Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Normální holka? Už nikdy! prolog + 1. kapitola

Sedmnáctiletá Kristen je nejlepší jezdkyně v celém městečku Forks. Bohužel má jeden problém a neví o něm ani její nevlastní otec - je poloupír. Její matka se s ní nestýká, protože je upír, a Kristen to nesmí v žádném případě vědět. Jak se Kristen vyrovná s tím, že v den jejích osmnáctých narozenin přestane stárnout? A co se stane, když do města přijedou Cullenovi? Dozví se Kristen pravdu? To vše a mnoho dalšího se dozvíte v povídce Normální holka? Už nikdy. rosaliC

27.07.2012 (15:15) • rosaliC • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 2790×

Ahoj, tohle je moje první povídka, tak doufám, že se bude líbit. Snesu všechnu kritiku, takže komentujte, jak chcete. Děkuji, rosaliC.

 

Prolog:

Mé jméno je Isabella Kristen Swanová, ale všichni mi říkají Kristen nebo zkratkou Kriss. Říká se o mně, že jsem nejlepší žokejka ve Forks. Je mi sedmnáct let a ráda jezdím na koni a hraju tenis. Žiju se svým taťkou na naší louce v rodinném domku. Mám také svého vlastního koně. Frískou kobylku Sabine a ustájená je ve stáji rodičů Katy a Patrika. Sabine je černá, kromě malé bílé ponožky na levé přední noze. Rostu dvakrát tolik, než normální dítě - doktoři to považují za hormonový sprint a v osmnácti se to doufám urovná.



1. kapitola

Kristen

Celým domem se ozývalo hlasité: „Crrr, Crrr.“ Vylítla jsem z postele a vypnula ten krám, co si říká budík, a koukla se na hodiny.

„Proboha za čtvrt hodiny mám být na ranči,“ řekla jsem a rychle jsem na sebe hodila jezdecké kalhoty, nějakou košili a obula jezdecké boty. Do baťohu vzala jezdeckou přilbu, nějaké mrkve a jablka pro koně a drezurní bičíky. Seběhla jsem ze schodů a v kuchyni do sebe rychle převrátila misku cereálií. Potom jsem načmárala na kus papíru krátký vzkaz:

Jela jsem do stáje.

Kriss


Pak jsem sedla na motorku a jela k Marchovým. Jela jsem chvíli po hlavní silnici a pak odbočila na polní příjezdovou cestu. Za chvíli jsem uviděla první ohrady a v nich koně, kteří ponocovali přes noc v ohradě. Sesedla jsem z motorky, abych je nevyplašila a šlapala si to ke stáji. Motorku jsem nechala před rozlehlou stájí a šla zazvonit na dvojčata. Za chvíli vyšli ven a začali jsme nahánět naše čtyřnohé miláčky do stájí, kde jsme je pořádně vyčistili, osedlali a nauzdili.

„Kam dneska pojedeme?“ zeptala jsem se.

„No, říkala jsem si, že bychom mohli k vodopádu, je to lesní cestou a koně to tam dobře znají,“ řekla Katy a já si povyskočila.

„Jupí! Jen si dojdu pro helmu a bičík.“ Rozběhla jsem se ke stáji a za chvíli už jsem seděla na svém miláčkovi Sabine a jela s Katy za Patrickem.

„Už víte, že k nám mají přistoupit noví studenti?“ zeptala jsem se, teda ne, že by mě to zajímalo, ale do tohohle zapadákova jménem Forks se někdo nastěhuje tak minimálně za padesát let.                                                                                               „Jo, jmenujou se Cullenovi. Pan Cullen nastupuje do místní nemocnice a paní Cullenová restauruje nějaký dům. Společně adoptovali pět dětí: Rosalie a Jasper Haleovi a Emmett Cullen nastupují do třídy nad námi a k nám přistoupí Edward a Alice Cullenovi.“

Odříkala mi jako říkanku Katy a Patrick si povzdechl: „Básnila o tom, jak bude asi vypadat Edward celý večer.“ Jen jsem se zasmála a podívala jsem se před sebe, byla tam krásná rovinka až k vodopádu, a tak jsem navrhla:

„Mám nápad, co takhle cval?!“

Patrick se hned nadchl a řekl: „Kdo prohraje, hodím ho do vody.“ A už jsme mu viděly s Katy jen záda. Zasmály jsme se a také pobídly koně do cvalu. Doběhla jsem o chlup před Katy a Patrick ji už stačil stihnout strhnout ze sedla a hodit do vody.

„Hej,“ vykvikla, když se vynořila, a strhla Patricka s sebou. Já se od nich raději držela dál a pečlivě procházela se Sabine na mělčině, dost daleko od dvojčat. Sabine jsem předtím sundala uzdičku i sedlo a nechala je na břehu. Věděla jsem, že mi neuteče měla jsem ji tak vycvičenou. Když v tom...

„Ááá!!!“ vypískla jsem, když mě Patrick shodil do vody. Naštvaně jsem si ho měřila a Sabine taky. Patrick se jenom gebil a řekl:

„Aby ti to nebylo líto.“ Ještě chvíli jsme blbli, a pak jsme jeli domů. Protože koně taky dostali svoji dávku sprchy, museli jsme je pořádně osušit a vyčistit. Rozloučila jsem se s dvojčaty, sedla jsem na motorku a jela domů, tam jsem narazila na Charlieho, jak vyndává pizzu z trouby, že mě jednou chtěl ušetřit. Najedli jsme se a já si šla lehnout.
--------------------------------------------------------------------------------

Ráno jsem vstala a koukla na hodinky.

„Kurva, že já vždycky zaspím,“ ulevila jsem si. Bylo půl deváté a já měla být za čtvrt hodiny na ranči. Rychle jsem na sebe hodila potrhané džíny a tílko, do batohu jsem dala mrkve a přilbu s bičíkem, hodila do sebe misku cereálií a rozběhla se na ranč.

Když jsem byla v půli cesty, uviděla jsem dva zaručeně nové kluky, jak jdou směrem do středu města. Pořádně jsem si je prohlídla, jeden byl vysoký a svalnatý, s tmavými vlasy. Ten druhý byl menší a taky docela svalnatý s nezvykle bronzovými vlasy. Co na nich bylo ale nejzvláštnější, byly jejich oči, byly sytě zlaté, s tmavými žilkami. Ten vysoký na mě vrhl uslintaný pohled a ten druhý na mě civěl frustrovaným výrazem. Rychle jsem od nich odvrátila pohled a oběhla je. Zrychlila jsem tempo, protože už jsem viděla koně v ohradách.                                

„Kde se touláš?“ zeptala se mě Katy, když jsem doběhla a unaveně se opřela o stěnu stáje.

„Promiň, zaspala jsem,“ začala jsem se hned omlouvat. Na to ona jen pokrčila rameny a vydala se do stáje. Za chvíli se vrátila s osedlanou Sabine.

„Už jsem ti ji připravila. Dneska mají přijít nějací manželé. Mají sedmiletou holčičku, co by se ráda naučila jezdit na koni. Máš ji na starost,“ oznámila mi a zmizela. Povzdechla jsem si a uvázala Sabine k ohradě. Opřela jsem se o zábradlí a koukala na zamračenou oblohu.

„Promiňte, hledám pana vedoucího, já jsem Ilona Taylorová a mám na dnešek objednanou moji dceru, která by se chtěla naučit jezdit na koni,“ oznámila mi mile vyhlížející žena. Podívala jsem se na ni pořádně, Katy mi neřekla, že má ještě syna, asi tak ve stejném věku jako jsem já.

„Dobrý den, já jsem Kristen Swanová, ale prosím, říkejte mi Kriss, mám vaši malou na starost.
--------------------------------------------------------------------------------
 

Tak co líbila? Já vím, že byla krátká, ale ujišťuji, že druhá bude delší. V každém případě nechte komentík. Děkuji, rosaliC.

Autor: rosaliC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Normální holka? Už nikdy! prolog + 1. kapitola:

nech se překvapit ;)

budu hádat: hraje tam nějákou roli ta malá?

Hezký nápad :D jen pokračuj dál

Ahoj, no myslím si, tak trochu, že asi čekáš co přijde, viď?
Začnu kladně: Tvoje povídka má úžasný námět, zaujmul mě hnedka. Jen je divné - upírka nemůže mít děti, Charlie nemůže být otec (jak už někdo myslím podotkl) - i když samozřejmě je to na tobě, máš to třeba nějak vymyšlené - čili se ti do toho nebudu plést.
Taky - souhlas se všemi radami - kapitolku jsem přečetla hned, ale jak už řekla Nanda - skoro žádné emoce. Například bych čekala, že když uvidí Edwarda, třeba něco víc pocítí, když sedí na koni a cválá... Já sama jezdím, i když ještě necválám, takže mi to tu trochu chybělo.
No, ale už přestanu, protože bych vážně opakovala už všechno co je tady napsané.
Hned jdu na další kapitolku, věřím že je lepší - a kdyby? Každý jsme začátečník...
P.S: Nečti si hlavně posím moji první povídku Proč já? - bylo by mi trapně, když tu takhle kritizuji... Tak, to byly asi tak všechny emoce, co jsem cítila při čtení kaitolky/psaní komentu...

je to dobrý mě se to líbí jo stim frísákem maj pravdu, ale nenech si sebrat představivost

Promiň, ale jsou věci co vadí mně, zaprvé žokej je jezdec dostihů, fríský kůň se na dostihy opravdu nehodí, vždy je bez odznaků, čili bílé ponožky u něj nehledej, dále tedy k tomu nedokážu logicky přiřadit tušírky (drezurní biče), takže bych se možná před psaním o tomto tématu informovala.

V jiném ohledu tě kritizovat ani nemůžu, nejsem češtinář, takže to nechám na ostatních.

Tak i já se přidám k menší dávce kritiky, ale tím ti chci jen pomoct. I já jsem takhle podobně začínala, ale moc mi pomohlo, když jsem si našla korektorku a poprosila ji, aby mi vypsala chyby - jak stylistické, tak gramatické. Ona to vždycky udělala a poradila mi, jak bych to mohla vylepšit. Třeba to už zmíněné opakování slov. Stájí, stájí, stájí... A tak dále. Dalo by se to tam napsat jinak, ale čtenář by to pochopil stejně.
Jak jsem si tu spěšně projela předchozí komentáře, tak většině čtenářek vadí, že moc nepíšeš o pocitech a emocích. No, mně osobně to taky vadí, ale dám ti čas to vylepšit. Než jsem začala psát, přečetla jsem si tu asi stovku kapitolových povídek a ejhle - uměla jsem se rozepsat. Řekla bych, že to je na psaní doopravdy nejdůležitější, a když to neumíš, není to moc čtivý. Ještě teď, po dvou letech psaní, se neumím rozepsat, když se na to nesoustředím, tak to je jenom, abys věděla, že i sebe lepší autor tady na webu musel nějak začínat.
Určitě si zkusím přečíst druhou kapitolu a uvidíme, jestli ses zlepšila.

Nechcem Ťa odrádzať od písania, myslím, že kritiky si už mala dosť, ale predsa len musím spomenúť jednu vec, ktorá mi vadila a ktorú už opísala Nanka - takmer žiadne emócie. Aj ja som sem- tam chodila jazdievať a pokiaľ to Tvoju Kriss naozaj baví, myslím, že by to nebolo opísané iba tak monotónne. Zdá sa mi, akoby si iba sucho opisovala nejaký dej. Som si však celkom istá, že sa to zlepší, ja som tiež začínala približne tak :).

Ako som povedala, nechcem kritizovať :). Nápad na poviedku sa mi zdá výborný a mám pocit, že je to úplne neohraná téma. Tiež sa mi páči, že nie je Bella, ale Kriss :).Som naozaj zvedavá, ako bude poviedka pokračovať, na to, že si začiatočná autorka, si výborná :). V skratke, originálny nápad a talentovaná autorka- - nemôžeš nič pokaziť :). Teším sa na ďalšiu kapitolku, dúfam, že som ťa od písania neodradila, bola by to škoda :)

nápad je boží, to musím uznat jestli je to opravdu tvoje první povídka, tak se klaním až k zemi jen opravdu musím vytknout plynulost děje...připadá mi jako, kdybych četla o robotech žádné city, emoce, prožívání jen - pak se stalo to, pak jsem udělala tohle, pak a pak....jako kdyby se tě např. mamka zeptala, co jsi dělala celý den a ty jsi to chtěla mít co nejrychleji shrnuté a odvyprávěné....určitě to nevzdávej a honem se pusť do další kapitolky, doufám, že povídku dokončíš, protože jsem moc zvědavá na pokrok, rozvoj stylu, kterým budeš psát a poslední kapitolka bude určitě úplně jiný kafe

Naťule - detail
Kapitola se mi líbila, uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Naťule, víš skusila jsem zapojit svoji fantazii a moc se nespojovat s realitou, ale diky žes mě upozornila

Ale ráda bych ještě připomněla,že frísan nemůže mít žádné barevné odznaky na nohách,hlavě,...A ještě není uzdička,ale uzdečka,a ten co jezdí drezuru není žokej,ale prostě drezurní jezdec/jezdkyně.

Ahoj,tvoje povídka se mi moc líbí.Jezdím na koní,takže to bude asi jeden z důvodů.Už se těším na další kapitolu.

Nanka: kéž bych to uměla říct (vlastně napsat) stejně dobře. Myslím, žes velmi podrobně vystihla problém většiny začínajících autorů, navíc celkem citlivě podaný. Já mám kolikrát nutkání napsat něco podobného, jenže pak si uvědomím, na jak dlouho by to bylo, a že bych asi ani zdaleka nenapsala všechno, co chci, tak to zase zavrhnu. Ale tobě tleskám, fakt.
PS: samozřejmě, že moje povídky tady jsou děsivé, daleko horší než tahle. Je to už dlouho, co jsem je psala, tak mě s nimi prosím nesrovnávejte

No fajn. :) Keďže si začínajúci autor, pokúsim sa byť trošku nápomocná. Začnem tým, čo sa mnohím počúva zle a to kritikou, avšak neber to tak, akoby sa rútil svet, skôr sú to len nejaké rady do budúcnosti, ktorými by si sa mala riadiť, aby tvoje písanie nebolo jednotvárne, nudné.

Začnem prvou výhradou ktorá mi udrela do očí okamžite a to častým opakovaním slov. Vieš, možno to počas písania ty nevnímaš avšak na nás (alebo na mňa), ako čitateľa to vplýva a poviem ti, nie práve pozitívnym dojmom. Pre príklad: slovo "Stáje"
"..a šlapala si to ke stáji. Motorku jsem nechala před rozlehlou stájí a šla zazvonit na dvojčata. Za chvíli vyšli ven a začali jsme nahánět naše čtyřnohé miláčky do stájí.." koniec citátu.
Skús si to prečítať párkrát po sebe a uvidíš, že tam niečo nehrá ;) môžeš sa pozrieť do synonimického slovníka alebo jednoducho to slovo odtiaľ vyhoď, každému dôjde, že hovoríš stále o stajniach a nie o nejakom sklade :D

Ďaľšia vec - spojky. Ukážem ti to na ďaľšom príklade ;)
"..Rosalie a Jasper Haleovi a Emmett Cullen nastupují do třídy nad námi a k nám přistoupí Edward a Alice Cullenovi..“
a, a, a, a a... samé "áčka" čo ? :D táto spojka má jednu veľku výhodu a to tú, že sa dá nahradiť kopou iných, prípadne jednoducho čiarkou :) čo napríklad: "Rosalie a Jasper Haleovi s Emmettom Cullenom nastupují do třídy nad námi, pak k nám přistoupí Edward i s Alice Cullenovou..“ znie to lepšie, však ? :)

Nuž a potom tuje jedno slovo, ktoré mi udrelo do očí. Doslova. Vulgarizmus. Fajn, nehovorím, že na týchto stránkach nie sú poviedky kde sa kde-tu nejaká tá nadávka objaví,ale tam to, laicky povedané, pasuje. Neviem či čítaš poviedku Toskánské prázdniny od domcamerci ale je to dokonalý príklad. Tam máš jednoducho vykreslený charakter hlavnej hrdinky ktorá srší humorom, sarkazmom a k jej povahe to jednoducho patrí, zatiaľ pri tvojej Belle alias Kriss.. nuž, môj prvý dojem sa príliš nelíšil tomu z knihy, tiché, slušné a romatické dievča. A potom - tresk,bum, bác. Kurva. Ako blesk z jasného neba :)
Chcem tým povedať, že jednoducho nemôžeš "plácat páté přes deváté" bez toho, aby to neskôr budilo dojem že neviem, čo si mám myslieť. :) Možno ti to príde ako prehnaná reakcia kvôli jednému slovíčku, prepáč, ja to tak jednoducho vnímam, možno, že iným to neprekáža :)

Viem, je toho na teba veľa, ale snažím sa ti pomôcť :)

Nuž a posledná vec ktorá mi asi vadí najviac zo všetkého - žiadne emócie. Jednoducho to podávaš akoby si len sucho rozprávala o tom, čo si včera mala na raňajky. Písala si o Krissinej kobyle a jej obľube - jazdeniu. To by mohla byť časť tak krásne nabitá emóciami, že by ma to až pri srdci hrialo :D metaforicky povedané :D
Alebo ako ich Patrick hodil do vody a jej hnev. Hnev je silná emócia a ak chceš nás, čitateľou s ňou stotožniť (a tým pádom zaujať) musíš sa do toho vložiť akoby si to sama prežívala.
Jednoducho monotónne opisuješ to, čo robia a to nás (mňa) nebaví. Aj to čistenie koní, napríklad :) jasné, na tom neni moc čo prežívať, ale tiež by sa to dalo opísať obsiahlejšie, nemyslíš ? :)
Tiež ako cválali k vodopádu. Sama som kedysi jazdila a viem čo pohľad z konského chrbta obnáša :) je to jednoducho dokonalý pocit, vietor ti hladí tvár, vlasy vejú a ty cítiš toľký príval voľnosti.. to všetko a ešte omnoho viac sa tam dalo napísať :)

Máš sa moc čo učiť a snáď ťa môj komentár neodradil, hovorím, sú to len rady do budúcnosti, ktoré treba vypilovať a keď na to "kápneš" tak bude s teba skvelá autorka :) Treba len písať-písať-písať a zároveň aj čítať-čítať-čítať a uvidíš, výsledok sa objaví sám :)

Na druhej strane, musím ťa pochváliť za originálny nápad, áno, aj keď tu je jedna poviedka "Holka od koní", na ktorú som sa tiež pozrela, no musím ti povedať, že táto tvoja ma zaujala viaca preto budem určite čítať ďalej a ak ti to nebude vadiť, vždy ti to okomentujem a prípadne poradím :) Aj napriek všetkým tým výhrada vyššie spomenutým sa mi to čítalo príjemne, čo je dobrá správa pre teba, avšak daj si pozor na to,aby tvoj štýl písania neodradil čitateľov, hovorím, treba to pilovať :)
Inak gratulujem, ako začínajúci autor je to naozaj fajn a čitateľné, čo sa o veľa ľuďoch povedať nedá :D (nechcela by si vidieť moju prvú poviedku :D :D)

Tak ku koncu môjho obsiahleho komentára ti prajem veľa šťastia, nápadov a motivácie v písaní, vidíme sa u ďaľšej kapitoly ;)

DALší DALší!!!!!!!!PROSíííM PROSíííM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zní to zajímavě, těším se na pokračování

Moc pěkné :) Těším se na další ;)

Moc pěkný, na to, že je to tvoje první povídka . Jenom mám dvě výhrady - za prvé, jestli je Bella, teda Kristen, normální poloupír (myslím normální podle knihy, ne nějaký tebou vymyšlený), určitě by přišla na to, že není člověk. A Charlie by nemohl být její otec. Zadruhé - fríský kůň nemůže mít na těle žádné barevné znaky, je jenom čistě černý.
Ale jinak fajn. Omlouvám se, jestli to poloupírství kritizuju dopředu, a máš to třeba už nějak vymyšlený.

Vypadá to rozhodně zajímavě a už jsem zvědavá na další kapitolu.
Taky se mi moc líbí tvůj styl psaní.
Takže... sečteno a podtrženo: už se moc těším na další kapitolu ;)

diky

Ahoj, pokud jde o perex obrázek - nemaž prosím /gallery/, když vkládáš odkaz. Ono to potom přestane fungovat, už jsem to opravila, ale příště si na to dávej pozor.

Zdravím, ale je mi líto - článek ti znova vracím. Neopravila sis totiž nic z toho, co ti psala adminka přede mnou. A už jsi na to upozorněna podruhé. S gramatikou si evidentně nevíš rady, tak by možná nebylo od věci kontaktovat některého z korektorů. Najdeš je zde: <a href="http://www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/" rel="nofollow" onclick="return !openWindow(this.href);">www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/</a> . Ale i to už ti adminky přede mnou psaly, tak bychom ti byly opravdu vděčné, abys naše komentáře neignorovala. Děkuji.

Ahoj, článek ti, bohužel, vracím. Neopravila sis vůbec nic z toho, co ti napsala adminka přede mnou, například: obrázek, čárky, překlepy, přímá řeč, mezery, spojená slova... Pořádně si ještě jednou projdi její komentář, kde máš vše vypsáno. Až budeš mít článek opraven, zaškrtni Článek je hotov, děkuji.

Ahoj, je mi líto, ale článek ti vracím. Do názvu povídky si dopiš, o jako kapitolu se jedná (např. Normální holka? Už nikdy! -> Normální holka? Už nikdy! - Prolog + 1. kapitola).
Pak si oprav následující chyby:

- oněm -> o něm

- sní (tvar slovesa snít) -> s ní (zájmeno)

- čárky (!)

- překlepy (vyovná -> vyrovná, pvní -> první...)

- před tečkou se mezera nedělá

- smajlík patří až za tečku a mezeru

- celím domem -> celým domem (podle vzoru mladý)

- přímá řeč

+ každá přímá řeč patří na nový řádek

+ raději ti zasílám koncept:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

- zdvojené mezery

- chybějící mezery

- kuchini -> kuchyni (po ch vždy tvrdé Y)

- u viděla -> uviděla

- vnich -> v nich

- přez noc -> přes noc

- si/jsi

- zachvíli -> za chvíli

- Rozali -> Rosalie

- Edwar -> Edward

- celí večer -> celý večer (podle vzoru mladý)

- každá věta musí končit interpunkčním znaménkem (.,!?)

- natchl -> nadchl

- shoda podmětu s přísudkem

- a další...

Pokud si s gramatikou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům (www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/) a najdi si korektora, který ti bude články opravovat.
Až si vše opravíš, zaškrtni znovu Článek je hotov. Díky.

Přidat komentář:

Nick:

Text: