Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 22. kapitola - Otravná Elizabeth

19.09.2011 (16:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 8243×

 22. kapitola

Otravná Elizabeth

Bella

„Ne, mělo by?“ zalhala jsem obratně. Začínám v tom mít praxi.

„Nemá v tom třeba prsty Edwin? Nebo nějaký jiný nedávný objev, o kterém nevím, a tím nemám na mysli sexy upíra z včerejšího hororu,“ zaštěbetala zvědavě a přimhouřila na mě svoje medové oči. Já se jen bezděčně natáhla po koblize a s chutí se do ní zakousla. Moje nitro téměř zavrnělo jak spokojené malé kotě. Když mě z mého klidového stavu vytrhlo lehké bouchnutí vchodových dveří.

„Mluvily jste o mě, dámy?“ zacukroval ode dveří Edward a můj kolibřík v hrudníku začal znovu zběsile mávat křídly. Pokoušel se snad uletět? Nenechám ho, zvlášť ne, když se na mě právě teď Elli tak divně kouká. Jako by snad něco tušila… Jen to ne, proč toho zbabělce v mé hrudi nedokážu ovládnout?

„Dobré ráno,“ popřál mi usměvavý Edward a Elizabeth se zachmuřila ještě víc. On si toho ale všiml taky, navíc už dávno musel být v její hlavě. „Jak bylo v práci?“ vyhrkl a podíval se na ni.

„Fajn, pracovně… A kdes byl ty?“ Hlavně neříkej doma! zakřičela jsem téměř hystericky. Edward jen pozvedl obočí.

„Jsi snad moje matka?“ prohodil znechuceně. Jeho stará osobnost vyplula na povrch a já tajně doufala, že můj nový Edward se jen tak neztratí. Ale jeho krátký pohled mým směrem jako by mě ujišťoval, ať nemám strach. Jeho oči plály jak dva medové uhlíky, které by normálně vůbec existovat neměly. Stydlivě jsem sklopila oči k načaté koblize a dala se znovu do jídla.

„Sakra, bydlíš tu, tak se alespoň chovej slušně!“ okřikla ho vytočeně Elli, pak koukla mým směrem. „Chceš kafe, Bell?“ pověděla už o poznání klidněji. Usmála jsem se na ni a odkývala to. Sice jsem dnes po ránu už další vzpruhu nepotřebovala, ale byl to takový zvyk. Pila jsem ho každý den a častokrát mi ho právě Elli připravovala.

Dojedla jsem, otřela si prsty a rty do ubrousku a bezděčně se natáhla po něčem dalším. Pohledem jsem nechtěně zavadila o ten Edwardův… hladový a málem mi z něj zaskočilo. Zase se mi nahrnula krev do tváří a já na sekundu sklopila oči, pak jsem se ale vrátila zpět, protože mi to nedalo.

Tentokrát už to nebyly medové prstýnky kolem černé kuličky, ale byly opět temné jako dnešní dlouhá noc. Bezděky zatnul pěsti a mně naléhavě zašimralo v podbřišku.

Tohle bude opravdu těžké… Edward mě neustále pozoroval tím svým vše spalujícím pohledem, načež ke mně o krok přistoupil, a ten drobný ptáček v mém hrudníku mu málem vyletěl naproti. Tak silně se roztloukl, že se po mně poohlédla i Elizabeth. To už jsem ale zase něco chroustala s očima přišpendlenýma na desku stolu a s myšlenkami tak čistými, že nemohly provokovat ani náhodou.

Do mého zorného pole přiletěl hrnek s horkou kávou. Moje prsty se zapletly do ouška a přitáhla jsem si ho k ústům. Poslala dolů jeden dlouhý lok, třebaže byla pořádně horká, ale nějak mi to v ten moment nevadilo.

„Tak kdes byl? Naposledy jsem tě viděla, když jsi mi zničil sprchu, a pak ses zbaběle vypařil,“ štěkala naštvaně Elli a mě bylo Edwarda vážně líto. Ten si ale jen posměšně odfrkl.

„Koukl jsem se a máš to už opravený, tak nevím, o co ti jako jde!“ vrčel na ni úplně stejně vytočeně. Hlavou mi proletěla vzpomínka na mramorová želízka, hladové rty a… málem mi zaskočilo kafe, když Edward hrdelně zavrčel.

„Laskavě se kroť!“ vyjela na něj totálně vzteklá Elizabeth. „Je tady Bella, tak se snad můžeš chovat trochu civilizovaně, ne?“ Obočí jí vyšplhalo tak vysoko, že to snad ani nebylo možné. Znovu jsem se za ty moje drzé myšlenky zastyděla.

„Já se omlouvám, už půjdu…“ vyhrkala jsem zbaběle a už se raději zvedala ze židle, a tak rychle, aby to nebylo nápadné, jsem utekla k sobě. Srdce mi bušilo až ve spáncích, a jakmile se za mnou zaklaply dveře, odskočila jsem si vyčistit zuby a při té příležitosti i trochu upravit vlasy, přece jen nemusím vypadat, jako by se mi tam prohnalo tornádo, no ne?

Vrátila jsem se do pokoje, plácla sebou odevzdaně na postel a raději pozorovala strop. Ani netuším, jak dlouho jsem tímhle nic neděláním plýtvala čas, ale najednou se mezi futry koupelny mihl pohyb. Stála tam jedna mohutná postava… Edward.

Překvapeně jsem vydechla a zbrkle se posadila.

Co tady zatraceně…

Nestačila jsem ani zformulovat jednu kloudnou myšlenku a už jsem byla v jeho chladném náručí, metr nad zemí a s nohama okolo jeho pasu. Prsty si samy našly cestu do jeho hebkých vlasů a polibky byly tak neskutečně spalující, až jsem měla strach, že si ani jeden z nás nevšimne, jestli nás v pokoji nepozoruje pár překvapených medových očí. Elli by asi ranila mrtvice…

Zády mě opřel o zeď, ani nevím kde, ale jeho nedočkavé rty doputovaly od těch mých až k mému oušku, mezitím co mě jeho neposedné dlaně hladily snad všude.

„Neboj, sprchuje se…“ zašeptal skoro neslyšně a zavrněl jak nějaká ochočená a nadmíru spokojená šelma. A jako by pode mě přihodil další polínka, rozhořela jsem se naplno… Vylezlo ze mě jedno nedočkavé zakňučení a jeho koutky se zkřivily do toho překrásného… vlastně mého úsměvu.

Byl jen pro mě a můj…

„Ach, tak moc jsi mi chyběla,“ zabrblal znovu naprosto tichounce a já ho vší silou zatahala za ty dokonalé vlasy, jak jsem si ho náruživě opět tiskla k mým ústům.

Přesto se však jeho polibky postupně klidnily a stávaly čím dál pomalejší a něžnější, dech se vrátil téměř do normálu. Podařilo se mu to, co mě ani náhodou. Dokázal ukočírovat svůj chtíč, no ten můj neustále plál a zaživa mě spaloval.

Pak mě najednou pustil na zem a po jeho objetí ani přítomnosti nezbyla památka. Okno bylo pořád otevřené a pouštělo mi sem jen další nechtěné horko… Naštvaně jsem si odfrkla zrovna v momentě, kdy se po krátkém zaklepání ve dveřích mého pokoje objevila Elizabeth.

„Ještě nejsi převlíknutá?“ Zavrtěla překvapeně hlavou a našpulila rty. „Tak šup, nemáme na to celý den a ty dneska vypadáš tak nějak mimo,“ dodala už zase s úsměvem.

Mně se ale hlavou honily pouze dvě otázky.

Co má ta potvora za lubem?

A kdy budu moc být zase v tom chladném náručí, mém bezpečném přístavu? Tak moc se mi zavrtal do srdce, že jsem měla strach, že už jej odtud nikdy nedokážu dostat, pokud se něco zvrtne…

„Hned jsem u tebe!“ křikla jsem skrz zavřené dveře a rozběhla se do šatny. Vyčmuchala jsem tílko na ramínka a k tomu riflovou sukni, ze stolu chmatla kabelku a už jsem utíkala do chodby pro boty.

„Tak?“ zvolala jsem do bytu a zanedlouho se zjevila i Elli.

Udiveně mě pozorovala a naprázdno sklapla pusu.

„Bello, nepřestáváš mě dneska udivovat…“ vydolovala s nevěřícným zakroucením hlavou. „Myslela jsem, že ti to bude trvat nejmíň další půl hodinu,“ dodala jen tak pro objasnění, když už jsem se obouvala. Ona okamžitě následovala mého příkladu a už se cpala do lodiček na vysokém podpatku. No jo, upíři musí vždy vypadat dokonale, zato já jsem jako nějaká chudá příbuzná.

Prohrábla jsem si svoji tmavou hřívu rukou a promačkala tváře, abych do nich dostala alespoň nějakou barvu, i když… Myslím, že poslední dobou už byly obarveny dosytnosti…

„A kam že to máme namířeno?“ zeptala jsem se mezi dveřmi.

„Do obchoďáku,“ objasnila mi nadmíru spokojeně. „Přece se ti za tu tvou dnešní pomoc musím nějak odvděčit… ventilovat,“ zaštěbetala a zlobivě na mě mrkla. „A vím přesně, co potřebuješ…“ zaševelila zasněně a přitom rentgenovala celou moji postavu. Kdyby to byl Edward, asi bych zrudla jak rajčátko, ale takhle jsem se cítila dost nepříjemně. Proč? Co má moje sestřička v plánu?

Výzvědně jsem nakrčila obočí a nadhodila nekompromisní výraz. Právě jsem si chystala podupnout nohou, abych ji tak přiměla mi prozradit její tajné plány, když se za Elli objevil Edward a hrubě zavrčel.

„Budete tady snad strašit celý den? A ty…“ prskl nakrkle a ukázal prstem po mojí blonďaté sestře. „Pokus si udržet ty svoje představy na uzdě!“ štěkl naštvaně, ale já v jeho hlase poznala hořký podtón prostého zoufalství, který se pouze snažil bravurně překrýt svoji zlobou.

Co to? Co se tady ksakru děje?

Elli znovu koukla mým směrem a oba zároveň po mě hodily omluvný pohled… Ten Edwardův byl navíc nejen kajícný, ale doutnal… Jak to, že si Elli ani nevšimla těch dokonale viditelných chtivých plamenů, které metaly všude okolo všechnu tu potlačovanou touhu. Jeho oči doslova hořely…

„Počkám venku,“ pípla jsem tiše znovu celá vzrušená a zároveň i rozrušená a už se raději pakovala ze dveří. Seběhla jsem schody a počkala na chodníku před Elliným miláčkem.

Do hlavy mi vtrhla vzpomínka na včerejšek, kdy mě právě v tomhle autíčku Edward tak prozíravě zamknul, aby mě následovně mohl odvést na jedno odloučené místečko… Uvnitř mě jsem se nad těmi vzpomínkami jen blaženě zatetelila.

Slunce mě jemně lechtalo po mojí bledé pokožce a přitom příjemně prohřívalo. Nanejvýš spokojeně jsem nastavila svoji bílou tvář těm vítaným paprskům, které mě doslova třímaly ve svojí teplounké náruči. Úplný opak té překrásně chladné… Edwardovy. Miluju ho?

Jo, a zatraceně moc… Kdo ví, jestli si to ten holomek vůbec zaslouží? Doufám, že ano a že mě jen tak nezklame. Z mých dalších myšlenkových posunů a rozebírání mého vztahu s tím sebestředným upírem, mě vytrhla Elizabeth.

„Připravená?“ zašeptala mi u ucha, až jsem sebou vyplašeně trhla.

„Jo,“ zachraplala jsem překvapeně a konečně nasedla.

Elli se řítila k obchodnímu centru, tomu, ve kterém jsme byly i minule, a já se spokojeně zavrtala do sedačky.

„Snad jste se moc nepohádali,“ zeptala jsem se nezaujatě, i když bych ji nejraději chytla za ramena, a začala s ní hrubě třást, jen abych z ní dostala detailní popis toho, co se tam nahoře dělo poté, co jsem tak spěšně odešla.

„Popravdě? Docela dost… Už mě začíná štvát ta jeho nabubřelost a urážky, které z jeho strany musíš neustále trpět. Řekla jsem mu, že ho vyhodím, jestli to ještě jednou udělá,“ prohodila bolavě Elli, ale když se po mně otočila, pokusila se povzbudivě pousmát. Nesnědla jsem jí to. Vím s naprostou jistotou, že jí to hodně bolí, nakonec je to přece její opravdový bratranec… navíc ani neví, jak se věci skutečně mají. Nešťastně jsem si povzdechla…

Nechci, aby mi Edwarda vyhodila!

„Ale on se ke mně chová daleko slušněji než před pár dny…“ vyhrkla jsem polopravdu, co měla k pravdě hodně daleko, protože Edward se ke mně měl naprosto odlišně. Věnoval mi tolik pozornosti, kolik jsem jen dokázala snést, a nebylo to vůbec nepříjemné. Jeho vyznání mi znovu vesele zatančilo v srdci a já si jej tam šťastně hřála.

„Nechci, abys ho kvůli mně vyhazovala. Navíc - nakonec vypadá to, že to se mnou myslí i dobře,“ vybreptala jsem s očima přišpendlenýma na silnici. „Minule mi dokonce udělal přednášku o tom, že mám nosit ten stříbrný prstýnek, protože je tu spousta mladých upírů, pro které je pořád velice těžké se udržet…“

„Například Edwin?“ dodala tiše a já cítila její planoucí pohled na mojí tváři. Přesto jsem dělala, že jsem si ho nevšimla, protože já se jí pořád ještě nedokázala podívat do očí. Ach, jak moc bych jí chtěla všechno říct, ale ze všeho nejdřív si musím promluvit s Deftonem, a pak teprve s Elizabeth…

Jako bych už slyšela její námitky a obavy. Samozřejmě že bude mít strach, jestli Edward nezná můj skutečný původ a jen to na mě nehraje. A kdo ví, jestli by neměla pravdu?

„Jo,“ souhlasila jsem s očima hltajícíma okolí cesty.

„A kde máš teda ten prstýnek?“ vyhrkla a pozvedla na mě naštvaně obočí.

„Zapomněla jsem si ho v… koupelně?“ Namáhavě jsem polkla při náletu další peprné vzpomínky, která si momentálně nárokovala moji pozornost. Ach, sevřelo se mi vzrušeně nitro…

„No to jsi celá ty!“ řekla docela vytočeně Elli. „Až se vrátíme, pěkně si ho nasadíš, abys jej nezapomněla i dneska do klubu… Mohlo by se ti to vymstít!“ Blýskla po mně vědoucíma očima a já se snažila polknout ten nicotný knedlík, co se mi v krku tak najednou udělal.

„Fajn,“ dodala jsem rychle a dál už jsme jen mlčely. Každá pohroužená do svých vlastních myšlenek a obě jistě spokojené za to, že patří jen nám, a není tu ta třetí osoba, která má klíč k našim niterným a tajným pocitům, vzpomínkám a radostem všeho druhu…

Zavibroval mi mobil. Kdo to asi bude?

Edward

Chodil jsem po jejím pokoji jak panter zavřený ve zlaté kleci. To asi nebylo to pravé přirovnání, přesto to na mě najednou všechno padalo. Její vůně všude okolo mámila moje nové city a už teď mi tak moc chyběla. Dokonce mi v hrudi klíčil zvláštní pocit strachu… A já se nikdy nikoho a ničeho nebál a vlastně to byla pravda, protože jsem neměl obavy o sebe, ale o mého mazlíčka.

Nedokázal jsem se tohohle tajného oslovení, kterým v mysli častuju moji Bellu, zbavit. Přestože už ani zdaleka nezní cynicky nebo opovržlivě, nýbrž zamilovaně. Ano, všechno se teď dokonale točí kolem jednoho jediného pocitu. To hřejivé jiskření, které mnou neustále prostupuje a zesílí, když mám Bell blízko, je úplně… naplňující?

Jsem snad chudák? Jsem slaboch?

Ne! zavrčel na mě ten citlivka. Byl volný a páchal uvnitř nehoráznou citovou paseku. Svíjel se rozkoší a blahem pokaždé, když jsem na Bellu jen pomyslel, a já… se rozplýval společně s ním. Sekundoval nám v tom i můj kompas, který se pokaždé ochotně probudil k životu, ale tím vlastně ztěžoval ten můj.

Stačilo, aby si Eliz představila Bellu v tom provokativním prádélku, které měla v plánu jí koupit, protože si myslela, že má někoho nového, což je vlastně pravda, a myslel jsem, že snad vyletím z téhle pevné upíří kůže. Když se pak ještě rozhodovala, zda tmavě modrou nebo nebezpečně rudou, byl jsem chtivostí a vztekem bez sebe. Tohle mi přece nemůže dělat!

Nemohl jsem projevit moje první přání a před mojí drahou sestřenkou se na Bellu nenasytně vrhnout, a tak jsem raději zazuřil… Což zase pohnulo žlučí jí. Ach jo, budu se muset naučit novému ovládání, protože takhle běsnivě jsem se snad nechoval ani předtím, když se mnou cloumala krvavá horečka.

Začichal jsem a podle toho nalezl polo-uvadlou lilii a další věci ode mě. Bella je ve spěchu narvala do nočního stolku, ale aby si pak květinu strčila do vázy, už jaksi zapomněla. Udělal jsem to za ni.

Donesl jsem malou křišťálovou vázu s vodou a vsunul do ní stonek. Ostatní věci jsem nechal tak, jak byly v jejím stole, a rozhodl se opustit tenhle trýznitelský pokoj. Ano, pokud tu nebyl můj mazlík, nechtěl jsem tu být ani já… Všechno mi ji tu připomínalo a navíc mi myslí proudil její obrázek v tom sexy kompletu, který si na ní Eliz představovala.

Z pusy mi vylezlo jedno zaklení a urychleně jsem se přesunul do mého pokoje. Snad ještě na nějakou dobu můj zůstane… Pokud se nezačnu ovládat, Elizabeth mě odsud vyhodí a nechci ani domýšlet, co by se pak stalo. Těžko bych pak plnil Bellino přání o utajení našeho neobyčejného vztahu. Prostě bych si ji odvedl ke Cullenovým.

Musel jsem se zchladit hodně studenou sprchou, i když myslím, že mi to stejně nijak významně nepomůže, ale alespoň ze sebe smyju všechnu tu lesní špínu a zvířecí pach, který mi stejně pokaždé ulpí na oblečení.

Lidským tempem jsem se vysvléknul a zalezl do její koupelny, odkud na mě okamžitě dýchly nedávné vzpomínky, a nebezpečně mi zatrnulo ve slabinách. Navztekaně jsem popošel ke sprše a všimnul si něčeho nebezpečně blyštivého na umyvadle.

Ten prokletý stříbrný kroužek!

Ta malá potvora si to snad nikdy nedá za rámeček. Budu jí muset přesvědčit o tom, aby si ho už nikdy nezapomněla… Ušklíbl jsem se nad pouhou představou, přesto se moje tělo cítilo totálně napnutě, jako by se strach znásobil. Je s ní Eliz! opakoval jsem tomu třasořitkovi, který pofňukával nad tím, že je jeho, vlastně moje Bella, nechráněná! Znovu jsem si zopakoval, že sama rozhodně není, a navíc ho ani dřív nenosila a nic se jí nestalo, tak proč by mělo zrovna teď?

Doběhl jsem k sobě do pokoje, nahmatal nový mobil a poslal jí textovku na ten její starý…

Na umyvadle sis něco zapomněla! Tohle si spolu ještě vyřídíme…

Tvář mi zkřivil potěšený samolibý úšklebek, když jsem to posílal. Odpovědi se mi však nedostalo. To se dalo čekat, protože moje maličká se mě teď bude bát... Ale nemusí, poslal mi spokojeně kňourálek a já s ním souhlasil. Jo, ona nemusí… Už nikdy.

Znovu se mi pohled rozmlžil, aby se mi před ním mohla objevit Bella v tom rajcovním prádélku, jak se přede mnou svíjí na jemném karamelovém prostěradle… I její pokožka byla daleko bledší, jak to na čem ležela. Kdo ví, proč je její barva tak mrtvolně bílá… Vlastně vypadá skoro jako upír a pak ty sny, které měla o Ezechielovi. Teď jsem si konečně vzpomněl! Carlisle by se hodně divil, kdyby se dozvěděl, že se tady mému zlatíčku zdá o jeho bratrovi.

Ovšem dál jsem se v tom nepitval, protože moje roztoužená vidinová Bella se neustále svíjela, a dokonce se i sama laskala a obšťastňovala, což byl ale můj úkol! Neštěstím jsem div nezavyl a raději se přesunul do sprchy. Pustil na sebe ledovou spršku vody, která v žádném případě nemohla zlomit moji bezbřehou touhu. Ne, ta se mi mocně tyčila právě mezi kyčlemi, a tak jsem po ní navztekaně chňapl.

Nikdy jsem se sám neukájel, ani tehdy, kdy se Emm a Jaz vsadili, že nevydržím bez sexu… Tehdy mě to vážně vyděsilo, aniž bych to na sobě dal jakkoliv znát a na sázku přistoupil. Musel jsem se hodně ovládat a nepomoct si ani ručně…

Stojí mi to vůbec za to? Jo, zatraceně! Bella za to rozhodně stojí… a tohle mi teda vynahradí! Z úst se mi vydralo spokojené vrčení, když jsem si s pomocí mazlíčkových obrazů začal pomáhat s tím nesnesitelným přepnutím…

Bella

Elli mě nahnala do kabinky v jednom luxusním obchodě se spodním prádlem. Bože, to si ze mě snad dělá srandu? Vždyť se mi nic podobné nikdy hodit nebude… Vlastně - možná že jo.

„Bello,“ křikla na mě skrz dvířka kabinky. „Tady máš další!“

Pootevřela jsem a obezřetně se rozhlédla, jestli tady není nějaký drzý šmírák a ukázala se v jednom rudém kompletu Elizabet. Nahnula hlavu na bok a pak se spokojeně uchechtla…

„Tohle by se tomu tvému televiznímu objevu mohlo líbit, co říkáš?“ Uznale mě sjížděla souhlasným pohledem a já cítila, jak se mi krev hrne všude po těle… ale hlavně do obličeje.

„Elli,“ prskla jsem pobouřeně. „Byl to jen film!“

„Jo, jasně… jen film,“ dodala zastřeně, a pak mi potutelně podala další dva. „Tohle berem!“

Připadala jsem si jak zkušební panák a zkoušela si jednu věc za druhou, až se z toho nakonec vysumírovala pěkná kupka spodního prádla. S tímhle vším novým bych teď klidně mohla vyhodit to staré, nebo založit nový obchůdek. Bylo toho tak moc, že se mi samovolně nevěřícností protočily panenky. Tohle snad nemyslí vážně! A ty přemrštěné ceny… Fajn, možná to trochu přeháním, ale přece jen toho bere skutečně hodně.

Rychle jsem se oblíkla a Elli drapla zbytek, který mi zůstal v kabině. Přihodila ho na tu hromadu a až příliš spokojeně na mě mrkla. Kdo ví, jak by se asi tvářila, kdybych jí řekla, kdo mě v těch krajkových, saténových a kdo ví jakých dalších ‚nic‘ uvidí…

Jak by se asi zatvářila nad slintajícím Edwardem. Tedy pokud ho to vzruší?

Ještě pořád jsem byla na vážkách a nedokázala pochopit, jak tak rychle dokázal změnit svoji přirozenost. Tedy to, že pohrdal lidmi, a tudíž vlastně i mnou. Přesto jsem mu věřila každičké slovíčko, lichotku, která mu z těch hříšných úst vylezla.

Nohy mě nechtěně dostrkaly až k pokladně, kde už Elli spokojeně platila.

„Ty sis nic nekoupila?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ale ano, jen dva kousky,“ zašvitořila a pobaveně se na mě uculila.

Prodavačka si jen tiše znechuceně odfrkla a jak já, tak Elli dělala, že to neslyšela. Kdo ví, co si o nás dvou myslela? No, byla jsem docela ráda, že nečtu její myšlenky. Edward by se možná přeci jen pobavil… Uf, zase on? Musí moje podvědomí pokaždé skončit u toho jednoho a samého upíra?

Už to tak vypadá…

Elli mě chmatla stejně nadšeně jako tašky z pultu. Opovržlivě poděkovala té fuchtli u pokladny a už mě tlačila do dalšího obchodu. Tohle bude jistě na dlouho, napadlo mě zničeně. Nakonec tomu tak ale nebylo, protože mi moje sestřička pořídila nové černé bavlněné triko a lodičky stejné barvy. Kdo ví, proč to budu potřebovat?

„Hej, a na co vlastně tohle?“ prskla jsem malinko popuzeně a ukázala na nové boty.

„No na dnes do klubu. Opravoval se pult... je o trochu vyšší a ty by ses za ním doslova ztratila. Musela jsem ho malinko vyzvednout, aby se přes něj tak snadno nedostávali opilci…“ Pousmála se, ale mně se smát rozhodně nechtělo. „Neboj, zlato, nic se ti nestane. Vezmeš si na sebe tuhle riflovou sukni, co máš na sobě, a triko s lodičkami, co jsem ti teď koupila, a… budeš vážně kočka.“ Spokojeně mlaskla, za to já její rozpoložení rozhodně nesdílela.

V hlavě se mi neustále blikalo varování, že si dnes večer budu muset promluvit s Deftonem, a to mi nebezpečně kroutilo žaludek.

„Ale já už doma černý lodičky mám, navíc… to mám celou směnu odchodit na podpatcích? Za koho mě máš? Za neutahatelnýho upíra? Tak to ses malinko přepočítala,“ osvětlila jsem jí vcelku naštvaně, až si Elli za volantem unaveně povzdechla.

„Je to prostě jen dárek, Bell,“ dodala tiše a už se věnovala pouze cestě. Na jednu stranu mě štvalo, že za mě tolik utratila, ale bylo tu i značné potěšení, že už nebudu jen v bavlněných gaťkách a… mít sexy prádlo se vlastně vždycky hodí. No ne?

Třeba to nakonec Edward opravdu ocení…

Co asi dělá?

Edward

Jakmile se mi malinko uklidnily moje neukázněné upíří hormony, teda spíš jsem si od nich musel pomoct sám, vylezl jsem ze sprchy a utřel se téměř do sucha. Musel jsem toho dnes ještě hodně zařídit a neměl jsem času nazbyt…

V pokoji jsem se bleskově oblékl a rozhodl se trochu poopravit ty rozbité dveře od Belliny koupelny. Dokud na to ještě Eliz nepřišla...

Zavírání bych i možná opravil, jestli tu teda má moje sestřenka nějaké to nářadí, ale ty prokopnuté prohlubně v tom tmavém dřevě bohužel nijak nespravím. A tak jsem raději prozíravě zavolal opraváře a než dorazil, odskočil jsem na nákup nových do nedalekého obchodu s nábytkem. Doufal jsem, že to stihnu dřív, než se ty dvě vrátí z nákupu, protože já rozhodně neměl zapotřebí, aby moje nejdražší Eliz viděla i tuhle spoušť. Kdoví, co by si asi myslela? Že jsem chtěl její, vlastně teď už moji Bellu zakousnout?

Upíří silou a rychlostí bych ten kousek dřeva domů dopravil rozhodně rychleji, což by asi bylo snazší, ale taky absolutně pod mou úroveň, a tak jsem si raději zaplatil okamžitý odvoz. A jakmile zastavili před domem, poručil jsem jim, aby je vynesli do druhého patra. Proč bych to měl vlastně dělat sám, když oni jsou za to placeni? Ten starší se na mě znechuceně podíval a jeho myšlenky se okamžitě začaly točit kolem toho, že bych si to jako upír mohl vynést sám a daleko rychleji, přesto to nahlas nepověděl. A dělal jedině dobře, protože jsem nebyl zrovna přátelsky naladěný. A jistě ještě dlouho nebudu… Měl jsem totiž takový neblahý dojem, že mě teď už dokáže zkrotit jedině můj mazlík.

Hmyz jeden mizerný, ani pracovat se tomu nechce! nadával jsem jim pouze v duchu. Ale no tak, vždyť už je téměř v důchodovém věku, okřikl mě ten citlivka uvnitř, ale nevěnoval jsem mu absolutně žádnou pozornost. Tohle musím stihnout tak do půl hodiny, víc času na to vymezit nesmím… Už teď byla Bella s Eliz pryč hodinu a půl, co kdyby nákupy nakonec netrvaly tak dlouho?

Arogantně jsem oslovil mladíka, kterého zřejmě poslali jako opraváře. Doprovodil jej do bytu a doufal, že si s tím poradí. Nic jiného jsem vlastně ani nečekal. Nemohl jsem si dovolit, aby mě Elizabeth vyhodila… Nebo vlastně mohl, ale pak by se mnou musela jít i Bella, a tudíž i moje sestřenka. No, snad by mě Bella jen tak nenechala…

„Máte na to půl hodiny,“ prohodil jsem nebezpečně a tomu blbečkovi se vyděšeně rozbušilo srdce.

„J-jak? Jenom půl hodiny?“ vykoktal s třeštícíma očima. Zřejmě jsem nechtěně pouštěl hrůzu a ani si to nějak neuvědomil, jenomže jak se mám pokusit uklidnit, když si tu tak živě představuju, jak mě můj mazlík nechává plavat? Přesto jsem se ale snažil dostat pod kontrolu a nevybývat si moje neukojené přepětí a navztekanost na ty absurdní myšlenky na obyčejném dobytku… Vlastně člověku.

Správně! pochválil mě třasořitka Edward uvnitř a já měl chuť zoufalstvím téměř zavrčet. Vlastně spíš zavýt.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 22. kapitola - Otravná Elizabeth: