Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 26. kapitola - Prozrazené tajemství

05.11.2011 (12:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 53× • zobrazeno 9857×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

26. kapitola

Prozrazené tajemství 

Elizabeth

Nešťastně jsem si prohlížela zničenou podlahu v místech, kde se do sebe tak akčně pustil Edward s Deftonem. Ještěže tu nakonec můj bratránek byl a jen já sama tušila, jak mi bylo proti srsti ho s námi vzít. No trval na tom a to zatraceně neoblomně. Ještěže tak! Znovu se mi hlavou proplížila ta odporná myšlenka, že jsem za to všechno vlastně mohla jenom já. Bella sem přišla kvůli mně a ještě jsem si ani nedokázala všimnout, že mezi ní a Defem to už není ani trošku dobrý.

Chystal se opravdu zaútočit?

Jestli ano, byla jsem vážně neschopná. Kdyby tohle věděla Lily, nikdy by mi vlastní dceru nesvěřila…, i když stejně nakonec neměla moc na výběr. Přesto jsem cítila obrovské selhání a ke všemu se na mě z každé strany valilo varování, že tohle je taky poslední klidný rok na hodně dlouhou dobu.

Bella už neměla ten svůj zatracenej lék a já bych teď nejraději řvala bezmocí. Zatím jsem jí ani neřekla o tom, že se už delší dobu pokouším ho obstarat a prolít tu tolik potřebnou krev, ale stejně se mi to nedaří. O to víc mě všechno trápí. Moje nitro se samo sobě hnusilo nad myšlenkou, že asi Bellu nemám dostatečně ráda na to, abych jí dokázala pomoct, ačkoliv já pořád niterně cítila, že to prostě jednou vyjít musí.

Však já neměla v úmyslu se tak rychle vzdát.

Jakmile jsem si v klubu zařídila všechno podstatné, což znamenalo pro dnešní noc zavřít a přijít o tučné výdělky, přesto mi to bylo momentálně úplně jedno. Potřebovala jsem spíš okamžitě zkontrolovat situaci doma.

A hned co poslední zákazník opustil lokál, všechno jsme v mžiku pouklízeli a já ještě přítomné zaměstnance předtím, než se horlivě rozprchli, ujistila, že se tenhle dnešní kolaps na jejich výplatní listině nijak neprojeví. Uklidnilo je to.

Samozřejmě na zítra ráno už byl objednaný člověk, který se měl postarat o to menší dílko, co po sobě ti dva zmetci zanechali. A když půjde všechno dobře, už pozítří večer znovu otevřeme.

Jestli mi Def v blízké době padne do ruky, vlastnoručně ho naporcuju!

Cestou domů jsem si v hlavě neustále přehrávala ten pobledlý obličej Belly, jak bezvládně leží v Edwardově náručí. Nejhorší na tom asi bylo, že se můj bratránek poslední dobrou choval opravdu divně a já moji sestru svěřila do jeho rukou. Snad to nebyla chyba.

Ty jeho výkyvy nálad a… Nechápala jsem to. Co si pamatuju, byl většinou chladný taktik a každý den měl vždycky po ruce nějakou novou upírku. Pak tu samozřejmě bylo období, kdy si některou z nich držel déle jak dvacet čtyři hodin, ale to bylo opravdu výjimečně.

Poslední dobou jsem ho ale s žádnou neviděla a to mi tvrdil, že už má dávnou po tom svém nuceném celibátu. Před pár dny na večeři dokonce utekl s omluvou, že se půjde bavit po svém. Normálně bych mu i uvěřila, ale nějak mi pořád nešlo na rozum, že nádherná upírka Trish, která se o něj celý večer neustále pokoušela, neuspěla. To se Edwardovi nepodobalo ani trošinku. Snad ho vyděsily její myšlenky? Chtěla něco víc? Tohle ho ale nikdy neodradilo…

Ale bylo mi to momentálně fuk, ať si žije svůj život jak chce, hlavně když neublíží Bell. Teď byla na příčce nejdůležitosti má sestřička. Edwardem se budu zabývat později.

Nejprve se musím dozvědět pravdu o tom, co se to Belle vůbec děje. Jistě má nějaké problémy, se kterými se mi hloupě nesvěřila. Jestli si jako obvykle myslela, že všechno vyřeší sama, tak se teda pořádně sekla. Možná jí Defton vyhrožuje? No pokud ano, měla mi to zatraceně říct! Stačí zvednout kotvy a přesuneme naši rodinou loďku o město dál. Koho by zajímal nějaký ochranářský debil?

Tady se znovu jasně ukazovalo, jak to upíry k Belle táhlo. Ty jejich majetnický sklony! Všechny do jednoho by je měli naházet na hromadu a spráskat jako potulný psi.

Momentálně byla doma s tím sebestředným zmetkem Edwardem, a třebaže se jí zastal, což bylo z jeho strany pro mě naprosto nepochopitelné gesto, přesto jsem mu byla nesmírně zavázaná. Zachránil jí život. To ale neznamená, že je bezpečné, nechávat moji malou Bells napospas tomu arogantovi.

Bože, jak jen mi ten její stav naháněl hrůzu. Doufala jsem, že se k ní Edward nezachoval nijak zle, pokud se už cestou probudila… Nezáleželo na ničem, prioritou teď bylo, aby se už mojí sestřičce nic dalšího nestalo. Všechno společně vyřešíme a napravíme, o to jsem neměla obavy. Bella je naštěstí naprosto rozumná, takže horší to snad bude jedině s Edwardem. Jak ho obejít? Jak utéct někomu, kdo je pořád nablízku a sonduje vám v hlavě? Nemožné…

Však já už na něco přijdu!

Bylo šíleně těžké si před Edwardem neustále hlídat mysl a snažit se na některé věci raději vůbec nemyslet. Cítila jsem se vyčerpaně a snad i unaveně, což bylo dost proti přírodě. Jako upír bych se neměla unavit nikdy.

Občas jsem si i připadala jako kvočna, která to sem tam přežene s ochranou, jenomže Bella nebyla jen tak obyčejná a to se ukazovalo pořád. Def a Edwin. Neustále se v její blízkosti točilo tolik upírů, aniž by je znechutil fakt, že Bella je jen obyčejný člověk. Jenomže to nebyla pravda, ona byla výjimečná, a ačkoliv ještě neprošla proměnou, upíry okolo to k ní nebezpečně táhlo, aniž by to sami chápali. Defton toho byl jasným důkazem.

Ještě mám v živé paměti, jak mě Bella před půl rokem znovu prosila a naléhala, abychom se podívaly do starého domu, kde kdysi bydlela společně s rodiči a se mnou, ale to už prostě nešlo. Co jestli královští tušili, že Lily a Ezechiel měli potomka? A jestli někdo bez přestání hlídá a vytrvale čeká na návrat ztracené dcery?

No nebylo to zas až tak pravděpodobné, po tolika uplynulých letech, přesto… Ti tři idioti, co si ještě stále myslí, že když mají královskou krev, jsou něco víc jak všichni ostatní upíři, by si nikdy nenechali ujít příležitost chytit posledního Enefreda. Zamrazilo mě v zátylku a pohled mi na okamžik zrudnul.

Pouhá představa mojí malé sestřičky, jako obyčejného krmného dobytka. Na místě by ji zřejmě nezabili, zvlášť pokud je pořád v lidské podobě, ale hlad by je stejně jednou dohnal.

Tenkrát se chystali polapit i její matku jako nějaké zvířátko, ze kterého by se později mohli v klidu a bez ustání krmit, aniž by díky jedu prošla proměnou nebo snad trpěla na větší ztrátu krve. Jenomže Lily bojovala. Byla to lvice, která chránila svoje mládě, třebaže Ezechiel už byl dávno po smrti a ležel jen kousek od ní. Hlavu oddělenou od těla…

Tušila jsem, že pokud se něco podobného stane, Ezechiel už nebude mít tolik sil, aby rodinu ochránil. Tím, že zlomil svoje prokletí a úspěšně se pokousal, aby tak malé Belle zachránil život, nebyl už tak silný. Přišel o část svých upířích sil, přesto mu to tehdy bylo jedno, pro něj v ten moment byla důležitá jen jeho dcera a manželka. Obě je tak neskutečně miloval.

Bylo mi líto, že jsem nedokázala zabránit jejich zbytečné smrti a tomu, že Bella všechno skrze můj dar viděla. Tenkrát jsem ji musela násilím tišit. Ruku přitisknutou na její puse, ale o tohle mě žádala její matka.

‚Elizabeth, kdyby se cokoliv stalo, slib mi, že Isabell ochráníš…‘

Dodneška jsem nedokázala zapomenout na to, jak Lilyina kůže z ničeho nic vybledla a začal z ní stoupat ostrý chlad, který se plížil po celém pokoji jako hustá mlha. Stejné to bylo i s jejími vlasy, které jakoby najednou ožily vlastním životem. Tancovaly kolem hlavy, a čím víc se Lily měnila, tím to bylo neuspořádanější a děsivější. Jako by se najednou ocitla pod vodou a její tělo nebylo víc vázané zákonem gravitace.

Aro tehdy naprosto zbledl a vyděšeně o pár kroků ustoupil, stejně tak ti jeho šašci s celou gardou. Pak se těsně za Lily z ničeho nic objevil ten neznámý černovlasý upír a zezadu ji dlouhým naleštěným nožem propíchnul srdce. Veškerá magie z jejího těla v okamžiku vyprchala.

Jakmile z ní zbraň vytáhl, padla okamžitě k zemi. Z posledních sil se dopravila k Ezechielovi a naposledy se podívala naším směrem. Její ústa k nám němě vyslala poslední dvě slova. Miluji vás! Pak políbila svého muže na čelo a ulehla k věčnému odpočinku společně se svým druhem.

Ještě teď v mysli vídávám ten naprosto vyděšený a zničený obličej malé bezbranné holčičky, kterou Bella tehdy byla a vlastně pořád je, když viděla své rodiče mrtvé… v kaluži krve. Bella se mi zmítala v náručí a chtěla řvát a křičet, možná se i ve vzteku a bolesti vrhnout kupředu, ale oni by ji ve vteřině zabili. Nebo ne… Asi by si ji ti parchanti nechali.

Po chvilce mi ale vyčerpaně padla do náručí, a hned co se dům vylidnil, odešly jsme i my. Neměla jsem možnost odtud vzít něco víc, než tu zatracenou medicínu, kterou Ezechiel pro Bellu tak chytře obstaral, a která byla i důvod jeho oslabení. Ale bylo to tak naprosto správně. Dostal možnost zplodit život, takže nakonec musel něco obětovat. To byly zákony vesmíru.

Musely jsme začít téměř od nuly. Jediná věc, která nám v začátcích alespoň trošku ulehčila, byl můj dar. Objevil ho u mě právě Ezechiel a nazval ho maskovací clonou. Dokázala jsem být úplně neviditelná. Byla jako moje druhá kůže, o které jsem celou tu dobu, co jsem byla upír, vůbec netušila. Možná proto mě Aro tak moc chtěl… Znechuceně se mi zkřivil horní ret a urychleně jsem si vymazala ty rádoby svůdné obrázky toho magora z hlavy.

Vytáhla jsem klíčky a odemknula vchod v přízemí a stejnou proceduru zopakovala s hlavními dveřmi. Jakmile jsem otevřela, moje nedočkavé nohy se v okamžiku nahrnuly do bytu. Ani vyzout jsem se nestihla. Přesto…

Zastavil mě naprostý a kolosální bordel v kuchyni. Všude byly poházené kusy rozervaného oblečení a vypadalo to tady doslova jako po ostrém boji. Srdce se mi v sekundě sevřelo, pak jsem si ale náhle uvědomila, že tohle sice zápas byl, ale úplně jiného rázu.

Vztek mi v sekundě zaplavil celé tělo.

„Bello!“ zaječela jsem nepříčetně. „Co to má ksakru znamenat?“

„Elli,“ hýkla na mě zděšeně ta potvora v momentě, co se ukázala v kuchyni. Byla sama a v županu, což asi znamenalo, že její dočasný kamarád už je na míle daleko, a… bez oblečení? Nebo tu pořád je?

Bella postávala vyděšeně několik metrů ode mě a já neustále naštvaně pěnila. Tak prvně jí je špatně, omdlí a teď? Když si představím, jak jsem se o ni bála a…

Kde zatraceně je vůbec Edward? To ji dovezl domů a pak urychleně vypadl?

O krok jsem se přiblížila a měřila si ji mým rozezleným pohledem s rukama výhružně založenýma v bok. Bella nesměle polkla, ale pak se její oči zpříma podívaly do těch mých. Viděla jsem v nich spoustu odhodlání. Něco mi chce říct… Konečně!

„Musím ti něco povědět,“ zašeptala a znovu začala pokukovat po podlaze. Občas se zadrhla na místech, kde byl nějaký kousek jejího bývalého ošacení. To je ale potvora, no alespoň si užívá života, když už nic. Pak se najednou rozešla a zastavila jen pár kroků ode mě. Do nosu mě v momentě udeřila známá, přesto úplně nová vůně. To snad ne! Jako by se Bella smíchala s Edwardem, ale to nebylo absolutně myslitelné. Ten blbec byl jen obyčejný samolibý kretén, který by se na lidskou holku ani nekoukl. Jenomže to aroma okolo mluvilo naprosto jasně.

Ne sním. Možná právě poprvé za svou existenci spím. Nebo jsem mrtvá? Nad poslední možností jsem se pořádně zděsila.

„Neboj, nic ti není,“ promluvil najednou ten hlas, který bych tu nikdy nečekala. Edward. Ležérně si zapínal poslední rozepnuté knoflíčky u nové košile a netvářil se vůbec kajícně.

Znovu jsem koukla na to rozervané oblečení, které se pořád jako předmět doličný válelo na zemi. Ano, ta košile, ta byla jeho. Boxerky! Ten hajzl! Automaticky jsem se předklonila a přichystala se ke skoku, ale v tom se mi okolo zápěstí omotala teplá ruka.

Bella se mě snažila zadržet, abych asi nezaútočila na toho skunka, jenomže já právě teď vůbec nic neslyšela. Vztek mě naprosto ohlušil a já viděla pouze jeden obličej, který jsem chtěla v nadcházejících minutách rozervat na tolik kousků, kolik jen bude možné.

Než jsem ale stačila uskutečnit jakýkoliv plán, k nosu se mi znovu donesla ta podivná vůně. Doslova Edward a Bella… spojení. A to byla ta největší volovina! No ne? Můj bratránek by nikdy nic podobného neudělal. Tak proč je tady zatraceně to jejich roztrhané oblečení?

Znásilnil ji? Vydíral? Co když to byl Defton, kdo chránil Bellu a já ji pak strčila do spárů toho idiota Edwarda? Srdce se mi opětovně sevřelo.

„Tak to už by stačilo, ne?“ štěkl dotčeně právě ten, kterého jsem v tenhle okamžik nenáviděla snad ještě víc jak samu sebe. „Bello?“ oslovil ji měkce a tak… sladce. Tohle se mu nepodobalo ani trošičku. Co se to tady k čertu děje?

„Elli, musím ti něco říct,“ mluvila, ale já ji popadla za ruku a přitáhla si ji až k nosu. A udeřilo mě to úplně jak dělová koule. On si ji skutečně označil! Ten vypočítanej mizernej hlajizl! Takže už všechno ví? Nemůže…

„To už přeháníš,“ vyjel na mě dotčeně. „Nevím, proč bych měl být vypočítavý?“ pověděl odhodlaně a obočí se mu nechápavě zkrabatilo.

„Ty to moc dobře víš,“ zavrčela jsem na něj vztekle. Tahle hra byla víc jak trapná. Byl to vykutálenej taktik a já mu Bellu hodila přímo pod nos. Jsem taková neskonalá kráva! Lily se jistě musí doslova hrůzou otáčet v hrobě!

„Co se tady zatraceně děje?“ Vložila se do toho zoufalá Bella. Očima přeskakovala pohledem ze mě na Edwarda a já konečně pustila její ruku. Bylo to víc jak do očí bijící. Upíří rychlostí jsem se přemístila až k bratránkovi, který měl to stejné smíšené aroma. Bože on ji pojal za svoji družku. To ale nemohl pokud… pokud… nechtěla jsem nad tím ani pomyslet.

„Pokud bych ji nemiloval, nikdy by se to nepodařilo… Tohle snad sama víš, ne?“ vyhrkl odhodlaně s nosem vzhůru.

„Ne, to není možný! Ty-ty to víš,“ brblala jsem polohlasem.

„Co jako?“ štěkl dotčeně a jistě byl celý nesvůj.

Tak co? Jaký je to být v kůži toho, co neví všechno? Hm? Posmívala jsem se mu v duchu a ještě nahodila ten jeho posměšný úšklebek. Výhružně na mě zavrčel.

„O co tady sakra jde?“ vyštěknul s oči výhružně přivřenýma. Podívala jsem se po mojí sestře. Netuším, jestli věděla o tom, co s ní Edward udělal, ale bylo mi jasné, že musel vědět o jejím tajemství, jinak by to neudělal. Byl to vypočítaný hajzl, a to jsem si marně myslela, že se za toho půl století, co jsme se neviděli, alespoň trošku polepšil. Nic.

„Ne, Elli! Prosím, tohle mu musím říct já,“ vydechla zhrozená Bella, která už zase stála úplně u nás. Očima mě doslova přemlouvala, abych držela jazyk za zuby, ale bylo mi to jedno. Moje mysl byla naštvaná na všechny a všechno. Navíc vidět, jak je moje hloupá sestřička oblbována tímhle zmetkem, to mi doslova rvalo srdce.

„To už stačí,“ zahřměl Edward a hodně ošklivě si mě přeměřil.

„K tvým myšlenkám musím jen dodat, že Bellu naprosto a oddaně miluju a je mi úplně fuk, že je jen obyčejný člověk! Doufám, že jednou ji ta stejná láska, jakou k ní chovám já, přiměje, aby prošla proměnou a pokud ne, zůstanu s ní až do konce. Ať je to jak chce…, ať si ty myslíš, co chceš!“ pověděl mi naprosto chladným hlasem a přitáhl si moji sestřičku do náruče. Nos zabořil do jejích vlasů a zhluboka se nadechl.

Tentokrát jsem to byla já, kdo nevěřícně koukal. Tohle nebylo vůbec možné. Aby můj bratránek dělal něco nezištně a navíc i z lásky. Že by se skutečně zamiloval do člověka?

„Jo!“ řekl už o poznání klidným hlasem. Zato Belle mlátilo v hrudníku tak hlasitě, že jsem myslela, že ji každou chvílí trefí. No já se prostě nemohla zastavit.

„A co když Bella není jen tak obyčejný člověk?“ štěkla jsem nahlas a probodla ho výsměšným pohledem.

„Cože?“ prsknul nechápavě Edward a velmi pečlivě si mě prohlížel. A nejen mě, ale teď už i moji sestřičku, kterou odtáhl na délku paží a skenoval ji tak pozorně, jak to u upíra bylo možné. Ona na něj jen poulila vyděšené oči, a kdo ví, co jí běhalo v hlavě.

„Elli!“ křikla dotčeně vyděšená Bella. „Tohle mu mám říct já,“zašeptala už zase s očima na Edwardově tváři.

„Tak mi to řekni,“ popohnal ji a já si všimla, jak měl pevně sevřenou čelist. Ona naopak zavřela oči a snažila se zhluboka dýchat. Netuším, jak se právě cítila, ale nevypadala vůbec dobře. Řekla bych… před kolapsem. Jen ať to poví. Já už měla nějaké plány a tohle se tam perfektně hodilo!

„Nejsem člověk,“ pošeptala do ticha, aniž by se na něj podívala.

„To není možné,“ štěkl vztekle Edward.

„Je!“ Vložila jsem se do toho já. Moje mysl už plánovala a já potřebovala všechno co nejdřív zařídit.

„Tak co jsi?“ vydechl naléhavě můj bratránek a jemně s ní třásl. Musela jsem mu to přičíst k dobru, že se choval takhle ohleduplně, protože pokud ne, urvala bych mu obě ruce!

„Řekni mu to,“ popostrčila jsem ji ostře.

„Jsem dcera Lily a Ezechiela,“promluvila potichu a naprosto jako mašina. „Moje matka byla poslední Enefred a můj otec upír,“ dodala snad ještě tišeji a ze zavřených očí se jí spustily slzy bezmoci.

„Ezechiel?“ vyhrkl nevěřícně Edward. „To není možné! On byl upír! A my nemůžeme mít děti, je to ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšel,“ vydechl, usmál se a přitáhl si Bellu do náruče. Políbil ji na čelo. Ona se mu ale vyvlékla a o pár kroků couvla.

„Já jsem si nedělala srandu,“ vypadlo z ní odhodlaně. „Upíři sice nemůžou mít děti, ale můj otec ano. Neptej se mě, jak je to možný, ale výsledek stojí přímo před tebou,“ řekla tvrdě a rukou mávla po svém těle. „Moje matka byla jedna z posledních, možná skutečně poslední a rozhodně mohla počít s upírem, protože pokud ne… Nebyla bych tu,“ dodala smutně a pohled sklopila na špičky svých bot.

„To není možné,“ pobrblával si zmateně Edward a rukou si zajel do vlasů. Nemohla jsem ho nechat v nevědomí a tak jsem nechala otevřít moje zaprášené vzpomínky. Ty, které jsem s takovou námahou doposud chránila.

Den, kdy mě Ezechiel a jeho žena zachránili a přijali pod jejich střechu. Naučili mě lovit zvěř, a ze mě a Lily se okamžitě staly přítelkyně. Nechala jsem ho nahlédnout i do doby, kdy mi Lili ukazovala kousky svojí zvláštní moci.

Pak tu byl den, kdy jsme všichni společně slavili její těhotenství. Ezechiel klečel na kolenou a bezprostředně líbal prozatím ještě ploché bříško svojí manželky. V očích jen bezmeznou lásku a odevzdanost. Já tehdy stála jen kousek od nich se skleničkou krve v ruce a vzlyky jsem měla opravdu na krajíčku.

Přeskočila jsem k narození Belly, u kterého jsem tenkrát taky asistovala.

Její nemoc a nakonec i to, jak si Ezechiel prokousnul zápěstí…

Edward zalapal po dechu, i když vzduch naprosto nepotřeboval. Oči, momentálně černé jako půlnoc mu zběsile skákaly z jedné na druhou.

Já ale ještě neskončila. To nejhorší jsem si nechala nakonec. Ukázala jsem mu i poslední den v našem domě. Mě a Bellu pod mojí clonou a Ara s jeho družinou, jak usmrcují Bellina otce a hned na to její matku. Nechala jsem ho, aby si to všechno prožil i s naším zoufalstvím a nekonečnou bolestí.

Já na tom jistě nebyla tak šíleně jako to malé stvoření v mém náručí. Tehdy jsem se automaticky pasovala na její matku a dala si za úkol, že už nikdy nesmí trpět. Ovšem svého úkolu jsem vůbec nedosáhla. Když Bell pobodali a přišla o dítě nebo teď, když si ji Edward měřil tak studeným a pohrdlivým pohledem, že to trhalo i moje srdce. Nechtěla jsem ani vědět, jak se musí cítit moje malá a bezbranná sestřička.

Ovšem bylo to potřeba.

Edward výhružně zavrčel. Bella k němu němě vztáhla ruku, ale on se obrátil a svojí přirozenou rychlostí utekl z domu. Její drobná ručka opět spadla k boku a tentokrát už se nesnažila slzy a škytavé vzlyky zadržovat. Byla jsem zničená za ni, ale tohle byla jediná možnost, jak odsud nepozorovaně zmizet. Můj bratránek byl fuč a já neudělám stejnou chybu dvakrát. Tentokrát už nás nenajde.

„Bello!“ promluvila jsem k ní naléhavě. „Běž si okamžitě zabalit. Odjíždíme!“ rozkázala jsem vůdcovským hlasem, ale musela jsem ji probrat z té zatracené letargie, do které právě upadla. Moje ruka přistála na jejím rameni a ona konečně zvedla pohled. Nenávistně mě proklály ty dva čokoládové kroužky, které byly najednou tak neskutečně smutné.

Bylo mi jí moc líto, ale příště už se nic nestane, ochráním ji.

„Nešahej na mě!“ vřískla a shodila moji dlaň.

„Co to vyvádíš, musíme odsud vypadnout, dokud to ještě jde. Kdo ví, kdy se vrátí!“ pověděla jsem rozumně.

„Je mi to jedno! Já ho miluju, jestli sis to ještě nestačila všimnout, takže ti moc děkuju za to, k čemu si mě donutila!“ ječela naprosto nepříčetně Bella, ale bylo mi jasné, že musí neskutečně trpět. No nemyslela jsem si, že to byla moje chyba. Kdyby ji skutečně milovat tak moc jak tvrdil, nikdy by neutekl. Postavil by se k tomu jako chlap a ne zbabělec.

„Musela jsem! Nebo si měla v plánu to před ním tajit?“

„Ne!“ prskla vztekle. „Ale chtěla jsem mu to říct mezi čtyřma očima, a v klidu! Ne že ty to na něj vypálíš jako nějakou zatracenou atomovku. Je naprosto jasný, že mě teď nenávidí! A moc děkuju za tvoji péči, sestřičko!“ Poslední slovíčko mi prskla do obličeje jako sprostou nadávku a naprosto mě tím přimrazila k zemi. Ona mě nenávidí? Ještě jsem si všimla, jak její záda mizí v chodbě, pak prásknutí dveří, zámek a už jen hlasité vzlyky.

Že bych to skutečně přehnala? Ne, přece jen ji pojal jako svoji družku, takže k ní musel něco cítit. Tohohle by jen obyčejnou přetvářkou nedocílil. A zase se ukazovala pravdivost mých slov. Bella k sobě táhla nebezpečí, měla na to neustále zapnutý radar. Doslova na to byla vyladěná.

Teď už jsem chápala to Edwardovo pomatené chování. Jistě prvně bojoval proti všem těm citům, co v něm Bella vyvolávala, a proto se choval jak obyčejný puberťák, navíc ještě k tomu v přechodu. Byl šílený, ale konečně jsem věděla proč. Moje malá sestřička byla jeho srdeční kauza. Dřív jsem doufala, že bude rozumná a sbalí si všechny věci, nebo to prostě udělám za ni, ale teď už jsem nebyla tak přesvědčená o správnosti mého rozhodnutí.

Přešla jsem k jejímu pokoji a zaklepala. Nic. Nikdo mi neodpověděl. Pak mě napadlo použít dveře od koupelny.

Opatrně jako nějaký pokoutný zloděj jsem se připlížila k tomu schoulenému klubíčku na posteli. Pohladila jsem ji jemně po vlasech a ona vyděšeně vyskočila.

„Co tady zatraceně chceš?“ vyletěla na mě.

„Přišla jsem se ti omluvit. Možná jsem to před chvilkou skutečně přehnala, ale prostě toho na mě bylo moc,“ pověděla jsem omluvně.

„Jak si mi to mohla udělat?“ Škytla v dalším návalu vzlyků.

„Mám o tebe strach, Bells,“ vypadlo ze mě naprosto pravdivě. Bylo to tak. Ona si zasloužila daleko lepší život než ten, který doposud prožila. Jenom jsem pořád nevěděla, jestli je správné rozhodnutí, aby ho strávila po boku toho ješitného náfuky.

Co když jí ublíží? Jestli jeho láska vyprchá tak rychle jako obyčejná jarní přeháňka?

Oddaně sebou znovu žuchla do peřin a rozplakala se tak hlasitě, až mi to trhalo moje mrtvé srdce. Tohle jsem nechtěla.

„Bell, neboj se, on se vrátí,“ pověděla jsem ubezpečujíc. Snad se nemýlím a není na cestě do Afriky, kde si ti tři blbečci zvolili svoje nové lidské líhně.

„N-ne, nenávidí m-mě a já s-se mu ne-nemůžu divit,“ protahovala mezi pláčem a z očí se jí neustále hrnula záplava slaných potůčků. Ach moje malá Bella.

„To není až tak pravda. Podle mě je jen zmatený…“ Prosím, ať to tak skutečně je! „On se vrátí. Miluje tě, zlato.“

„Myslíš?“ popotáhla a utřela si mokré tváře a nos do rukávu od županu.

„Jo,“ prohlásila jsem odhodlaně a sedla si k ní.

„Já tomu moc nevěřím,“ pronesla zničeně a opět se schoulila do ochranného klubka. Hlavu si tentokrát položila na moje nohy. Automaticky jsem ji začala hladit po vlasech a znovu se ke mně donesla ta jejich smíchaná vůně. Rezignovaně jsem si povzdechla.

„Však on přijde, uvidíš. Nakonec označil si tě, takže ho to k tobě přitáhne, ať chceš nebo ne,“ povídala jsem jí ubezpečujícím hlasem. A to byla vlastně pravda. Upíří muž nebo žena mohli kohokoliv označit, pokud ho skutečně milovali, ale ten druhý s tím musel souhlasit. Když jejich láska byla vzájemná, šlo to naprosto bez problému a někdy naprosto automaticky.

Edward to věděl, ale jestli to udělal schválně, to byla otázka za milion. Bellu podle všeho skutečně miloval, a proto mě zklamala jeho reakce, když tak nezadržitelně utekl. Navíc ten jeho pohled předtím, než zmizel. Tohle by svojí družce dělat neměl.

Bylo to víceméně zakázané, protože kdybychom se s Bellou rozhodly utéct, nemusel by nás už nikdy najít. Její vůně by se postupně pročistila, a bez Edwardovy přítomnosti by odešlo jeho veškeré aroma. Byla by opět volná.

„Cože?“ vyhrkla Bella a vymrštila se znovu do sedu.

„Pojal tě jako svoji ženu,“ objasnila jsem. No ona mě právě pozorovala s naprostým překvapením a pusou dokořán.  „Otázka teď zní, jestli si to nerozmyslí…“

______________________________________________________________________

 A je tu konec další kapitolky. Edward se konečně dozvěděl tolik skrývané tajemství, ale nevypadá, že to přijal dobře. I Bella už ví, že to jejich poslední milování nebylo jen tak, přesto teď trpí a Edward? Kdo ví…

Tak schválně! Myslíte si, že to Elizabeth přehnala? Nebo to podle vás pokašlal Edward? Či snad Bella? A vrátí se náš upír ještě? A pokud ano, zůstane s naší malou polo-lidskou dívkou nebo ji opustí? Přece jen jeho ego je pořád zatraceně nahoře!

Za každý komentík, který mi tady necháte, předem moc děkuji. Ráda si přečtu vaše názory a to, jak se na celou situaci koukáte… ;-)

Děkuji Kikky

______________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 26. kapitola - Prozrazené tajemství: