Ovečky, hádání a přemlouvání Ara... Příjemné počtení, Funn.
13.08.2012 (17:30) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1468×
5. kapitola
„Prosím?“ zeptal se mě, já neodpovídala a dívala se jinam.
„Prosím?“ opakoval znovu.
„Hele, ovečky!“ vykřikla jsem a koukala jsem se na oblohu.
„Prosím?“ opakoval zase a já neměla daleko k smíchu. Nikdo totiž netuší, co to znamená.
„Vy je nevidíte?“ zeptala jsem se smutně. Všichni zakroutili hlavou, ale Linda se po chvíli zasmála.
„Co je?“ zeptala jsem se jí se zdviženým obočím.
„Už vím, co to znamená!“
„Ty myslíš, jak se vždycky vyhnu odpovědi a pak se na to zapomene a mluví se o něčem jiném?“ řekla jsem, ale až po chvíli mi došlo, co jsem řekla. Na všechny jsem se roztomile usmála a zaplula do auta.
„Tati, prostě bych chtěla vidět svojí matku, prosím…“ Vykulila jsem na něho svá modrá kukadla a čekala.
„No, já prostě nějak nevím,“ zdráhal se a hned uhnul, když se mi podíval do očí.
„Tati?“ Nic.
„Tatííí?“
„Hm?“ Po delší pauze se ozval. Pokrok…
„Už jsem ti řekla, že tě mám ráda?“ Tím jsem si ho získala, bod pro mě!
„To jsi mi řekla naposled, když jsi byla malá…“ zavzpomínal a na rtech mu hrál úsměv.
„Prosím, tati.“
„No… Dobře, ale! Pojedeš tam s někým a já je budu muset informovat.“ Otočil se a byl asi naštvaný, že jsem vyhrála.
„Ne! Počkej!“ křikla jsem na něj. „Neříkej jim, prosím, že tam jedu. Ať je to překvapení, prosím!“
„Ne,“ řekl v klidu.
„A to zas jako proč?“ zeptala jsem se otráveně a dala ruce v bok.
„Proto,“ zněla odpověď.
„To nedává smysl!!“ křikla jsem na něj naštvaně.
„Já vím.“ Mrkl na mě a zmizel v autě. Otočila jsem se k holkám a pohledem jako bych říkala: „No chápete to?“ Odpovědí mi bylo jen zavrtění hlavy.
„Tohle mi budeš muset vysvětlit, otče.“ Sedla jsem si vedle něj a byla ráda, že máme tak velké auto, protože jsme se tam tak tak vešli.
„Nemusím.“ Auto se rozjelo a já už bublala hněvem.
„Prosím.“ Vzala jsem ho za ruku a on zkameněl, asi to nečekal. „Budu na sebe dávat pozor, že jo, holky?“ Čekala jsem kladnou odpověď a taky ji dostala.
„Já se o sebe umím postarat, jako ostatně po celý život.“ Věděla jsem, že ho to bolí, protože sebou cukl při zmínce celý život.
„Já mám o tebe strach, co když se ti něco stane,“ mluvil ke mně potichu s bolestí v očích. Co by se mi mělo stát? Že by mě sežrala moje vlastní matka? Brr…
„Dám na sebe pozor,“ opakovala jsem po chvíli ticha. Nikdo ani nedutal, překvapivě.
„Dobře. Ale,“ řekl rychle, když jsem se začala radovat, „pojede s tebou deset strážců. A ještě teď nepojedeš.“
„Sedm,“ odporovala jsem mu.
„Osm.“
„Pět.“ Vím, že už jsem hodně riskovala, ale přeci se mnou nepojede tolik lidí!
„Hm, brr…“ Ehm…?
„To je vydírání!“ Já vím, chtěla jsem říct, ale místo toho jsem mu řekla:
„Takže pět a odjedu zítra.“
„Vydírání a zítra ne.“
„Jak to? Vždyť nejedu hned! Ale zítra. Teda bych chtěla jet.“
„Ne, pojedeš až za čtrnáct dní.“
„Za týden!“ smlouvala jsem.
„Platí a pojede s tebou osm strážců.“
„Pět!“ křikla jsem na něj rozčíleně, ale přesto s úsměvem na rtech.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - 5. kapitola:
Jůů
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!