Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy jsem nevěřila, že tě najdu! 7. kapitola

21.04.2012 (12:30) • Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 4961×

7. Lumpárny

Už uběhlo několik týdnů, co Cullenovi ví vše o mně a já o nich. Jejich chování se nedá srovnávat s tím, co bylo předtím. Je to sto a jeden. Teď jsem pro ně jako součást rodiny a to samé i Nate.

Nata si oblíbili asi tak jako každý, co ho kdy viděl. Ale kombinace Emmetta a Nata je smrtelná, ty jejich legrácky, co vymyslí, hrůza. Ty lumpárny, co spolu vyvedli. Občas uvažuji, kdo je větší dítě, jestli Nate, Emmett nebo i Jasper, ale ten se naštěstí krotí a má určité hranice.

Odjely jsme s Alice, Rose a Esmé na nákupy a Edward s Carlislem a Jasperem si zašli na lov. Emmetovi jsme nechali Nata. Když jsem pak uviděla jejich dům, tak jsem si říkala, co se tu stalo, ale pak mě to trklo. No, už víme, že je nikdy nenecháme samotné, jinak to dopadne takto, nebo ještě hůř.

V obýváku byla roztrhaná sedačka, rozbitý stolek a Edwardovo milované piano bylo úplně zdemolované. Kuchyň nevypadala až tak hrozně, jediné, co jsme našli, bylo rozházené jídlo - všude možně.

V pokoji u Alice a Jaspera se tedy vydováděli, hlavně v šatně. Všechno její oblečení bylo vyhozeno před domem a místnost vymalovaná na růžovo. Barvou, kterou Alice moc nepreferuje.

U Rose a Emmetta vzali terčem hlavně Roseiny šminky. Laky, kterých měla požehnaně, byly smíchané dohromady, že vytvořily neuvěřitelně odpornou barvu, že to je až nemožné. Edwardův pokoj byl na svém místě, ale zato si vybrali věc, kterou měl nejradši - jeho milované auto. Natřeli ho do barev duhy. Musela jsem se zasmát, protože vypadalo opravdu komicky. Tak už vím, jaké auto ode mě dostane Nate k šestnáctým narozeninám. Jediné dvě místnosti, kterých se ani nedotkli, byla Carlisleova pracovna a jeho pokoj s Esmé.

„Nathanieli Alexandře Swane Volturi, kde jsi?!“ zavolala jsem naštvaně. A nebyla jsem sama, Esmé s Rosalií volaly naštvaně Emmetta. No tak ten asi hodně dlouho nevleze do pokoje.

„Já čekám,“ zavolala jsem. Vím, že mě slyšel.

„Tak ty nepřijdeš, no dobře. Tak bude po mém.“

Začala jsem se soustředit na Nata a přála jsem si, abych ho měla před sebou. A po pár sekundách tu i byl. Díval se na mě jak ublížené štěně, ale já mu to nezbaštím.

„Můžeš mi říct, co tohle všechno má znamenat?“ zeptala jsem se ho a ukázala prstem okolo sebe.

„No… S Emmettem jsme to trošku přehnali,“ řekl mi s klidem.

„Trošku,“ vyjela jsem na něho. „Nate, tady nejsi ve Volteře. Nevím, co ti tvůj otec strpí, ale co je moc, to je moc. Ty to pěkně s Emmettem uklidíš a pak půjdeš se mnou domů. A co nejdřív jedeš zpět. Jiné by bylo, kdybys to udělal mně, ale Esmé? Nate, tohle jste fakt už přehnali. Začni, a vše bude jako předtím, jinak jedeš okamžitě zpátky do Volterry,“ řekla jsem přísným a zároveň káravým hlasem.

„Mami, já to všechno uklidím, jen mě ještě neposílej domů. Prosím, prosím, prosím,“ řekl rozhodně a přidal psí oči.

„To se ještě uvidí - podle toho, jak to tady bude vypadat. Do práce.“ Jak jsem to dořekla, tak už jsem viděla jen jeho šmouhu. No, tak to mám za sebou.

Emmett dostal podobného sprda. Jen má na dva týdny zákaz chození k nim do pokoje, no a to znamená žádné hrátky. Tak to moc dlouho nevydrží. 

Seděla jsem v křesle, když jsem uslyšela hlasité zavrčení a volání Emmettova jména. Edward vyletěl do obýváku a Emmett tu už radši čekal.

„Emmette, co to znamená? To si vyžehlíš, jasné?“ řekl Edward, a když uviděl, v jakém stavu je piano, tak začal nanovo.

„A to piano chci nové a stejné. Jasné?“ Emmett jen přikývl.

„Edwarde, on není jediný, kdo to udělal, to i Nate,“ vložila jsem se do toho. Podíval se na mě a kývl.

„To platí i pro tebe, Nate, nemysli si, že tě to mine,“ zavolal do domu. Nahoře bylo slyšet hlasité povzdechnutí.

Trvalo jim pěkně dlouho, než to uklidili, a my jsme si mezitím povídali. Nakonec musí koupit nové auto, sedačku se stolkem, piano a Rosalii nové laky, ale ty si prý vybere. Alice přebarvili šatnu zpět na světle hnědou.

„Nate, tak se rozluč, jdeme domů,“ řekla jsem rázně. Každého objal a řekl mu ahoj.

„Esmé, já se za něho omlouvám. Nevím, po kom ten kluk je,“ omluvila jsem se i já a podívala se na Nata.

„Bello, nedělej si starosti. Zvykla jsem si. Emmett si na nás občas taky něco připraví. Hlavně ho ještě neposílej zpět, ještě ho tu chvilku nech,“ řekla a já jsem jen kývla.

„Ahojte, zítra se pro tebe, Emmette, stavím a pojedeme na ty nákupy.“ Podívala jsem se na dotyčného. Zmohl se jen na přikývnutí.

„Dobrou noc,“ řekli všichni unisono.

Nate se sklopenou nasedl na zadní sedadlo mého auta a mohli jsme vyrazit.

Za chvíli jsme byli před domem a on byl pořád jak andílek. Vsadím se, že něco plánuje.

„Umýt se a pak holá na kutě.“ Přikývl a vydal se pryč.

Já jsem se šla rychle osprchovat a podle zvuku v jeho pokoji jsem poznala, že leze do postele. Došla jsem k jeho pokoji a zaklepala na dveře. Jen ze slušnosti. Sedla jsem si na jeho postel a dala mu pusu na čelo.

„Mami, že mě ještě nepošleš zpět k tátovi?“ zeptal se s psíma očima, mazané.

„Uvidím, ale musíš slíbit, že ty svoje lumpárny budeš mírnit. Tady nejsi ve Volteře. Jo?“

„Jé, mami, děkuju. Už budu hodný,“ řekl.

„Neslibuj to, co nemůžeš splnit. Dobrou noc, srdíčko, ať tě blechy koušou celou noc.“ Jak jsem dořekla, začala jsem ho lechtat a on se začal krásně smát. Ten zvuk mě vždy zahřeje u srdíčka.

„Dobrou, mami. Mám tě rád.“

„Já tebe taky, Nate. Já tebe taky,“ řekla jsem láskyplným hlasem a usmála se na něho.

Vydala jsem se do svého pokoje a sama zalehla do postele. Po chvíli mě pohltila říše snů.

*****

Seděla jsem na nádherné louce. Okolo mě byly barevné rostlinky a na obloze svítilo slunce, prostě radost pohledět. Okolo mě klid a ticho. Slyšela jsem srdce lesní zvěře, cvrlikání ptáčků a tekoucí vodu.

Za sebou jsem uslyšel pohyb a zpozorněla jsem. Otočila jsem se a byl tam on. Můj anděl a věrný přítel. Celá jeho pokožka zářila jako tisíce diamantů. Myslí mi proletěla myšlenka - můj osobní šperk.

Pomalinku kráčel mým směrem, sedl si vedle mě a políbil mě.

„Kde ses mi to schovala, miláčku?“ zeptal se mě a já se začala smát.

„Miluju tě, víš to?“ zeptala jsem se ho a znovu jsme se políbili, on mě pohladil po bříšku.

„Taky vás miluju, jste můj život…“

*****

Probudila jsem se. Co to bylo? Tohle nemůže být pravda. Já budu mít s Edwardem dítě, cože? Kdy? V mysli mi kolovalo tolik otázek, na které jsem nebyla schopna sama odpovědět.

Jedna půlka myšlenek se zabývala mým snem, druhá půlka už pracovala na všechny obrátky. Vylezla jsem z postele a běžela do kuchyně udělat palačinky. Nachystané jsem je položila na stůl, to už Nate šel ze schodů dolů. S tichým přáním dobrého rána se posadil a pustil se do snídaně, to samé jsem udělala já.

Umyla jsem nádobí a vydala se do své šatny vybrat oblečení. Nakonec jsem vybrala tmavě modré legíny, bílé tričko a na to vše černý teplejší kabát. Na nohy jsem si dala černé boty na podpatku a doklady jsem si dala do tmavě modré kabelky. Vlasy jsem si učesala do culíku a oči trochu nalíčila na modro, dala řasenku a linky a mohla jsem vyrazit.

Nate na mě čekal v obýváku, a když mě uviděl, pochválil mě a zářivě se usmál. Otevřel mi dveře. Tak malý a už se z něho stává gentleman. Dům jsem pro jistotu zamkla, i kdyby se sem chtěl dostat nějaký upír, tak se bez problému dostane. Ale je to můj takový lidský zvyk a nehodlám se ho zbavit.  

Zastavili jsme před domem Cullenových, zatroubila jsem a Emmett vyletěl z domu jako střela. Nasedl na místo spolujezdce a mohli jsme vyjet, ale ještě se k nám přidala Rosalie, ta si sedla vedle Nata.

Prvně jsme si zašli do nábytku. Koupili jsme novou sedačku a nový stolek. Emmett dostal za úkol, že musí koupit stejné věci jako předtím. Potom jsme šli koupit Edwardovi nové piano. Vše by měli dovézt ještě dnes.

Poslední úkol byl koupit nové auto, to bylo trošku těžší než předcházející věci, protože tu moc velký výběr neměli, ale nakonec jsme našli to pravé. Bylo o něco lepší než měl, teda podle Rose. Krásné hnědé Volvo V60.

Rosalie vzala Emmetta a šli vybrat nové laky, já s Natem jsme šli nakupovat oblečení. Když už tu člověk je, tak proč toho nevyužít.

Nate nahodil znechucený výraz, ale vydržel to. Po chvíli za námi došla Rosalie a pomáhala mi vybrat. Donutila mě koupit i nějaké noční košilky. Chápete to? Na co mi budou, když je nemám jak využit? Ale ona se nedala odbýt. Tak to jsem zase dopadla.

Emmett šel k autu ověšený jak vánoční stromeček. Rosalie si své věci dala do Edwardova nového auta a já svoje do svého. A vyjeli jsme k nim domů.

„Mami, mohl bych tě o něco poprosit?“ zeptal se Nate a přidal k tomu psí oči.

„Podle toho, co to bude.“

Všechno mi podrobně vysvětlil a já jsem souhlasila. Tohle je nevinný žertík a ještě k tomu dobrý. Aspoň se všichni zasmějeme. Už teď mi na tváři pohrává úsměv.

S Rosalií jsme dojely zároveň, takže uvidím Edwardův výraz na to úžasné autíčko. Obě jsme zároveň vystoupily a zrovna v ten moment k nám přiletěl Edward. Jeho výraz byl k nezaplacením, na jeho obličeji se objevil potěšený výraz. Okamžitě k autu běžel a podrobně si ho prohlédl. Celou dobu se usmíval a něco si pod nosem brblal. Po tomhle jeho rituálu se na mě podíval a řekl:

 „Děkuji.“ Usmál se na mě úsměvem, ze kterého se mi málem podlomila kolena. Co to se mnou poslední dobou, sakra, je?

Já jsem jen kývla a společně s Natem a Cullenovic famílií jsem se odebrala do obýváku. Nábytek už byl na svém místě a všichni byli spokojení.

„Alice, viděla jsem v obchodě jedny úžasné šaty. Nezajedeme je koupit?“ zeptala jsem se. Zmohla se jen na přikývnutí.

V obchodě jsem si opravdu našla šaty, ale nekoupila jsem si je. Byly úžasné červené barvy, pod zadek. No prostě krása, ještě když si je někdy dám na sebe, to bude ještě lepší. Alice si tam koupila zelené šaty, na její postavu úplně padly.

S úsměvem na tváři jsme se vracely domů, ale to Alice ještě nevěděla, co ji tam čeká. Alice z auta vystřelila jako střela. Zrovna jsem si sedala na pohovku, když se z její šatny ozvalo hlasité zavrčení.

„Kde mám oblečení?“ zařvala rozzuřeně přes celý dům. Slova se ujal Nate s Emmettem.

„Vrátíme ti ho, ale musíš si obléct tohle.“ A ve vzduchu zamávali ruksakem na kostýmy.

Alice se znechuceným výrazem přiběhla, vzala ruksak a utíkala zpět do své prázdné šatny. Když ruksak otevřela, tak se ozvalo zuřivé a naštvané zavrčení.

„To si na sebe nikdy neobleču, to po mně nechtějte,“ zavolala uraženě.

„Musíš, jinak nedostaneš zpět své oblečení,“ řekl Nate.

Alice si povzdechla a začala si kostým pomaloučku oblékat. Nahoře byly slyšet jen samé nadávky na Emmettovu a Natovu osobu. Když Alice sešla dolu v kostýmu elfa, nikdo s přítomných neudržel kamennou tvář a všichni vyprskli smíchy. Alice a elf, to na ni sedí. Emmett při záchvatu smíchu někde našel foťák a vyfotil ji, tak tu fotku budu chtít. Na každého z nás se podívala naštvaně a nejdéle zůstala u svého manžela.

„Miláčku, to nejde se nesmát. Však se na sebe podívej,“ řekl v záchvatu smíchu Jasper.

Alice ho poslechla a došla k zrcadlu, a když se uviděla, začala se smát s námi. Trvalo nám dost dlouho, než jsme se uklidnili.

Emmett s Natem naskládali Alicino oblečení zpět do šatny a kostým, který jí tak padl, putoval rovnou do koše.

V tomhle duchu byl celý nadcházející týden. Každý den měl někdo nachystanou legrácku od Nata a Emmetta. Jediní, koho vynechali, jsme byli já, Esmé a Carlisle. Na každém členovi se vyřádili a my jsme se nasmáli, že se divím, že stále ještě mám sílu žít.

Týden utekl jako voda a Nate už jede zase zpět do Volterry. Vůbec se mu nechce a já se mu nedivím. Nejradši bych ho měla u sebe napořád, ale to není možné. Byl u mě dva měsíce, které neuvěřitelně rychle utekly.

Rozloučili se s ním všichni Cullenovi. Chudáček můj malý, celé loučení měl slzy na krajíčku, a když ho ostatní neviděli, tak začal potichounku brečet. Já jsem ho celou dobu objímala a uklidňovala.

Do Volterry jsem ho dovezla bez problému. Pozdravila jsem Ara a všechny ostatní. Slyšela jsem jen Natův radostný smích, jak všem vypráví všechny zážitky. S úsměvem na tváři a zároveň se slzičkami na krajíčku jsem se vydala zpět domů. Do Forks.

Pro informaci: Bella své schopnosti používá jen zřídka.

Děkuji za komentáře.

Kapitolku z akvaparku dodám časem jako bonus, pokud vás tedy bude víc.

V příštím díle se můžete těšit na novou postavu mužského pohlaví a rande Edwarda a Belly, nač to prodlužovat.

Věnuji všem věrným čtenářkám, holky, vy samy víte, kdo to je. :) :)
Ještě dotaz: Přejete si pohled Edwarda? Byl by 9. kapitolu. Tak co vy na to?

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy jsem nevěřila, že tě najdu! 7. kapitola: