Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 1. kapitola

12.05.2011 (07:45) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 5547×

1. kapitola

Rosalie:

Zase další stěhování. Velká nevýhoda upírů. Nesnáším balení věcí, které když si vybalím, mohu za dva roky balit znovu. Snad jediná Alice se v tomhle vyžívá. Občas mě napadá, že má nějaký skrytý dar, který jí dává energii na hodinové nákupy a balení. Alice je z nás nejmladší. Bohužel stejně jako já a Esme nemá žádný dar. Jen Bella má dar štítu, což je opravdu užitečný. Už několik desítek let jsme pod jejím štítem chráněni. Nikdy ho nestahuje.

Je pravda, že já jsem neuvěřitelně krásná a Esme mateřská, ale to za dar nepovažuju.

Nyní se stěhujeme z Aljašky, do pro mě neznámého městečka Forks, ve státě Washington. Prý je tam celý rok zataženo a většinou prší. Takže pro nás skvělé podmínky. Jen doufám, že tam nepotkáme další upíry. To se nám už několikrát stalo. Alice říkala, že má zvláštní pocit, že tam někoho potkáme. Někoho důležitého. Já osobně si myslím, že už jí hrabe. I když nevím, jestli je to u upíra možné.  I tak doufám, že pravdu nemá. I když se několikrát stalo, že Alice odhadla věci, které se pak staly, asi má dobrou intuici.

Ve Forks budeme chodit na místní střední školu. Začínáme od druháku. Letos to bude poprvé, co budeme chvíli bydlet samy bez Esme. Ona pojede na dva měsíce pracovně někam do zapadákova.

Je mi jasné, že až nastoupíme do nové školy, budeme středem pozornosti. Mně to asi jako jediné dělá dobře. Ale když k nám prvních čtrnáct dní chodí nějací slizcí puberťáci a zvou nás na rande, musím se hodně držet, abych jim neutrhla hlavu. Většinou to tak po prvním týdnu vzdají, ale i tak mě to dost vytáčí. A nejenom mě. Možná bych měla vysvětlit, proč tolik nesnášíme mužské pohlaví.

Začalo to u Esme. Byla šťastně vdaná a čekala miminko. Jenže jednoho dne ji a jejího muže napadli upíři. Nejdřív zabili jejího manžela, a pak si jeden z nich začal s Esme hrát, jako by byla kus masa. Ani si nevšimli, že je těhotná. Pak se začali mezi sebou prát. Jeden Esme kousl, ale další ho od ní odtrhl, protože ji chtěl on. To už ale u Esme začala přeměna. Ti tupci ani nevěděli, co se s ní děje, a tak vzali nohy na ramena. A to si říkají upíři.

Esme tak přišla o dítě a tři dny ležela v bolestech. Chudinka ani nevěděla, co se z ní stává. Když se probudila, jediné, co cítila, bylo pálení v krku. Potom se podívala do zrcadla a všechno si dala dohromady. Sice na upíry nikdy nevěřila, ale co jiného se z ní mohlo stát. A tak se běžela skrýt hluboko do lesa. A tam ucítila vůni. Ne tak lákavou jako je ta lidská, ale přesto krásnou. Běžela za jejím zdrojem, až našla stádo jelenů. A tak se z ní stal vegetarián. Nikdy nezabila člověka. Vlastně Esme nenávidí muže hlavně kvůli nám.

Já jsem byla mladá a krásná. Posedlá představou o dokonalém manželovi a dětech, které bychom měli. Byla jsem zasnoubená a naprosto zaslepená vidinou dokonalého života. Avšak i mě osud nepřál. Jednoho večera jsem se vracela od mé dlouholeté přítelkyně domů. Chyběly dvě ulice a byla bych doma. Jenže to bych nesměla narazit na svého opilého snoubence se svými kumpány.  A já husa k němu přišla, když mě zavolal. Nejdřív mě surově mlátili a já neměla sílu se bránit. Přála jsem si, aby mě zabili. Aby mé trápení co nejdříve skončilo. A to přání se ještě násobilo, když mě znásilnili, a pak mě tam nechali celou od krve ležet. Upadla jsem do bezvědomí. Myslela jsem, že už jsem mrtvá. Přála jsem si být.

Ale pak jsem ucítila něco studeného na krku a následně tři nejhorší dny mého života. Myslela jsem, že hořím. Křičela jsem, ať to uhasí, ale žádná odezva se mi nedostavila. Pak jsem se probudila v neznámé místnosti a uviděla Esme, která mi vysvětlila, co se mi stalo. Chtěla jsem ji nenávidět za to, co ze mě udělala, ale nemohla jsem. Až příliš brzo mi přirostla k srdci. Dala jsem se na vegetariánství, ale ještě před stěhováním jsem i přes protesty Esme zabila ty, co mi to udělali. Udržela jsem se a nevysála je, jen jsem jim zlomila vaz.

Asi dvacet let po mé přeměně jsem byla na lovu v lese. A když jsem se vracela, uviděla jsem jedoucí auto, které při plné rychlosti vyhodilo ze dveří nějakou dívku, která byla celá od krve, a ujelo. Rychle jsem k ní přiběhla a i přes to, že krásně voněla, jsem ji nechtěla zabít. Její srdce bilo velmi slabě, a tak jsem se nezdržovala s braním ji k Esme a kousla ji. Nevím, kde jsem v sobě našla sílu přestat, ale dokázala jsem to. Bylo to neuvěřitelné, ale za tři dny své přeměny nevydala ani hlásek. A když se probudila, řekla nám, že se jmenuje Isabella. A pak začala vyprávět příběh, který byl bohužel až moc podobný tomu mému.

Rodiče Bellu donutili vzít si rozmazleného a bohatého fracka, který ji měl zajistit. No, zajistil ji teda pořádně. Celou dobu se k Bells choval jako gentleman a ona ho začala mít ráda. Ale bylo jí sedmnáct, stejně jako mně, a ona se prostě na nějaké věci ještě necítila. A tak jejího muže překvapilo, když mu o svatební noci dala košem. A o následujících nocí opět. Jednoho dne to už nevydržel, a když se vracel s kamarády z lovu, zajeli si do hospody, kde se opili. Pak se vydali za Bellou. Ta nic netušila, byla už noc a ona jen v košilce. A když vtrhlo k ní do pokoje pět opilých mužů, včetně manžela a nebezpečně se k ní přibližovali, začala křičet. A ty nicky jí přelepili pusu lepenkou a znásilnili ji. Čím více se bránila a plakala, tím více ji mlátili.

No a nakonec ji hodili do auta a vysadili v lese, kde jsem ji našla já. Našla jsem v ní skvělou kamarádku, které jsem s radostí pomohla vykonat sladkou pomstu. Obě už jsme muže od srdce nenáviděly. Esme nám říkala, že takový určitě nejsou všichni, ale sama už je přestávala mít v lásce. A nenávidět je začala, jakmile jsme objevily Alici.

Před osmi lety, to byla Bells deset let stará, jsme našly Alici. Našly jsme ji už jako upírku, když jsme byly na lovu. Ležela schoulená na zemi a vzlykala. Bella přes nás přetáhla štít, který už skvěle ovládala, a pomalu jsme se k ní vydaly. Vypadala docela neškodně, jen ty červené oči byly docela děsivé. Jakmile nás Alice uviděla, usmála se. Vůbec se na nás nechystala zaútočit, jak jsme si myslely. Později nám řekla, že tak nějak věděla, že jí neublížíme.

Prý jí to udělal její přítel, do kterého se zamilovala. Abych to upřesnila, její upíří přítel. Jenže to ona samozřejmě nevěděla. Asi si s ní chtěl jen užít, protože tak udělal, a když Alice prosila o smrt, rád ji vyhověl tím nejhorším způsobem. Přeměnou. Ale udělal velikou chybu, a to takovou, že s Alicí zůstal během přeměny.

Když se Al vzbudila a dozvěděla se, co z ní udělal, zabila ho. Ale nechtěla zabíjet lidi, pokoušela se zabít sama, ale neúspěšně. Jak jinak. A tak jsme získali novou sestru a Esme dceru. Alice je náš andílek a čert v jednom. Je naprostý blázen do nákupů. Takového člověka (v tomto případě upíra) jsem ještě neviděla. A to, že jsem toho viděla hodně.

A tak se po třech letech stěhujeme. Což mi připomíná, že bych měla začít balit. Protože jestli Alice zjistí, že jsem ještě nezačala, budu mít problém.

„Rose?” zavolal na mě někdo z chodby a já začala zmatkovat. Co kdyby to byla Alice. Rozepnula jsem kufr a začala do něj házet různé oblečení. Hlavně rychle.

„Neboj, Alice si skočila na lov, nemusíš se bát,” řekla Esme se smíchem ode dveří a já si nahlas oddychla. Přeci jen s naštvanou Alicí si není radno zahrávat.

„Co potřebuješ, mami?” Esme se na tváři vykouzlil krásný úsměv, který má pokaždé, když ji tak oslovíme.

„Jen jsem se přišla zeptat, jestli to tam opravdu zvládnete. Přeci jen jste nikdy nebyly samy beze mě. Řekni mi to popravdě. Možná bych nikam neměla jezdit, přeci jen, co když se neudržíte a pak -”

„Esme! Ničeho se neboj. S holkami máme skvělý sebeovládání a ty to víš. Jen jeď, určitě nebudeš litovat. Sice jsme nikdy nebyly bez tebe, ale zvládneme to. Holt budeme mít dva měsíce dámskou jízku, no.” Esme a ta její starostlivost. Občas mě to vytáčí. My už nejsme děti, ale Esme to i přes naše stálé připomínání nedochází.

„Dobře dobře, ale kdyby cokoli, tak dej vědět. Teď tě nechám si sbalit ty věci. A pořádně si to tam slož, jinak tě Alice roztrhne.” Chtěla jsem ještě něco dodat, ale už byla pryč. A tak jsem se vrhla na to tak nenáviděné balení. Ještě, že mám tolik kufrů, jinak by se mi tam nic nevešlo. Ale stejně nechápu, proč si musím balit všechno oblečení, když stejně až dorazíme, nás Alice vytáhne na nákupy. Začala jsem si tedy rovnat oblečení do kufrů, poté jsem si zabalila šminky, boty, kabelky a šperky. To celé mi trvalo necelou čtvrt hodinu. Což je na upíra dlouhá doba. Teď už se čeká jen na Alici, až se vrátí z lovu, a pak vstříc Forks.

Alice:

Opravdu nerada jsem šla na lov, ale musela jsem. Řekněme, že by to naši noví sousedi nemuseli ve zdraví přežít. Ale i když se holkám do Forks nechce, já se tam, možná až moc, těším. Zaprvé proto, že stěhování se rovná nakupování. Nechápu, jak mě ostatní můžou považovat za blázna jen proto, že mě baví nakupovat. To je snad normální, ne? No a za druhé mám takový pocit, že se tam stane něco, co nám změní život. Nejspíš tam někoho potkáme. Holky se mi jen smějí, ale pak jim budu moct říct „Já vám to říkala.” Jen chudinka Esme si myslí, že to tam bez ní nezvládneme. Mám ji ráda, ale někdy to s tou rodičovskou péčí přehání.

Akorát jsem ucítila stádo losů, a tak jsem neváhala a rozběhla jsem se jejich směrem. Když už jsem byla plná, že jsem sotva chodila, sedla jsem si do trávy a pozorovala oblohu. Zaposlouchala jsem se do zvuků přírody, a uslyšela proudění potoku. Z dálky i dokonce zpěv ptáků a veverky. Je docela smůla, že se nás všichni krásní tvorové bojí. Ale mají proč. Kdo by se nebál upíra. Pomalu jsem se začala zvedat a rozběhla jsem se směrem k našemu, brzo bývalému domovu. Bude mi to tu chybět.

„Alice!” Esme se se mnou začala vítat, jakmile jsem otevřela dveře. Jako by se bála, že uteču a už se nevrátím. Ale to bych jí neudělala.

„Ahoj, mami.”

„No konečně! Ne že by se mi tam chtělo, to říkám předem, že nechce, ale měly bychom vyrazit.” Spustila na mě místo přivítání má sestřička.

„Taky tě ráda vidím, Bells. Jenže já nemůžu za to, že vy jste byly na lovu včera, víš? A za trest za to, že jsi na mě zlá, hned, jak dorazíme, pojedeme na nákupy," řekla jsem s vítězným úsměvem. A Bella se zatvářila, jako byste ji na nože brali. Já ji fakt nepochopím, místo toho, aby byla ráda, že není nijak zaostalá, je vyděšená jen při představě nákupů. Rose je taky nijak nemiluje, ale alespoň se zapojuje, zatímco Bella se snaží splynout se zdí a tváří se hrozně nenápadně.

„Dost handrkování, jedeme!” řekla Rosalie, která akorát vyšla ze svého pokoje v zajetí svých kufrů. Tomu jsem se musela jen zasmát. Taky jsem si došla pro své věci do pokoje a rychle je hodila do kufru auta.

„Měj se, mami,” zaznělo sborově.

„Bude se nám stýskat, ale brzy se uvidíme,” dořekla Bell a my jen přikyvovaly a nakonec Esme objaly. Asi tak po hodinovém loučení jsme si  každá nasedla do svého auta, směr novému dobrodružství!

2. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 1. kapitola: