Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy to nezdávej - 1. Kapitolka

24.10.2009 (19:45) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2038×

PROLOG :

Edward, jenom to jméno ve mně vzbuzuje bolest. Vzpomínám jako by to bylo včera, když mi řekl ta slova, že je konec. Každý den byl jako počítačově udělaný – Vstala jsem, najedla jsem se, vyplakala jsem se, návštěva u psychologa, zase jsem si zaplakala a potom jsem usnula. Jdu zase nahoru ,abych zase mohla brečet, ale najednou zakopnu. Nepřekvapuje mě to, ale zvláštní je že to bylo o prkno. Podívám se a tam jsou fotky, a ne ledajaký!! Jsem tam já s Edwardem, a dokonce je tam i CD, to všechno jsem hledala a teď to mám…

Zase jsem se rozplakala pustila jsem CD… Poslouchala jsem a plakala, a plakala. A najednou byla taková bouřlivá písnička, no vlastně skladba… Aha to je píseň, která připomínala jemu Emmetta. Vstala jsem, protože to ve mně vyvolalo jakou si sílu, a řekla jsem si. „A dost začínám žít nový život!!“ začala jsem balit, napsala jsem Charliemu vzkaz s tím, že zůstaneme v kontaktu a zavolala na letiště… už neexistuje Isabella Swanová, ale Miley Loos.

Bella :

Teď stojím na letišti a čekám na let do Itálie. Nevím, proč mě napadla, ale prý je tam hezky, tak to vyzkoušíme. Šla jsem i se svým kufrem k okénku a řekla jsem, že mám rezervovaný let na jméno Miley Loos. ( Udělala jsem si falešné doklady – Alice mě to naučila ) Paní za okýnkem mi popřála příjemný let a já jsem se na ní usmála – první falešný úsměv, kolik jich asi budu muset ještě udělat?

Posadila jsem se do první třídy a přemýšlela jsem nad tím co budu v Itálii dělat. Zaprvé – Najdu si práci!! Za druhé – Najdu si bydlení!! A za třetí – Zapomenu!!! Tohle byl můj plán na nový život, doufám, že se vyplní.

Koukala jsem se z okýnka, když v tom najednou se mi rozvibroval telefon, podívala jsem se na Displej a na něm bylo napsáno CHARLIE. Vzala jsem to a hned se z telefonu ozvalo, ať se vrátím domů a takové věci. „Ale Charlie, jsem dospělá,“ brečela jsem, „a navíc já potřebuju zapomenout, ne na tebe, ale na ně.“ Brečela jsem dál.

Věděla jsem, že Charlieho mrzí, že to otevřel, ale potom mě překvapil slovy: „Dobře zlatíčko, pošlu ti nějaké peníze na účet, doufám, že mě někdy přijedeš navštívit.“ zasmál se. „Pa pa a měj se, posílám moc pus,“ řekl bez ostychu.

„Pa pa“ řekla jsem, protože jsem se nebála mluvit přes telefon o citech. „Měj se, mám tě ráda… navždy!!“ a položila jsem to.

Už jsme přistávali, takže jsem se připoutala a jakmile jsme dosedli, už jsem se zvedala. Jenom co jsem si vyzvedla svoje zavazadlo, tak jsem šla do centra bytí. Šla jsem udělat pár drobných změn. Za prvé – Obarvila jsem se na červeno. Za druhé – Koupila jsem si zelené kontaktní čočky, které nemusím měnit, já vím stálo to hodně, ale když změna tak pořádná…. Po mé ‚přeměně‘ jsem šla do hotelu a zaplatila jsem si na noc. Vyspala jsem se a šla jsem si hledat práci.

Chodila jsem ulicemi, které svítili samými neony a ozařovali zdi naproti sobě, byla to nádhera. Najednou mě upoutal velký nápis, který hlásal ‚SEXY DŮM… HLEDÁME PRACOVNICI“. Přelétla jsem si možnosti u téhle práce – Nebudu potřebovat střední, hodně velké peníze… no můžeme to zkusit.

Zaklepala jsem na dveře, na kterých nápis visel, otevřela mi hodně pohledná blondýna, která mě hned přejela pohledem a pak se usmál a řekla si nejspíš pro sebe : „Ano, ta se nám bude hodit, nevypadá moc nevině.“ Usmála se ještě víc, když zjistila že jsem se taky usmála. „Ahoj, já jsem Briana“ řekla mi a objala mě. Trochu jsem tím byla zaskočena, ale po chvíli jsem jí obětí opětovala.

„No ahoj“ řekla jsem, když mě přestala objímat. „Já jsem Be- … vlastně Miley“ a potřásla jsem jí rukou. „No a hledám práci“ ušklíbla jsem se.

„Dobře, tady máš dveře otevřené… Budeš tady bydlet, mít po ruce oblečení, jídlo a peníze. Prostě všechno. Jo a budeš si moc vybírat svoje zákazníky – Můžeš si vybírat jenom ty hezký, ale sem jiný než hezký nechodí“ a ušklíbla se.

„Briano,“ ozvalo se zevnitř půvabným ženským hlasem, který ale přeskakoval. „Co tam děláš?“ a jakmile hlas ztichl objevila se ve dveřích nádherná brunetka s pomněnkovýma kukadlama a širokým usměvem. Hned mě objala a řekla : „Ty chceš patřit mezi nás?? Dobře… Jo a málem bych zapomněla jsem Melody.“ a s těmi slovy odešla.

„Já jsem Miley“ stačila jsem na ní ještě zavolat. Doufám, že to slyšela.

„No“ řekla po chvilce Briana. „Pojď ukážu ti pokoj, ale tohle“ ukázala na můj batoh s oblečením. „Tu nech, už to nebudeš potřebovat, jenom si nech mobil a doklady jo??“ mrkla na mě. Já jsem jenom kývla a vyndala jsem si potřebné věci, vzala jsem si jak svoje pravé doklady, tak ty falšované. Ostatní jsem hodila do koše… samozřejmě jsem si nezapomněla vzít fotoalbum a CD… to bych tam nenechala. Ano, slíbila jsem si, že zapomenu, ale musela jsem si to vzít. Povzdychla jsem si a vstoupila do mého nového domova. K mým novým přátelům… práci a k novému životu…

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy to nezdávej - 1. Kapitolka: