Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy to nevzdávej - 2. Kapitolka

25.10.2009 (16:45) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4305×

Bella  :

Briana mě uvedla do mého pokoje. Byl vymalovaný do šedé barvy, ale za to nábytek byl hodně barevný. Šla jsem se podívat do skříní – snažila jsem se ignorovat pohled Briany – a to co jsem uviděla mě úplně vyvedlo z míry. Bylo tam víc oblečení než bylo v celém domě Cullenových dohromady – přestaň na ně myslet -, bylo tu všechno, ale skoro všechno prádlo bylo… erotické. Pak jsem zavadila pohledem k teplákům a podívala jsem se tázavě na Brianu. „Když nebudeš mít zákazníky, tak musíš přece něčem chodit doma ne??“ Usmála jsem se na ní a šla k šuplíkům.

Když jsem je otevřela malinko jsem se zarazila jeden šuplík byl plný prezervativů. V druhém bylo jenom extravagantní spodní prádlo, a v třetím byli pouta a takové blbosti. Povzdychla jsem si a Briana se dala do vysvětlování mé ‚pracovní‘ doby. „Vždycky začínáme club otvírat v 16:00 a zavíráme v 6:00 ráno. Jsme velmi žádaný podnik, a proto si u nás musí chlapi rezervovat předem.“ řekla a ušklíbla se. „Ty budeš ta nová, ta nejvíce sexy, ta hodně zářivá. Skoro všechna pozornost bude na tebe!!“ řekla mi a já jsem se malinko zděsila, ale hned to přešlo.

„No a teď se pojď seznámit s ostatními“ řekla a pokynula mi rukou k dveřím. „Jo a abych nezapomněla… tvůj pokoj bude něco jako tvoje ‚pracovna‘“ řekla a zasmála se a já jsem se zasmála s ní. Už jsem začínala chápat jejich humor… byla jsem tady sice pár hodin, ale připadala jsem si jako kdybych je znala už léta, líbil se mi takový pocit.

Sešli jsem do hlavní místnosti, která byla podobná salónku. Asi hlavním předmětem tady byl velký pult s počítačem a hordou papírů. Zase jsem se podívala na Brianu a ta se dala hned do vysvětlování: „Musíme přece nějak vědět, kolik máme zákazníků,“ usmála se. „Jsme nejžádanější podnik v celé Itálii a tak se k nám hlásí skoro všichni Italové, co si chtějí užít. My nejsme jako prostitutky na ulicích. My máme úroveň“ řekla a pohrdavě se podívala z okna, kde zrovna se připravovala jedna holka (která by mohla být hezká, ale k velkému množství make-upu to nešlo), která se malovala do práce.

Najednou ke mně přiběhly další tři holky a začaly mě objímat. „Ahoj, já jsem Lisa“ řekla větší zrzka. Měla oči v barvě bláta a postavu měla dokonalou, ale určitě měla plastiku, na jejím hrudníku to bylo vidět. Po ní byla další : „Ahoj, já jsem Boney“ (čtěte Boný). Byla v průměru stejně velká jako já a její oči byli v barvě pomněnek, nebo jako studánek, byli nádherně modré. No a nakonec, asi nejkrásnější. Byla to blondýnka s šedýma očima, vypadala nádherně a usmívala se na, no v podstatě jako všichni. „Ahoj já jsem Katy.“ ( čtěte Kejty ).

„Ahoj, já jsem Miley“ řekla jsem jim s úsměvem. „No a Miley… řekneš nám něco o sobě?“ zeptala se mě Melody, která mezitím přišla. „No jasně… co chcete vědět??“ zeptala jsem se. „Všechno“ řekly všechny na stejno. A začali jsme se všechny smát, ale tento smích nebyl falešný, šel mi od srdce. „Máme ještě dvě hodiny, dneska jsme prodloužili otevírání“ řekla Briana, a tak jsem poznala, že ona je tady šéfka. „Za chvíli musíme Miley obléct a nalíčit.“ Řekla a po těch slovech si sedla k Melody.

Seděli jsme v kroužku a já jsem se nadechla. „No moje pravé jméno je Bella Swanová. Ale přejmenovala jsem se, protože jsem chtěla začít nový život… A proč?? Někdo mi moc ublížil. Byl to kluk, kterého jsem nade vše milovala. Ale on mi po celou tu dobu lhal, každá věta, slůvko, polibek, no prostě všechno… byla lež. A tak jsem se odstěhovala. Chtěla jsem začít nový život a teď ho mám“ dořekla jsem a po tváři mi sjela slza. Povídala jsem to rychle a stručně, protože jsem to nechtěla nějak rozebírat, ale stejně se na to nějaká později zeptá.

Podívala jsem se jim do tváře, ale neviděla jsem tam šok, ani opovržení. Ale jenom radost, pochopení. „Bells“ řekla mi Briana. „Doufáme, že nebude vadit, že ti tak budeme říkat, ale stejně by jsme ti museli před zákazníky vymyslet jiné jméno, aspoň jsi nám ušetřila práci“ zasmála a všichni s ní. „Ale chci ti vysvětli to, že jsme tady každá ze stejného důvodu – máme zlomené srdce. Tenhle club jsem založila kvůli mému zlomenému srdci, protože jsem opovrhovala muži, ale něco mi chybělo a nemohla jsem to nikde najít. Bylo to ukojení mojí touhy!! Tak jsem tento club založila a tak se ke mně přidali i další“ usmála se na mě a já jsem jí vběhla do náruče, abych jí mohla obejmout…. Ano, toto je místo, kam patřím.

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy to nevzdávej - 2. Kapitolka: