Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 23. kapitola - Neprovokuj mě, Bello!

09.10.2011 (15:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 52× • zobrazeno 8863×

Na začátku nové kapitoly bych chtěla vám všem, kteří jste pro tuhle povídku hlasovali pro měsíc září, poděkovat za všechny vaše úžasné hlasy, díky kterým se tahle povídka dostala na třetí místo. Jsem vám neskutečně moc vděčná! A protože jste mi udělali tak obrovskou radost, nechala jsem se malinko unést a napsala kapitolku o něco delší! ;-)

Tak snad nezklame.

_______________________________________________________________________

23. kapitola

Neprovokuj, Bello! 

Edward

„Jo, musíte to stihnout co nejdřív, a… díky!“ Poslední slovo jsem doslova prskl jako nějakou odpornou lidskou nákazu, a dál mu už nevěnoval přebytečnou pozornost. Teď jsem spíš napnutě postával u dveří bytu, a čekal ty dva idioty, kdy konečně pohnou zadkem a doplouží se nahoru i s nákladem.

Málem jsem netrpělivostí začal bubnovat o futra, když moje nedočkavé oči konečně zahlédly vybledlou hlavu postaršího pána. Vypadal, že se s tím hodně dře a ten mladší musel často čekat, než se jeho kolega trochu probere a nadechne. Po obou spáncích mu tekly nechutné čúrky potu a čelo neustále otíral do ohrnutého rukávu svojí vybledlé kostičkované košile.

„Honem!“ vyštěknul jsem netrpělivě a doufal v to, že upíři nedokážou zvracet. Ten pronikavý pach z jejich smíšeného potu ve vzduchu se už dostal až ke mně.

„Nemám na to celý den!“ Tak si to tam odnes sám! Vyjel na mě v mysli ten hloupý stařec. Okamžitě mi zacukal horní ret a vztekle jsem přivřel oči. Šmejd jeden…

„No dyť jo!“ prskl drze, tentokrát nahlas ten starouš a snažil se zrychlit to slimáčí tempo, což bylo jeho jediné štěstí. Měl jsem sto chutí mu zakroutit tím jeho nicotným krčkem, a tak jsem se raději pokusil uklidnit myšlenkou na Bellu. Oblečenou samozřejmě. Její jemně se vlnící kaštanové vlasy a ty oči… jako horká čokoláda. Kdybych byl člověk, určitě by mi tahle sladkost chutnala, ale teď už je to pro mě navždy zakázané… Ne že by mi to ale nějak závratně vadilo, protože mazlík chutná naprosto neodolatelně.

Musel jsem se jistě přihlouple usmívat, protože ti dva, co se konečně doploužili až ke mně, se už netvářili tak kysele, a navíc ani vystrašeně. Ts…

„Kam s tím teď?“ vyhrkl odhodlaně ten mladší a oba dva se na mě dívali s těžkým odsouzením jasně vepsaným v těch lidských očích. Věnoval jsem jim vlastní opovržlivý pohled a natáhl ruku k zadní kapse džínů, kde jsem schovával peněženku.

„Raději nikam,“ zabrblal jsem jedovatě. Kdybych je pustil přes práh, tohle nakyslé aroma, co kolem sebe tak hrdě šířili, bych už nikdy nevyvětral… To by nedokázal přebít ani ten nejdražší a nejúčinnější osvěžovač vzduchu. Raději jsem jim zaplatil dohodnutou sumu a přidal něco navíc, aby se chlapci pomněli, strčil dodávku domů a neomaleně za nimi doslova zabouchl dveře. Starouš si ještě pomyslel, že jich s tímhle přístupem budu potřebovat daleko víc, jak jen jedny… Co je mu ale zatraceně do toho?

Vrátil jsem se společně s novými dveřmi k opraváři, který se už činil. Staré vysadil a začal opravovat jemně pohmožděná futra… Já se nedočkavě zbavil těch starých, které jsem rozlámal na pár kusů a pak mojí obvyklou rychlostí odnesl dolů. Bylo to daleko rychlejší a pohodlnější.

Když jsem se konečně vracel s prázdnýma rukama, pohled mi padl na nově stojící dveře. Tenhle chlap opravdu nebyl žádný ňouma, protože všechno stihl v naprosto bravurním čase. Dokonce jsem měl chuť ho i pochválit.

No neudělal jsem to a raději mu tučně za jeho služby připlatil. Pouklízel po sobě stejně rychle a já si oddechl, že se to všechno tak dobře sfouklo. Všechno bylo jako nové a uklizené. I šmouhy na dveřích jeho šikovné ruce v mžiku vypulírovaly tak, že se div oslnivě neleskly.

Jakmile jsem konečně znovu osaměl, posadil jsem téměř vyčerpaně svůj zadek do obýváku na sedačku, zapnul televizi a hledal něco normálního, čím bych prozatím zabil čas. Elli se naštěstí nic nedozví, zaradoval jsem se v duchu a úsměv se mi ještě rozzářil ve chvíli, kdy jsem uslyšel známé přibližující se myšlenky mých děvčat. Pak už v zámku konečně zachrastily klíče.

Nehnul jsem ani brvou a dál sledoval obrazovku před sebou. Musel jsem hrát to moje bezcitné divadlo… A nutno podotknout, že ani holky mi nevěnovaly nejmenší pozornost, když procházely kolem s rukama plnýma tašek a hlavu měly plnou toho puchu z chodby. Normálně by mi ta jejich nevšímavost nebyla líto…, ale od Belly? Zamrzelo mě to. Sama chtěla, abych před Eliz nic neříkal, a tak se musím pořád přetvařovat a dělat, že tu lidskou holku nesnáším.

Naštvaně jsem se postavil a odešel za nimi do Bellina pokoje. Ležérně jsem se opřel ramenem o futra, založil ruce na hrudi a pozoroval ty dvě, jak se snaží vybalit tu hromadu tašek. Moje mrtvé srdce se mi spokojeností tetelilo v hrudi, že jsou doma a v pořádku a pak jsem si z ničeho nic vzpomněl na koupelnu a ten kroužek na umyvadle. A od mého vzteku ji už nemohl zachránit ani ten tmavomodrý krajkový komplet, co právě vybalovala.

„Jak to, že nemáš prstýnek!“ vyjel jsem na ni a přimhouřil výhružně oči. V hrudníku jí v momentě poskočilo a Eliz na mě nebezpečně zasyčela. No, měla smůlu, na mě tohle právě teď neplatilo, protože tady šlo hlavně o bezpečí mojí Belly. Copak může být tak hloupá? Ve světě plného hladových upírů…

„Zapomněla jsem si ho,“ odvětila mi bez špetky kajícnosti a ještě se na mě mile usmála. Najednou byla zase naprosto klidná a ani můj vytočený pohled ji nijak závratně nevzrušoval. Tak tohle teda ne! Neudržel jsem jedno pobouřené zavrčení, ale to už Eliz opravdu ruply nervy.

„Vypadni! Na Bellu teda vrčet nebudeš,“ vyštěkla rozzuřeně, a tak jsem vytáhl ruce vzhůru v náznaku, že to vzdávám a vycouval jsem. Za tohle mi ten můj drahoušek rozhodně zaplatí!

„Jestli se jí ale něco stane, pak za mnou plakat nechoď,“ dodal jsem nezaujatě, ale samotnému mi bylo víc jak jasné, že si o tom budu s Bellou muset promluvit osobně. Bez mojí dotěrné sestřenky a hlavně tak, aby už ten prokletý stříbrný kroužek nikdy nezapomněla. A už jsem měl i hrubou představu, jak to bude probíhat. Rty se mi zkřivily do škodolibého úšklebku.

≈

Až do večera se ale kolem mého mazlíka bohužel motala moje dotěrná sestřenka, která si tak užívala toho, že spolu takhle často nebývají. Naštěstí! Eliz má totiž většinou pořád něco na práci. Každopádně mi nedala byť minimum prostoru se k Belle nepozorovaně přiblížit, a podle mazlíkových toužebných myšlenek, jí to bylo taky víc jak líto.

Alespoň jednu pusu…

Nic. Každopádně jsem byl rád, že na tom takhle zničeně nejsem jenom já.

Bože, tohle je vážně na hlavu!

Když jsem se pak ještě později z jejich hlavinek dozvěděl, že má Bella večer zaskočit v klubu u baru, málem si to moje nohy automaticky naštrádovaly do jejího pokoje, abych jí mohl znovu pořádně vyhubovat. Cítil jsem, jak se mi tělem rozlévá to vztekle žhavé teplo, ale nakonec jsem tu moji vznětlivou povahu a horkou hlavu dokázal udržet na uzdě.

Takže plány na dnešní noc už mám taky!

Dal jsem si za úkol, že už nesmím tak jednoduše vybouchnout a dělat neustálé scény. Alespoň tohle jsem si úspěšně opakoval do té doby, než jsem pochytil mazlíkovu vystrašenou myšlenku ohledně dneška a Deftona. Měla si s ním promluvit a…

Zarazil jsem svoji nedočkavou ruku na klice ode dveří koupelny. Byla to sice nejkratší cesta, jenomže v jejím pokoji s ní právě teď byla i Eliz. Dneska je vážně nějaká otravná, ne?

Popohnal jsem nohy ven z mého pokoje a nařídil jim, aby se vydaly k Belle, ale tentokrát pěkně oficiálně. Zaklepal jsem na dveře a ona mě pozvala dovnitř.

„Můžu s tebou na moment mluvit?“ zabručel jsem netrpělivě směrem k Eliz, která se okamžitě zvedla z mazlíkovy postele a odešla společně se mnou do kuchyně. Potřeboval jsem si s ní promluvit, protože já měl i některé moje osobní plány, které ona ale v žádném případě nezjistí… Alespoň prozatím ne.

Bella

Koukla jsem se odevzdaně na hodiny, za jak dlouho že to budeme vyrážet vstříc nočnímu životu. Byla to ještě dobrá hodina, než budu muset poslušně naklusat na večerní šichtu. Raději jsem se tedy urychleně zvedla a zamířila jsem do koupelny se upravit. Teď, když si Edward zavolal moji sestřičku, mám konečně chvilku klidu, abych mohla posbírat moje rozkutálené myšlenky.

Celý den jsem neměla možnost se k Edwardovi jakkoliv přiblížit, protože si mě až neskutečně otravně nárokovala právě Elli. Pravdou je, že spolu takhle moc nebýváme a na jednu stranu je to osvěžující, jenomže já chtěla okolo sebe cítit chlad z náruče někoho jiného, kdo mi tak moc scházel, třebaže byl jen kousek ode mě. Smutně jsem si povzdechla.

To mi to ale pěkně začíná, že?

Lehce jsem se nalíčila, upravila ty dlouhé vlasy a v zrcadle mě najednou pozorovala ta druhá Bella. Ta, kterou jsem nebyla moc ráda, protože pokaždé přitahovala příliš nechtěné pozornosti. Nejlépe na to nemyslet a všechno dopadne dobře. Nic hrozného se přece stát nemůže, no ne? Elli tam má vyhazovače, z nichž jeden je upír, pak už samo o sobě, že tam bude i moje sestřička, snad něco znamenalo. Defton by snad nic neuváženého nevyvedl…

Jak v mrákotách jsem se natáhla po mém stříbrném kroužku na umyvadle a nasadila si ho. Dlaně jsem položila na okraj umyvadla a ještě chviličku pozorovala můj zkroušený odraz…

Opravdu se mi nikam nechtělo hlavně proto, že si budu muset promluvit s mým bývalým, a já z toho měla čím dál tím větší strach. Žaludek mi plaval jak na vodě a hlava neustále dokola vymýšlela spousty výmluv, jak mu to co nejšetrněji podat. Co když se urazí a něco se stane? Mohl by mě napadnout? Doufala jsem, že ne, ale rozum mi našeptával něco úplně jiného. Proč? Copak by mohl být tak výbušný?

Ne, vždyť víc nekontrolovatelný byl teď můj nový přítel, takže snad to ten bývalý skousne dostatečně dobře…

Oblékla jsem si na sebe jeden z těch nových kompletů v černé barvě, a protože já vlastně chtěla i někoho potrápit, vzala jsem si k tomu i podvazky a punčošky. Sice jsem se necítila zrovna dvakrát dobře, vzhledem k tomu, že moje nové spodní prádlo toho zakrývalo skutečně málo, ale jednou už si na to přeci budu muset zvyknout. Nejhorší asi bylo zjistit, jak se to všechno obléká a zapíná…

Natáhla jsem na sebe riflovou sukni, abych tak neměla možnost dál pozorovat to hříšné cosi dole, sebrala černé tričko a obešla postel, až mě moje nohy donesly k nočnímu stolku, na kterém byla ve váze ta voňavá lilie.

Ach, Edward byl vážně zlatý!

Elli si jí samozřejmě všimla, a když jsem se snažila vymluvit, že od žádného ctitele není, ale že jsem si ji donesla z obchodu já sama, propíchla mě pohledem, který mi měl jasně říct, ať si z ní laskavě nedělám blázny. Bello, jsi fakt zlá! Nadávala jsem si v duchu, když jsem se soukala do trika. Zítra už jí to konečně povím.

Uhladila jsem si oblečení a ohnula se k mojí kytce, abych si ještě přičichla té čisté a dokonalé vůně, a nechala si tak alespoň trochu pročistit hlavu, když se najednou dveře od mého pokoje bez zaklepání otevřely. A než jsem se stačila napřímit a otočit, někdo ostře nasál vzduch.

Na prahu stál jak jinak než Edward a vypadal, že má… křeč? Snad mu nic není. Když teď zmateně nakláněl hlavu na stranu a jeho ruce se jemně vpily do dřevěných futer, zapomněla jsem i na to, že jsem mu za tenhle drzý vpád chtěla vynadat.

No nedokázala jsem to, vypadal naprosto luxusně a k sežrání.

„Co potřebuješ?“ pověděla jsem s předstíraným klidem a ani náhodou netušila, kde jsem ho tak rychle vyhrabala. Bože, tak moc jsem ho znova chtěla! Potřebovala! Vypadl tak kouzelně s tím jeho umělecky rozcuchaným čírem…

„Jen-ti mám vyřídit, že-se za deset minut vyrážíme,“ procedil skrz tu křečovitě zatnutou čelist a já na něj zlobivě zúžila oči. Co zase má?

„Fajn, hned jsem…“ Zbytek věty se ale úplně rozplynul v těch spalujících polibcích, kterými mě Edward v další sekundě tak horlivě zahrnul. V momentě jsem zahodila ten prokletý prstýnek na zem a ruce se mi okamžitě omotaly okolo krku a ty jeho držely náruživě moje pozadí. Naplácnul si mě na svoje tělo a pomalu vysunul až tak nahoru, že se moje nohy automaticky omotaly kolem jeho těla. Prsty se mi jak nedočkavostí, tak nervozitou téměř ukroutily.

Sukně se vysunula natolik, že bylo vidět část mých kalhotek a ty nestoudné podvazky. Edwardův temný pohled sklouzl právě tím směrem, a když se pak vracel, tvář mu zdobil naštvaný úšklebek. Ukazováčkem zajel pod jeden z těch úchytů, které přidržovaly punčošku, a jemně za něj zatahal.

„Za tohle mi ještě zaplatíš, miláčku,“ zapředl mi tiše a s nádechem výhružky do ucha předtím, než mě na něj políbil. Srdce mi bušilo až v hlavě a v momentě jsem chtěla daleko víc, ale on mě jen opatrně položil na zem, zatímco jeho temný a nedočkavý pohled mi skenoval celé tělo. A pak byl najednou pryč.

Musela jsem si urychleně upravit oblečení a moje tváře byly vzteky rudé jak rajčata, když jsem si opožděně uvědomila, že moje čerstvě vzplanutá touha nebude jen tak uhašená. Sebrala jsem prstýnek, znovu si ho nasadila a naštvaně chňapla kabelku, do které jsem tentokrát nezapomněla přidat i můj nový telefon. Obula jsem si ty černé lodičky, alespoň udělám Elli radost. Vyrazila jsem pryč a rozhodla se na ně počkat dole u auta.  A ani ne za pět minut už přicházeli oba dva.

Takže opravdu jde i Edward… No alespoň si na sebe mohl obléct něco míň sexy, zavrčelo vytočeně moje podvědomí. Ta košile, která byla nahoře jemně rozepnutá, byla hodně i na mě. A jen co svůdně mrkl právě mým směrem, zatnula jsem vzteky pěsti jak malá holka.

Tohle bude ještě hodně dlouhá noc!

Bez řečí jsem si kecla na zadní sedadlo a zmučeně se opřela o opěrku. Moje oči se automaticky zavřely a v té tmě pod víčky se mi začaly odvíjet nejrůznější obrazy… Pustila jsem se do úvah, jestli jsem udělala dobře s tím promlouváním si s Deftonem. Možná…, nakonec ta smska nebyla až tak špatný nápad. Přeci jen to byl parchant, ale to jsou asi všichni chlapi. Nebo ne?

Nešťastně jsem si nad tou změtí otázek začala prsty v kruhu třít spánky, aby ten příval přestal. Chtěla jsem si na moment odpočinout, než budu nucena opětovně fungovat, a ta půlhodinová cesta ke klubu mohla být dostatečně dlouhá k účinné relaxaci, ale opak byl pravdou. Uteklo to až neskutečně rychle a já dokonce cestou ponořená do vlastních problémů, nepochytila ani jedno jediné slovo z toho, co si mezi sebou povídali ti dva vepředu.

Další unavené povzdechnutí opustilo moje ústa a hlava se samovolně vytočila na stranu k oknu, když Elli parkovala na svém rezervovaném místě před klubem. Počkala jsem, až vystoupí Elli s Edwardem a jakmile se i to málo žen, co postávalo na ulici nebo u vchodu, otočilo jeho směrem s očima plnýma chtíče, viděla jsem rudě, ale prozatím jsem se držela statečně. Jenomže hned potom, co se hodně otevřeně arogantně usmál, jsem málem skutečně vzteky explodovala.

Ne, Bello! Ovládej se, klidnila mě jedna moje taktická část. Však mu to ještě vrátíš…

Edward

Musel jsem si nechtěně přiznat, že jakmile na mě mazlík začal žárlit, dělalo mi to až neskutečně dobře. Kdo ví proč… Dřív by mi to asi bylo celkem jedno, teď to ale znamenalo, že jí na mně záleží, což bylo naprosto správně. Periferním pohledem jsem si všimnul, jak na mě naštvaně zúžila oči. Koutky mi opětovně vyskočily vzhůru, ovšem jen na krátký okamžik…

Bella otevřela dveře od auta a vystrčila ven pomalu prvně jednu její bledou nožku v té sexy černé botě, ale to bohužel nebylo všechno…, než vyhodila i tu druhou, vytočila prvně tělo, a tudíž tak dovolila ke krátkému nakouknutí pod její sukni. A já v tu chvíli toužil skočit na všechny, kteří se tam drze podívali a začali do oběhu pouštět nebezpečné myšlenky. V první řadě bych to nandal těm lidským potkanům a jako třešničku na dortu bych si nechal šmejda vyhazovače. Byl to sice upír, ale pohled na holčičí kalhotky by si asi neodpustil nikdo. Zvlášť ne, pokud dotyčná vypadala jako můj mazlík.

Náš mazlík, opravil mě ufňukánek a tiše mi promlouval do duše, ať se krotím. No jo, jemu se to řekne…

Možná bude nejlepší, pokud si to později vyřídím s Bellou osobně. Ještě u mě měla vroubek ohledně prstýnku, a teď navíc i zbytečnou provokaci. Jediné, co jsem jí mohl přičíst k dobru, bylo, že mi to udělala naschvál za moje předchozí chování. Ale já si nedovolil tolik…, navíc ona už je pouze moje! Tohle mi přece jen tak dělat nemůže!

Bohužel pro ni, já byl žárlivý daleko víc. Moje upíří nátura byla holt o dost víc majetnická a mazlík už byl teď jen můj, takže pohledem na její spodní prádlo jsem se mohl kochat zas a jenom já! Vztekle jsem se na ni otočil a k mé smůle si všiml, že se na všechny až příliš mile usmívá. To už moje nervy vážně nevydržely a já na ni výhružně zavrčel.

Pohled jí v okamžiku ztvrdl a její čokoládové oči vyhledaly ty moje, momentálně pořádně temné vztekem. A jakoby se pokoušela popichovat prstem krokodýla, zvedla jeden koutek samolibě vzhůru a myšlenkou mi poslala: ‚Jak ty, tak já!‘

Co to jako do prdele mělo znamenat?

To už jsem ale drtil ruce v pěstích, přešel jsem k ní, otočil se zády a zatarasil tak všem okolo pohled na to, co je jen moje. A hned, co Bella přehnaně pomalu vystoupila a zabouchla za sebou dveře, Eliz auto konečně zamknula. Všichni tři jsme se vydali do klubu.

„Čau šéfko,“ pozdravil u vchodu moji sestřenku uctivě ten upíří vyhazovač.

„Ahoj Henry, všechno v pořádku?“

„V naprostém. Zatím se nic vzrušujícího nedělo,“ oznámil jí a otevřel dveře.

Eliz vešla jako první a za ní hned Bella, ale co mě opět neskutečně vytočilo, když si ji ten idiot tak nepokrytě prohlížel. Jeho myšlenky mluvily dost jasně, co by s ní měl nejraději v plánu provést. Nejhorší asi bylo, že si to vážně plánoval. A pak že upíří opovrhují lidmi!

Ve skutečnosti vlastně ano, jen můj mazlík je nějaký jiný. Odlišný… Najednou mi připadla, jako nějaký zatracený magnet na upíry, což se mi ani v nejmenším nelíbilo. Co to s ní je, že všichni zapomínají na to, že je to jen člověk? Vlastně, prozatím o ní žádný muž mého druhu nesmýšlel opovržlivě. Ve skutečnosti by si to s ní všichni nejraději okamžitě rozdali.

Dnes večer určitě někoho naporcuju! Vím to, protože moje nervy nejsou až tak elastický, jak bych chtěl…

Eliz jsem slíbil, že pokud by potřebovala pomoc za barem, tak rád vypomůžu. I když na mě zprvu koukala jak čerstvě vyoraná myš, nakonec stejně souhlasila. Jaksi nedokázala uvěřit, že bych dokázal obsluhovat lidi a upřímně? Ani já si nebyl moc jistý, jestli to dokážu, ale alespoň budu mít mazlíka neustále vedle sebe. Takže pokud by byl frmol, měl jsem se angažovat i já sám.

Bella dala Eliz svoje věci, aby jí je zamkla v kanceláři, a už si to štrádovala za bar. Byli tam s ní ještě dva další lidé. Jeden muž a žena, a podle toho vřelého přijetí, kterým ji oba v okamžiku zahrnuli, to vypadalo, že se už nějaký ten pátek znají. Od té lidské holky by mi to až tak nevadilo, ale ten chlap…

Sednul jsem si k baru a pozoroval mého mazlíka při práci. Musel jsem uznat, že otáčet se opravdu uměla, a dokonce jí to až neskutečně slušelo. Občas jsem se svůdně usmál na nějakou upírku, která prošla okolo, ale většinu času jsem byl koncentrovaný na tu podívanou přede mnou, že jsem úplně zapomněl hlídat myšlenky všech okolo, takže když vedle mě vrzla židle, nijak to moje okukování mazlíčka nepřerušilo. Možná ale mělo, protože jakmile se mi něčí tvrdé rty toužebně nalepily na moji tvář, jeden Bellin rychlý pohled mým směrem jasně prozradil, kde jsem právě skončil… V jedné temné a dost hluboké díře. Jak že se to správně nazývá? Prdel, našeptal mi citlivka uvnitř mě a nebral ohled na to, že já to slovo znám.

Bellina tvář byla tvrdá jak žula a stála za barem jak solný sloup. Někdo na ni mluvil, ale její pohled se od toho mého prozatím neodlepil. Jakmile se mi i něčí paže omotala okolo ramen, upíří rychlostí jsem se od té dotyčné odtrhnul.

„Nancy?“ vypadlo ze mě překvapeně.

„No podívejme se, Edí, ty si mě ještě pamatuješ?“ zabroukala potěšeně. No měla proč, protože já od ní posledně téměř utekl. Nedokázal jsem už být s nikým jiným než s Bellou, která mě momentálně pozorovala tak nenávistně, až mě z toho rozbolelo u mého mrtvého srdce. Už jsem toho měl vážně dost!

„Ještě pořád sis to nerozmyslel?“ zaštěbetala sladce a jemně se nahnula, abych měl lepší výhled na ty dva melouny v jejím výstřihu. Vypadalo to dost lacině.

„Ne, nerozmyslel,“ pověděl jsem naprosto neoblomně a i můj pohled se přestal usmívat. Jí to však bylo asi naprosto jedno, protože ke mně znovu přistoupila a rukou mě pohladila po rameni. Ucuknul jsem tak rychle, jak jen toho byly mé upíří reflexy schopny.

„Ale no tak, nebuď takový,“ vyhubovala mi na oko naštvaně. Mně to ale bylo vážně u… zadku.

„Laskavě na mě nešahej, buď od té dobroty,“ prskl jsem na ni podrážděně a můj pohled vyhledal tu, která jako jediná měla povolení mě ošahávat. Bella si nás ale vůbec nevšímala a s kamennou tváří bez úsměvu dál obsluhovala. Vztekem jsem málem na místě bouchnul.

„Minule ti to tak nevadilo, když jsem se tě dotýkala,“ vydechla dost blízko u mého ucha a po tváři mi sjel její medový dech. Vytočeně jsem ji drapnul za paži a prudce s ní smýknul.

„Nepokoušej mě!“ zasyčel jsem výhružně do toho jejího přesládlého obličeje. Dřív bych se nenechal dvakrát prosit, ale teď? Byl jsem hotový do Belly a chtěl jsem, aby to tak i zůstalo. Ne že kolem mě bude nějaká nána tupě brousit a provokovat tak mého mazlíčka.

Periferním viděním jsem si všimnul, jak do sebe Bella kopnula jednoho panáka. Tak to ne!

Bella

Měla jsem toho vážně plný zuby. Nejen že se obléknul jako nějaký perfektní sexy model, navíc tady přede mnou flirtuje s nějakou upíří štětkou. Z oka mi stekla jedna slza, kterou jsem ale urychleně otřela a hodila do sebe druhou vodku.

„Hej! Pomalu,“ nabádal mě Paul.

„Neměj péči,“ prskla jsem podrážděně. Už mě unavovalo, jak se o mě každej pořád staral. Bello sem, Bello tam…

„Myslel jsem to dobře,“ ohradil se dotčeně.

„Jasně, všichni to tak myslíte!“

„Fajn, fajn, vzdávám to, jen malinko přibrzdi, nebo se za chvilku budeš válet na zemi!“ Zašklebila jsem se na něj, i když mi bylo nanejvýš jasné, že má pravdu. Ale tu zatracenou bolest v hrudníku nešlo nijak jinak otupit než právě alkoholem. Nálada se mi v okamžení o stupeň vylepšila a pohled mi padl na jeden z konců barového pultu.

Z každé strany byl na konci rozšířený a zakulacený jako malé podium a do dřeva přesně uprostřed byly vsazeny dvě dlouhé lesklé tyče. Elli občas zaplatila nějaké tanečnice, které se pak v intervalech producírovaly téměř celou noc.

Najednou se přede mnou objevil zákazník a objednal si whisky s ledem. Mým jemně omámeným smyslům ale ani náhodou neuniklo, že to byl celkem fešák. Do skleničky jsem strčila pár zmrzlých kostek a odešla pro láhev na druhé straně. Než jsem ji ale z police sebrala, provokativně jsem stáhla tričko níž. Výstřih se opravdu prohloubil, a já se spokojeně usmála. Čapla jsem láhev, vrátila se na mé místo a připravila drink. A jak jsem mu ho přes bar posouvala, nepatrně jsem se ještě nahnula, aby tak měl možnost vidět co nejvíc. Proč se nepobavit?

V momentě vedle něj stál vzteklý Edward a hrdelně zavrčel. To už není s tvou svojí blonďatou upírkou? Můj zákazník nadskočil, jako by ho popíchaly včely, hodil na pult bankovku a utekl pryč. Naštvaně jsem se na toho upíra přede mnou zamračila. On se nechá oslintávat od kdekteré, a pak mi bude dělat scénu, kvůli naprosté banalitě?

„Co to tady předvádíš!?!“ štěknul na mě rozzuřeně.

„V klidu, kámo,“ sjel ho naštvaným pohledem Paul, který byl najednou hned vedle mě.

„Do toho ti nic není, nicko, tak vypadni a neotravuj!“ Pouštěl hrůzu Edward. Tentokrát bych už možná byla vyděšená i já, kdyby mi k mému fiktivnímu klidu nedopomohl právě alkohol.

„Uklidni se, Edwarde!“ prskla jsem jeho směrem naštvaně, a pak se otočila na Paula. „To je v pořádku. Já ho znám,“ vypadlo ze mě rezignovaně.

„Fajn, ale kdyby něco, jsem hned kousek od tebe.“

„Ó, jak rytířské,“ vyhrkl posměvačně Edward a pak mu ukazovákem naznačil, kde je jeho místo. „A teď padej!“

„Uklidni se!“ vylezlo ze mě rozlíceně. „Tady rozhodně nic rozebírat nebudeme! Neměl by ses raději věnovat té tvojí upírce?“ dodala jsem s odporem, vzala láhev a vrátila ji zpět na svoje místo. Potřebovala jsem si pročistit hlavu, ale když jsem toho šmejda měla pořád na očích, jednoduše to nešlo. Přesto jsem mu po chvíli musela znovu čelit.

„Mám toho tak akorát!“ vybouchnul Edward. „Jdu si promluvit s Elizabeth,“ pověděl s mírným úsměvem a mně bylo hned jasné, o čem si s ní ten parchant chce popovídat.

„Na to zapomeň!“ vyštěkla jsem ustrašeně, přesto hodně hlasitě. A i přes neustálé bubnování hudby, se po mně Paul překvapeně podíval. A nejen on, ale i všichni poblíž. Edward nahodil ten svůj samolibý úšklebek a vydal se k zadní části, kde měla Elli kancelář. Bože, jen to ne! Rozběhla jsem se za ním, a cestou ještě nakázala Paulovi, aby to vzal na moment za mě.

Doběhla jsem ke vchodu do té dlouhé chodby. Kancelář mojí sestřičky byla ale zavřená. Edward už byl uvnitř? Nebo… Udělala jsem dva kroky, když mě chladná ruka vtáhla do dveří s cedulkou: Pouze personál. Vyjekla jsem jako by se mě někdo pokoušel znásilnit, ale umlčela mě stejně ledová dlaň na mojí puse.

„Ticho!“ rozkázal Edwardův sametový hlas a natlačil mě na zeď. Zablokoval mě tam vlastním tělem, a ani moje kroutící pohyby s ním nijak nehnuly.

„Co to tam za barem zkoušíš!?!“ prskl najednou naštvaně.

„Nic,“ štěkla jsem vytočeně na oplátku já, když jsem se mírně vzpamatovala. „Spíš mi pověz, co to vyvádíš ty! Flirtuješ tady s každou druhou upírkou a já se na to mám koukat?“ Pořádně jsem se na něj zamračila, aby věděl, že si nedělám srandu.

„Žárlíš?“ pověděl arogantně a s tím svým šklebem, za který bych mu nejraději jednu střelila.

„Kdo, já?“ Moje ústa se stočila do nevěřícného úsměvu. Když si může hrát on, tak přece i já, no ne? „Snad si nemyslíš, že…“ Konec věty mi ale Edward utopil v jeho nedočkavých rtech. Líbal tak náruživě a majetnicky, až to hraničilo s mírným násilím. Jako by mi chtěl dokázat, že jsem jen jeho.

Však já to vím, Edwarde. Poslala jsem mu v mysli.

Jen si ještě musíš uvědomit, že i ty jsi teď jenom můj.

„Však já to vím,“ zopakoval po mně, „ale jak si mám hrát na starýho Edwarda, aniž bych se po žádné neotočil a Eliz nepojala podezření?“ Dobíral si mě ten neřád.

„Zkus to!“ vyhrkla jsem rozkazovačně. „Nechci, aby se po tobě ještě někdy plazila jakákoliv upírka. A zvlášť ne ta blonďatá husa!“ šeptala jsem výhružně, a přitom neopouštěla jeho pohled. „Nechci z tebe cítit žádnou cukrárnu… Kdo ví, jak to mezi vámi skutečně bylo!“

„Nijak! Nic mezi námi nebylo,“ zaševelil tichounce, zatímco se ke mně skláněl. Srdce se mi v mžiku nastěhovalo do krku. Uvědomila jsem si, že už po něm znovu nedočkavě hořím.

„Kdo ví…“ protestovala jsem.

„Dobrá,“ vydechl mi do koutku rtů a prolíbával si cestičku přes tvář, až k mému uchu. „Podřídím se ti,“ zavrněl smyslně, až se mi v těle rozechvělo každé nervové vlákýnko, „ale ani ty nebudeš po nikom házet oči, mrkat, nebo se nahýbat, aby mohli okukovat to, co je moje!“ zavrčel sladce, a pokračoval svoji ústní poutí po hraně mé čelisti. Tělo mi zalila příjemná husí kůže.

„Fajn,“ vydechla jsem zmámeně a ztěžka polkla. „Nechci ale, abys ještě někdy - po nějaké - pokukoval, nechal se - objímat, nebo dokonce - oblizovat,“ vylézalo ze mě trhaně, mezitím, co mi Edwardovy rty pustošily veškeré rozumné myšlení. Ruku se stříbrným prstýnkem jsem natáhla co nejdál od něj a chytila se jakéhosi potrubí. Druhá se nedočkavě nastěhovala do jeho skvostných vlasů.

Hlava se mi samovolně zvrátila dozadu, aby měl lepší přístup k mému krku, a jakmile se mě na té horké a tuhé pokožce dotkly jeho chladivé rty, podlomily se mi nohy. Jako by najednou byly z rosolu nebo želatiny, nedokázala jsem stát sama. Naštěstí mě ale pod zadečkem držela jedna silná ruka.

„Líbí se ti to, hm?“ broukal mi tichounce, mezitím co mi hrdlo zasypával drobnými, něžnými polibky. Dech se mi nebezpečně lámal, ale veškeré hlasité projevy jsem mezitím úspěšně udržela uvnitř. Ovšem jen do té doby, než mi špička jeho studeného jazyka přejela po celé délce krku. Od spodu až k bradě, kterou opatrně skousnul tak, aniž by porušil pokožku.

Z úst mi tentokrát utekl jeden opravdu hlasitý sten… A on se pořád dál mazlil s mojí nedočkavou kůží.

„Tohle,“ zašeptal a opět mi něžně olízl a políbil sloup hrdla, „bych ti chtěl právě teď dělat dole,“ vydechl vzrušeně a konečky prstů přejel po látce těch titěrných kalhotek, co jsem měla na sobě. Kdy se vůbec dostal tak blízko?

A vlastně mi to bylo úplně jedno, protože moje nohy najednou našly dostatek síly, aby se od sebe ještě víc odtáhly a jedna se dokonce omotala okolo jeho boku. Chtěla jsem nechat prostor Edwardově ruce a jistě i jeho šikovným prstům…

„Chceš mě, lásko? Teď a tady?“ šeptal škádlivě, ale jeho oči žhnuly stejně chtivě, jako ty moje.

„Ano,“ polkla jsem namáhavě a nedočkavě si představila, jak dokonalé to bude, až bude zase uvnitř mého rozžhaveného těla, když najednou na okamžik ztuhnul.

„Eliz tě hledá,“ vyhrkl nešťastně. „Je tady sice dost rušno, ale i přesto myslím, že tě za chvilku najde. Je to upírka. Takže otázka zní, pořád to tajíme?“ zašeptal tak svádivě uvolněně a dokonce na mě i žertovně mrknul, když jeho prsty drze vklouzly pod látku mých kalhotek. Přejel po mém vlhkém povrchu a tiše zapředl. Já jen znovu nahlas zasténala, ale zároveň i zaúpěla. Tohle je skutečné trýznění.

„Ano, ale hned zítra jí to povím,“ souhlasila jsem povolně, mezitím co mě jeho mučivé škádlení připravovalo na tu sladkou vlnu. A už jen mlhavá představa Edwarda, který se mnou sdílí jednu postel, se mi víc jak zamlouvala.

„Tak se mi to líbí,“ pochválil mě, i když netuším za co, protože v mojí mysli toho bylo najednou příliš a zároveň vlastně téměř nic. Naposledy se žhavě vpil do mých rtů, a ještě mě nestoudně podráždil prsty tak dokonale, že mě v okamžiku naprosto smetl.

Nohy mě neposlouchaly a nebýt jeho podpory, odporoučela bych se mu k nohám. A nejhorší na tom asi bylo to, že mi to bylo úplně fuk, já se totiž momentálně koupala v tom sladkém jezírku uspokojení. Zato Edwardovi džíny sotva odolávaly náporu jeho tvrdé touhy, která se chtěla neúprosně dostat na světlo. A když jsem ho přes ni dlaní pohladila, nedočkavě zavrčel.

„Kolik máme ještě času?“ zeptala jsem se nadějně. Měla jsem jistý plán…

„Musíš jít, bude tu co nevidět,“ pověděl tak nějak zlomeně. „Já to snad brzo vydýchám,“ dodal rozladěně mezitím, co jsem si upravila oblečení a mírně prohrábla i vlasy. Do mysli mi opět docestovaly vystrašené myšlenky.

„Ne že…“

„Neboj se pořád,“ pověděl odhodlaně a dal mi ještě jeden něžný polibek, než mě vystrčil ven. Stihla jsem se sotva párkrát nadechnout, vydechnout a udělat dva kroky vpřed, když se v chodbě objevila Elli.

„Tak tady jsi,“ vyhrkla a oddechla si, když zamířila ke mně. „U baru máš návštěvu-“ zarazila se, nakrčila čelo a zhluboka ke mně přičichla. „Edward?“

„No to víš, zase si na mně vylíval tu svoji bouřlivou náladu,“ pověděla jsem vystrašeně. Nevím, jestli ji přesvědčil ten panický strach natištěný v mojí tváři nebo prostě nedokázala uvěřit, že by se mnou Edward mohl něco mít, ale nakonec mi uvěřila.

„Chudáku,“ politovala mě ještě a odváděla zpátky k baru. Téměř jsem se hanbou propadla, ale utěšovalo mě alespoň to, že zítra už jí všechno povím.

Jakmile se mi do zorného pole dostal Deftonův profil, srdce se mi v okamžiku splašilo jako divoch a chtělo zbaběle utéct z mojí hrudi ven. Pokoušela jsem dýchat a zklidnit tak moje zrychlené srdeční reakce, ale jaksi mi to nešlo. A o to horší bylo ještě cítit to vlhko mezi mýma nohama a vědět, kdo mi ho tam způsobil.

„Bello,“ oslovil mě nedočkavě Def, když jsem došla až téměř k němu. Naštěstí nás ale odděloval ten záchranný barový pult.

„Ahoj,“ řekla jsem nuceně vesele a chabě se usmála. Tak, Bello, do toho! Ještě jsem si stačila všimnout, že se kus od nás posadil na barovou stoličku už klidný Edward. Vlastně… Netvářil se ani trošku mírumilovně, když pohledem skenoval Deftona, který si ho vůbec nevšimnul.

Tak ať už to mám za sebou!

______________________________________________________________________

 Jak dopadne rozmluva Belly a Defa? A co Edward, zůstane pouze neutrálním pozorovatelem? A poví konečně Bella veškerou pravdu Elizabeth? A pokud ano, jak na to naše upírka zareaguje?

______________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 23. kapitola - Neprovokuj mě, Bello!: