Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 8. kapitola - Pochyby a plány

13.02.2011 (09:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 6711×

 8. kapitola

Pochyby a plány

Bella

Edward, ten šovinista a naprostý ignorant, mě zachránil? Pořád jsem tomu ještě jaksi nedokázala uvěřit. Že by se snad zázraky děly? A kde je vůbec Eliz?

„Kde je Eliz?“ pokusila jsem se promluvit, ale přes ty rozbolavěné plíce a krk to jaksi moc nešlo. Cosi ze mě opravdu vypadlo, ale jako můj hlas to teda rozhodně neznělo…

„V práci, ale brzy se vrátí,“ odpověděl, jako by se nechumelilo a dokonce se na mě usmál. Mile usmál? Co to sakra zase hraje za hru? Bylo mi naprosto jasné, že Edward bude mít něco za lubem. Zamračila jsem se na něj, aby pochopil, že mu na ty jeho medové pohledy jen tak neskočím. Kdo ví, jestli to opravdu nebyl on, kdo mě stáhnul pod vodu… Ne, to by snad ani on neudělal. Ale proč mě teda zachraňoval, když jsem pro něj jen lidský odpad? Snažila jsem se nevnímat tu bolest na hrudníku, v hrdle a plicích. Snad nebudu mít něco zlomené…

No, každopádně jsem se tím vším přestala zabývat v okamžiku, kdy jsem si všimla, že se před ním válím jaksi úplně nahá. A i když by mi to mohlo být v celku volné, jestli tady je i on, když normálně mnou pohrdal, tak nebylo, protože já se prostě a obyčejně lidsky styděla…

Odkašlala jsem si, abych tak ještě malinko upravila hlas a nevylezl ze mě zase jen skřehot.

„Edwarde, nepodal bys mi támhle tu osušku? Prosím…“ ukázala jsem opatrně prsem k regálu na druhé straně koupelny. Samotné se mi tam nechtělo, nebo alespoň ne před ním. A tak jsem očekávala nějakou hnusnou poznámku typu: „Nejsem tvoje služka!“ Nebo že se na patě otočí a odfrčí zase tam, odkud přišel. Jenže to on ne, jen mě ještě chvilku propaloval jeho pohled, než se lidskou rychlostí rozešel k místu, kam jsem ukazovala prstem. Což mě opravdu překvapilo. A musím uznat, že vcelku mile… Tohle bych z jeho strany opravdu nikdy nečekala.

Strnulost mi ale vydržela tak maximálně pár sekund, než jsem odtrhla pohled od Edwardových zad, a v okamžiku se posadila. Nohy těsně přitisknuté k tělu, které jsem ještě pro jistotu objala rukama, aby mi nebylo vidět jak moje místečko, tak ani má ňadra.

Edward mi přinesl osušku a pozor, dokonce mi ji opatrně položil okolo ramen a tím mě hezky přikryl. Neváhala jsem už ani vteřinu, vyskočila na nohy, otočila se k němu zády a upravila, teda omotala si tu zatracenou osušku okolo mého doposud nahého těla. Stále ještě přidržujíc cíp jsem se obrátila zpátky na Edwarda, který se ale najednou ocitl až nějak moc blízko.

„Ehm… děkuju ti za záchranu.“ Nevím, co bych si o tom měla myslet, protože tohle bych od tebe vážně nikdy nečekala. Takže snad jen, že ti opravdu moc děkuju. Mluvila jsem na něj raději v mysli. Alespoň nemusel poslouchat ten můj dočasně skřehotavý hlas.

„Nemáš zač. A proč jsem to udělal? No, nemohl bych vidět Eliz nešťastnou jen proto, že ses prachsprostě utopila.“ Znělo to jako nějaké obviňování, ale já za to vážně nemohla, všechno to byla vina toho, že mi docházela energie a já nutně potřebovala můj prokletý lék. Nezastavila jsem jedno delší zívnutí, naštěstí jsem si ale stihla alespoň zakrýt ústa.

„Běž se raději prospat, ať nabereš trochu sil,“ jeho neustále milý hlas u mě vyvolal šokovanou tvář.

„No co je, každý se časem naučí chovat slušně, ne?“ To jako mělo být mrknutí?

„Jo.“ A další hezký úsměv. Začínala se mi z toho opravdu trochu motat hlava, ačkoli to asi nebylo z nově objevené Edwardovy galantnosti. Té jsem jaksi ještě nedokázala tak jednoduše uvěřit. Spíš tím asi něco sledoval, ale co? Každopádně moje tělo bylo pekelně unavené, třebaže to nebylo ani deset minut, kdy jsem se vzbudila. Teda kdy mě Edward zachránil.

„Bello, mazej se vyspat. Až ti bude líp, potřeboval bych si s tebou o něčem promluvit,“ poslal mě na kutě hlasem, který nepřipouštěl námitky. No a já se s ním rozhodně hádat nechtěla. Potřebovala jsem se prospat, alespoň do doby, než přijde Kate. Jenomže když já byla tak zvědavá…

„A o čem?“ optala jsem se okamžitě nazpátek s nevěřícně pozvednutým obočím.

„To ti povím, až nabereš nové síly… a že je pak budeš potřebovat,“ znovu na mě mrkl a usmál se. Co to má znamenat?

„Mám tě do té postele odnést sám?“ Cože? Opovaž se! Hulákala jsem na něj v myšlenkách. Jenže pak se mi na moment všechno rozmlžilo a najednou už jsem ležela v posteli. Jak, co? Edward stál vedle a tak divně na mě koukal. Netušila jsem, co se mu tak asi může v té jeho upíří hlavě honit, ale tušila jsem, že nic dobrého to nebude. Věnoval mi jeden úšklebek, popřál dobrou noc a zmizel. Co. To. Mělo. Znamenat?

Zmateně jsem se otočila na bok a i v ručníku za moment na to sladce usnula. A tentokrát už se mi žádné šílené noční můry naštěstí nezdály. Když mě někdo budil podruhé, nebyl to nikdo jiný než Elli.

„Bello, vzbuď se,“ mlela s mým unaveným tělem. Trochu se mi zatřepala víčka, než se mi skutečně podařilo je rozlepit, i když jen na sekundu. „No tak, za chvíli budu muset znova do práce,“ snažila se mně vzbudit, ačkoli se jí to dvakrát nedařilo.

„No, tak! Sakra,“ postěžovala si už mírně nazlobeně, a to mě konečně nakoplo k tomu, abych se opravdu alespoň mírně probrala.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí ospale.

„Nic, jen jsem ti ohřála tu tvoji medicínu, tak šup,“ popoháněla mě a pomáhala mi se posadit. A jakmile se moje tělo udrželo v celkem vzpřímené poloze, odběhla do kuchyně a vzápětí na to se už vracela s malou ampulkou naplněnou upíří krví.

„Na, kopni to do sebe a můžeš se vrátit ke spánku, beztak budeš potřebovat alespoň tři hodiny, než se tvoje tělo znovu zregeneruje a vrátí do původní formy. Pomalu ti už začínala přeměna,“ posteskla si Elli a mně bylo nadevšechno jasné, nad čím přemýšlí, a to jsem nemusela být Edward… Oouu, kde vůbec byl? Tohle by si jistě nenechal jen tak ujít.

„Kde je ten tvůj povedený bratranec?“ zkusila jsem v sobě probudit trochu zvědavosti, ale díky kondici, ve které se moje tělo momentálně nacházelo, mě to zas až tak nezajímalo.

„Poslala jsem ho na lov a vrátí se pozdě, spíš někdy k večeru, aby se převlékl, a pak mě vyzvedne v práci. Pro tebe se staví Dý a sejdeme se až v té luxusní restauraci kousek od klubu, takže je to všechno v pohodě a naplánované. Jen tam buďte před osmou a stůl je rezervovaný na moje jméno,“ seznamovala mě Elli s plánem na dnešní večer.

„A to budu jíst jen já?“

„Ne, je to obchodní večeře s našimi dodavateli alkoholu a krve, což znamená půl na půl. A vzhledem k tomu, že se bude jednat o pracovních záležitostech, ve kterých se motají peníze, nikdo by neměl být nezdvořilý k tobě a Dýmu. Snad…“ posteskla si a oči jí sjely na hodinky na zápěstí.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se.

„Něco kolem osmé. Před půl hodinou jsem se vrátila z práce. Večer mi volali, že prý tam je nějaká těžká potyčka, takže nakonec musela zasahovat jak policie, tak i ochránci. Nějaký opilý pobuda urážel jakéhosi upíra vegetariána, který se dohadoval s obsluhou, že i on chce láhev lidské krve. No, takže to bylo opravdu na nože…“ ukončila mi objasňování informací moje sestřička.

Kopla jsem do sebe celý obsah ampule, podala ji nazpět Elli a zase se opatrně položila zpátky do spací polohy. Ještě jsem cítila studený polibek na čele, ale moje oči už byly znovu zavřené.

„Dobrou,“ popřála mi ještě sladké sny a už pádila pryč. Poslední, co jsem slyšela, bylo vrznutí dveří, jak je za sebou skoro neslyšně zavírala. A já se konečně mohla ponořit do úžasného regeneračního spánku. Cítila jsem už teď, jak se mi do těla nalévá energie, což mělo za následek i zvýšení optimismu, takže se mi ani nic hnusného nezdálo. Vlastně jsem neměla žádný sen.

Edward

Od záchrany našeho mazlíčka jsem nepřestal přemýšlet nad tím, jak nejlépe podat můj návrh. Jistě mě bude chtít odmítnout, a proto bych se měl ujistit, že tahle možnost jí tak snadno neprojde. Musel jsem popřemýšlet, jak to vyřešit. Jenže mě momentálně vůbec nic nenapadalo, ale stejně jsem to nevzdával a neustále se toulal napříč myslí, abych našel nějaké vhodné a výhodné řešení, jak Bellu donutit… to udělat. Když mě najednou z mého hlubokého přemítání a spřádání plánů vyrušily domovní dveře.

Eliz se vrátila a okamžitě si to naklusala ke mně do pokoje.

„Edwarde, tak jak to šlo? Žádné problémy?“ ptala se okamžitě znepokojeně.

„Ne, všechno proběhlo v naprostém pořádku,“ ústa se mi vytáhla do slušivého úsměvu. Jenže pak mě něco napadlo. „Jen…“ nakousl jsem.

„Jen?“ zeptala se vystrašeně. Ach jo, ta už je vážně vcelku paranoidní, a to jen kvůli lidské holce. Jenže teď, když mě tak najednou napadlo řešení mého závažného problému, musel jsem se chovat slušně…

„Bellu někdo někdy napadl a pobodal?“ zvědavost v mém hlase jsem jen tak skrýt nedokázal.

„Jo,“ řekla smutně, „jak to víš?“

„Řekl bych, že se jí o tom zdálo,“ objasnil jsem automaticky. Povzdechla si a pohledem se zatoulala k oknu. Chtěl bys vědět, jak to bylo? Ptala se v myšlenkách a moje hlava jen souhlasně zakývala.

„Bylo to před čtyřmi lety a v jiném městě, kde nám patřil podobný klub, jako máme tady. Bella tehdy jako obvykle vynášela odpadky, když si ji tam odchytil jakýsi pobuda a zloděj. Pobodal ji a tenkrát mi až lékaři v nemocnici oznámili, že přišla o dítě. Já vlastně ani netušila, že nějaké čeká… prý začínala druhý měsíc…“ hlas se jí bolestně vytratil do ztracena.

„Je to všechno moje vina, kdybych tam tenkrát šla já, nic z toho by se třeba nestalo a dneska by tu s námi poletoval čtyř-roční prcek,“ vzlyk. Zvedl jsem se a objal ji, potřebovala to jako sůl… tedy spíš krev.

„Není to tvoje vina, co když u sebe měl stříbrný nůž? To bys pak nerozdýchala ty a nechala tak tu tvoji svěřenku na všechno samotnou a ještě k tomu těhotnou…“ Věnovala mi jeden děkovný pohled a z její mysli jsem se dočetl, že takhle o tom nikdy nepřemýšlela.

„Díky, Edwarde,“ přitáhla si mě těsněji.

„Bacha, víš přeci, že jsme rodina,“ pochechtával jsem se.

„Ty,“ odstoupila a žertovně mě bouchla do ramene, načež se taky rozesmála.

„Takže já asi padám na ten lov, na který jsi mě přišla slušně vyhodit, protože?“

„Protože nic, jen potřebuji, aby ses najedl, vzhledem k tomu, že na večeři půjde i Dý, a tomu je povolena lidská krev. Nechci, aby ses mu vrhl po skleničce. Víš, že my obyčejní můžeme jen tu zvířecí a já raději, než za ni platit, si zajdu na lov. Na večeři si samozřejmě budeš moct dál, ale bude rozhodně lepší, když nebudeš mít hlad, vzhledem k tomu, že se okolo bude vznášet vůně lidské krve…“ Nevím proč, ale zdálo se mi, že přede mnou ještě něco velmi úspěšně tají.

„Ještě něco?“ vylétlo ze mě.

„Nic, nic… tak už padej a vrať se až večer. Nechci, abyste se s Bellou do sebe pustili a věř mi, že s tím stříbrným prstýnkem by tě to mohlo bolet, ačkoli… ale jistota je jistota. Ty bys jí snad neublížil, že ne? Teď, když víš, jak je pro mě důležitá,“ ptala se mě rozrušeně moje drahá sestřenka.

„To víš, že ne,“ pohladil jsem ji po tváři. Chudák, neměla ani páru, co se její bratránek chystal Belle udělat, i když to s bolestí nemělo absolutně nic společného. Převlékl jsem se a vyrazil za ochranné zdi na lov zvěře… Přičemž se má hlavinka opět pustila do plánování neodvratného…

Bella

O čtyři hodiny později jsem se naprosto spokojená a plná života protahovala na posteli. Jak mi tenhle pocit chyběl. Konečně jsem se zase cítila skvěle, třebaže po tom odporném snu mě pokaždé trápily deprese, dnes jsem si je zakázala. Elli mi dala poslední ampulku a tu si musím řádně užít.

Vystřelila jsem směrem ke koupelně, odbyla ranní hygienu, ač bylo poledne, převlékla se do něčeho pohodlného a nakonec jsem se vydala do kuchyně si uklohnit něco dobrého. Najednou jsem zase oplývala energií a chutí do života, až to jistě bylo nakažlivé. Jenže i venku se na mě usmívalo štěstí v podobě teplých slunečních paprsků. Vlítla jsem do kuchyně jak velká voda, zapnula rádio, a to pěkně nahlas a zasondovala v ledničce. Ale nic moc tam nebylo, tak jsem se rozhodla pro pizzu.

Moje tělo se samovolně a spokojeně kroutilo do rytmu hudby, která se linula z přístroje.

Uhnětla jsem si těsto a nechala tak hodinku kynout a mezitím jsem ten volný čas zabila odpočinkem na terase a nasáváním vitamínu D. No, každopádně ani to mi nevydrželo nijak dlouho, takže jsem se rozhodla zabavit čtením mojí, už půl roku rozečtené knihy. Nicméně i to mě po chvilce přestalo bavit, netušila jsem kde a hlavně na čem se vybít. Ale hlad mě rychle přesvědčil, takže moje další kroky vedly opět do kuchyně.

Vyválela jsem si placku, dala ji na plech a zapnula troubu. Další nezbytně nutné ingredience k přípravě jsem povytahovala odevšad možně. A když už jsem to měla všechno perfektně nastrojené a strčené v troubě, rozhodla jsem se i pro salát.

Opláchla jsem ho a osušila, vytáhla prkýnko a nasekala nadrobno, přičemž se moje tělo nepřestávalo pohybovat do rytmu a dokonce jsem si i začala prozpěvovat.

Salát jsem shrnula do misky a jukla po hodinách. Bylo teprve něco kolem druhé odpoledne. Nabrala jsem mezi prsty pár proužků salátu a labužnicky si ho strčila do pusy, když někdo za mými zády promluvil a já se v ten moment za mé chování chtěla propadnout, co možná nejhlouběji.

„Koukám, že se nám mazlíček vyspinkal pěkně do růžova,“ zhodnotil moji dočasně dobrou náladu, která skončila v momentě, kdy to stvoření promluvilo.

„No, tak se hned nezlob, Bello, snažím se chovat hezky,“ flirtovně na mě mrkl. Načež jsem párkrát zamrkala já, jako jestli se mi tohle třeba taky jenom nezdá.

„Neboj, nespíš,“ obeznámil mi. Sakra, musíš mi pořád lézt do hlavy? Postěžovala jsem si mu. „Tak promiň, já za to prostě nemůžu, je to zvyk,“ milý úsměv. Tohle bylo moc i na mě…

Na patě jsem se otočila a snažila se moc nemyslet, asi nikomu by nebylo dvakrát příjemné, kdyby vám kdokoliv četl vaše niterné pocity a tak dále, že? Raději jsem vytáhla horkou pizzu a nakrájela ji, pár trojúhelníčků dala na talíř a odnesla to ke stolku. K tomu samozřejmě ještě červené víno.

Spokojeně jsem se posadila a začala hladově jíst, však žaludek už o sobě dával vědět nejméně hodinu předtím, takže jeho oznamovací signály, že má hlad, byly nakonec odměněny stravou. A do půl hodiny jsem spořádala naprosto všechno, tím myslím i salát, takže se mi nálada zase o stupeň zvedla a nebylo to jen tím, že zmizela půlka láhve toho skvělého vína. Proti alkoholu bylo moje tělo vcelku odolné. Ne, spíš to bylo tím, že Edward zalezl do svého pokoje a zůstal tam po celou dobu, aniž by o sobě dal jakkoli vědět. Když se daří, tak se daří! Uklidila jsem veškeré nádobí do myčky a vypnula muziku. Moje kroky se potichu vydaly směrem do pokoje.

Přes obrovské okno a dveře na terasu mi do pokoje pronikalo moře tepla a světla. Usmála jsem se na oblohu a vydala se do koupelny, dát si jednu osvěžující sprchu. A za deset minut bylo hotovo i to, už jen stačilo vyfoukat vlasy, v čemž mám vážně výbornou praxi, takže ani to mi nezabralo moc času.

Stále ještě omotaná v ručníku jsem napochodovala zpátky do pokoje. Přistoupila jsem k oknu a zatáhla všechny závěsy, přece jen jsem nestála o publikum, až se budu převlíkat. Oči mi opět kmitly po hodinách, jenže bylo teprve půl čtvrté a nějaké drobné, když se najednou rozlétly dveře mého pokoje a dovnitř vstoupil, samozřejmě bez pozvání, Edward.

„Co potřebuješ?“ vyhrkla jsem zmateně, neměla jsem nejmenší ponětí, co on tady pohledává.

„Přišel jsem si s tebou promluvit. Mám pro tebe takovou zvláštní nabídku,“ přistoupil až ke mně. O dva kroky jsem odkročila, protože tahle jeho chladná blízkost byla moc i na mě.

„Poslouchám,“ oznámila jsem mu a sedla si na kraj postele.

„Včera v noci nebo možná bych měl říct dnes brzy ráno, jsem ti zachránil život…“ chtěl pokračovat, ale nevychovaně jsem mu do toho skočila.

„Hm, pravda… a ještě jednou ti zato tvoje hrdinství děkuji, takže?“ mé hlavě to nedávalo jaksi žádný smysl.

„Takže, potřeboval bych od tebe s něčím pomoct.“

„Aha,“ koukala jsem na něj, jako by právě spadl z Marsu. Jak bych mu tak já mohla pomoct?

„Právě že můžeš,“ jeho oči putovaly po mé odkryté kůži.

„Tak to vyklop, nemám na tebe celý den,“ vyhrkla jsem mírně nakrkle, přeci jen tohle jeho okukování se mi taky dvakrát nezamlouvalo. Ačkoli on jistě na lidi nebyl, stejně mi ale z jeho pohledu naskočila husí kůže…

„Potřeboval bych se s tebou vyspat,“ oznámil mi naprosto suverénně a tvářil se přitom, jako by právě neřekl to, co řekl… A ještě ke všemu, tentokrát už opravdu nepokrytě, sjel celé moje, skoro nahé tělo.

„Co? Proč…“ bys semnou chtěl spát? Nedokázala jsem se prostě zeptat nahlas, navíc mi ruka vystřelila k rohu osušky, který automaticky ještě přidržovala. Co kdyby spadla… jen to ne.

„Nechci tě nijak urazit, jenže taky nerad lžu… takže jediné, co ti bude stačit, abys věděla je, že nechci, ale musím.“ Nevěřícně jsem zamrkala a pozorovala ho jak nějaký dementní jedinec, protože mi to jednoduše nedávalo vůbec žádný smysl. Když nechce, tak proč?

„Protože jsem se vsadil a prohrál,“ oznámil posmutněle. Tsss, nech si ty nešťastný obličeje, to já bych se takhle měla tvářit a být vytočená až na doraz, za tu tvoji nestoudnou nabídku. Řvala jsem na něj vztekle v myšlenkách. Co si to sakra dovoluje.

„Vypadni,“ zavřískala jsem mu do obličeje.

„Grrr,“ tentokrát už vypadal vytočený i on, „rozmysli si to velmi dobře, Bello,“ procedil skrz scvaknutou čelist.

„Nemám si co rozmýšlet, vypadni a to okamžitě,“ můj prst mu hned na to ukázal i cestu, kdyby ten idiot třeba zapomněl, odkud sem přišel. Jenomže se ani nehnul, jen se tak nějak divně pousmál.

„Jak chceš, ale vem na vědomí, že budu nucený Eliz oznámit, jak ses topila.“ To si teda zkus! Další úsměv mířený přesně do mého obličeje. „A nejen to, ale asi by taky měla vědět, co se ti zdá, a to hezky podrobně…“

„Ne,“ vydechla jsem. To nemůžeš udělat, zničilo by ji to! Vždyť jsi její bratranec… to nemůžeš. Copak bys jí chtěl ublížit?

„Jasně že ne a ty? Máš možnost jí pomoct a koupit si tak moje mlčení jednou pro vždy,“ ujednával tady jakousi úmluvu, která se mi ani kapánek nelíbila. Nedokázala jsem si představit, jak to s Edwardem děláme, bylo to prostě naprosto nereálné.

„Věř mi, že to půjde,“ vmetl mi do tváře a přistoupil blíž. Propíchla jsem ho nenávistným pohledem, tohle přeci nejde. Vždyť se mu nemůže ani postavit, když ho lidé nevzrušují a bere je jen jako potravu. V hlavě mi rezonovala jeho včerejší slova: „Je to jako obcovat s krávou!“ A můj žaludek v ten moment začal protestovat. Nejprve se sevřel strachy, a pak chtěl ten čerstvě pozřený obsah vyhodit ven.

„Uklidni se!“ rozkázal mi hrubě Edward. „Koukám, že ti budu muset povědět ještě něco. Takže, jestli se mi postaví nebo ne, tak to nech laskavě na mně, drahoušku. Máš opravdu hezké tělo, tak nevidím důvod…“ Jsem člověk! Obcování s krávou ti nic neříká? Ječelo na něj mé nešťastně rozbouřené nitro. Povzdech si. „Neschvaluji vztahy mezi tvým druhem a mým, to je všechno, a to s tou krávou jsem řekl jen proto, abych vygumoval úsměv tvému přítelíčkovi,“ oznámil mi ten pablb.

„Prosím, jen žádné urážky, když se za chvíli budeme milovat,“ jen co mu z pusy vypadla tahle věta, mně se rozmlžil celý svět, přesto jsem se snažila uklidnit a opravdu za pár sekund se všechno okolo znovu stabilizovalo.

Edward

Jakmile jsem se konečně vrátil z lovu, ovšemže o hodně dřív, než jsem Eliz slíbil, protože mě čekalo ještě jisté vyřizování, narazil jsem na Bellu hned v kuchyni. Chvilku se můj pohled kochal jejím tanečním uměním. No, nemohl jsem nevidět její smyslné vlnění a musel jsem si chtě nechtě přiznat, že to pro mne zas až tak velká oběť zřejmě nebude. Když mě najednou do nosu uhodila její vůně a já netušil, jestli to bylo tím, že se tak hezky dlouho prospala nebo co, ale najednou byl celý byt nasáklý svěžím horským vzduchem, takovým, který se prohání na samých vrcholcích… a pak ta vůně jarních květů. A já věděl, že už i tohle jsem někde cítil. No jasně… horské loučky! Nedokázal bych jen tak zapomenout na ty neskutečně zelené louky s tisícemi dobných a barevných kvítků. A nakonec tu ještě byl ten smyslný podtón divoké růže. Její silná aromatická vůně mě odnášela přesně do těch nádherných končin, po kterých tak úžasně voněla. Párkrát jsem zamrkal, abych se trošku zrehabilitoval a netvářil se, jak naprosto zasněný tupan.

„Koukám, že se nám mazlíček vyspinkal pěkně do růžova,“ prohodil jsem uznale, ale zřejmě ji to vytočilo.

„No, tak se hned nezlob, Bello, snažím se chovat hezky,“ pokusil jsem se chovat slušně, ale přesto mi uniklo jedno mrknutí, které jsem samozřejmě podpořil milým úsměvem. Slušnost, slušnost, slušnost… opakoval si můj mozek neustále dokolečka jako nějakou mantru. Když jsem zaslechl její pochyby o tom, jestli náhodou pořád nesní…

„Neboj, nespíš.“ Sakra, musíš mi pořád lézt do hlavy? Vyhrkla na mě v mysli. „Tak promiň, já za to prostě nemůžu, je to zvyk,“ zkusil jsem to zachránit dalším hezkým úsměvem. Jenomže ta se jen nechápavě otočila a pokračovala dál v přípravě svého jídla…

Odešel jsem do pokoje a opět se začetl do knihy, té co včera. Jenže mi nešlo se uklidnit, chtěl jsem co nejdřív skončit mezi nohama té lidské brunety v kuchyni, a dalším šokem pro mě bylo, když mi i džínsy začaly být mírně těsné. Opřádalo mě neblahé tušení, že to pro mě opravdu žádná velká oběť nebude, jediné, co mi dělalo malinko obavy, byla její křehkost. Vzhledem k tomu, že to byla Elizina chráněnka, asi by mi jen tak neprošlo, kdybych jí cokoliv zlomil, a pak tu taky byl ten její zatracený stříbrný kroužek…

Najednou mi do zaneprázdněné hlavy přilétly její myšlenky: „Když se daří, tak se daří!“ To ještě uvidíme, zlatíčko… Hodil jsem tu zatracenou knížku do kouta k oknu a raději naslouchal té osobě, která se přemístila do koupelny. Tentokrát už jsem si nedovolil nakukovat, stejně ji brzo uvidím, tak co. Vypnula sprchu, vyfénovala vlasy a já uznal za vhodné, že přesně tohle je ta vhodná chvíle. Rozběhl jsem se k jejímu pokoji a bez vyzvání vstoupil. Překvapeně si mě prohlédla a hned začala zmateně přemýšlet.

„Co potřebuješ?“ promluvila jako první naprosto vyvedená z míry.

„Přišel jsem si s tebou promluvit. Mám pro tebe takovou zvláštní nabídku,“ šel jsem okamžitě k věci.

„Poslouchám,“ sedla si na kraj postele a já zapřemýšlel, jestli už třeba podvědomě netuší, když si i poslušně sedla na postel… zaujala pozici?

„Včera v noci nebo možná bych měl říct dnes brzy ráno, jsem ti zachránil život…“

„Hm, pravda… a ještě jednou ti za to tvoje hrdinství děkuji, takže?“ prostě mě to hádě drze přerušilo, no nevadí. A jaké hrdinství? Kdyby ne, kdo jiný by se mi tak skvěle hodil do… plánu?

„Takže, potřeboval bych od tebe s něčím pomoct,“ přiznávám, malinko jsem se vyhýbal tomu, čemu se vyhnout nedalo.

„Aha,“ hleděla na mě naprosto zmateně a možná i překvapeně. Netušila, v čem by mi mohla být nápomocná. Tak poslouchej, zlato…

„Právě že můžeš,“ pohled mi sklouzl na její najednou o něco růžovější, ale přesto neustále dost bledou pokožku.

„Tak to vyklop, nemám na tebe celý den,“ vyhrkla naštvaně a zamračila se, načež jí vyskočila husí kůže. Rozhodl jsem se nechodit okolo horké kaše a říct to prostě úplně na rovinu. Jsme přeci oba dospělí, ne? I když úplně rozdílný druh…

„Potřeboval bych se s tebou vyspat,“ a protentokrát jsem si ji prohlédl od hlavy až k patě a bylo mi naprosto jedno, jestli mě uvidí nebo ne.

„Co? Proč…“ bys semnou chtěl spát? V rychlosti si chytla osušku a já se musel jejímu počínání usmát, protože by mi nedalo moc práce ji toho bílého kousku, který na ní držel jen pomocí vůle, zbavit.

„Nechci tě nijak urazit, jenže taky nerad lžu… takže jediné, co ti bude stačit, abys věděla je, že nechci, ale musím,“ zmateně pomrkávala a tvářila se, jako by ji právě pustili z nějakého léčebného zařízení. Když nechce, tak proč? Ptala se naprosto správně.

„Protože jsem se vsadil a prohrál,“ řekl jsem smutně, protože to pro mě opravdu smutné bylo. Tsss, nech si ty nešťastný obličeje, to já bych se takhle měla tvářit a být vytočená až na doraz, za tu tvoji nestoudnou nabídku. Ječelo na mě to hnědooké stvoření. Co si to sakra dovoluje, pokračovala.

„Vypadni,“ zavřískala mi do obličeje.

„Grrr,“ zavrčel jsem na její drzost, takhle se ke mně teda chovat nebude, ještě ji naučím, „rozmysli si to velmi dobře, Bello,“ procedil jsem skrz scvaknutou čelist.

„Nemám si co rozmýšlet, vypadni a to okamžitě,“ a ukazovala mi i kudy. Ó, jak roztomilé, když se tohle porcelánové poupě vytočí. Vcelku se mi tenhle její temperament začínal i líbit, jenže mi taky pomalu docházela trpělivost a za chvíli i čas. Pousmál jsem se.

„Jak chceš, ale vem na vědomí, že budu nucený Eliz oznámit, jak ses topila.“ To si teda zkus! Tomuhle jejímu prázdnému vyhrožování jsem věnoval jen jeden z dalších mých nádherných úsměvů a pokračoval ve… vydírání. „A nejen to, ale asi by taky měla vědět, co se ti zdá, a to hezky podrobně…“ Například to, že tě pobodali kvůli tomu, že žiješ s upírkou…

„Ne,“ poraženecky vydechla. To nemůžeš udělat, zničilo by ji to! Vždyť jsi její bratranec… to nemůžeš. Copak bys jí chtěl ublížit?

„Jasně že ne a ty? Máš možnost jí pomoct a koupit si tak moje mlčení jednou pro vždy,“ ujednával jsem tuhle dohodu, ačkoli ona se netvářila ani trošičku nadšeně. A tohle mě mírně rozladilo, měla by být neskutečně šťastná, že o ni má zájem, i když jen dočasný, někdo jako já. Nedokázala si představit, jak to spolu děláme… no, to já teda jo.

„Věř mi, že to půjde,“ o trochu jsem se přiblížil, protože už mě tahle slovní hra přestávala bavit. Propíchla mě nenávistným pohledem. Vždyť se mu nemůže ani postavit, když ho lidé nevzrušují a bere je jen jako potravu, přemítala. Je to jako obcovat s krávou! Opakovala si stále dokolečka mou včerejší větu a navíc se jí i začalo dělat špatně. Tak to teda ne, snad mi nechce zničit plán, který jsem tak složitě budoval!

„Uklidni se!“ nakázal jsem jí chladně. „Koukám, že ti budu muset povědět ještě něco. Takže, jestli se mi postaví nebo ne, to nech laskavě na mně, drahoušku. Máš opravdu hezké tělo, tak nevidím důvod…“ Jsem člověk! Obcování s krávou ti nic neříká? Ječela na mě v mysli. Ach jo! Povzdechl si ten Edward, který by se už nejraději viděl na posteli společně s tímhle mazlíkem. „Neschvaluji vztahy mezi tvým druhem a mým, to je všechno, a to s tou krávou jsem řekl jen proto, abych vygumoval úsměv tvému přítelíčkovi.“ Jenže ona mě označila za pablba… no, tak s takovou se opravdu nikam nedostaneme.

„Prosím, jen žádné urážky, když se za chvíli budeme milovat,“ to poslední slovíčko jsem ze sebe málem nedostal, přece jen by se tam víc hodilo něco jako sex, nebo rozdat si to, ale nechtěl jsem, aby se mi tu opravdu strachy pozvracela.

Znovu jsem se pokusil přiblížit…

Doufám, že se čekání vyplatilo. Co se ale bude dít dál, tak na to si budete muset ještě počkat.

Vyjde Edwardovi jeho drzý plán?

____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 8. kapitola - Pochyby a plány: