Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život: 11. kapitola - Od desíti k pěti

16.09.2010 (19:30) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5557×

Shrnutí z minulé kapitoly:

Victorie neunesla potupu, že ji Edward podvádí s obyčejnou lidskou dívkou z té největší spodiny (i na lidské poměry) a rozhodla se dotyčné zbavit. Tajně stopovala Edwarda až k podniku, kam se každou noc uchyloval, ale přišla pozdě. Byl už na odchodu.

Bohudík nebo spíš bohužel, ze dveří vyběhla dívka a požadovala po Edwardovi peníze. Victorie si byla jistá, že našla tu, jenž jí krade Edwarda a ještě ten večer ji zabila velmi ošklivým způsobem na jedné z městských střech.

Do této chvíle netuší, že zabila nepravou a užívá si falešný pocit vítězství. Navíc je tak namáhavé si neustále hlídat myšlenky před Edwardem… To na dobré náladě zrovna nepřidá, a tak je trochu víc podrážděná. A co Bella? Helga zmizela, Edward je také  pryč, a ona je najednou přístupná… Pro všechny.

O 14 dní později

Edward

Neúnosné. Tohle všechno bylo neúnosné a šlo od desíti k pěti. Už potřetí za noc jsem se s Viktorií pohádal kvůli několika hostům něžného pohlaví. Dalo mi tolik práce ji přesvědčit, aby ty lidské dívky nechala naživu. Celých čtrnáct dní byla jako na trní a dokázala se rozčílit kvůli maličkosti.  Kdyby nebyla upír, myslel bych si, že za neustálé výkyvy nálad může těhotenství. Vysvětlení však bylo mnohem prostší. Něco mi tají, a protože mi z nějakého důvodu nemůže říct, co vlastně, je pochopitelně celá podrážděná a nervózní.

Vicky už rozbila v hotelovém pokoji co se dalo. To zas bude suma. Prudce jsem uhnul před zeleným divanem, kterým po mě mrštila (ano, divanem, trochu rozdíl proti měkoučkém péřovém polštáři, který po mě obvykle házela Bella) a znovu se jí snad posté snažil vysvětlit, že o nic nešlo.

„Vicky, zlato, dobře víš, že bizarně přehnané reakce vzbuzuji u lidských dívek celkem běžně.“

Victorie se však jenom ušklíbla a hodila po mně nějakou pekelně drahou vázou. „No jistě, tak proč si s nimi neužít v sauně, když jsou tak bizarně povolné.“

Vázu jsem chytil a položil na nejbližší stolek. Už tak jsme tím hlukem museli příšerně rušit sousední hosty.

„Tak to nebylo. Prostě jim jen bylo příjemné se o mě opírat. Moje chladná kůže totiž v porovnání s tím vedrem byla účinnou klimatizací. Navíc tam bylo tolik lidí, že mačkat se na sebe bylo skoro nutností. A co je nejdůležitější, měl jsem po celou dobu kolem pasu ručník, takže si buď jistá, že se tam žádné orgie nekonaly.

„Ty jsi možná ručník měl, ale dotyčné slečny se neobtěžovaly vzít si něco na sebe a tobě to zjevně vůbec nevadilo.“

Další váza mi proletěla kolem ucha. Moje trpělivost byla u konce. Mávl jsem nad tou hysterkou rukou, ignoroval její otázku, kam si jako myslím, že jdu a práskl za sebou dveřmi.

Ano, přiznávám, neoděné slečny mi vůbec nevadily. A skutečně jsem se několikrát pokochal pohledem na ty krásné… Ehm… Tvary, stejně jako ony se kochaly pohledem na mě. Bylo to vlastně vzájemné potěšení. A to jsem si hodlal dopřát v co největší míře. Tedy alespoň do doby,  než jsem si vzpomněl na Bellu. Vytanula mi na mysli zcela spontánně a najednou proti ní neměla jediná dívka v sauně sebemenší šanci. Všechny do jedné se mi s těmi dožluta osmaženými těly ze solárií, umělými řasami, upravenými nosy a prsními implantáty všech velikostí dočista zprotivily. Zvláštní. Dokud jsem nepomyslel na Bellu, krásnou a bledou dívku ze Seattlu, zdály se mi místní dívky ucházející a některé dokonce velmi přitažlivé. Ale pak? Chuť na hromadný sex mě bleskově přešla a já se rozhodl saunu opustit. Jenže v tu chvíli mě začala hledat Vicky a našla mě zrovna v okamžiku, kdy mě dotyčné slečny velmi nemravně přemlouvaly, abych zůstal. Nebýt tohoto malého incidentu, všechno to obviňování, křik a melodramatické házení nábytkem jsme si mohli odpustit a raději se věnovat vzájemnému usmiřování, jak si přál Carlisle.

Což byl vlastně účel našeho malého výletu. Vicky začala něco tušit o mých avantýrách v Seattlu a tehdy v noci mi dala dost důrazně najevo, že se jí to zrovna nezamlouvá. Naše hádka vyústila v takovou katastrofu, že se nás nakonec všichni ostatní členové rodiny toužili co nejrychleji zbavit.

Objednali nám proto dvě letenky do Evropského zimního letoviska s tím, že je potřeba dodat našemu vztahu trochu víc romantiky a zkrátka nějak uklidnit situaci… Nebo spíš Victorii.

Protože tu noc se schylovalo ke skutečné řežbě mezi náma dvěma.

Zničili jsme Esme její milovaný stůl a dům je kvůli nám na několika místech čerstvě po rekonstrukci. A pročpak vlastně?

Vrátil jsem se totiž domů nad ránem v opravdu ošklivém rozpoložení. Kupodivu jsem byl nejvíc naštvaný na Alici. Nejenže mi zavolala, když jsem byl s Bellou v nejlepším, ale ještě přišla s tou nejkatastrofičtější vizí, která se samozřejmě nenaplnila. Zbytek noci jsem jako hlupák strávil v nějakém druhořadém kasínu, ačkoliv se Vicky vůbec neobjevila a já tak přišel o divokou vášnivou noc.

Do obývacího pokoje jsem proto nakráčel jako bůh pomsty s opravdu peprnými slovy na jazyku. Alice už na mě čekala. Ovšem dřív než jsem vůbec stačil něco říct, sama spustila:

„Než na mě začneš křičet a zasypávat mě nadávkami, že jsem skřet mrňavej, ráda bych na svou obhajobu pronesla, že mé vize nejsou stoprocentně pravdivé. Myslela jsem to dobře. Zkrátka jsem se tě snažila chránit před hněvem té fúrie. Jo a mimochodem, u toho tvého podniku skutečně byla a viděla tě, takže jsem se zase tolik nesekla, a ty se jí ani nepokoušej zapírat. Stejně by ti to nevyšlo. Také bych ráda podotkla, že pokud vám vztah neklape, není proč ho dále udržovat a zatěžovat neustálými rozbroji okolí. Obzvlášť dnes to bude velmi ošklivé. Zničíš Esme její parádní stůl, Victorie se ti bude snažit urvat končetiny a taky si nejsem jistá, jestli pokračovat ve svatebních přípravách.“

Tohle mě zaujalo a já pusu zase sklapl. Takže má drahá nakonec vážně objevila mou večerní oázu klidu a rozkoše a asi to dnes bude pořádně divoké, když se objevil otazník i nad naší svatbou. A pro trochu toho laškovaní by mě byla schopna má drahá budoucí polovička i dočasně zmrzačit. To bylo rozhodně překvapivé.

Nechápal jsem, proč jí mé zálety poslední dobou tolik vadily. Nejspíš mě Vicky začíná považovat víc za osobní majetek než-li rovnoprávného partnera. To já se nadále opíral o slova volnější vztah a na tom jsem prozatím nehodlal nic měnit.

Ale zpět k té noci…

Victorie chodila po naší ložnici jako lev v kleci, ale sotva zaslechla mé kroky na schodech, v mžiku stála ve dveřích. Tvrdila, že nebude křičet a slib dodržela. Nahromaděný vztek ovšem nějakým způsobem ventilovat musela a prorážet zdi pěstmi jí přišlo jako dobrý nápad.

Nezapíral jsem. A nechal ji, aby mi vmetla do obličeje všechny výhružky, nadávky a kletby.

Přikyvování a sypání si popele na hlavu mi přišlo jako nejsnadnější cesta k usmíření, jenže s mým pokorným přístupem její vztek neutichal, spíše sílil. Zahrnula  můj oblíbený podnik všemi možnými i nemožnými nadávkami, pak provedla stejný proces i se mnou, načež mi začala  bušit pěstmi do hrudi s takovou silou, že by to běžnému člověku rozdrtilo žebra na jemný prášek. Snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu a rozumně si o všem promluvit, nicméně ona si dál mlela svou a dočista mě ignorovala. Také jsem se dozvěděl, že to, že jsem se oddával sexu s lidskou chátrou z vykřičených domů, je údajně neskutečně ponižující a za celou věčnost se nemusela vyrovnávat s tak obrovskou hanbou.

Dále mi bylo řečeno, že jsem zvrácený a nechutný, když si to rozdávám s někým z tzv. „konce potravního řetězce“, což mi rozhodně už trpět nehodlá. Každé slovo vždy doplnila úderem do zdi nebo do mě, čímž mě po pár minutách vyburcovala k nepříčetnosti, takže nejenže Esme přišla o svůj oblíbený stůl z konce sedmnáctého století, ale navíc Emmettova plazmová televize neuvěřitelné úhlopříčky skončila na dvě poloviny za gaučem a Alice měla ze svého obrovského zrcadla ve zlatém rámu mozaiku.

Viktoriiny nadávky však přes to všechno neměly konce, z čehož už já začínal být pekelně otrávený a spontánně prohodil, že pokud se jí tedy zdám nechutný a zvrácený, zřejmě by byl náš sňatek obrovskou chybou, a tím pádem svou nabídku k sňatku beru zpět.

Tehdy jsme přišli skoro o celou východní stěnu domu…

Nemusím zdůrazňovat, že z toho Esme málem upadla do mdlob, načež jsem byl na pár hodin vyhozen z domu s tím, že hlavní je, aby se teď Victorie uklidnila, pokud nechceme všichni zůstat bez střechy nad hlavou. Chtěl jsem to s ní skončit, ale dobrotivý Carlisle jako vždy věřil ve „šťastné konce“ a nakonec nám s úsměvem ve tváři věnoval za celou rodinu romantický pobyt v Evropě se slovy, že to je přesně to, co potřebujeme. Můj křečovitý úsměv se dal tehdy přirovnat leda k výrazu piraně.

Vzteky jsem skoro neviděl. Skoro tři týdny budu tvrdnout po boku mé bývalé snoubenky, aby se z ní co nejdříve stala zase snoubenka současná. Alespoň podle Carlisleových představ.

Ale to byl nesmysl. Zbývá už jen pár dní do konce pobytu a pak hurá zpátky do mého oblíbeného podniku a tentokrát se stavem – nezadaný. (Jak jsem Victorii neustále zdůrazňoval.)

Z nějakého důvodu se mi však jen smála a pobízela, ať si tam utíkám třeba hned z letiště.

A ač byla nyní nepochopitelně benevolentní k  návštěvám mého oblíbeného pochybného pajzlu, zůstala stejně zatvrzelá, co se týče ostatní dámské společnosti. Přesněji řečeno lidské dámské společnosti, a to zvlášť v tomto hotelu. Nechápal jsem, co se to s ní stalo. Já její občasné úlety toleroval a pochopitelně jsem očekával to samé od ní. Nejspíš si umínila, že mi bude žárlivými scénami bezdůvodně znepříjemňovat každičký den. Ale ten dnešní byl tím posledním, co jsem jí to hodlal tolerovat. Ještě dnes požádám o druhý pokoj – pouze pro jednoho a ať si pak drahá Victorka hází v našem apartmánu nábytkem jak chce. Já ji nehodlám dělat po zbytek věčnosti fackovacího panáka.

Takže tu nějak přežiju těch posledních pár dnů pro klid Carlislovy duše a pak… Sbohem a šáteček drahá Victorie. Mám tě už plný zuby!

Bella

Hodila jsem přes sebe saténový župan a zaklapla za posledním zákazníkem dveře. Konečně sama.

Opřela jsem se čelem o dveře a zhluboka dýchala, abych se nesesula k zemi jako ta největší troska. Sama sebe jsem se snažila povzbudit. No tak holka, tohle je přesně to, co jsi chtěla -  být VIP. Tak se sakra seber! Usmála jsem se nad svou donebevolající naivitou. Ano, chtěla jsem být VIP, abych měla lepší šanci zmizet. Vyjet si do dobré restaurace nebo hotelu  spolu s nějakým naivním zákazníkem a při nejbližší příležitosti se ztratit v davu…

K mému překvapení to netrvalo ani týden (odporný, nechutný a příšerný týden), co mě Frankie VIP dívkou ustanovil. Bylo to přesně sedm dní po tom, co z mého života nejspíš nadobro zmizel Edward i Helga…

Bohužel, nic nebylo takové, jaké jsem si vysnila. Nedošlo mi, že být VIP nutně neznamená, že někdy tento pajzl budu moci opustit. Spoustě mužům se nechtělo platit za cizí hotel a večeři pro dva, když měli vše potřebné u Frankieho. Oni nepotřebovali VIP dívku/děvku proto, aby se s ní mohli promenádovat po restauracích. Toužili pouze po té prestiži, rozptýlení a primitivní samčí nadřazenosti, že zrovna oni „ukořistili“ onu žádanou a všemi chtěnou ženu.

Jenže to jsem tehdy ve své naivitě jaksi nepředpokládala.

Takže s VIP renomé se de facto nic nezměnilo. Stále jenom jen roztahovala nohy jako každá druhá děvka… Jenom za víc peněz.

Nebyla jsem daleko od nervového zhroucení či spíš vnitřní duševní stagnace. Bylo zbytečné plýtvat city, emocemi a slzami.

Věděla jsem, že to bude zlé. Věděla jsem to hned, co Edward odešel. Až příliš jsem si dala tu noc záležet na své vzhledu a v konečném důsledku mi to bylo ke škodě. Nevědomky jsem tím totiž zažehla touhu téměř u poloviny Frankieho zákazníků.

Té noci se toho změnilo hodně. Poprvé jsem poznala, jak pracuje skutečná děvka. Nechápala jsem, proč jsem byla celé dny psychicky na dně z toho, že jsem to musela dělat s Cullenem. Vždyť byl o tolik něžnější, pozornější a příjemnější zákazník než všichni ostatní. Tak nějak jsem počítala, že se vždy ostatních zájemců po dobrém či po zlém zbaví. Jenže místo toho zmizel on sám, aniž by mi řekl, jestli ještě někdy přijde. A v tu chvíli jsem byla volná... pro všechny.

Čehož Frankie okamžitě využil a v mžiku jsem měla v ložnici připlešatělého 40tníka.

Za deset minut bylo po všem. Poděkoval, plácl mě po zadku a zmizel za dveřmi. Tu noc jich přišlo ještě několik a Frankie si spokojeně mnul ruce. Dle jeho mínění jsem byla právě objevený poklad. A ten si přece musel dobře střežit a pečovat o něj. Proto bylo VIP otitulování zanedlouho zcela přirozené. S větší a větší Frankieho veselostí z neustále narůstajících zisků, se já propadala do hlubší deprese. Ve vaně jsem trávila čím dál víc času, avšak smýt pocit špíny a hanby bylo nemožné.

A tolik mi chyběla Helga. Původně jsem na ni byla příšerně naštvaná a bylo mi všeho tak líto. Zmizela, když jsem ji tolik potřebovala a mě nechala tady bez jediného slova rozloučení. Jenže o pár dní později nám  Frankie zapnul při snídani televizní zprávy...

„Z neděle na pondělí byla v bývalé průmyslové zóně na Harrison Street nalezena mrtvola mladé ženy mezi 25 - 30 lety. Totožnost je prozatím neznámá. Byla zabita tak brutálním způsobem, že i ti nejotrlejší místní vyšetřovatelé se zdáli nadmíru otřeseni. Měla vůbec tato žena šanci přežít? A jak pokračuje vyšetřování? K tomu nám řekne  víc velitel vyšetřovací jednotky  Mark  G. Hole.“

„Všechny okolnosti ukazují na skutečně vysoce nebezpečného pachatele. Ta žena byla prakticky mrtvá v okamžiku, kdy dotyčného šílence potkala. Její zranění byla velmi rozsáhlá a neslučitelná se životem. Měla zlomená všechna žebra a pánev, četná vnitřní zranění  a její hlava byla doslova odtrhnuta od těla, což vyžaduje téměř neskutečnou sílu. Proto uvažujeme i nad tím, že pachatel nebyl sám. Víc vám však prozatím říct nemohu, věc je stále ve vyšetřování.

„A můžete nám alespoň prozradit, jestli mátě nějaké podezřelé?“

„Bohužel, i tuto informaci si zatím nechám  pro sebe.“

„Údajně jste vytvořili počítačovou rekonstrukci jejího obličeje?“

„Přesně tak. Zajisté uznáte, že zveřejnění jejího pravého obličeje by vzhledem ke stavu, v jakém se tělo nacházelo, rozhodně nebylo možné. Nicméně počítačová rekonstrukce je přesná asi tak z 95%. Rádi bychom tak poprosili veřejnost o jakékoliv informace o této…“

Víc jsem vidět nemusela. Frankie si všechno přečetl již v ranních novinách, kde  byl rovněž zveřejněný pravděpodobný obličej oné oběti, kterou každý v místnosti bez váhání poznal.  Helga.

Do několika hodin jsme byli v obležení policie i fotografů. A co bylo nejvíc překvapující, jako jedním z podezřelých se nakonec ukázal Edward Cullen!

Očití svědci – zákazníci – jej viděli vycházet a v závěsu za ním byla Helga s vyhazovačem. Policejní verze byly různorodé. Nakonec se vyšetřovatelé upnuly na tu třetí. Nebylo se čemu divit, i podle mého laického názoru byly první dvě verze dosti přemrštěné, přesto jsem se neubránila tomu, abych si je znovu nepřipomněla:

1. Mezi Cullenem a Helgou byl milenecký nebo přátelský vztah. Chtěl jí pomoci utéct. Pod záminkou, že nezaplatil pití, vylákal vyhazovače v závěsu s Helgou ven mimo podnik. Poté ho Cullen omráčil a i s Helgou utekl. Jenže se mezi nimi udál nějaký konflikt, z čehož nakonec ona moc dobře nevyšla. Problém byl v tom, že Cullena téhož večera viděli v nedalekém kasínu a provedení vraždy, místo vraždy, čas úmrtí a Cullenova celonoční přítomnost v onom podniku prostě stále jaksi nezapadala do sebe.
2. Stejná verze, až na to, že vrahem nebyl Edward Cullen, nýbrž neznámý pachatel s tím, že ji Cullen po hádce nechal, ať si jde svou cestou.
3. Cullen zaplatil a skutečně odcházel. Mezi ním a Helgou nebyl žádný vztah. Helga využila příležitosti a rozhodla se utéci. Omráčila nějakým způsobem vyhazovače (což byl vzhledem k její konstituci nadlidský výkon, a proto se vyšetřovatelé zprvu přikláněli k tomu, že musela mít komplice), ale dřív než si mohla začít užívat nabyté svobody, padla do rukou neznámému šílenci…

Tak či tak, Edward byl klíčová osoba, která do toho mohla vznést trochu světla. Mohl něco vidět, slyšet, zahlédnout... Problém byl v tom, že se po něm slehla zem. Z novin jsem se nakonec dověděla, že se nachází někde v Evropě na romantické dovolené se svou nastávající. Při tomto zjištění mě z nějakého důvodu píchlo u srdce. S nastávající…

Podivné, žárlím, ač nemám proč. Edward není mým partnerem, ani milencem a nikdy mi ani větou nenaznačil, že by ke mně choval nějaký jiný vztah než ryze „obchodní“. Přesto mě to zabolelo. Asi jsem se k němu upnula až moc. No co, na tom nebylo nic divného. Koneckonců byl můj „první“, a to neuvěřitelně přitažlivý, pravidelný zákazník. Tedy... Až do osudné noci.

Tehdy jsem ztratila nejen jeho, ale i svou jedinou přítelkyni. Ach. A co jestli je skutečně tím vrahem? Nebylo by se čemu divit. Upřímně, někdy z něj šel opravdu strach. Stačilo ho urazit (nebo mu nastříkat do očí pepřák) a chtěli jste se propadnout sto sáhů pod zem, protože stejně bylo víc než pravděpodobné, že tam tak či tak skončíte - jeho rukou.

Zvláštní, jak všechno začínalo být až nebezpečně zamotané.

A šlo  od desíti k pěti…

Ať už byl či nebyl vrahem, chyběl mi. Bez Edwarda o mě byla den co den doslova bitka. Nenáviděla jsem každičkou noc a navíc jsem se neměla ani komu vybrečet na rameni, protože Helga byla navždy pryč a před Frankiem jsem dát slabost najevo nemohla. Přece jsem chtěla být VIP dívkou. Ale v jeho nepřítomnosti jsem chodila jako tělo bez duše s občasnými nekontrolovatelnými záchvaty pláče, lítosti nebo šílenství.

K zákazníkům jsem přistupovala zcela odproštěná od emocí s přáním, ať je to co nejrychleji za mnou. Někdy to nebylo tak zlé. Chtěli jen zatančit, smyslně namasírovat nebo mě byli schopni celou hodinu soustavně pozorovat. Další přišli s představou, že jsem jejich paní, či otrok a podle toho se pak odehrál i sex.

Díky tomuto zacházení a mým hostům se ze mě za týden stala troska a ani Frankieho slavnostní bouchnutí šampaňského ráno u snídaně, když mě tituloval VIP, se mnou v tu chvíli nehnulo. Jen nepatrná jiskřička naděje se mi zamihotala v duši. Konečně vypadnu z tohoto odporného místa.

Jenže v tom byl háček. Pokud si mě přeci jen někdo zaplatil, většinou už neměl na to, aby ještě platil hotel a večeři v nějaké pěti hvězdičkové restauraci a nebo se zkrátka nikam se mnou jezdit neobtěžoval z čisté pohodlnosti.

Takže dny plynuly, aniž by se vůbec něco změnilo. VIP titul byl nejspíš v mém případě naprosto bezúčelný.

A tak ta drobná jiskřička naděje v mém srdci zhasla docela… A já si přála už jen jediné. Být tam, kde je teď Helga, protože bez možnosti útěku, vedla z tohoto způsobu života už jen jedna cesta…

Tak co... Jsem zvědavá na vaše názory, připomínky a komentáře. Strašně by mě zajímalo, co na to říkáte...

Takže jak to bude dál?

Až se Edward vrátí domů, bude skutečně už nezadaný jak plánoval?

Co Victorie? Nechá se tak snadno odkopnout?

Edward si projde menším bezvýznamný policejním výslechem. Sbalí ho jako toho nejhoršího zločince (dost potupně) před vlastním domem, z čehož se Victorie bude moct potrhat smíchy.

Také se bude snažit ujasnit své city k Belle a výsledek překvapí i jeho samotného.

12.kapitola

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život: 11. kapitola - Od desíti k pěti: