Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 9. kapitola - Tak ano nebo ne?

14.02.2011 (07:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 8179×

 9. kapitola

Tak ano nebo ne?

Bella

Stála jsem tam naprosto opařená a moje ruka neustále křečovitě svírala kraj osušky. Žaludek byl jako na vodě. V hlavě mi běhalo tolik myšlenek, že snad ani nebylo možné všechny pochytat. Napadalo mě naprosto všechno, a dokonce i víc. Určitě si dělá srandu, ale… co když ne? Podívala jsem se na něj pohledem, který prosil, aby to co před chviličkou řekl, byl jen hloupý žert, ale jeho tvrdý pohled mi posílal jasné signály o tom, že nevtipkuje. Najednou se mi udělalo opravdu špatně.

„Nedělám si srandu a… sundej si ten stříbrný prstýnek,“ nakázal.

„Co?“ pohled mi uklouzl na ukazováček, kde se leskl můj ochranný kroužek, a já v momentě zpanikařila. „Nesundám si ho!“ zakroutila jsem nesouhlasně hlavou, nepotřebovala jsem, aby mě pokousal, nebo kdo ví, čeho dalšího byl schopný.

„Nekousnu tě, beztak tvoje krev zůstane nějakou dobu ještě po sundání… infikovaná. A já rozhodně nechci zemřít,“ usměv, který vyslal tentokrát, byl tak trochu mix něco mezi vítězným a znuděným… Znovu mě to vytočilo.

„Ne, buď s ním, nebo nic…“ Copak může mít jen on podmínky?

„Fajn, tak nic, ale…“ otočil se a pomalu si to mířil pryč z mého pokoje, „… hned jak uvidím Eliz…“ ještě jednou se otočil a poslal mi další z jeho zlomyslných pohledů, načež mi zmizel z očí a nejen proto, že se mi spustily slzy, ale opravdu konečně vypadl.

Tohle byl jeden z nejhorších parchantů, se kterými jsem kdy měla tu čest. Nejenže mi prachsprostě nabídne takovou hovadinu, ale ještě má tu drzost mi nakazovat, abych odložila jedinou možnou ochranu. Ani s Dým jsem si ten stříbrný prstýnek nikdy nesundala. Jasně, musela jsem si dávat sakra pozor, ale on byl opravdu hodný a naprosto chápal moje obavy, ačkoli si dával jistě pozor i on. A teď je tu tenhle šmejd Edward a má tu naprostou drzost mi ničit můj jakžtakž v pohodě život.

Snažila jsem se Elli chránit před jistými skutečnostmi, jako to pobodání, které jsem si prý vysloužila za soužití s upírem, tedy upírkou. Ten psychopat jistě myslel, že s Elli nežijeme jen jako dvě sestry, ale je mezi námi i něco víc… Snažila jsem se tyhle vzpomínky potlačit, ale díky tomuhle Edwardově vydírání, mi to moc nešlo.

Jak v mátohách jsem si složila hlavu do dlaní. Co budu dělat? Elli se nesmí dozvědět, že jsem se topila nebo ty další věci… Z hrdla mi unikl jeden vzlyk. Odskočila jsem do koupelny a opláchla si ten ubrečený obličej. A moje hlava se znovu vydala na procházku, přemýšlela snad o všem možném a nemožném, co se týkalo Edwardova drzého návrhu. Zapřela jsem se dlaněmi o kraj umyvadla a mrkla na sebe do zrcadla. Co budeš dělat? poslala jsem si v myšlenkách. Jestli do toho opravdu půjdeš, nemůžeš to pak s Dým dát zase jen tak dohromady. Takovouhle zradu… bych si nikdy neodpustila a vlastně jistě ani on, jenomže co mi zbývá? Opět jsem jukla na můj stříbrný kroužek…

Fajn! zaječela jsem v myšlenkách na toho ignoranta, ale mám taky podmínku, a pokud odmítneš i tu, k ničemu nedojde! Asi mě nemělo tak moc překvapit, když se objevil ani ne do sekundy na prahu dveří. Spokojeně se opíral o rám a usmíval se na… mě.

„Poslouchám,“ prohodil lhostejně.

„Chci, abys mi odpřísáhl, že nikomu nikdy neřekneš nic o tomhle,“ zakroužila jsem rukou a shrnula do slova „tomhle“ jeho a mě. „Nikdy, rozumíš? A Elli se nesmí dozvědět nic z toho, co ses jí chystal sprostě profláknout. Nic o tom, jak jsem se topila a hlavně nic o tom, že mě pobodali kvůli tomu, že žiju s ní. A další věci, které si můžeš jednoduše přečíst v mojí hlavě…“ chtěla jsem pokračovat, ale on se pomalu rozešel mým směrem a hodil po mně jeden povýšený úsměv.

„To je trošku víc jak jedna podmínka,“ pověděl v celku vlídně.

„Ještě jsem neskončila, tak mě laskavě nepřerušuj,“ moje oči zůstaly zavěšené v jeho pohledu a můj tep se neustále zvyšoval s každým Edwardovým přibližujícím se krokem.

„Poslouchám,“ přimhouřil oči.

„A nepřeji si, abys mě ještě někdy podobně vydíral, rozumíš? Jestli se to dneska opravdu stane, bude to jen jednou, a oba o tom navždycky pomlčíme! Bereš?“ Došel až ke mně a prozatím neřekl jediné slovo. „Hm?“ zeptala jsem se znovu. Dech se mi krátil z Edwardovy přílišné blízkosti, která, ač to nerada přiznávám, nebyla až tak nepříjemná. Tenhle jeho charakter, ať sebevíc arogantní, měl své jisté kouzlo. Ale tuhle myšlenku jsem si klidně mohla odpustit, protože on si ji určitě v mojí hlavě přečetl, o čemž svědčil i ten jeho spokojený obličej. V duchu jsem si za to pořádně vynadala. Tohle bude těžké…

„Dobrá, přísahám, že dodržím tvoje… podmínky.“ Asi jsem si měla oddechnout, že už konečně odpověděl, jenomže z téhle jeho potvrzující věty mi škobrtlo srdce, vzhledem k tomu, že bylo ujednáno a rozhodnuto. Teď už jsem nemohla couvnout…

„Ne,“ osvětlil mi ten upír naproti mně, „a teď ten prstýnek.“ Zmučeně jsem si povzdechla. No, pokud se mi ale něco stane, alespoň to budu mít rychle za sebou. Edward na mě mrknul stylem, jestli jsem v pohodě. Stáhla jsem si ho, naposledy stiskla v dlani a pak pustila na zem dál od nás.

„Neboj, neublížím ti,“ zašeptal mým směrem. Zhluboka jsem se nadechla a zapřemýšlela, kde asi začněme, protože mi bylo naprosto jasné, že žádné líbací scény nebudou… takže na to prostě hupneme? Bože, nervózně se mi stáhl žaludek, když se ke mně Edward naklonil a špičkou nosu mi přejel po sloupu hrdla, přesně v místech, kde mi tak divoce bušila krev.

„Uklidni se, Bello, jak už jsem řekl, neublížím ti.“ Jasně, ale musím ti věřit?

„Nemusíš, to je fakt…“ mumlal mi do kůže, „ale jednodušší by pro tebe bylo, kdybys mi opravdu důvěřovala."

A mezitím, co mi Edward očichával pokožku nebo co, jsem se pokoušela nepřemýšlet, jenže to nešlo. Pořád jsem netušila, kde začneme, a co si můžu a nemůžu dovolit, nebo co si asi dovolí on… Moje tělo bylo jeden velký zmatek. Na chvíli se odtáhl a podíval se mi do obličeje a já neměla nejmenší ponětí, jak dál…

Ale Edward to za mě všechno vyřešil v okamžiku, kdy se jeho chladné rty spojily s těmi mými. Pokusila jsem se tedy automaticky vypnout mysl, aby se mi v ní nepromítalo něco, co bych nechtěla, a polibek mu opětovala. A ačkoliv moje ústa zůstávala zavřená, Edward je svým jazykem hbitě oddělil a vklouzl dovnitř. Toužebně se mi zachvělo celé tělo a nezmohla jsem se na nic jiného, než mu vyjít vstříc.

Natiskl se až na mě, jeho studené dlaně mě hladily po celé délce paží a moje srdeční reakce akcelerovaly přímo úměrnou rychlostí. Moje ruce se automaticky položily na jeho boky. Byla to tak trochu i obranná reakce, ačkoliv jsem neměla nejmenší možnost ho odstrčit, kdyby mi dělal cokoliv, co by bolelo. A jeho polibky začínaly být daleko náruživější.

Co jsem ale ani v nejmenším nečekala, byla ta horká vlna, která se mi prohnala tělem v momentě, kdy se mi svým už vzrušeným přirozením otřel o mou spodní část. Cítila jsem jak ve mě pomalu, ale bohužel jistě rozdmýchává vášeň a spalující žár. Moje tělo začínalo hloupě toužit po tom jeho. A z ničeho nic se jeho ruce přemístily z mých ramenou na moje záda k lemu osušky… prudké škubnutí a stála jsem před ním úplně nahá. Ty dva kousky kdysi bílého froté se mi teď nečinně válely kolem nohou. Naštěstí jsme se pořád líbali, takže neměl možnost si mě prohlížet a jediné, co jsem opravdu neudržela, byl mírný třes. Ačkoliv ne ze zimy, ale spíš ze studu a vzrušení… V zavřených očích mě lehce pálilo od slz, které jsem se snažila držet pěkně uvnitř, třebaže to nebylo ani zdaleka tak jednoduché. Trochu jsem se bála, co bude dál, i když moje mysl už stoprocentně věděla, kam se věci ubírají.

Edward mě nepřestával líbat, ruce strčené hluboko v mých vlasech, se pomalinku rozešel a začal mě tlačit směrem k posteli. Vzhledem k jeho tvrdému a nepoddajnému tělu mi nezbývalo než poraženě couvat, dokud jsem se lýtky nedotkla rámu. Jeho rty opustily ty moje a on se o pár kroků vzdálil. Požitkářsky až skoro uhranutě mě sledoval a tenhle jeho pohled sršel opravdovou žádostivostí. A třebaže jsem se snažila můj chtíč vůči němu utlumit, vyšlo to úplně vniveč, protože tohle jeho pozorování mě neskutečně rozpalovalo. Opřádal mě kouzlem touhy… a možná právě teď jsem měla pociťovat stud, neklid a plno dalších znepokojujících pocitů, ale kupodivu tomu tak nebylo.

Jedno mrknutí a Edwardova košile se válela kousek od mého bývalého ručníku. Při druhém už na sobě neměl ani kalhoty, prostě skoro nic, a zůstal přede mnou stát jen v boxerkách. Bože, proč mě jen musel tak moc přitahovat? Měla bych ho spíš nenávidět a pohrdat jím za to, do čeho mě nutí, ale já ho prostě v tuhle chvíli nedokázala nechtít. Byl vysoký a jeho dokonale štíhlé a přesto svalnaté tělo bylo až neskutečně překrásné. Mohlo mě napadnout hned, proč je tak arogantní a povýšený… měl na co, bohužel… Vypadal skoro jako anděl, až na to, že s tímhle tvorem toho neměl moc společného. Snad jen úchvatnou krásu. Mrkla jsem se na jeho obličej a nemohla si nevšimnout jeho pozvednutého koutku, ale bylo mi úplně jedno, že si čte uvnitř mojí hlavy. Nebyla jsem schopná s ním spát a přemýšlet při tom nad tím, jak moc ho nesnáším, to vážně nešlo…

Můj všetečný pohled mi sklouzl do jeho rozkroku, a i přes ten kousek oblečení, který ho neustále ukrýval, bylo jasně vidět, co tam vlastně schovává. Tělem se mi opět prohnala vlna touhy a horka a svou pouť zakončila mezi mýma nohama.

Edward

Chudák holka, stála naproti mně, křečovitě si držela ten ručník, jen aby jí náhodou nespadl a koukala se na mě pohledem, který prosil, co prosil, žebral o to, abych jí potvrdil, že tohle všechno je jen hloupý vtip. Ale nerad lžu…

„Nedělám si srandu a… sundej si ten stříbrný prstýnek,“ řekl jsem mírně rozkazovačně, ale už mě nebavilo čekat, čas totiž rozhodně pádil kupředu.

„Co?“ nevěřícně si mě prohlížela. „Nesundám si ho!“ V hlavě si promítala různé scénáře a pokaždé moje zuby skončily zakousnuté v tom jejím měkkém tělíčku. Což bylo úplně nereálné, ale jako představa docela ucházející…

„Nekousnu tě, beztak tvoje krev zůstane nějakou dobu ještě po sundání… infikovaná. A já rozhodně nechci zemřít,“ pozvedl jsem koutky do trpkého úsměvu…

„Ne, buď s ním, nebo nic…“ Copak může mít jen on podmínky? To si piš, že jo! Copak mi tahle drzá malá holka bude cokoliv diktovat?

„Fajn, tak nic, ale…“ odcházel jsem pryč. „… hned jak uvidím Eliz…“ stihl jsem jí pohrozit ještě předtím, než jsem úplně opustil její pokoj. Snad bude chytrá a nenechá mě dlouho čekat…

Doufal jsem, že moje taktika nebyla tak špatná a mazlík nebude mít jiného východiska, než se poddat… mně. Posadil jsem se do křesla a zmobilizoval mysl jen na tu její, abych měl tu nejdetailnější představu toho, co se tam tak může dít. Nad čím přemýšlí…

Nenáviděla mě, což mi bylo vážně volné a dokonce i to, že považovala moji nabídku za pouhou sprostost. Nedokázala uvěřit, že jsem jí nakazoval, aby se zbavila jediné ochrany, kterou má. Ale to nebyla pravda. Její krev bych ještě alespoň hodinu nemohl pít, ani kousnutí… Pak tu taky byla sestřenka, která by mi to za rámeček nedala, kdybych z její svěřenkyně udělal upírku nebo hůř… ji zabil.

Co mi však dokázalo vcelku ubít část mé chuti a touhy po ní, bylo to, když přemýšlela nad tím svým idiotsky zamilovaným upírem. Ještě pořád mi nešla do hlavy ta jeho absurdní sentimentalita k téhle lidské dívce, ba co víc… myslel si, že ji miluje, ale podle mě se mu jen nehorázně líbila a něco zvláštního ho k ní táhlo.

Přestal jsem se tím zabývat v okamžiku, kdy konečně začala přemýšlet nad něčím rozumnějším. Co budu dělat? Elli se nesmí dozvědět, že jsem se topila nebo ty další věci… Unikl jí jeden vzlyk. Ach, mám tě snad politovat nebo co? To si ze mě dělá srandu? Měla by být poctěna z mojí nabídky…

Co budeš dělat? ptala se sama sebe v myšlenkách. Jestli do toho opravdu půjdeš, nemůžeš to pak s Dým dát zase jen tak dohromady. Takovouhle zradu… bych si nikdy neodpustila a vlastně jistě ani on, jenomže co mi zbývá? Fajn! zaječela. Ale mám taky podmínku a pokud odmítneš i tu, k ničemu nedojde! Konečně ji přestalo bavit mrhat mým drahocenným časem a čím dřív to budeme mít za sebou, tím rychleji se můžeme vrátit ke starým životům. Spokojeně jsem se opřel o rám a vítězně se usmál.

„Poslouchám,“ vyběhlo ze mě mírně lhostejně.

„Chci, abys mi odpřísáhl, že nikomu nikdy neřekneš nic o tomhle,“ naznačila rukou, že se jedná o nás dva. „Nikdy, rozumíš? A Elli se nesmí dozvědět nic z toho, co ses jí chystal sprostě profláknout. Nic o tom, jak jsem se topila, a hlavně nic o tom, že mě pobodali kvůli tomu, že žiju s ní. A další věci, které si můžeš jednoduše přečíst v mojí hlavě…“ měla v plánu pokračovat, ale měl jsem vážné obavy o její inteligenci. Neříkala snad jednu podmínku? Jedna a deset je vážně trochu rozdíl…

Nahodil jsem jeden povýšený úsměv. „To je trošku víc jak jedna podmínka.“

„Ještě jsem neskončila, tak mě laskavě nepřerušuj,“ koukala se mi přímo do očí, přičemž její srdce bilo jako zvon, a s každým mým přibližujícím se krůčkem vyvádělo pořád víc a víc. Snad ji netrefí…

„Poslouchám,“ přimhouřil jsem oči.

„A nepřeji si, abys mě ještě někdy podobně vydíral, rozumíš? Jestli se to dneska opravdu stane, bude to jen jednou a oba o tom navždycky pomlčíme! Bereš?“ Došel až k ní. „Hm?“ zeptala se znovu. Dýchala mírně zrychleně a v kratších intervalech, ale ne ze strachu, což jsem se dočetl v její hlavince. Moje arogance jí připadala docela kouzelná. Nedokázal jsem můj spokojený úsměv zadržet… Tohle bude těžké… povzdechla si.

„Dobrá, přísahám, že dodržím tvoje… podmínky.“ Který upír by se taky chtěl chlubit s tím, že spal s lidskou holkou? Já rozhodně ne, takže tohle bylo vážně perfektní i pro mě. Lépe to opravdu vymyslet nemohla. Teď už couvnout nemůžu… posmutněla.

„Ne,“ osvětlil jsem jí, „a teď ten prstýnek.“ Nešťastně si odfoukla. No, pokud se mi ale něco stane, alespoň to budu mít rychle za sebou. Tahle to vážně asi nemá v hlavě v pohodě, když jsem jí řekl, že ji stejně kousnout a ani vysát nemůžu. Nechápal jsem tenhle její neopodstatněný strach. Sundala ho a pak hodila kus od nás.

„Neboj, neublížím ti,“ zašeptal jsem ještě jednou. Teď konečně její myšlenky začínaly být zajímavé. Nevěděla co dělat. Jestli mě může líbat nebo se rovnou pustíme do toho hlavního… Netušila, co si může dovolit a měla obavy z toho, co bych si mohl dovolit já. Nechtěl jsem ji nechávat dlouho tápat, nahnul jsem se k ní a přičichnul si toho jejího exklusivního aroma, protože teď, když byla takhle nervózní, její pokožka voněla ještě silněji. Dokonalý smyslně voňavý koktejl…

„Uklidni se, Bello, jak už jsem řekl, neublížím ti.“ Jasně, ale musím ti věřit?

„Nemusíš, to je fakt…“ zamumlal jsem do její kůže, a už jen tahle její kouzelná vůně mi vysílala erotické impulzy tam dolů, „ale jednodušší by pro tebe bylo, kdybys mi opravdu důvěřovala.“

Ale ona byla pořád šíleně zmatená. Na chvíli jsem se odtáhl a podíval se do jejího obličeje, protože nevěděla jak dál. Možná opravdu věřila tomu, že se nebudeme líbat. Vlastně jsem to zprvu ani nechtěl, jenomže třeba chutnala úplně stejně, jako voněla nebo ještě líp… a to jsem si nechtěl nechat uniknout. Spojil jsem nás v polibku a probil se mým jazykem dovnitř jejích úst, načež se toužebně zachvěla, ale nevzpírala. Ústy se mi prohnala neznámá chuť.

Proboha, chutnala tak… výborně! Netušil jsem po čem, vždyť jediné, co mi po celá ta staletí, co jsem upírem, chutnalo, byla jen a pouze krev. Kdybych byl člověk, asi bych se z toho náruživého hladu po jejím těle alespoň zachvěl nebo by se mi zamotala hlava. Opravdu v sobě asi něco měla. Naštěstí jsem ale svoje reakce udržel pěkně pod pokličkou, a jen si Bellu automaticky přitáhl až do mojí náruče a mé ruce ji nepřestávaly hladit po pažích.

Když mi pak položila dlaně na boky, moje vášnivá stránka se opravdu rozhořela. Šlehala všude okolo a já se nemohl dočkat okamžiku, kdy skončím mezi jejíma nohama. Nešlo dál si znechucovat něco, co nebylo nechutné ani malinko.

Vzpomněl jsem si na její obavy z toho, jestli mi z ní může vůbec ztvrdnout, a tak jsem se o ni otřel, abych ji tak ubezpečil, že to dneska opravdu dotáhneme až do konce. Vlastně jsem se skutečně nemohl dočkat. A mile mě překvapilo, že i Bellino tělo reagovalo správně. Dokonce bych řekl zatraceně skvěle, toužila mě mít mezi svýma nohama a bylo jí jedno, jestli si to v její mysli čtu a co si o tom myslím…

Nevydržel jsem tyhle rozpálené myšlenky a z té její osušky jsem v mžiku vyrobil dva větší ručníky, které skončily na zemi. A ačkoliv moje oči si chtěly prohlédnout Bellino nahé tělo, a tentokrát opravdu pořádně, moje rty jen tak nedokázaly opustit ty její. Tahle její chuť byla něco naprosto exoticky erotického, co společně s její vůní neustále přiživovalo plameny mého chtíče. Rozešel jsem se společně s ní a drobnými krůčky ji naváděl až k posteli a v momentě, kdy jsme dorazili na místo, jsem si poprvé dovolil oddělit naše spojené rty.

Bylo to jako rána… Jako by mě někdo sprostě oddělil od mojí kořisti. Zavrčení jsem ale naštěstí zadržel uvnitř mého hrdla. Připadal jsem si jak nějaký zběsilec, kterého právě odtrhli od jídla, ale tohle byl úplně jiný hlad než ten po krvi…

Moje nohy malinko couvly a já konečně mohl pohledem spočinout na jejím těle. Moje oči opisovaly všechny jeho křivky, ale nejdéle se asi zdržely na jejích ňadrech a těch dvou temně růžových perlách a pak taky na Bellině místečku tam dole. Hypnoticky jsem ten trojúhelník sledoval a slepě toužil už být uvnitř jejího těla.

Když jsem ji v noci zachraňoval a měl tak možnost prohlédnout si ji poprvé, neskutečně mě potěšilo, že až na vlasy, obočí a řasy byla holá jako… já. Jako náš druh… Bylo to vážně zvláštní, ale neměl jsem chuť se tím nějak hlouběji zabývat. A právě proto jsem se rozhodl tuhle prohranou sázku uskutečnit s ní.

Podíval jsem se na ni a opět se naboural do soukromí jejích myšlenek. Ale ani to mě už nedokázalo jak uklidnit, tak odradit. Byla rozpálená snad možná víc než já a ani malinko se za to nestyděla. Pokojem se prohnala voňavá vlna divoké růže a mně málem popraskaly švy na kalhotách…

Okamžitě jsem se zbavil té otravné košile a hned na to i zbytku. Nechal jsem si, i když jen na chviličku, ještě ty upnuté trenýrky a pomalu se rozešel opět směrem k ní. Její hlava mi prozradila, že i ona mě chce… hodnotila moje dokonalé tělo, přirovnávala mě k andělovi, za což jsem jí věnoval jeden skeptický pohled. Nezajímalo ji to a dál si brouzdala pohledem po mém těle. Moje oči fixovaly jen její ústa, protože už jsem se těšil jak malý spratek, až budu moct znovu ochutnat. Zato její pohled byl už hodně dlouho zapíchnutý jen do mého rozkroku.

A nemusel jsem číst myšlenky, abych poznal, na co myslí a po čem touží…

Jak to asi dopadne příště? Opravdu Edward splní prohranou sázku, nebo se něco zvrtne? A pokud se to stane, jak se pak k sobě tihle dva budou chovat? A co Defton?

 ______________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 9. kapitola - Tak ano nebo ne?: