Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - 7. kapitola

27.08.2012 (18:45) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1524×

7. kapitola

Po chvíli líbání mi došlo, co dělám. A bylo to špatně. Odtáhla jsem se, ale on se nenechal a své rty posunul na můj krk, myslel si asi, že nemůžu dýchat.

„Demetri,“ zamumlala jsem mu do vlasů.

„Hmm…“ a pokračoval v laskání mého krku.

„Přestaň.“ Jedno takové slovo ho zastavilo a se zmateným výrazem se odsunul.

„Víš…“ začala jsem. „Tohle by nešlo…“ Pořád se na mě díval zmateně, ale pak mu to došlo.

„Edward?“ Znělo to přiškrceně a naštvaně.

„Ano,“ zašeptla jsem potichu, štěstí, že je upír.

„Luci, ten si může teď skotačit s Tanyou a na tebe ani nepomyslí! Já tě miluju!“ Ou, tohle nevypadá dobře.

„Demetri, já tě mám ráda, ale jako staršího bráchu.“ Začala jsem vidět rozmazaně, protože jsem začala brečet, ale přesto jsem pokračovala. „Já se zamilovala do Edy, jak jsi poznamenal, ale my bychom se k sobě nehodili, víš?“ Smutně jsem se na něj usmála a chytla ho za ruku, z které se vykroutil.

„Ten polibek pro tebe nic neznamenal?“ řekl to tak zkroušeně, že jsem měla strach, že kdyby byl člověk, tak se rozpláče. Mně se chtělo taky…

„Jo, ale pro mě hůř.“

„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě.

„Teď jsem si uvědomila, že bez Edwarda neumím žít, že ho miluju. A když jsme tě políbila… Nebylo to takové, jako s Edwardem…“ Věděla jsem, že ho těmito slovy strašně zraňuju, ale nemohla jsem jinak.

„Mně je to jasný – bylo.“ Když jsem chtěla něco říct, tak mě zastavil se zvednutou rukou. „Lucie, já to chápu, buď s Edwardem šťastná, ale jestli ti něco udělá… tak ho zabiju.“ Poslední slovo zašeptal tak strašidelně, že jsem se otřásla. Otočil se na podpatku a chtěl odejít, já dlouho váhala, ale než zahnul za roh, zavolala jsem jeho jméno. Neotočil se…

(…)

„Co se stalo?“ zeptala se Linda, když otevřela dveře od svého pokoje. Ani jsem nedošla ke svému pokoji a už mě zatáhla do toho svého.

„Tváříš se jak hromádka neštěstí… Ty brečíš?! Co se ti stalo? Mám ho zmlátit?“ vykřikla rozrušeně a už se po mně natahovala a objala mě. I přes závoj slz jsem se na ni usmála.

„Koho bys chtěla zmlátit?“ zeptala se Naty, která zrovna došla do pokoje. Když mě viděla, podala mi kapesník, do kterého jsem se hlasitě vysmrkala.

„Demetri,“ řekla jsem jim a koukala do kapesníku na svůj úžasný… nebudu ani mluvit.

„Co s ním?“ zeptaly se sborovně.

„Vyznal se mi, že mě miluje.“ Než jsem pokračovala, tak mi obě dvě vlepily šťastnou pusu na tvář. „Počkejte! Já mu řekla, že ho mám ráda jak svého bratra.“ Do řeči mi skočila Linda.

„Ježiši, to chlapům nesmíš říkat. Nebo, že můžete být kamarádi, to taky ne!“ No jo, moje chytrá sestřička.

„No, tak jsem mu to řekla, no…“

„Víš co, řekni mi rychle, jak to pokračovalo, jo?“

„Ok. Pusa – odtáhnutí – Edward – hádka – vyznání – starší brácha – slzy – pokoj.“ Tak jsem jim to řekla ve zkratkách, ne?

„Tomu nerozumím,“ řekla Naty a zamyšleně kroutila hlavou.

„Já jo,“ hukla Linda. „Prostě ji políbil, ona se odtáhla, řekla něco ve smyslu, že má ráda Edwarda. Pohádali se kvůli tomu a ona mu asi řekla, že ho bere jako bráchu, pak začala bulet a přišla sem.“

„No, tak nějak to bylo, ale i on se právě vyznal, že mě miluje.“

„Já si s ním promluvím, jo?“ řekla Linda.

„Ne, myslím si, že to není dobrý nápad,“ přidala se do diskuze Naty.

„Já nevím, co mám dělat…“ řekla jsem nešťastně a hlavu si schovala do dlaní.

„Já jo. Takže, zaprvé si umyješ obličej a ten sopel, zadruhé já se oblíknu, zatřetí si promluvím s Demetrim a začtvrté… mám plán.“ Při těch slovech jsem zvedla hlavu a viděla jsem, jak se jí v očích nebezpečně blýsklo.

„Doufám, že nemyslíš na to, co já…?“ zeptala jsem se a v mém hlasu se odrážel strach a štěstí.

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - 7. kapitola: