Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - 10. kapitola

26.06.2013 (19:15) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1586×

„Holčičky! Tryskáč je už nachystaný!“ zakřičel Aro ode dveří a obě nás objal. Ani jsem nevnímala, co mi říká, protože jsem pořád myslela na Lin a Demetriho. Oni dva? Věděla jsem, že to spolu táhli předtím, ale teď? Když musím odjíždět? Moc mi ani nevadí, že to Dem bere takhle, možná chce na mě zapomenout, ale Linda… Pořád je stejná, no…

„Naty, ovlivni počasí, venku prší, tak ať vám aspoň svítí slunce,“ domlouval své dceři Aro. Jen kývla a provedla. Pokoj se ihned prosvětlil do zářivé záře prolité sluncem.

„Skvělé, takže můžeme vyrazit?“ zeptala se nadšeně Naty, nečekala na odpověď a utíkala i se zavazadlem na ramenu ze dveří. Aro se otočil a šel pomalu za ní.

„Ty, tati?“

„Ano, dcerko?“

„Zkus dát Lindě druhou šanci.“ Chtěl už protestovat, ale já ho umlčela pozdviženou rukou. „Kvůli mně, prosím.“

„Ale to, co udělala… Dobře, pokusím se… Ale ona se tak musí chovat!“ Usmála jsem se na něj a objala ho. Na chodbě jsme potkali Lindu, která měla rozepnutou blůzku. Aha.

„To je ale teplo, že?“ řekla s pitomým výrazem ve tváři a hned na to se zpoza rohu zjevil Dem. Ten si až teď strkal košili do kalhot a spravoval si pásek. Aro se zamračil, ucítil její vůni a došlo mu, co se odehrálo. Otočil se ke mně pohledem, který říkal: nezměnila se. Jen jsem zakroutila hlavou a smutně se na něj podívala.

„O něco jsem přišla?“ zeptala se napjatě Lin a nahlas polkla.

„Radši ne,“ řekl naštvaně Aro a ukázal jí, kudy má jít k letadlu. Koukla na mě, tak jsem na ni pokývala a šla. Ale než odešla, mrkla na Dema.

„No, tati, ale teď doopravdy, sbohem,“ políbila jsem ho na jeho ledovou tvář a pak jeho bratry. Popřáli mi hodně štěstí a já s Demem vyrazila k našemu „letišti“.

V letadle jsem dostala od letušek-upírek oblíbený džus, ústřice, pizzu a časopisy, pohodlně jsem se opřela do koženého křesla, dala si špunty do uší a začala jsem poslouchat písničky v mobilu.

Usnula jsem.

„Lucie, stávej, už budeme přistávat,“ zakřičela mi do ucha Nat a já vyskočila. Teda až do jisté míry, dokud mi to dovolovaly pásy.

„Ježiš, nemůžete mě někdy vzbudit normálně?“ zeptala jsem se celkem otráveně a vykoukla z okýnka. Tma. Takže to znamenalo…

„Máme tam být až ráno ve čtyři!“ vykřikla jsem a koukla na mobil, který mi ukazoval, že je půlnoc. Takže jsem spala šest hodin?

„Chceme si povídat… Dlouho jsme si jenom tak nesedly a neřešily naše holčičí problémy o lásce, sexu… Upíry, co nás baví, víš, co tím chci říct,“ přidala se Lin a sedla si do uličky naproti mně, Nat udělala to stejné, ale sedla si vedle mě. 

„Víš o tom, že tě balí Felix?“ začala Nat a podložila si hlavu rukou.

„Víte o tom, že posádka na tomto letadle jsou samí upíři?“ nadhodila jsem jen tak mimochodem.

„Nevadí mi to, stejně nic říct nemůžou. A i kdyby… Byli by už po druhé mrtví,“ řekla nevinně a v tom šeru jsem i tak viděla, že to nemyslí vážně. Nad hlavou jsem zmáčkla žluté tlačítko a hned se nade mnou rozsvítilo světlo. Zamžourala jsem a protáhla se.

„Takže, co budeme drbat?“ zeptala se nadšeně Nat.

„Já bych radši spala…“ zamumlala jsem a zavřela oči, hned do mě Nat šťouchla loktem a já se na ni nepěkně podívala.

„Jak to teda bylo s tím Demetrim?“ začala jsem, točila si vlasy na prst a přes řasy se na ni dívala. Zprudka se nadechla, ale nic neřekla, hrála si s prsty.

„Řekla jsi, že si chceš povídat, tak mluv,“ založila jsem si ruce na hrudi a Nat jen přikyvovala.

„Řekla jsem mu, že ho miluju, ovlivnila jsem ho, ať mi řekne, jestli to cítí stejně, a on řekl: Chci tě. Tak jsme se pomilovali. A bylo to ááách…“ řekla nadšeně a zasněně se podívala z okna.

„A on to nakonec neřekl?“ zeptala se Nat a lpěla na rtech Lin.

„Neřekl, no…“

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - 10. kapitola: