Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nor work model isn´t perfect - 6. Kapitola

Jak bude Bella reagovat... na Villiemovu facku? Jak dopadne tahle kapitolka? Odpustí mu? Nebo ho pošle k čertu? Přečtěte si, a uvidíte. Zanechte prosím kritiku, smailika i pochvala je vítaná. Vaše TC a MyLS...

Ležela jsem na zemi, utápěla se v proudech slz, William stál nade mnou, a já tomu pořád nemohla uvěřit.

„Vstávej!“ poručil mi vztekle, a natahoval ke mně ruku.

„Nedotýkej se mě!“ křikla jsem nazpět a ucukla. On mě hrubě uchopil za ruku, vytáhl mě na nohy, a hodil na gauč.

„Teď pojedeme domů a nechci už nic slyšet. Budu ji muset naučit, jak se ke mně chovat.“ Tu poslední větu si zahuhlal pro sebe, ale já ji slyšela.

„Ne. To ty teď jedeš domů, já mám teď rozhovory. Já přiletím ještě dnes tryskáčem.“ Odsekla jsem, ale i přesto jsem z něho měla strach, který jsem se snažila nedát najevo.

Výhružně se na mě podíval, ale nakonec se jen otočil, vzal svůj kufr, odkráčel a když se za ním zavřel výtah, mohla jsem si oddechnout.

Podívala jsem se na hodinky a už bylo 21:35. Za 10 minut mám být dole.

Rychle jsem si utřela slzy a zamířila do koupelny, kde jsem na sebe pro jistotu napatlala značnou vrstvu make-upu. Ta facka dost bolela a myslím, že budu mít pěkně zbarvenou modřinu.

Jakmile jsem byla hotová, převlékla jsem se, vzala kufry, nastoupila do výtahu a zmáčkla tlačítko do přízemí. Jakmile se blížilo přízemní patro, nasadila jsem úsměv, nadechla se, vydechla, otevřely se dveře a já vystoupila. Okamžitě se kolem mě shromáždili novináři a připravení bodyguardi je ode mě odháněli.

Vešla jsem do šatny a přešla na molo, kde byl připravený pult, za který jsem si stoupla, a novináři mi pokládali otázky, týkaly se hlavně toho, co se stalo před hotelem. Na tyto otázky jsem samozřejmě odmítala odpovědět.

Z hotelu jsem odcházela asi v 22:30. Před vchodem na mě čekala bílá limuzína, do které jsem nasedla. Ta mě měla odvést na letiště, a já měla letět do Forks, ale já si to rozmyslela. Nepoletím do Forks, ale do Jacksonvillu za rodiči.

Limuzína mě dovezla k tryskáči, já vysedla a nastoupila do tryskáče. Pilotovi jsem oznámila změnu plánu, usadila se, pustila si nějaký film a vzlétli jsme. Pomalu jsem si začala všechno uvědomovat. Villiem není takový, jak se zdá být, ale je to pěkně ulhanej zmetek. Napřed si povídá s milenkou, a nakonec mi bude rozkazovat? To ne… Akorád moje jediná smůla… Bojím se ho. Hned bych vedle sebe potřebovala někoho, kdo mě bude chránit. Kdo mi dá odvahu. Hned jsem si vzpomněla na Edwarda. Jeho milej úsměv, upřímné oči.

„Ach…“ povzdechla jsem si, při pomyšlení na Edwarda. Proč Villiem nemůže být jako on? Určitě svojí přítelkyni nepodvádí, jako… Nejsem schopná, ani vyslovit to jméno. Naštval mě tak, že bych byla schopná mu to všechno oplatit? Nebo jsem takovej zbabělec… Villiem, byl celý můj život. V 16 letech, aby mě mlátil kluk? Co je tohle proboha za svět. Když jsem ho poznala v srdci mi zněla hudba, a neznala jsem žádný čas. Teď žádnou hudbu neslyším, a jen koukám na hodiny, kdy vypadne. A hned mi došlo, že tohle necítím u Villiema, ale u Edwarda. Každý večer usínám s obrazem v hlavě. Můj svět se netočí, když jsem s tím nepravým… Tichý, ale zároveň hlasitý hlas v zadu v mé hlavě, říkal „Nech Villiema, stáhne tě sebou!“ znělo to jako výhružka, ale já si toho prozatím nevšímala. Z mých hrozných myšlenek mě vytrhl mobil. Hledala jsem ho snad dvě hodiny, ale nakonec jsem ho našla, a podívala se kdo to otravuje.

Monika: Sab za dva dny přijede učitel, abys něco nepromeškala. Tak přijeď. Monika.

Moje odpověď: Ahoj Moniko, teď jedu za rodiči. Určitě to stihnu. Ahoj.

Ten učitel bude jednou, moje smrt. Hnusnej, přísnej! Co víc si přát… Svěsila jsem ramena a zahleděla se z okénka tryskáče, které právě přistávalo.

„Konečně.“ Už jsem se těšila, že konečně uvidím naše. Dlouho jsem je neviděla. Tohle jediné stálo mezi námi. Díky Villiemovi, jsem mohla zajet znovu do svého domova. A konečně si trochu odpočinout. Letadlo, pomalu přistávalo, a já zahlédla, že tam na mě čeká auto. Když dosedlo, zvedla jsem se, a posbírala všechny věci. Ani ten film jsem nevnímala.

„Kruci,“ zakrákorala jsem, když se pod moje nohy připletla taška, a já spadla na zadek. Akorád nevím proč, ale začala jsem se smát. Stevard se vyklonil ze dveří, a jaksi nechápal. Jemně se usmál, a zakroutil hlavou.

„Jste v pořádku slečno?“

„Ano. Děkuju za optání.“

Zvedla jsem se, vzala si tašku, kam jsem naházela zbytek věcí, a vyšla ven. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a zase zaplula do auta. To cestování, mi leze na nervy. Akorád… ono to patří k mojí práci. Takže by to znamenalo, že konec mojí kariéry? To ještě ne! Už za cenu toho, že uvidím Edwarda. A Rose, by mi chyběla. Ne, tohle nejde. Pojedu za rodiči, a za dva dny učitele. Pak to půjde všechno znova.

Zahleděla jsem se ven z okénka. Cesta tak utíkala, že jsem si pozdě uvědomila, že jsem skoro před domem. Všimla jsem si jak máma zachází do domu. A při tom se usmála. Zatáčeli jsme do naší ulice. Už jsem chtěla ven z auta, ale pořád jelo. Momentálně by mi to bylo jedno, ale rozbít si pusu o asfalt? To by bylo vysvětlování.

Auto zastavilo, a já se zarazila. Oknem mě někdo sledoval, a já si byla jistá, že je to otec. Pomalu jsem otevřela dveře, a vyšla z něj. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a bylo tu nádherné ticho. Balzám na duši. Štěstím se mi málem rozskočilo srdce. Jak úžasné je být doma!

Otočila jsem se k domu, a vykročila pravou nohou. Srdce mi bušilo… jako o závod. To měl být, že jsem doma?  Ze dveří se vyřítila máma, a za ní hned otec.

„Bello,“ zavolala máma, a hned mě svírala v objetí.

„Miláčku, tak rád tě zase vidím!“ rozpřáhl svoje ruce, a v jeho objetí jsme skončily obě.

*Jsem doma. *  řekla jsem si pro sebe, a zavřela oči. V jejich náruči jsem si uvědomila, jaké to je mít rodinu, a svůj klid.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nor work model isn´t perfect - 6. Kapitola:

Súhlasím s Sarka S. Bol dobrý nápad navštíviť rodinu a nie ísť za tým idiotom, ktorý si neváži, čo má. Len sa bojím, že bude mať Bella za toto jej rozhodnutie problémy. Myslím tým, že sa bude asi ten idiot, William, hnevať. Ale veď uvidím.

Přidat komentář:

Nick:

Text: