Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nor work model isn´t perfect - 11. Kapitola

09.05.2010 (17:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2755×

Příští dílek bude delší.

Našlapovala jsem na poslední větev, ale ta se pode mnou zlomila a já skončila Edwardovi v náruči. „Děkuju,“ usmála jsem se a pevně ho objala kolem krku. Po pár vteřinách jsem se odvážila ho políbit. V tuhle chvíli mi nebránilo nic, abych ho mohla políbit.

Polibky mi s chutí vracel, ale nabralo to neuvěřitelný spád. „Počkej,“ pokoušela jsem se mluvit v mezidobý. „Tady ne!“ Edward odloučil naše roztoužené rty od sebe a zašklebil se.

„Tak jo.“ Položil mě na zem a ukázal auto, které bylo o pár metrů dál.

Šla jsem pomalu, protože jsem se bála. Byla tma, ale taky jsem si nechtěla ublížit. No… na druhou stranu jedna odřenina by se ztratila. Když jsem došla k autu, Edward mi otevřel dveře od auta a já nasedla.

„Děkuju,“ poděkovala jsem a mrkla jedním očkem.

„Nemáš za co.“

Byla jsem v autě a cítila jsem se tak… svobodně, uvolněně, jednoduše svá. Spadl ze mě obrovský balvan. Edward oběhl auto, nasedl za volant a nastartoval.

„Kam pojdeme?“ zeptal se, ale věděl, že řeknu, kam chce.

„Je to na tobě,“ podotkla jsem s úsměvem.

Neváhal ani minutu a vyjel neznámo kam. „Kam mě vezeš?“ Ukázala jsem, že se nebojím. Ale jediný strach jsem měla… a to z Villiema.

Edward to asi vytušil a přivinul si mě k sobě. Hřálo mě to u srdce, ale nedalo mi to myslet na Villiema, jak klidně spí a netuší, co se děje.

„Neboj se,“ chlácholil mě tím svým sladkým hlasem. Znovu jsem pochopila, že jsem se zamilovala jako malá holka. Ale den když si to uvědomím mě Villiem vrátí na zem.

„Už jsme tady,“ prohlásil a tím mě vyrušil z mého krásného snu.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem bílý velký dům. Moc krásný. „Co tady děláme?“ zeptala jsem se ho malinko nechápavě.

Jen se usmál a šel po terase k hlavním dveřím. V tu chvíli mi došlo, že tam bydlí.

„Hmm. Už mi to došlo,“ prohodila jsem a poklepala si ze srandy na čelo. Edward se jen usmál a přidržel mi dveře. „Děkuju,“ řekla jsem nejsvůdnějším hlasem, co jsem svedla. Zadíval se mi do očí a políbil mě. V ten moment mi v břiše vzlétl jeden velký motýl.

„Pojď,“ řekl sladkým hlasem, ale já jsem zavrčela. „Ale,“ protestoval s úsměvem na rtech.

„Tak jo.“ Byla jsem malinko naštvaná, ale věřila jsem, že se mám na co těšit.

Rozhlížela jsem se po celém domě. Byl obrovský. Dokonce bych řekla, že větší než jak se zdál z venku. Ale plno věcí klame. Asi tak jako já. Musím se rozhodnou, jestli Edward nebo Villiem.

Zatřásla jsem hlavou a uvolnila si myšlení na jindy. Teď jsem tu s Edwardem… pro něho moje srdce bije. Teď a v tuto chvíli.

Prošla jsem obývacím pokojem, který měl bílé stěny a hodně světlé vybavení. Jedna stěna byla skoro celá prosklená. Vypadalo to velmi… úchvatně. Ten člověk, co to navrhoval, byl velmi talentovaný.

Jednou nohou jsem našlápla na schody, které vedly do prvního patra. Pod nohama se mi přímo rozplýval červený koberec. Na stěnách byly obrazy a malby.

„Edwarde?“ řekla jsem užasle. Zastavila jsem se u jednoho obrazu, který mě doslova získal.

„Copak?“ Otočil se a zadíval se mi do tváře.

„Kdo to maloval? Je to nádherné!“

Odkašlal si a podrbal se na zátylku. „Já,“ prohodil skoro neslyšným tónem.

„Ty? Opravdu? Je to nádherný. Já… nemám slov.“ Otočila jsem se k němu a připadala jsem si, jako bych nikdy nic takového neviděla. „Omlouvám se. Teď si připadám jako… nekultivovaná.“ Sklopila jsem oči a dýchala pravidelně.

„Nic se neděje, jestli se ti to opravdu líbí – dám ti ho. Udělám jiný.“ Já se okamžitě začervenala a konečně jsem poznala, jaké to je mít někoho, kdo ti rozumí.

„Děkuju, ale nemusíš.“ Zvedla jsem k němu své hnědé oči, ale jakmile jsem to udělala, mé rty se dotýkaly jeho. Dotýkaly a drtily.

Dala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho tak blíž k sobě.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nor work model isn´t perfect - 11. Kapitola: