro pokaždé tam byl nějaký slizký chlápek, co na mě v jednom kuse zíral a nebo bezdomovec, který nevábně voněl. Ale ti mi zas tak nevadili, jelikož se dali snadno ignorovat. Nejhorší bylo, když jsem jela společně s nějakou štastnou ženou a jejím dítětem. Maličkým drobečkem, který je odkázan na svou matku. Spoléhá na to, že se o něj bude starat a chránit ho... Přestaň! Nebyla to tvoje chy... Samozřejmě, že za to můžeš jen ty. Nikdo jiný. Je to tvá vina...

Jen díky dlouhé praxi v ovládání emocí jsem se bez zbytečných scén dostala zase zpátky domů. Počítala jsem každý schod téhle pětipatrové budovy bez výtahu a uklidňovala sama sebe, že za chvíli budu ve svém bytě, kde si můžu ztropit scénu, jakou jen budu chtít. Odemkla jsem si dveře, pořádně do nich vrazila a byla doma. Klíčky jsem dala do misky a sundala si slabý kabát. V Salemu nebyla touhle dobou zima. Chtěla jsem jít do kuchyně a vybrakovat ledničku, jelikož jsem se zapomněla ráno opět nasnídat, ale došla jsem jen nakonec úzké chodby, než jsem celá zkoprněla.

Byl tam. Žádala jsem ho, aby mě navždycky nechal, ale jasně jsem ho viděla, jak se opírá o zeď a upírá na mě nenávistný pohled. „Co tu děláš, Edwarde?”

 

 


 

Doufám, že se první kapitola líbila. Někomu to asi nedává smysl, ale postupně budu přidávat flashbacky, aby bylo všechno jasné. Navíc je Bella tak trochu blázen, takže její myšlenkové pochody nechápu ani já.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nouzový východ - 1. kapitola:

7. monacullen
08.02.2012 [21:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.02.2012 [21:05]

dcvstwilightNáááhodou... mně se to líbí, jen jsem doufala, že nás víc seznámíš s jejím životem... no, třeba příště? Emoticon

PS: Nešly by delší kapitolky? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.02.2012 [20:49]

daslli141Zaujímavé... určite si prečítam aj ďalšie kapitoly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.02.2012 [20:43]

ada1987 Emoticon zaujímavé

3. Methy
08.02.2012 [20:28]

Vypadá to dobře Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon snad bude brzo další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.02.2012 [20:20]

Dorianna Emoticon Emoticon Emoticon tak rychle další )))

1. Hejly
08.02.2012 [20:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!