Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 16. kapitola

06.02.2011 (19:45) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1297×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Vážně jsem se na něho zadívala a prostě se musela zeptat. „Měl jsi s ní něco?“

„Já a ona…“ Napjatě jsem čekala na dokončení, ale on si jen povzdychnul a hladil mě po zádech.

„Co?“

„Nechci o tom mluvit.“

„Jistě. Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi s ní něco měl a teď mi to nechceš říct.“

„Protože by ses chovala přesně takhle.“

„Mrzí mě, že ke mně nejsi upřímný.“

„Takhle to není. Musíš vědět, že jsem ti nikdy nelhal.“

„Tak mi řekni pravdu, chci jí slyšet. Tobě by se taky nelíbilo, kdybych ti nechtěla říct, že mám přítele,“ něžně mi přejížděl rukou po zádech a mě bylo hned jasné, že se mě snaží rozptýlit. Chytla jsem ho za ruku a odtála jí od sebe.

„Mě neumlčíš.“

„Proč jen musíš být tak paličatá?“

„Takže mi o tom nehodláš říct? Fajn, tak já teď hned půjdu na recepci a zamluvím si jiný pokoj. Jestli chceš společnost, zavolej Emily.“ Už jsem se od něj chtěla odtáhnout a vylézt z postele, ale on mě pevně chytil za ruku.

„Pusť mě.“

„Je to pro tvoje dobro.“

„Přestaň být tak arogantní. Chci odsud odejít, tak mě nech nebo to bude po zlém. Nebudu tě šetřit jenom proto, že jsme se spolu vyspali.“

„Nemůžeš to prostě pochopit?“

„Pochopit co, Edwarde? Že jsi něco měl s Emily, nebo pořád máš a nechceš mi o tom říct? Nevím jak bych to měla pochopit. Kdybys mě opravdu miloval, jak jsi před chvílí říkal, řekl bys mi pravdu. Ale takhle mi jen dokazuješ, že jsem byla hloupá, když jsem ti to uvěřila. Prostě jsi mě chtěl jenom dostat do postele, nebo se mýlím?“

„Ne. Nikdy bych něco tak zvráceného neudělal. Já tě opravdu miluji, pochop to. A vím že ty cítíš to samé ke mně. Proto tě žádám, abys mi dala čas.“

„Žádný nemáme. Chci aby mezi námi bylo jednou provždy jasno. Jinak odejdu z tohle pokoje a nic na světě mě nepřesvědčí se vrátit.“

„Slibuješ, že se na mě nebudeš hněvat?“

„To ti nemůžu slíbit, protože nevím co mi chceš říct.“

„Tak dobře řeknu ti to, i když na mě budeš asi potom hodně naštvaná.“

„Dobře, že vím na čem jsem.“

„Emily…byla moje milenka. Před padesáti lety jsem jí poznal na jednom večírku a uchvátila mě. To se mi stávalo málo často. Nějakou dobu jsme byli spolu.“ Ještěže upíři nemůžou brečet, protože jsem se nikdy v životě necítila tak podvedená. Bylo to sice dávno, ale to ještě neznamená, že k ní pořád něco necítí.

„Jak dlouho?“

„Sedm let.“

„Sedm let? To je dost dlouho na to, aby sis k ní utvořil nějaký vztah. Miloval jsi jí? Nebo to bylo jen o sexu?“

„Nebylo to jen o sexu. Musím přiznat, že jsem k ní cítil obdiv a taky mě přitahovala. Ale že bych jí miloval, to ne. Ona ke mně však chovala jiné city. Asi se do mě zamilovala. Když jsem jí řekl, že náš vztah chci ukončit, napadla mě.“

„Ani se jí nedivím. Sedm let s ní spíš, dáváš jí najevo svojí náklonnost a určitě jsi jí taky kupoval drahé dárky. Každá žena co má srdce by se do tebe zamilovala. Když jsi jí řekl, že jí opouštíš, zlomilo jí to srdce. To, že tě napadla byla normální reakce. Ale tobě to bylo jedno, že?“

„Ano. V té době jsem byl krutý a s city jsem neměl žádné zkušenosti.“ Vylezla jsem z postele a oblékla si na sebe župan. Nikdy bych nevěřila, že se může upírovi točit hlava, ale já jsem toho byla jasným důkazem.

„Jsem ráda, že jsi mi to řekl. Teď už vím v jaké situaci jsem se ocitla a jak jsem byla hloupá. Je jasné, že se mnou teď hraješ tu samou hru jako předtím s Emily.“

„Nech mě, abych ti dopověděl příběh. Odsuzuješ mě neprávem, nech si to vysvětlit.“

„Dobře, ale ty zase musíš pochopit, že je to pro mě těžké. Neumíš si ani představit jak se cítím, po tom co jsi mi řekl.“

„Po tom co se mě pokusila napadnout a nepodařilo se jí to, utekla. Neslyšel jsem o ní nejméně rok, když jsem zjistil, že se pokusila zabít Rosalie, která byla s Emmettem na líbánkách. Ještěže tam Emmett byl, jinak už by asi byla mrtvá. Emily je totiž tři sta let stará a ohromně silná. Má hodně kontaktů mezi upíry, proto za ní půjdeme. Ale bojím se toho. Nechci, abys byla v nebezpečí. Až uvidí, že k sobě něco cítíme, bude se snažit nás od sebe odehnat.“ Pomalu jsem přešla k posteli a sedla si na ní. Edward se nad tím gestem pousmál a pohladil mě po tváři.

„Všechno v pořádku?“

„Částečně ano. Nemůžu tě přeci vinit za něco co jsi udělal před čtyřiceti třemi lety. Je to pro mě ale hodně těžké a o to to bude těžší až jí uvidím. Asi se neudržím a napadnu jí. Je to moje přirozenost. Už dlouho jsem necvičila.“

„To by byla sebevražda. Ani společně bychom jí nepřemohli. Víš přece jak silný je Aro a jeho bratři. Bojovala jsi s nimi někdy?“

„S Marcusem. Toho mám nejradši, vždycky se ke mně choval jako k sobě rovné na rozdíl od Caia. Ten se ode mě vždycky držel dál. Marcus mě párkrát zkoušel, ale neměla jsem šanci, máš pravdu. Utrhl mi ruku, vážně to bolelo a to jsem na bolest zvyklá.“

„Radši o tom přede mnou nemluv. Pomyšlení, že by ti někdo chtěl ublížit mi trhá srdce.“

„Ani já bych nesnesla kdyby se ti něco stalo. Nejraději bych za Emily vůbec nejezdila. Proč za ní musíme jít zrovna my dva? Nemohl jsi raději poslat někoho jiného?“

„Ne, bojím se toho co by mohla udělat. Konečně si to s ní vyříkám. Vyhýbal jsem se jí jak nejvíc to šlo, ale už to nemůžu dál odkládat. Zahrávám si s ohněm. Když si s ní upřímně promluvím, jsem si jistý, že to pochopí. Snad to pro ní nebude tak těžké. Možná že na to zapomněla. Tak dlouho se mi přece už neozvala. Kdyby se přes to nemohla přenést, vyhledala by mě. Ale kdyby tě chtěla napadnout, nezbylo by mi nic jiného, než rychle utéct. A nejtěžší na tom je, že od ní chceme laskavost, takže bude chtít něco na oplátku. Určitě to nebude žádná maličkost, s tím počítám. Musíme ale souhlasit se vším co bude chtít. Vůbec jí neodporuj a musíš na ní být milá. Pamatuj, že to musíme udělat kvůli Carlisleovi.“

„Dobře, bude to těžké, ale udělám to.“

„Měli bychom se obléct a vyrazit nebo přijdeme pozdě. Nesnáší nedochvilnost a to by nám nemuselo pomoct.“

Rozhodla jsem se, že bude nejlepší když si na sebe vezmu obyčejné rifle a tričko, abych nebyla moc nápadná. Jestli dojde na boj, šaty nebudou moc vhodné. Naopak Edward se oblékl velmi formálně. Nikdy jsem ho neviděla v obleku, ale teď jsem tu možnost měla. Samozřejmě vypadal jako vždy nádherně. Nikdy jsem neviděla žádného upíra který by nebyl hezký. Při proměně z člověka vystoupnou na povrch naše krásnější rysy a ty špatné se vyhladí. Je to naše přirozenost, ale těžko můžu posoudit jestli nebyl Edward tak krásný když byl člověk. Určitě ano.

Pomohla jsem mu uvázat kravatu a když jsem konečně byli oba připravení, vydali jsme se na cestu. Edward zařídil půjčení auta, alespoň jsme se nemuseli trmácet. Mimochodem, nesnáším veřejnou dopravu. Lidi jsou na sebe namačkaní a navíc v uzavřeném prostoru, takže většina upírů necestuje autobusem, nebo vlakem. Letadlo je něco jiného. Nedokážu říct přesně proč, asi kvůli tomu, že je ve vzduchu.

Auto v které jsme jeli, bylo překvapivě nové. Edward nám zřejmě koupil nové a nepůjčil si ho z hotelu. Ty mají ošoupaná a stará auta. Myslel si snad, že si toho nevšimnu? Nesnáším utrácení, ale to on asi neví. Vlastně je málo věcí co o mě ví. Skoro se neznáme a přesto jsme se do sebe zamilovali. Není to moc rychlé? Asi ano, ale co na tom záleží? Láska přece není o tom, že by se nad ní mělo bůhvíjak dlouho přemýšlet, ale je hlavně o spontánnosti.

„Jak dlouho tam ještě pojedeme?“

„Ještě tak patnáct minut, nebuď nedočkavá.“

„Jako by to šlo. Mám nervy napjaté k prasknutí. Jak vůbec vypadá? Předpokládám že dobře jako všichni upíři.“

„To hádáš správně. Nenech se překvapit jejím zjevem. Nebudu ti jí popisovat. Sama si na ní musíš udělat názor a to, že o ní nebudeš nic vědět ti pomůže. Jsem zvědavý na tvojí reakci. Třeba z vás budou kamarádky a spolčíte se proti mně jako v nějakém seriálu.“

„Kdybychom byli v seriálu, hrála by mě nějaká hloupá blondýna a tebe zase Brad Pitt, nebo Orlando Bloom.“

„To máš pravdu. Vždycky jsem Brada Pitta nesnášel.“

„Bože! Snad na něj nežárlíš? I když bys mohl. Neznám nikoho víc sexy než je on ve filmu Trója. Ten film prostě miluju.“

„Kdybych neřídil, umlčel bych tě. Možná bys potom změnila názor na to, kdo je lepší.“ Chlípně se na mě podíval a usmál se.

„Edwarde! Snad by jsi z novu nechtěl…“

„Ano, přesně to mám na mysli.“

„Přivádíš mě do rozpaků.“

„Nemluv o tom nebo okamžitě zastavím.“

„Proč?“ Významně se na mě podíval a já musela sklopit oči.

„Dobře, už o tom nebudu mluvit. Změníme téma. Už tam budeme?“

„Ještě sedm minut. Trochu jsem zrychlil.“

„Kam jedou ostatní?“

„Jasper s Alice jeli do Paříže za našimi známými. Esme s Carlislem na Aljašku a Felix s Rosalií a Emmetem do Egypta.“

„Egypt? Není to trochu nebezpečné?“

„Ne, budou lidem na očích jen v noci. Jen doufám že se Felix bude chovat slušně a neuteče. Jsi si jistá, že dodrží co slíbil?“

„Nikdy by mě nezradil, tím jsem si jistá. Před odjezdem jsem s ním mluvila a on mi to... řekněme slíbil. Věřím mu.“

„Ale já ne. Takže jste spolu jenom mluvili?“

„Ano.“

„Vypadalo to ale jinak.“

„To je možné, ale říkám ti pravdu. Nic mezi námi není. On totiž miluje Jane a ona zase jeho. Nikdy bych jim nenarušila jejich vztah.“ Edward přikývl, ale stále se mračil.

„Už tam budeme?“

„Tři minuty.“

„Ten čas se hrozně vleče.“

„Musíš to vydržet. Nedokážu ho zrychlit.“ Smutně jsem si povzdechla a obrátila pohled ven z okna. Projížděli jsme pustou krajinou. Všude okolo byly lány polí. Nechápu jak tu může Emily žít. Copak jí tohle nevadí?

„Žije Emily v domě sama?“

„To nevím. Bello, slib mi něco.“

„Co?“

„Nebudeš na ní útočit ani kdyby mě napadla.“

„Co?! To snad nemyslíš vážně. Co kdyby tě zabila? To tam mám jako klidně stát a čekat až se na mě vrhne? Ne, nic ti slibovat nebudu. Budu se chovat slušně, to je všechno. Tohle po mě prostě nemůžeš chtít.“

„Taky se mě nijak nedotýkej, ať jí nedojde, že mezi námi něco je.“

„Chápu.“ Jistě, takže budu předstírat, že mezi ním a mnou nic není. To je vrchol! Nejraději bych mu jednu vrazila za tu jeho neustálou aroganci.

„Tak jo, jsme tady. Odteď už nic neříkej, mohla by nás slyšet.“ Zastavil na osamělé cestě a vystoupili jsme. Široko daleko jsem nic neviděla, ale když jsem se pozorně rozhlédla ještě jednou, uviděla jsem, že se něco mihlo mezi stromy.

Postava vystoupila ze stínu a já zalapala po dechu.

„Edwarde! Kohopak to vedeš?“

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 16. kapitola: