Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 4. kapitola

31.07.2010 (21:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4255×

Nečekala jsem na jeho odpověď, vzala jsem Kiaru z Marcusovi náruče a šla ji uložit do postýlky. Pak jsem šla do svého pokoje. Nechtělo se mi vracet na oslavu. Neměla jsem náladu poslouchat libového frajírka, kterým podle Jane, Jasper je. Jane mi o něm vyprávěla, že velice rád svádí ženy, vyvolává rvačky a nikdy dlouho nevydrží na jednom místě. Napustila jsem si plnou vanu horké vody, vlezla do ní, zavřela oči a relaxovala.

„Mohu se přidat?" vyděšeně jsem otevřela oči. Přede mnou stál Jasper a jeho oči byly černé, jako noc. Děkovala jsem si, že mě napadlo dát si do vany pěnu.

„Co tu děláte? Kde berete tu drzost, jsem přijít!" rozčíleně jsem na něj řvala a rukama si dávala před sebe zbytky pěny, které plavaly ve vodě.

„Kde beru drzost? Kde ji berete vy? Známe se pět minut a vy mi vlezete do mé koupelny! Ne, že by mi to vadilo, právě naopak, ale potom na mě neřvěte." Zmateně jsem se na něj podívala.

„Vaší koupelně?" na jeho obličeji se taky objevila zmatenost.

„Ano, toto býval můj pokoj. Takže oni vám ho dali? Já si říkal, že jsem neměl  růžové stěny a postel." Zmatenost v mém obličeji vystřídala naštvanost. Pěna docházela a já musela jednat.

„Možná to býval váš pokoj, ale nyní je můj. Laskavě se otočte, chci se obléct a jít si lehnout do své růžové postele." Otočil se a já se upíří rychlostí oblékla do tepláků a tílka. Chtěla jsem dnešní noc strávit, sledováním mých oblíbených filmů. Vyšla jsem z koupelny a lehla si na postel. Jasper si lehl vedle mě.

„Co to děláte?" vyjekla jsem a shodila ho z postele. Po čtyřech se vyhrabal znovu na postel a chytil se sloupku.

„Nemám svůj pokoj, nemám kam jít!"

„Je tu hodně míst, kam můžete jít. Knihovna, tělocvična, galerie, nebo běžte ven do nějakého klubu, ale mě nechte na pokoji." vyštěkla jsem na něj.

„Všechno tu znám nazpaměť. Už mě to nudí, za to vy, mi přijdete strašně moc zajímavá, Bello." Přeměřila  jsem si ho od hlavy až k patě. Mile jsem se na něj usmála, on mi úsměv opětoval.

„Fajn, jak chcete. Vy si tu klidně zůstaňte, já odcházím!" Úsměv mu zmizel tak rychle, jako se objevil a já v duchu tancovala taneček vítězství. Vzala jsem si deku, polštář a šla jsem do Kiařiného pokoje. Tam jsem si lehla na pohovku a vzpomínala na Jamese. Dnes má dvouleté výročí smrti. Schoulená do klubíčka, jsem tiše vzlykala, abych neprobudila Kiu.

Pohled Jaspera

Ta žena mě zajímala čím dál tím víc. Intenzita její bolesti je obrovská. Kdo jí tolik ublížil? A proč? Na nočním stolku byla fotografie, vzal jsem ji do ruky. Na té fotce byla Bella, držela mimino, zřejmě Kiara a Bellu objímal, pro mě neznámý, muž. Příčinou její bolesti je zlomené srdce, ale proč žije tady? Ten muž není Volturi, nikdy jsem ho neviděl. Možná přišla do Volterry, poprosit Ara, aby ho zabil, protože ji zradil. Ne, to je blbost, nevypadá na mrchu, spíš mi připomínala vílu, když jsem ji uviděl v sále. Její krása mi doslova vyrazila dech, tak jako bolest v jejím srdci. Kráska s bolestí v srdci. Fotku jsem položil zpátky na své místo. Za pár hodin zjistím, co vám stalo, krásná Bello a proč tě Aro adoptoval.

(...)

Pohled Belly

Čekala jsem, až se Kiara vzbudí. Slíbila jsem jí, že dnes půjdeme do krytého bazénu. Strašně moc se chce učit plavat, nechápu proč. Ani bych se nedivila, kdyby donutila Ara, aby jí postavil bazén na hradě. Do pokoje vtrhla Jane.

„Hledala jsem tě u tebe, ale tam byl jen Jasper. Vy jste spolu něco měli? Povídej, jsem celá napnutá, jak kšandy!"

„Ne, Jane, neměla. Celou noc jsem strávila tady, protože náš milostpán, nechtěl opustit pokoj, který mu dříve patřil." Jane se plácla do čela.

„Jo no, to byl jeho pokoj. Před dvěma lety, ale odešel s prohlášením, že musí objevovat nově věci. Nikdo nečekal, že se vrátí, tak brzy."

„Brzy?"

„Většinou se vrací za deset, až patnáct let. Proto jsme ti dali jeho pokoj."

„Jane, prosím, zařiď mu jiný pokoj, nechci ho tam. Je strašný, myslí si o sobě, že je bůh, nebo co."

„Půjdu to okamžitě zařídit. Znáš to, pokojů je sice hodně, ale nejsou upravené a vybavené. Hned se do toho pustím, aby naše Bellinka mohla dnešní noc strávit ve svém pokojíčku." Poplácala mě po tvářích a byla pryč. Má pravdu, chovám se jako malý spratek, ale on je mi nesympatický. Nesnáším tenhle typ chlapů! Otočila jsem se k postýlce, kde malá akorát otevírala oči. Vzala jsem ji do náruče, líbla na líčko a šla s ní do kuchyně. Tam jsem se jí ptala, jestli chce cereálie, nebo krev. Kia zívla, promnula si oči a podívala se na mě s prosbou o cereálie. Podala jsem jí misku a sedla si vedle ní. Do kuchyně vešel Demetri společně  s Jasperem, kterého zajímalo, jak taková kuchyň ve Volterském hradě vypadá. Malá pozdravila Demetriho a na Jaspera se podívala zkoumavým pohledem.

„Kdo jsi?" zeptala se a přitom na něj ukazovala lžičkou. Já s Demetrim jsme se smáli, Jasper přišel k malé, udělal pukrle a odpověděl.

„Mé jméno, je Jasper Volturi, syn Marcuse Volturiho a vaše jméno, překrásná slečno?" malá seskočila ze židle, napodobila Jaspera, což vyvolalo další salvu smíchu u mě a Demetriho.

„Jmenuji se Kiara Sullivan Volturi, dcera Belly Sullivan Volturi. Těší mě." Podala mu ruku, Jasper ji přijal a políbil. Tak tohle ji učí Aro ve své pracovně. Kia se otočila na Deemtriho a dožadovala se jeho pozornosti.

„Copak?"

„Pojedeš s námi na bazén?"

„Pokud to odložíte o dvě hodinky, tak jo. Slíbil jsem Jasperovi souboj. Nikdo ho ještě neporazil. Nechceš se jít dívat a fandit mi?" Kia přikývla, chytla Demetriho a společně šli do tělocvičny. Jasper, ale stál na svém místě a díval se na mě.

„Co je?" zeptala jsem se ho.

„Ty nepůjdeš? Krásná fanynka jako ty, by se mi hodila."

„Možná se stavím, ráda se podívám, jak bude s tebou Demetri vymetat zem." Odešla jsem z kuchyně do pokoje. Hošánek si myslí, že je neporazitelný. Uvidíme, co budeš říkat na tohle. V šatně jsem vyhrabala věci, které mi koupila Jane, v nichž jsem zásadně odmítala chodit. Vybrala jsem overal, který moc nezakrýval můj zadeček a boty na vysokém podpatku. Přes to jsem si oblékla plášť a vyrazila do tělocvičny. Malá seděla na lavičce, společně s Felixem a Alecem, kteří byly naprosto uneseni bojem, jenž předváděli Jasper a Demetri. Vyrušily je až moje boty, které klapaly po dřevěných parketách. Mojí přítomnosti si všimli i Jasper s Demetrim, což se mu stalo osudným a prohrál. Jasper mu pomohl vstát a přitom se samolibě usmíval.

„Co tu děláš? Myslel jsem, že budeš s Arem trénovat, až večer?" ptal se mě Felix. Chtěla jsem mu odpovědět, ale Jasper mě předběhl.

„Bella mi přišla fandit, nemůže odolat mému šarmu a kouzlu, které mám." Já jen záporně zakývala hlavou.

„Musím tě zklamat, Jaspere, nejdu ti fandit, přišla jsem s tebou bojovat." Nevinně jsem se na něj podívala. On přikývnul a ukázal na místo před sebou.

„Bell, si sice hodně dobrá, ale na něj nemáš. Opravdu je výbornej i Felixe porazil," pošeptal mi Demetri, když si sedal na lavičku k ostatním.

„Jenže Felix nemá to, co mám já." Ďábelsky jsem se usmála a sundala si plášť. Všichni zůstali pohledem na mém těle. Kromě Kii, ta se věnovala švihadlu, které leželo na zemi. Došla jsem k Jasperovi, který zavřel pusu, na sucho polkl a mohli jsme začít. Náš souboj byl vyrovnaný až do chvíle, kdy Jasper využil mé chybičky a přirazil mě ke zdi. Doslova byl na mě přilepený.

„Vzdáš se?" pošeptal mi do ucha. Podívala jsem se do jeho očí a políbila ho na rty. Ztratil soustředění a toho jsem využila a povalila ho na zem. Obkročmo jsem si na něj sedla, ruky mu přidržovala u jeho hlavy.

„A ty?" pošeptala jsem mu do ucha já.

„Klidně se vzdám, protože mám velice krásný výhled na tvůj výstřih a prsa. Myslel jsem, že jsi typ, který nosí podprsenky." Podívala jsem do výstřihu, vždyť jsem si dávala. Do prdele, on mě oklamal a já mu to sežrala i s navijákem. Najednou jsem ležela na zemi já a on seděl na mě.

„Pusť mě!"  křikla jsem na něj.

„Až uznáš prohru."

„Nikdy!"

„Potom tu budeme celou věčnost, já se taky nevzdávám." Zachránila mě Kia, která přicupitala k nám.

„Když mámu pustíš, můžeš jít s námi na bazén." Cože?? Kio, to jsi mi opravdu pomohla!

„Platí, princezno." Slezl ze mě, podal mi ruku. Já ji ignorovala, vzala jsem Kiu a šla se s ní  připravit na bazén.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 4. kapitola: