Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 12. kapitola - Obchodní jednání díl druhý

04.04.2011 (17:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7240×

Moc děkuji všem, kteří jste hlasovali pro tuhle povídku v "Nej povídce měsíce března"!!! Bylo to opravdu nádherné překvapení! Stašně moc děkuji!!!! Moc si vážím veškeré vaší podpory!!! Děkujíííííííííí

 12. kapitola

Obchodní jednání - díl druhý

Edward

Celá tahle strašná večeře se pro mě najednou stávala peklem, a čím déle jsem se snažil tyhle negativní pocity vůči všemu okolo v sobě udusit, tím víc mě znovu a znovu zaplavovaly. Sám jsem si nechtěl ani v duchu připustit možnost, že bych snad k mazlíčkovi cítil víc, než jen lehké pohrdání, i když… teď už to spíš začínalo být více méně neutrální, řekl bych skoro až přátelství.

Byla to jediná lidská bytost, u které jsem si dovedl představit strávit v její společnosti čas, aniž by mě to popuzovalo… tak jako dřív. A opravdu jsem neměl nejmenší ponětí, co se to se mnou začíná dít. Byl jsem jako novorozenec, který se teprve pokouší učit nové věci, jenomže já už měl všechno znát a vědět, třebaže to vypadalo, že tu přece jen je ještě cosi, co jsem nikdy neměl možnost prozkoumat. Jedna moje utajená část, která mi mysl a tělo zaplavovala podivnými myšlenkami a tužbami.

Že uvnitř mě není všechno tak, jak by mělo, jsem odtušil z toho, že jakmile moje podvědomí zaregistrovalo chybějící stříbrný prstýnek, který Bella normálně neustále nosila, naprosto nepředvídatelně jsem se o ni začal bát, i když mi to mělo být naprosto jedno. Chtě nechtě moje hlava musela uznat, že tohle už rozhodně normální není. Připisoval jsem to mému dlouhodobému půstu a následnému přepětí, protože jinak se to ani vysvětlit nedalo.

Pokoušel jsem se spolknout tu syntetickou břečku, ale šlo to jen stěží… byl to vážně hnus. Mohl jsem se rovnou pustit do některého z těch lidských blafů a vyšlo by to zřejmě nastejno. No dobře… tohle mě alespoň zasytí, nebo… by mělo, ačkoli zvířecí krev jednoznačně vedla. Příště si ji objednám, i když je o dost dražší.

Trish se pořád nevzdávala naděje a i přes moji dost viditelně sklesnou náladu a podráždění, se nepřestávala snažit a neustále se mnou flirtovala. A já? Edward dobyvatel, který by takovouhle rozkošnou upírkou rozhodně nikdy ve své dlouhodobé existenci nepohrdl, to tentokrát udělal. Vlastně jsem to nechtěl nechat plavat, jenomže se to nedalo. Na nějaké oplácení flirtu jsem byl až příliš mimo. Navíc zaneprázdněn úplně jiným způsobem. Takže mě to začínalo vážně otravovat, protože její myšlenky naprosto přehlušovaly jakékoliv jiné a já zrovna potřeboval slyšet právě ty okolo.

Z Belliny, a ani Deftonovy hlavy jsem se nic bližšího nedozvěděl, a proto moje zuřivé nitro doslova plálo jak roztavený kov. Ani jeden z nich po celou tu dobu na nic užitečného nepomyslel. Snad jen to, že ten upíří ochranářskej idiot naprosto nepokrytě žárlil na Edwina. Žárlil? Tak to je to, co mě uvnitř tak užírá? Žárlivost? Na Bellu a Deftona? Ale proč? Vždyť lidi nesnáším…

Ovšem největší šok jsem se dozvěděl z myšlenek toho šmejda v momentě, kdy mu zazvonil telefon. Vstal a odešel co nejdál, tak daleko, aby ho ani ti našeho druhu nemohli zaslechnout. Dokonce až tak daleko, že jsem neměl možnost slyšet jeho myšlenky.

Defton

„Co chceš Beatris?“ vztekle jsem zavrčel do telefonu. Byla zřejmě padlá na hlavu, protože když jsem od ní odcházel, dost jasně jsem jí říkal, kam a hlavně pro koho jdu a jak se věci mezi námi mají.

„Ale broučku, ty jsi ještě pořád s tou tvojí křehkou holčičkou?“ zacvrlikala opovržlivě.

„Takhle o Belle laskavě nemluv,“ můj hlas byl studený a vzteklý. Nesnášel jsem, když Bea takhle mluvila o mojí přítelkyni. Vlastně jsme to dohromady ještě oficiálně nedali, ale… všeho do času. „A co vlastně chceš. Proč voláš? Vždyť jsme se viděli ani ne před hodinou,“ prsknul jsem.

„To sice ano, ale nevypadá to, že by tě to nějak uspokojilo. Jsi takový navztekaný, drahoušku,“ cukrovala si dál.

„Na něco jsem se tě ptal!“ vylezlo ze mě jen hrdelní zavrčení.

„Tak fajn, potřebovala bych od tebe s něčím pomoct,“ přiznala podrážděně.

„A to zatraceně… teď?“

„No jistěže hned,“ brblala. „Mám tady takovej menší problémek,“ mlžila. Netušil jsem, co tak strašného se mohlo stát, aby to vyžadovalo moji okamžitou prezenci.

„Momentálně opravdu nemůžu,“ chtěl jsem konečně tenhle dost otravný rozhovor ukončit, ale Bea byla zřejmě úplně opačného názoru.

„Přijedeš hned!“ nakázala. „Laskavě zvedni ten tvůj sexy zadek a ať už jsi tady, pokud nechceš, aby se ta tvoje lidština něco dozvěděla,“ neopomněla mi vyhrožovat.

„Nic jí neřekneš nebo…“

„Co! To by ses divil,“ posměšně se pousmála, „asi by ji zajímalo, že se mnou už přes dva roky udržuješ takový zvláštní druh vztahu,“ vytočeně si odfrkla a pokračovala. „A má vůbec ponětí o tom, že jsme spolu spali i v době, kdy jsi byl s ní?“

To už jsem neudržel temné zavrčení. Ve spáncích mi tepalo a momentálně jsem viděl naprosto rudě. A tahle obyčejná upíří mrcha měla jediné štěstí, že se nenacházela někde poblíž, protože jinak by už byla skutečně mrtvá. Copak jsem za to mohl? Ne. Miluji Bellu, to ano, jenomže ona je tak zatraceně křehká a… některé věci s ní prostě dělat nemůžu.

Beatrice to všechno věděla, a proto se mi pokaždé tak ochotně nabízela. S Bellou jsem si vždy musel dávat šílený pozor a nejen proto, že byla křehký člověk, ale také kvůli té její hloupé ochraně. Stříbrný kroužek, který téměř nesundávala. Ale nemohl jsem jí to mít za zlé, být totiž člověk v téhle době, taky se ověsím od hlavy až k patě stříbrem. Jenomže to nenahrávalo mě jako upírovi, ovšem to bych zase nebyl já, kdybych už neměl vymyšlený plán. Až spolu s Bell budeme chodit už nějaký ten čas, nabídnu jí proměnu. Nemělo by to být složité, prostě zažádám na vyšších místech, a kdo by věrnému a oddanému ochranářskému upírovi na jeho prosbu nekývl? Nikdo. Všichni budou pro, pokud to bude chtít i Bella… A ona jistě bude.

„Za chvíli jsem tam,“ oznámil jsem suše a zaklapl telefon, aniž bych ještě Beu pustil ke slovu.

Edward

Když se ten podvraťák znovu objevil, měl hlavu plnou jakési hezké upírky. Dělalo mu starosti, co se mohlo stát tak vážného, že si kvůli tomu vynutila jeho. Hm… Jeho myšlenky byly opravdu zajímavé, zvlášť pak, když se loučil s mým mazlíkem a nechtěně pomyslel na něco, co neměl. Takže náš hřebec to má rád tvrdě… No, ne že bych se mu divil, tak to má ráda většina našeho druhu a já nebyl výjimka, takže bylo pochopitelné, že si odskakoval k náhradnici, která mu mohla poskytnout odolnější tělo. Teda bylo by to pochopitelné, kdybych v sobě nedusil všechny ty hloupé pocity, které mě nutily litovat Bellu a okamžitě si ji strčit pod ochranné křídlo a rvát se s Deftonem do roztrhání těla…

Jasně, neměl jsem všech pět pohromadě. Teď už jsem společně s mazlíkem litoval i sám sebe. Když mě probralo Deftonovo zavrčení mým směrem. Vyhrožoval mi? Jo. Nechtěl, abych Belle cokoliv řekl, jinak že si mě podá. No… o tom jsem skutečně nepochyboval. A když konečně vypadl, bylo vidět, jak mazlík viditelně posmutněl, i když jen do chvíle, než to rozproudila Eliz, která si v okamžiku, kdy ten tupec odešel, přesedla k Belle.

Pak už nálada jen rostla. To jsem však nemohl říct i o té mé. Já byl nakrklej pořád stejně, třebaže část mojí nevrlé a vzteklé nálady odešla společně s tím tupým ochráncem. Sledoval jsem jen Bellu a Trish úplně zasklíval a její myšlenky byly z mého odmítavého chování skutečně… zmatené. Myslela si, že do toho s ní půjdu a za normálních okolností bych šel… tohle ale nebyl ten správný čas, ani místo a vlastně ani osoba. Nakonec jsem se na ni přestal i usmívat, aby náhodou nepojala falešné přesvědčení, že mám třeba jen minimální zájem. Nemám. Neměl jsem. A nebudu mít…

Bella se vesele bavila s Edwinem, jeho rodiči a Eliz, a já mohl rupnout novým (nebo spíš tím vráceným) vztekem, když si ti dva měnili telefonní čísla. Na co? To se hodlají navštěvovat nebo si volat? Myslí mi probleskla vzpínající se Bella a na ní Edwin. On ji uspokojoval stejným způsobem jako já! Moje zuřivá nálada se v okamžiku zdvojnásobila…

Ale pořád tady bylo ještě něco, co jsem se nutně potřeboval dozvědět. A jediný, kdo mi na to mohl odpovědět, se právě zvedal a opouštěl stůl kvůli toaletě. Moje chvíle, radovala se zlověstně moje zlá půlka. O minutu později už jsem mazlíčka netrpělivě očekával… v nějaké místnosti. A jakmile se ozval dupot jejích podpatků o podlahu, připravil jsem se k lovu.

Vztekle jsem čapl Bellin loket a vtáhl si ji k sobě do jakési zásobovací místnosti. Byla tam naprostá tma, ale moje oči viděly úplně všechno, včetně jejího naprosto vyděšeného pohledu, kterým se snažila zaostřit na osobu, která ji tak pevně držela v zajetí svým vlastním tělem. Byl jsem to já, ale co mě dohnalo k tomu, abych se na ni natiskl až takhle těsně, tak to vám vážně nepovím… no, možná jsem tak trochu chtěl znovu cítit její měkké a teplé tělo na tom mém. Ale prioritou číslo jedna bylo se konečně dozvědět určité věci, které mi jaksi za celý oběd neukázala v hlavě jak ona, tak Defton.

Byl jsem hrozný paranoik, ale moje duševní rozpoložení si žádalo dozvědět se pravdu. Všechny ty nové a divné city mě zevnitř požíraly jak kyselina a už jen při vzpomínce, jak ten ochranářský kretén políbil moji Bellu, jsem si připadal znovu před výbuchem.

A třebaže jsem byl naprosto vzteky bez sebe, nemohl jsem si nevšimnout těch dokonalých šatů, které tak kouzelně zdobily ještě nádhernější postavu. Bella byla skutečně zvláštní, ale momentálně se zcela oprávněně třásla strachem a já se jí ani nedivil. Mé studené dlaně držely její úzké paže v zajetí a svým tvrdý a chladný tělem, jsem se na ni s takovým potěšením tiskl, přesto ani tahle chvilková radost nemohla utěšit moje zuřivé nitro. Zhluboka jsem se nadechl a čerstvý horský vzduch mi pronikl hluboko do plic a konejšivě mě zevnitř pohladil. Měl jsem pocit, jako bych se rozpouštěl blahem… ovšem jen na moment, než jsem si vzpomněl, na co jsem se chtěl zeptat.

„Spalas s ním?“ zavrčel jsem vztekle do jejího vyděšeného obličeje.

„Edwarde?“ ozval se její vyplašený, přesto ale také částečně překvapený hlas.

„Jo, jsem to já, takže… Spalas s Deftonem?“ vyhrkl jsem chladně. Moje impulzivní a výbušná povaha prostě pronikla na povrch i přesto, že se ji ta mírná půlka, která ale nebyla tolik průbojná, pokoušela klidnit. Nějak to nezabíralo. Pěnil jsem jak vařící voda, a jak všechny ty bubliny tancovaly, stejně tak to bylo i uvnitř mě. Má hlava byla pořád plná představ propletených těl Bell a toho ochranářského pitomce. Za to hlavička tohohle vystrašeného a třesoucího se mazlíčka šrotovala o sto šest úplně opačným směrem. Přemýšlela, proč se takhle chovám, ale vážně? Sám to nevím. Taky jí zajímalo, co to je za debilní otázku, ale odpověď na ni mi pořád ještě nedala…

„Odpověz,“ procedil jsem naštvaně skrz zuby. Bella zalapala po dechu, ale hned na to přimhouřila oči, zamračila se a přiblížila svoji dokonalou tvářičku skoro až k té mé.

„Co je ti do toho!“ odpověděla úplně stejným způsobem, jakým jsem se ptal před chvílí já. A tímhle hloupým a drzým chováním mě jen popostrčila na okraj propasti vzteku… stačilo ještě malinko zatlačit a tenhle vcelku kultivovaný Edward se rychle změní na něco mnohem horšího. Tohle si ke mně nebude dovolovat nikdo, a už vůbec ne… člověk. Jsem snad nějaký podřadný druh? Ne, takže příště už by to taky nemusela rozdýchat. Přiblížil jsem se k ní ještě o chlup, a teď už se naše nosy opravdu téměř dotýkaly a… vytočeně jsem zavrčel. A ona? Místo aby se bála, začala sebou nekontrolovatelně škubat a snažila se dostat z mého pevného sevření.

„Pusť mě,“ zavrčela vztekle. Kdybych se tak moc netoužil dozvědět pravdu, docela by se mi tahle hra líbila. Bella, která na mě po lidsku vrčí, uvězněná mezi mnou a cihlovou zdí. Vážně vzrušující… jo, možná by bylo, ale to by nejprve musela odpovědět…

„Víš, že nemáš žádnou stříbrnou ochranu?“ zavrkal jsem a přemístil mou hlavu k jejímu krku, kde teď její pulz přímo bušil a vybízel, abych alespoň doušek ochutnal. To ale nešlo, s Bellou jsem měl pozdější plány úplně jiného rázu, takže žádné ochutnávky… zabíjení ani přeměna se nekoná.

„Spalas s ním?“ ptal jsem se neustále na to samé a pořád stejným způsobem. Neměla ponětí, proč se chovám zrovna takhle, ale upřímně, to ani já sám, tedy až na pocit vzteku, který uvnitř mě neustále montoval drobné tornádo. Povzdechla si a nechala mě nahlédnout do svých myšlenek…

Mazlíčkova mysl se rozběhla okolo událostí, které se staly u ní v pokoji, když tam, jak jsem se správně domníval, vlezl ten idiot. První vlna vzteku se mnou otřásla v momentě, kdy o mě Bella mluvila dost nevybíravým způsobem jen proto, aby tak tomu jejímu svalovci osvětlila moji vůni u ní v pokoji. Fajn, to ještě můžu skousnout, co ale ne… Že jí ten zmetek sprostě políbil, třebaže se to mazlíčkovi nijak nelíbilo. Bublal jsem jako otevřený kráter. Uklidni se, Edwarde, okamžitě! Křičel jsem sám na sebe. Tohle bylo vážně ujeté, jenomže stačilo zavzpomínat na to, co se stalo v tom jejím pokojíku a tužba mým tělem otřásla tak nezměrně jako úplně neočekávaně. Ani ne před minutkou se moje tělo plnilo hněvem a teď? Prolétla mnou žádostivost… Co však bylo ještě horší, že jsem chtěl tohohle mého mazlíčka. Neovladatelně. Neodvolatelně. Teď!

Bella

Edward? To on mě tady drží? Ale proč by se mě zatraceně ptal na to, jestli jsem s Dým spala nebo ne? Po delším dohadování jsem jej teda nechala kouknout do mojí hlavy a ukázala mu všechno, co se událo u mě v pokoji. Prozatím se mi dařilo nemyslet na ty věci, které jsem nechtěla, aby se Edward dozvěděl. To jak moc se mi to s ním líbilo, a další tyhle stupidní představy… Bylo mi však jasné, že pokud mě urychleně nenechá odejít z jeho blízkosti, tak to dostane se vším všudy… no, alespoň ho to třeba vyděsí?

Neviděla jsem do jeho obličeje. Byla tu šílená tma, a taky byl pořád skloněný u mého krku. Abych pravdu řekla, byla jsem naprosto vyděšená, vůbec mi nedošlo, že jsem si nechala prstýnek doma.

„Takže jsi s ním nespala,“ konstatoval. Vážně to znělo tak úlevně? No, alespoň jsem zavrtěla záporně hlavou, a ta jeho se taky napřímila. Byl najednou zase tak blízko mého obličeje a já cítila, jak se zhluboka nadechuje a vydechuje přímo do mé tváře, třebaže jsem neměla nejmenší ponětí, proč to dělá… Kvůli mojí krvi?

Byla jsem jak na trní, protože měl pravdu… neměla jsem prstýnek a můj krk byl vydán na milost tomuhle zvláštně se chovajícímu tvorovi. Znovu jsem se pokusila vyprostit z  jeho pevného vězení. Vrtěla jsem se opravdu vehementně, ale nevypadlo to, že by mě to snad šouplo alespoň kousíček k mému vysněnému cíli. Ne, byla jsem neustále pevně chycena v jeho kamenném sevření.

„To je dobře,“ zašeptal mi do ucha, přičemž bříšky jeho prstů mi sjely po pokožce šíje. Zatraceně, co to dělá?

„Pusť mě,“ zakňučela jsem poraženě. Zato on momentálně vypadal hodně potěšeně a… na koni? Úplně jsem cítila ten jeho výsměšný úsměv, kterým mě častoval pokaždé, když jsem si myslela, že by mě snad mohl poslechnout. A jak blízkost, tak to jeho zatraceně chladné vězení neuvolnil. Byla jsem čím dál nervóznější a vystrašenější. Veškerá moje ochrana už vzala za své. Moje krev byla naprosto čistá a určitě i výtečná pro někoho, kdo neustále pil jen syntetickou, nebo zvířecí. Ale to by snad neudělal… nebo ano?

„Edwarde, prosím,“ poprosila jsem a moje oči se nějak podezřele zaleskly.

Edward

 „Ne,“ vylezlo ze mě docela potěšeně, protože její pokusy vyprostit se nějak nezabíraly. Když najednou z ničeho nic jsem si všiml jejího pohledu. Vyděšeně jsem o krok ustoupil a jí se lehce podlomila kolena… a tak jsem se urychleně vrátil zpátky.

„Promiň, já…“ stěží mi mezi zuby prolezla moje druhá omluva v existenci. Jen jedinkrát jsem se musel za své chování ospravedlnit a to… Carlislovi.

Dívala se na mě těma vlhkýma a nedůvěřivýma očima a netušila, proč jí tu vlastně neustále vězním, když už jsem se jistě dozvěděl všechno potřebné. A pak to přišlo. Nechtěně mi dovolila nahlédnout do věcí, které se pokoušela tajit a nemyslet na ně, jenomže v mojí přítomnosti se jí to prostě nemohlo povést. A než jsem si vůbec uvědomil, co dělám, moje hlava se už nebezpečně blížila k té její.

Bella jen překvapeně zamrkala, ale jinak se ani nepohnula. Byl jsem úplně mimo ze všeho, co se tohohle stvoření týkalo. Vůně, tělo… Chtěl jsem ji tak moc, až to bolelo. No, ona nevypadla, že by snad na tom byla podobně jako já, i když její hlavinka mi prozrazovala úplný opak. Chtěla mě… jenomže taky chtěla víc… ale věděla, že z nás dvou nikdy pár nebude. To mi ale nezabránilo, abych se vrhnul na její rty a konečně úplně vymazal toho nechutného ochranáře. Jeho pach tu byl neustále, ale já už se postarám o to, aby zmizel úplně…

Bella

Edward mě naprosto drze políbil a nezajímalo ho, co na to já… i když jedna moje část nebyla absolutně proti, za to ta druhá ječela jak siréna, co si to ten idiot vůbec dovoluje. Ovšem byla umlčena v momentě, kdy se mi dostal jazykem do úst a připoutal si mě k sobě do náruče. Jeho prsty přejížděly po mé páteři a já se nechtěně rozklepala, jak mi tělem prolétla nefalšovaná touha, která byla najednou jak neovladatelně vábivá, tak žádostivě naléhavá. Nezajímalo mě, co si o mně bude myslet, a moje ruce vystartovaly a zabořily se do jeho nádherně hladkých a hebkých vlasů, a tiskla jsem si ho proti mému obličeji tak náruživě, až to nebylo zdravé. To všechno ovšem jen do té doby, než mi vyděšeně došlo, co to dělám. Fajn, nebylo to jen proto, ale i z důvodu, že mi Edward začal velice opatrně kasat spodní díl těch dlouhých šatů nahoru.

On si to semnou chtěl prachsprostě rozdat v nějaké zatuchlé zašívárně? To snad ne! Vztek mi explodoval v celém mém těle a napovrch se z popela konečně vyhrabala ta polovina, která momentálně toužila Edwarda nakopat tam, kde by ho to možná mohlo bolet. Ale takovou odvahu jsem neměla… navíc ani žádnou ochranu…

Edward najednou ztuhl, pustil látku, kterou tak pracně část po části vysouval nahoru a oddělil naše ústa. A já se v ten moment rozhodla pro jednoduché řešení…

Edward

Plesk!

Ozvala se rána dopadu její ruky na moji tvář. Mé oči se přivřely do úzkých vytočených štěrbinek a nezapomněl jsem výhružně zavrčet do jejího, taky naštvaného obličeje. Každopádně jsem byl tak mimo, že si ke mně vůbec něco podobného dovolila, že jsem ji nechal nechtěně vyklouznout z mé náruče.

„Už si se mnou nikdy nezahrávej!“ vyprskla a v dalším okamžiku už se za ní zavíraly dveře téhle zásobovací místnosti. A třebaže jsem byl upír, potřeboval jsem ještě další minutu, abych se dokázal alespoň trochu probrat z tohohle šoku. Ona si ke mně dovolila tohle? Začínal se ve mně znovu probouzet neřízený hněv, který jsem sotva držel pod kontrolou. Ve skutečnosti jsem tam zůstal dalších pět minut, než se mi opravdu povedlo nahodit neutrální tvář. Ohrnutý ret a rozšířené nozdry vztekem se taky vrátily do normálu. A konečně jsem se mohl vrátit zpátky ke stolu. Ale k mému největšímu překvapení tam už Bella nikde nebyla. Nálada mojí sestřenky byla na bodě mrazu a moje vlastně taky. Z jejích myšlenek jsem se dozvěděl, že mazlíček se zdekoval domů. Ha! Alespoň bude jednoduší si s ní vyříkat její nevhodné chování. Tu facku jí rozhodně nedaruju!

„Eliz, půjdu se ještě někam podívat, jo?“ zalhal jsem naprosto neochvějně.

„Co?“ vyděšeně se na mě podívala a nejen ona, ale i Trish vypadala dost nešťastně. „I ty Brute? Bella mi taky před chvilkou odešla domů… a kam to vlastně jdeš?“ ptala se najednou příliš zaujatě.

„Přemýšlel jsem o lovu, ale spíš…“ nahodil jsem jeden z těch úsměvů, u kterých bylo dost jasné, co mám v plánu. A taky že ano. Eliz vylétlo obočí vzhůru, ale pak nahodila zamyšlený výraz.

„Nemáš to náhodou zakázáno?“ uchechtla se.

„Už ne,“ neubránil jsem se jednomu mrknutí. Omluvil se u všech přítomných a pak se s mojí nejdražší sestřenkou ještě domluvil na tom, že jí tu nechám auto a půjdu pěšky. Nastavila dlaň, tak jsem jí do ní hodil už připravené klíče, políbil ji na tvář a vyšel z restaurace.

Pořádný nádech mi prozradil, že tady ta malá proradná potvora byla vcelku před nedávnem. Její vůně byla pořád ještě silná, ale ztrácela se u silnice.

Bella

Jak mě ten arogantní, sebestředný idiot naštval! Bože, byla jsem opravdu neskutečně vytočená. Co si to ke mně vůbec dovoluje? Neměli jsme snad nějakou dohodu? Tohle opravdu vypadalo víc jak podezřele. Co je mu do toho, jestli spím s Deftonem? Potřepávala jsem si nechápavě hlavou. Něco jiné bylo, že jsem s Dým už opravdu nechtěla nic mít, ale tohle Edward už skutečně přehnal. Do mého sexuálního života mu nic není.

Vzala jsem si kabelku a omluvila se všem u stolu, že už raději půjdu. Naštěstí jsem se měla na co vymluvit… moje lidské potřeby. Byla bych příjemně naladěná, ale tenhle výstup s tím, tím… ani nevím jak ho nazvat, tak moc mě vytáčí.

Elli mě chtěla okamžitě doprovodit, ale nechala jsem ji tam s ostatními a u vchodu si vyhlídla jednoho taxíka, který mě do půl hodinky dopravil až domů. Během cesty jsem alespoň měla možnost o všem, co se dneska stalo přemýšlet… ano, možnost jsem skutečně měla, ale nic normálního mě nenapadalo. Moje hlava si nevěděla rady s ničím a nikým.

Byl tu Def, který je milý, krásný ochranář, třebaže mě už k němu zhola nic netáhne. Ne tak, jako tomu bývalo dřív. Pak tu byl Edwin. Krásný a mladý upír bez předsudků a pohrdání vším, co souviselo s lidmi. Musela jsem si chtě nechtě přiznat, že třebaže působil značně mladě, mně se opravdu líbil. Perfektně vykrojené rty a ty oči…

No! A jako poslední tu byl Edward. Podivný, arogantní, sebestředný a pohrdavý upír. Ale to ještě nebyl můj výčet ani zdaleka u konce. Nebylo by správné, kdybych mu k dobru nezapočítala taky jeho nebeskou krásu, tělo, oči, rty… prostě všechno. Byl tak perfektně stavěný a dokonalý, až to skutečně působilo bolest… hlavně proto, že ostatní vedle něj vypadali obyčejně, nevýrazně a bez jiskry. Stačilo pomyslet na Edwardovo nahé tělo, polibky, kterými mě nakrmil opravdu vrchovatě a nejen mě, ale celé mé tělo, které se momentálně začínalo probouzet svým vlastním životem. Volalo k sobě Edwarda. Ach, jaká pošetilost!

Konečně se taxi zastavilo a já zaplatila, odemkla vchodové dveře a vyběhla pár schůdků do toho správného poschodí. Jakmile jsem byla doma, moje nohy se zbavily těch odporně vysokých bot a namířila jsem si to rovnou do mého pokoje.

Jeden pohled na postel ve mně znovu vyvolal okamžité probuzení a vyburcování všech smyslů a příjemné zašimrání v břiše. Pomalu se ve mně probouzela touha… a vztek na mě samotnou, že jsem tak hloupá. Zbavila jsem se šatů a spodního prádla a namířila si to do koupelny.

Vlezla jsem do sprchy a pustila teplou, i když se do mého těla zakusovaly několik málo sekund ledové kapky. Ale bylo mi to jedno, alespoň na tu krátkou chviličku mi hlavu neokupoval milion nesmyslných otázek. Nechtěla jsem už nic řešit. Ne Edwarda. Ne Deftona. A ani Edwina. I když jmenovitě ten poslední se ke mně choval obzvlášť hezky. Hlavně jakmile odešel Dý, mi tenhle tmavovlasý upír začal viditelně nadbíhat. Proč se všichni tihle blázni hrnou jen ke mně?

Natáhla jsem se pro osušku, vylezla ze sprchy, která byla úplně plná té teplé a husté mlhy. Osušila jsem se od hlavy až k patě a hodila na sebe krátký saténový župánek. Byl tu vcelku k ničemu. Dostala jsem ho od Elli na Vánoce, ale měla jsem ho na sobě sotva dvakrát. Přitom byl až neskutečně příjemný… No, zavazováním jsem se už nezabývala, beztak se za chvilinku půjdu převléknout do něčeho na spaní.

Stoupla jsem si před zrcadlo a prohrábla mokré vlasy. Nespokojeně jsem si pokývala hlavou, protože tohle bylo dneska už potřetí, co jsem si je myla…  Pozorovala jsem moji odrážející se tvář, když se vzadu za tou mou objevil známý, přesto vytočený obličej.

Vyděšeně jsem se otočila, ale zapomněla jsem na ten zatracený lehký župan, který se mým rychlým pohybům vzpíral tak, že zavlál a odhalil půlku mého těla. Zatraceně! Vytočeně jsem zaklela a rychle si tu neposlušnou část zahalila. A pečlivě uvázala suk!

„Co tady děláš!“ vyjela jsem na něj. Tohle byla moje koupelna a tenhle upír tady neměl co pohledávat.

Edward

Byl jsem úplně zmatený. Stál jsem tam a chtěl toho malého hnědookého mazlíčka pořádně potrápit a hlavně jí nadat za tu její drzou facku. Ale… Můj pohled se krmil jejím polo-odkrytým tělem a bylo mi naprosto jasné, že jí vyčiním úplně jiným způsobem, než jsem měl původně v plánu. Prstýnek pořád ještě neměla…

Během jednoho mrknutí jejích očí jsem se přemístil až úplně k ní a nasál vzduch. Znovu mě zasáhlo to dokonale líbivé aroma. Bellin pohled teď vypadal mírně vyděšeně, což mě vyburcovalo jen k malému úsměvu. Pak jsem se nahnul až k jejímu uchu.

„Bello,“ vzrušeně jsem zašeptal, „chci tě…“

 _____________________________________________________________________

 Bude se Bella bránit? Nebo znovu podlehne Edwardovu kouzlu?

_____________________________________________________________________ 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 12. kapitola - Obchodní jednání díl druhý: