Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 28. kapitola - Usmíření

22.11.2011 (07:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 8548×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

28. kapitola

Smír 

Bella

Netuším, jak se přes ten šílený nepořádek dostal až k posteli, aniž by snad jedinkrát zakopnul, ale povedlo se mu to. Ani na vteřinku jsme se od sebe neodloučili. Kůže mi nedočkavostí doslova pnula, a já na kratičký okamžik pomyslela na to, že tohle je ta nejsprávnější věc, kterou po dlouhé době dělám. Byla jsem si tím naprosto jistá.

Edward, já a nikdo jiný…

Položil se společně se mnou na postel a zůstal už ležet mezi mýma nohama. Jeho oči prozrazovaly nekonečnou touhu, která plnila i moje nedočkavé tělo. Tohle byl on i s tou jeho zatracenou arogantní povahou. Milovala jsem ho ale takového, jaký byl, ať už byl vlastně jakýkoliv. Nakonec byl to jen můj Edward.

Spokojně zapředl.

„Ach, Bell, tak moc jsi mi chyběla,“ zavrčel smyslně u mého ucha, zatímco jeho ruce mě zbavovaly kalhotek. Cítila jsem můj zběsilý srdeční tlukot až v krku a od hlavy až k prsům na nohou mě naplňovala potřeba toho, aby nás Edward už konečně opět sjednotil. Jako by na tom snad záleželo všechno.

„I ty mě. Strašně,“ vyhrkla jsem zadýchaně a rukama si klestila cestu k jeho kalhotám. Rozepnula knoflík, snížila zip a o zbytek už se postaral sám.

Na okamžik se ode mě odtáhl a postavil se, aby se mohl zbavit kalhot a košili si jen přetáhnul přes hlavu. Dopadla na zem společně s jeho spodním prádlem. Dech se mi zaseknul v plicích, ale to pokaždé nad touhle jeho bezbožnou dokonalostí. Pro mě byl něco neskutečného a nádherného…

Koutek se mu laškovně vytáhl vzhůru a já, za mé obdivné myšlenky na jeho postavu a nejen tu, opět zrůžověla ve tvářích. Nejraději bych si za tuhle reakci naliskala.

„Sundáš si už konečně to triko?“ zapředl neustále stojící a provokující Edward.

Sklopila jsem pohled, chytila lem trika a po jeho vzoru si ho přetáhla přes hlavu. Skončilo na podlaze hned vedle postele. Konečně jsem se odvážila podívat jeho směrem, ale způsobil mi jen další rozpaky. Díval se na mě tak… hladově, až mi z toho zatrnulo v klíně.

Seděla jsem s nohama mírně pokrčenýma, přesto jsem je nechala pěkně u sebe. Rukama jsem se opírala do matrace a doufala, že už mě nenechá dlouho čekat. A v tom momentě se konečně pohnul směrem ke mně.

Hlavu mírně na bok, oči přivřené a postoj dravce, který konečně zavětřil svoji oběť. V koutcích mu téměř neznatelně cuklo a moje tělo ovál mírný stud, ale já za ty myšlenky opravdu nemůžu. Navíc Edward byl skutečně opravdová šelma. Moje divoká šelma…

Když si pomalu klekl na postel, rukama mi pevně chytil kotníky a prudce odtáhl moje nohy od sebe. Temno jeho očí všechno okolo doslova pohlcovalo, jako bezedná černá díra. Zhluboka se nadechl a… zavrněl?

Já už jsem ale raději ležela a koukala do stropu. Bylo ještě vůbec možné, abych se mohla takhle strašně moc stydět? Navíc před někým, kdo vám pořád nahlíží do hlavy?

Horká krev se mi valila tělem a měla jsem pocit, že mě to snad spálí na popel. Edward se na mě konečně položil a já jsem všechny svoje údy v okamžení obtočila okolo něj. Lapila jsem ho v mém hadím objetí a připravila se na to, až mě bez váhání znovu naplní. On ale jak na potvoru nepokračoval. Jen vyhledal moje rty a začal s něžnými provokativními polibky.

Zmučeně jsem zaúpěla.

Tohle se mu nepodobalo ani trošičku, byl to vždycky nepředvídatelný a ten nejvášnivější tvor, jakého jsem kdy potkala… A teď? Choval se ke mně až tak ohleduplně a láskyplně, že jsem měla nemalou chuť ho sama obrátit a… snad i znásilnit.

Znovu se v polibku zasmál a já jen nedočkavě zamručela. Tohle bylo týrání a on to moc dobře věděl.

K mému šokovanému údivu se ze mě ale znovu zvedl, klekl si a posadil se na paty. Za ruce si mě vytáhl nahoru.

„Ach lásko,“ zakňučel. „Ani nevíš, jak moc tě teď chci, ale nemám v úmyslu kamkoliv spěchat…“

„Vlastně nějakou představu mám,“ vydechla jsem, když se můj spalující pohled zabodl mezi jeho kyčle. Tiše se zasmál a dlaní se v klíně provokativně polaskal. Z krku se mi vydralo jedno zlostné zavrčení. Mě tady nikdo ze hry vyhazovat nebude!

„Pojď ke mně,“ zaševelil tiše a jeho svádivý hlas mě polechtal po celém těle. V očích mi probleskl jeden nápad, který jsem chtěla už delší dobu vyzkoušet… Dřív, než by na to přišel z mých myšlenek, jsem se sehnula a zaútočila proti jeho klínu. Překvapeně odsunul svoji ruku, v které ještě nedávno držel to, po čem jsem momentálně bytostně prahla, a nechal mě si hrát.

Vyměnila jsem jeho dlaň za moji teplou. Edward se hlasitě nadechl a přivřel oči, kterými mě ale nepřestával pozorovat.

Neztrácela jsem čas a okamžitě ho vzala i do úst. Jazykem pohladila špičku, obkroužila ji a nakonec ho pustila tak hluboko, jak to jen šlo. A bylo to něco naprosto nepopsatelného. Ten nádherný chlad a chuť. A rozhodně ten nejjemnější povrch... Tohle bych si nevysnila ani v těch nejrafinovanějších snech.

I přes jeho nelidskou tvrdost jsem se ho snažila potěšit, jak jen mi to moje omezené síly dovolily a poskytnout mu tak něco, co jsem vlastně ještě nikdy s nikým neprovozovala.

Cítila jsem jeho trhaný dech a pohled, který mě téměř propaloval.

V rychlosti jsem ještě zvedla oči, abych se ujistila, jestli to vůbec dělám správně… Naštěstí ale jeho toužebně stažená tvář mluvila za vše, a to mě přímo neskutečně potěšilo. Pokračovala jsem dál v mém ústním nájezdu, když jsem najednou ucítila, jak mi rukou shrnul vlasy ze zad a pak mě dlaněmi hladil až k pasu. Veškeré moje obavy o to, jestli to vůbec dělám dobře, se ve vteřině rozplynuly jak ranní mlha.

Vložila jsem se do toho s daleko větší chutí a vervou dotáhnout to do zdárného konce, ale když mi jeho ruce jemně sevřely paže a on mě od sebe odtáhnul, téměř jsem zlostí zavrčela.

„Ještě chvilku a neudržím se,“ zavrněl udýchaně. Lapená v jeho černém pohledu jsem se nezmohla ani na slůvko protestu. Byla jsem naprosto omámená. Vším.

Edward

Jestli se mě pokoušela zničit, tak se jí to dařilo výborně. Vzpomněl jsem si, jak jsem se v lese rozčiloval nad tím, že mi ty dvě tajily něco tak důležitého, a těšil jsem se, jak jim to pořádně vytmavím a… Moje mysl mi radostně gratulovala k mojí taktice jim to pořádně osladit.

Vlastně Belle bylo odpuštěno ještě dřív, než jsem dorazil k bytu, ale teď… Klidně bych se jí plazil u nohou, když se na mě nebude zlobit za to, že jsem tak zbaběle utekl a ani za ten obviňující obličej, se kterým jsem ji zanechal stát v kuchyni.

Když ke mně napřáhla ruku, tak moc jsem toužil si ji za ni přitáhnout k sobě a utišit. To bych se ale nesměl dozvědět to, co jsem se dozvěděl.

Dlouhou dobu jsem se cítil zrazený, ale teď vím, že ať už to mezi námi bylo jakékoliv, Bella by mi to dřív nebo později stejně řekla. No po tom, co na mě Eliz vypustila celý ten kolotoč šokujících novinek, nemohl jsem jinak, než si to někde v klidu promyslet. Moje hlava potřebovala samotu. Bez všech okolo a jejich otravných problémů, kterými mi neustále zahlcovali mysl.

Přitáhl jsem si ji do polibku a Bella si na mě nedočkavě vyskočila. Koutek mi spokojeně vyhoupl vzhůru a já ji spoutal v mém chladném náručí, aniž bych se odtáhl od jejích rtů. Pořád jsem ještě rozdýchával tu její stydlivou žádostivost. Dostávala mě s ní do kolen. A ty zajímavé myšlenky bych mohl poslouchat pořád. Byla to nejdůležitější, co… spíš koho jsem kdy v mojí existenci potkal.

Všechno pro mě za posledních pár dní bylo tak nové, až jsem měl pocit, že mi život začal teprve tehdy, co jsem ji poprvé uviděl mezi dveřmi bytu. V té době pro mě pořád byla jen obyčejný odporný člověk, který se mi však postupně zavrtal pod moji tvrdou kůži. Těžko říct jak to dokázala, ale teď už tak měla svoje místo napořád. Kdyby moje srdce ještě fungovalo, bilo by jen pro ni.

Dokonce jsem přestal kontrolovat mého citlivého vězně uvnitř a jednoduše se s ním sžil. Sloučili jsme se vlastně dohromady v momentě, kdy se mi podařilo spojit Bellu se mnou. Byla pro mě všechno a já s naprostou přesností věděl, co musím udělat. Dřív nebo později, spíš později, jakmile se dozvím víc o jejím malém velkém tajemství.

‚Bože já ho miluju…‘ Sténal můj sladký mazlíček v mysli a vracela mi polibky tak náruživě, až jsem měl chvílemi obavy, aby se mi nezadusila.

‚Už aby byl ve mně…‘ Tak nad tímhle jejím zbožným přáním jsem se musel pousmát. Pořád stejně nedočkavá. Prostě moje Bella. Tohle jsem na ní tak miloval!

„Ty se mi směješ?“ zamumlala tiše, aniž by nějak výrazně odloučila naše ústa. Znovu jsem pozvedl koutky na znamení souhlasu a ona mě velmi dětinsky zatahala za vlasy. Kéž bych to alespoň trochu cítil. ‚To máš za to, že mi lezeš do hlavy!‘

Neotálel jsem a jednou rukou jsem vplul do jejích dlouhých kaštanových vlasů a zaháčkoval si tak moji nádhernou kořist. Druhou jsem ji lehce nadzvedl a konečně tak udělal to, oč mě ve svých nedočkavých myšlenkách prosila. A zase jsem v tom byl až po uši. Ten teplý a těsný prostor byl pro mě něco vysněného. Něco, co bych nikdy nepokládal za tak překrásné.

Topil jsem se v mém vlastním chtíči a snažil se odolat nutkání ji povalit pode mě a bušit do ní tak dlouho, dokud by nevypustila duši. Alespoň tohle chtěla část mého nitra. Ta ješitná, která se pořád cítila mírně uraženě a přála si, aby za to tahle malá potvora alespoň trochu zaplatila. No vyhrála to moje nová ohleduplná část, která by Belle dala první poslední.

Nechal jsem ji, aby to byla ona, kdo udával naše společné tempo. Alespoň pro teď. Konečky prstů mi hladila z každé strany sloup hrdla a špičkou nosu a rty přejížděla od spánku až k mému uchu a zase zpátky. Moje tělo naprosto bláznilo a měl jsem pocit, že se snad chvěju. Úplně se mnou mávala a kdo ví, jestli si to vůbec uvědomovala.

Z dálky se z ničeho nic ozvalo zvonění jejího mobilu, ale jak mě, tak Bellu tohle vůbec z našeho společného rytmu nevyhodilo. Všechny mé smysly se momentálně koupaly v té lahodné lázni její vůně spojené s tou mojí a soudnost se ztrácela s každou další něžností vůči mně.

‚Ach Bože, miluju tě, Edwarde,‘ poslala mi myšlenkou a totálně mě tím vyřídila. Položil jsem ji na postel, aniž bych ale přestal s pohyby.

Stehna mi tiskla k bokům a obě ruce měla hluboko v mých vlasech. Byl jsem jak kašpárek, kterého si vodí na vodítku, protože pokaždé když si mě svojí chabou silou přitáhla, moje tělo ji bez jakéhokoliv protestu okamžitě uposlechlo.

Bylo to tak automatické, až mě to samotného na kratičký okamžik vyděsilo. No byl jsem si jistý, že to takhle je nanejvýš správně, a že moje sladká Bella je tu ve skutečnosti ta, která o všem rozhoduje. S každým posílením našeho sjednocení jsem si doslova přišel jak její loutka. Udělal bych pro ni všechno a tohle byla ta novinka, která mě překvapila asi nejvíc.

Byl jsem v naprosté mazlíčkově moci.

Prohlížel jsem si její tělo. Hlavu teď měla sice zvrácenou a ruce na mých pažích, no neustále po mě pokukovala. V hlavě se jí rodily tak provokativní myšlenky, až jsem bezděčně přidal na rychlosti a oči mi snad ještě ztmavly. A při pohledu na ty dvě světle růžové perličky, které se tak směle tyčily vzhůru, jsem si bezděčně olízl rty. Mysl mi naplnily mlsné představy a já se je okamžitě vydal uskutečňovat.

Bella se jen zajíkla, propnula a v mysli mi posílala, jestli mám v plánu ji skutečně zabít, tak ať v tom pokračuju. Na chvíli jsem tedy přestal, abych se na ni mohl podívat a zkontrolovat ji, ale do hlavy mi v další vteřině doplul její rozlícený rozkaz. ‚Nepřestávej!‘

A já tedy s chutí znovu začal…

Byl jsem naprosto mimo.   

Můj mazlíček se pode mnou doslova kroutil jak vzteklý had, který se snaží osvobodit. No neměla proti mně tu nejmenší šanci, držel jsem si ji pevně a měl jsem v plánu ji pořádně potrápit. A tak moje boky zpomalily v jejich práci a ona najednou plně otevřela oči. Překvapená.

‚Nezpomaluj prosím,‘ zakňučela na mě v hlavě a ten její štěněčí pohled by snad na kolena srazil i toho nejotrlejšího upíra. Nakonec jsem teda znovu našel staré rychlé tempo a Bella pode mnou opět spokojeně zaskučela. Dlaně mi naplácla na zadek a snažila se udávat vlastní rychlost a tvrdost přírazů. To jsem jí ale tentokrát nedovolil, takže její lačné snažení přišlo na zmar.

Přesto jsem i já sám cítil, jak se blížím k mému vlastnímu vrcholu a tak jsem začal skutečně přirážet. Tělo se mi položilo na to překrásně teplé a do dlaní jsem uchopil její hlavu. Potřeboval jsem cítit Bellinu blízkost a její rty na mých. Neváhala ani sekundu a hltavě mi polibky oplácela. Z její hlavy jsem pochytil, že už je téměř u cíle.

Zajíkla se, zaklonila hlavu a vydechla moje jméno. Myslel jsem, že se snad samou spokojeností rozskočím, a jakmile mě přepadl její vrchol, kterým mě dole tak jemně ždímala, nepotřeboval jsem k spokojenosti nic víc a sám konečně vyvrcholil.

Bylo to nepopsatelné. Slastí mi zatrnulo až v páteři, mezitím co jsem ji uvnitř ještě pořád plnil důkazem o tom, jak moc mě tahle žena má teď v pasti.

Bella

Moje najednou prosluněná nálada měla chuť zůstat s Edwardem napořád takhle propletená a už se odtud nikdy nehnout, ale čekalo mě to zatracené balení.

„Vy se skutečně stěhujete?“ vyhrkl překvapeně Edward a jeho stisk překvapivě zesílil.

„No… jo. Už jsem to Elli volala a ona dnes dopoledne nabídla klub k prodeji,“ zašeptala jsem zkroušeně.

„Takže jsi mě skutečně chtěla opustit,“ vychrlil rozčíleně. Ach jo…

„Ne, já… Myslela jsem, že to mezi námi skončilo a pak… Eliz mě jen chce udržet v bezpečí, víš?“

„Nechápu,“ pověděl lehce chladně, až se mi žaludek zkroutil do jedné malé kuličky.

„Všechno ti povím, Edwarde. A taky teď nemám v plánu odejít bez tebe, teda… pokud budeš chtít jít s námi, nikdo ti bránit nebude, ale já odsud musím co nejdřív zmizet,“ dostávala jsem ze sebe zmateně, ale jeho tvář se najednou projasnila. Byl tu Defton a pak ta moje pokožka vonící po… Počkat!

Edward v mém náručí ztuhnul a nespokojeně se ošil. Prudce jsem se posadila a podívala se na něj pohledem, který ho měl přiškvařit namístě.

„Cos mi to udělal s kůží?“ prskla jsem vztekle. „Elizabeth mi řekla, že je to nějaké spojení…“

„Jo, no… Svým způsobem jsem si tě přivlastnil, protože nechci aby…“

„Přivlastnil?“ štěkla jsem dopáleně a zkřížila ruce na hrudi. Měla jsem pocit, že mi i z nosu stoupá pára, jak mě tohle jeho prohlášení navztekalo. Takže teď jsem něčí majetek? On byl jako pes, který si občůral svoje teritorium?

„Takhle to není.“ Zatvářil se kysele. „I já teď patřím jen tobě. Spojení je oboustranné, ale někdo ho vždy musí iniciovat, což jsem byl v tomhle případě já a ty jsi mi pozitivně odpověděla. A ani nevíš, jak jsem šťastný, že ke mně cítíš to samé co já k tobě…“

„Jsi na hlavu?“ vyhrkla jsem dopáleně. „Vidíš mi do hlavy a stejně se o mých citech musíš přesvědčovat takovýmhle způsobem?“

„To není úplně přesné. Věděl jsem, že mě miluješ, no moje city k tobě jsou na tom stejně a v tom případě to šlo naprosto samo…“

„Hm…“ zamručela jsem pořád naštvaně, třebaže malinká část se radovala i nad tím, že to tak je. Ocejchovaná jeho vůní. Bylo to strašné a přitom vlastně nepopiratelně krásné. Jen to kupu věcí zkomplikovalo. Hlavně to, že já jsem, jakože člověk a ten kdo tu vlastně značkoval zónu, je upír. A pak můj vzteklý bývalý, který by mě asi nejraději zakousl…

„Jo, myslím, že v tom se nemýlíš, a třebaže jsem věděl, že nám to hodně věcí rozhasí, přesto moje tělo neodolalo. Musel jsem to udělat. Už kvůli ostatním!“ zavrčel vztekle, a tak jsem neodolala a pohladila ho po tváři. A jeho vrčení v okamžiku přešlo ve sladké vrnění. Hlavu natočil ke mně a okamžitě se vrhl na moje ústa. Spokojeně jsem si vzdychla, když mě opatrně pokládal.

A ještě než se znovu pustil do dalšího obšťastňování mojí osoby a prohlubování našeho spojení, jsem mu to prostě musela říct.

„Nejsem ničí majetek! Tím míň tvoje…“

„To víš, že ne… Jsi jen úplně celá moje, miláčku,“ zapředl, a než jsem se stihla dohadovat dál, zavřel mi pusu tou svojí. A jeho lačné a náruživé polibky mi z hlavy vykouřily všechny předešlé protesty. Ano, byla jsem jen jeho a to do té doby, dokud mě bude chtít.

„Jak-už-jsem-ti- nejmíň-jednou-řekl,“ povídal a mezi každým novým slovem mi vlepil jemnou pusu na nějakou část mého obličeje. Tála jsem pod ním jak šlehačka a mysl měla zase na nějakou dobu dovolenou.

„Napořád,“ vydechl a znovu mě políbil na ústa.

Navždy! Tohle slovo mi bzučelo v hlavě a srdce mi najednou překypovalo tak nezměrnou láskou, až jsem měla vážné obavy, aby pod tou várkou nezkolabovalo. No nemohlo… Tohle bych mu nedovolila. Jak jsem si kdy mohla myslet, že bych odešla a zapomněla na něj? Vždyť tenhle upír je teď pro mě úplně vším.

Hladila jsem ho po tvářích, a když nás tentokrát opravdu pomalu a lenivě spojil, zhluboka jsem se nadechla nad tou dokonalou plností. Jeho pohyby byly velmi něžné a dával si na čas. Koukal se na mě tak intenzivně a přitom se neustále rytmicky pohyboval, že jsem jen nasucho polkla.

Nikam nehnal a já jej s veškerou radostí nechala, aby to byl právě on, kdo nás znovu společně odvede do ráje.

*

Ležela jsem nahá na zádech v posteli a úplně uspokojená koukala kamsi do bílého rohu pokoje. V hlavě jsem měla prázdno a jen si občas zbožně povzdechla. Tohle byla opravdu nádhera… Edward před chvilkou odběhl do koupelny a ještě se nevrátil. Chtěla jsem rozmýšlet nad tím, co ho tolik zdrželo, když na velkou vlastně nemusí…

Ozvalo se jedno decentní odkašlání a já se jen vítězně usmála.

„Takovéhle myšlenky si vyprošuju,“ zavolal na mě z koupelny a moje koutky se ještě povytáhly. Jako naschvál jsem si představila, jak sedí na záchodě a…

„Hej!“ vyjekl zhnuseně a já už se tentokrát nahlas zachechtala. Moje představivost neznala hranic a pouhá představa, že donutím Edwarda, aby mi občas do hlavy nelezl, byla až příliš lákavá.

Najednou se odvedle spustila voda, ale mě se ještě vstávat nechtělo. Byla jsem úplně spokojená tam, kde jsem byla a navíc unavená jako kotě. Protáhla jsem si své ztuhlé údy zrovna v momentě, kdy si to do pokoje majestátně nakráčel on. S oči přivřenýma do štěrbinek si mě pobaveně měřil. A než jsem se stihla nadechnout, už mě zase zatěžoval.

„Ach, Bello, za ty tvoje urážlivé obrázky bych tě měl nějak potrestat a… Vlastně i za ten prstýnek a taky ty podvazky, co sis na sebe oblíkla do toho klubu. Koukám, že těch restů máš u mě habaděj…“

„A jaké navrhujete řešení?“ zabrblala jsem hravě a bříšky prstů ho jemně hladila po páteři.

„Hm,“ zavrněl a znovu zúžil pohled, když jím přecházel po celé délce mého těla. „Myslím,“ zašeptal a dlaň, která tak nepozorovaně vklouzla až téměř k mému klínu, se zastavila na vnitřní straně stehna, po které mě velmi mučivě pohladil.

Já mu bláhově nabídla víc, když se moje nohy od sebe automaticky vzdálily. Ale nevyužil toho. Zmetek jeden! Další sladký úšklebek mu ozářil tvář a já myslela, že naopak vzteky bouchnu.

„Zasloužíš si velmi…“ Dlaň se opravdu nebezpečně pohnula vzhůru. „Pomalé trýznění,“ zachraptěl, když mě jeho prsty pohladily tam, kde jsem je chtěla mít. Pak se ale najednou stáhnul, pomalu ze mě slezl a postavil se vedle postele.

„To ale až příště, teď je na řadě koupel… Společná,“ zapředl téměř nedočkavě a já nespokojeně zakňučela. Takhle mě rozpálit a pak sprostě přestat! Ani náhodou se odsud nehnu, oznámila jsem mu paličatě pouze v mysli a jemu tak silně svitlo v těch černých očích, až jsem bezděčně polkla.

Netrvalo dlouhou a už jsem se nesla v jeho náručí směr koupena. Edward na moje prskající protesty nedbal a jen se na mě celou tu dobu usmíval jako sluníčko. Vlezl do vany a pak opatrně položil i mě.

Voda byla naprosto dokonale teplá. Moje nitro si blažeností předlo, když mě Edward posadil a opřel o jeho hruď.

„Tak na tebe a vanu mám vážně kouzelné vzpomínky,“ zabrblal pobaveně.

„Cože?“ vypadlo ze mě překvapeně. Kdy mě tak mohl vidět ve vaně? Za tu dobu, co tu s námi je, jsem si koupel dopřála jen jednou…

„Jo, přesně tehdy,“ vydechl, perverzně se uculil a v očích se mu spokojeně zalesklo.

„Ale…“

„Šmíroval jsem tě. Ovšem jen na okamžik, než sis uvědomila, že máš v koupelně průvan a…“

„Ty!“ prskla jsem naštvaně, ale zároveň i pobaveně. A hned jak jsem se alespoň částečně natočila, dostal pěstí kamsi do toho jeho fajnového hrudníku. „Ty jsi takovej zmetek!“ Rozohnila jsem se na něj, přesto se neustále jen pobaveně culil.

„Já vím,“ zavrněl mi do ucha a já málem přišla o zdravý rozum. Zase se ve mně rozhořela touha a já měla pocit, že už se mi ji nikdy uhasit nepodaří. „Doufám, že ne…“ broukl pobaveně a otočil si mě zase zpátky. Opřel do naší dřívější pozice a natáhl se pro žínku.

„A teď si tě umyju,“ vydechl sladce někde u mojí hlavy a já cítila, jak se jeho nos najednou ponořil do mých vlasů a on se zhluboka nadechl.

„Fajn,“ zamumlala jsem spokojeně a opřela si tvář o jeho prsa. Chvilku mě skutečně mučil, hlavně tehdy, když si dával záležet na určitých partiích, ale i přesto jsem se ovládala. Navíc… Po těle mi brouzdala žínka a ne jeho chladné prsty, takže to pro mě bylo jednoduší. Pak mě od sebe jemně odtáhl a začal mi třít záda.

„Tak mě napadalo,“ začala jsem opatrně.

„Hm?“ pověděl zaujatě.

„Že bych ti odpověděla na všechny otázky, co chceš vědět,“ na posledním slově se mi zlomil hlas, protože se mi na hrdle objevily jeho náruživé rty.

„To zní dobře,“ zavrněl mi ještě stále do kůže, ale nakonec se odtáhl a pokračoval v umývání mých zad.

Edward

Moje malá Bella byla naprosto k sežrání. Tolik sebeovládání jsem jaktěživ nevynaložil, ale tentokrát… Už jen její nabídka, že mi o sobě všechno poví, mě měla zchladit a vlastně navnadit úplně jiným způsobem, než jsem byl teď.

Přesto jsem se držel, ale jakmile se o mě znovu opře, musí jí být jasné, jak moc ji chci…

„Tak co je to ten Enefred?“ vypadla ze mě první věc, která mě zajímala, i když ne zas tolik, jako například to, kdy zase budu moct být uvnitř mého dokonalého mazlíka. Byl jsem totálně nedočkavý, jako nějaký prvňáček…

Bella si odkašlala a spustila.

Ochotně jsem jí naslouchal a konečně zjistil, že ona je vlastně dcera ženy jménem Lily, která byla Enefred a muže upíra, který byl shodou okolností Carlisleův bratr. Ezechiela jsem viděl jen na jednom obraze v pracovně mého adoptivního otce. Byl to velmi hezký upír a z hlavičky mého miláčka jsem také zjistil, že i její matka byla velmi krásná bytost.

Tvrdila, že Lily byla poslední svého druhu, a že ji teď čeká stejný osud. Že příští rok touhle dobou už z ní bude plnohodnotný Enefred. Tohle se mnou na okamžik naprosto zamávalo.

„Jak ta proměna vypadá,“ vypadlo ze mě starostlivě, ale uvnitř jsem byl vyděšený. Vůbec nevím, co by se mohlo stát a co kdybych o moji malou Bellu přišel? Srdce se mi bolestivě stáhlo jen nad pouhou představou jejího bledého těla bez života.

„Nevím, ale pokud si pamatuju, moje máma mi to tehdy popisovala něco jako proměnu na upíra… Jenom ti tělo nehoří tím známým ohněm, ale uvnitř se ti prohání mráz. Vlastně ne tak doslova, ten chlad tě nakonec stejně spaluje, takže by se to dalo docela dobře přirovnat k proměně na upíra, jenomže…“ Povzdechla si.

„Co?“ vyhrkl jsem lehce zděšeně, a kdyby mohl, ten sval v hrudníku by mi v tenhle okamžik bil jak zvon. Moje ruka na jejích zádech se sama zastavila a ta zpropadená žínka skončila kdesi na zemi.

„No, tuhle proměnu prý cítí všichni upíři do sta kilometrů a možná i dál, nevím, každopádně pak začíná jejich oblíbený lov…“ zašeptala smutně. A já měl poprvé pocit, že upír skutečně dokáže omdlít. Bylo mi z toho zle!

„Cože!“ vyšlo ze mě jen slabé vyjeknutí, ale tohle byl teda nářez. To mi chtěla říct, že jakmile začne její proměna, musí mimo civilizaci, aby ji nezavětřili? Ale to bylo v dnešní době téměř nemožné. Upíři už byli skoro všude a bylo dost nepravděpodobné, že se najde místečko, kde by nikdo nebyl.

„Nechápu to, proč by tuhle proměnu měli cítit…, proč by tě lovili?“

„Protože hned po proměně je naše tělo nejslabší. Tedy po ní a pak ještě v jednom období našeho života, ale to je teď vedlejší. Důležité je to, že upír se ode mě může kdykoliv napít, aniž bych pak prošla proměnou,“ dodala tiše a já se jen šokovaně nadechl. V hlavě mi vířilo tolik otázek, že mi to tam nachvíli přišlo jako v úlu, kde se všechny včely zbláznily. „A každý krevní úbytek znamená i oslabení,“ pověděla smířlivě a znovu se o mě opřela.

No já se s tím nehodlal smířit ani omylem. Tohle musí jít nějak vyřešit. Přece ji hned poté, co jsem ji našel, neztratím… V hlavě se mi začínaly pomalu rýsovat hrubé plány. Přece by jen mohlo existovat jedno místo, kde by mohla projít proměnou a bylo by to i docela bezpečné. Budu si o tom muset promluvit s Carlislem. No zatím jsme měli čas, takže tu byla ještě jedna věc…

„A i teď jsi imunní vůči našemu jedu?“ položil jsem jí tuhle otázku a doufal, že odpoví ne. To bych ji mohl v klidu proměnit na jednu z nás a… A připravit ji o to, aby později mohla mít i děti. Pokud jsem to dobře pochopil jak z jejího vyprávění, tak z myšlenek, jakmile projde tou svojí proměnou, bude moct dát dítě i někomu, jako jsem já.

Hrudník se mi z takové naděje přímo bolestivě sevřel a srdce téměř poskočilo. Nebo alespoň takový jsem měl pocit. Tohle byla ta nejkrásnější představa, v jakou jsem si kdy dovolil doufat…

„Nevím,“ pípla smutně a já ji konejšivě pohladil po vlasech. Na okamžik se moje oči nadějně zaostřily na její ploché bříško. V myšlenkách už jsem ji viděl mírně zakulacenou, s nateklými prsy, jak se dlaní láskyplně hladí po té oblince, která by ukrývala nový život.

Znovu se ve mně zvedla přímo nepředstavitelná hladina touhy, jako bych snad na tomhle společném štěstí už mohl začít pracovat. Tak to ale nebylo. Bella prvně musí projít proměnou a pak by to teprve bylo možné.

Otázka však zněla, chci riskovat její život jen proto, aby mi mohla dát něco, po čem jsem už teď tak šíleně toužil?

Odpověď jsem ale jasně znal.

Nemůžu! Nebylo by to správné.

Nakonec chci hlavně ji a bez ní… bych se asi zbláznil!

 ___________________________________________________________________

Edward si samozřejmě některé věci pouze domýšlí a v příští kapitole už se nám objeví i Elizabeth a Bella bude mít návštěvu. Samozřejmě stěhování pořád platí, ale jestli bude ke Cullenům, tak to vám nepovím…

___________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 28. kapitola - Usmíření: