Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá - X. kapitola

16.09.2009 (18:45) • Lilianet • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1523×

Neznámá - 10.kapitola

Svatba

(oba pohledy)

„Kam jdeme?“ zeptala jsem se. „Prvně musíme vyzvednout Embryho a Quila, jestli ti to nevadí.“ vzal mě za ruku. „Seth a Leah nepůjdou?“ šli jsme po úzké silnici bez křídových označení jízdních pruhů, typická La Pushská silnice. Podél cesty byly většinou jednopatrové domky se zahradou a skoro všude rostly vysoké smrky nebo listnaté duby a javory. A bylo zataženo – jako obvykle. „Mno… Leah nepůjde určitě a nevím jestli pustí Setha, ikdyž ten by docela rád šel.“ zatnul zuby. Nemohl pochopit, jak Seth může s Edwardem… kámošit. Už jsem tu historii slyšela od Leah i od Sama a pak ještě od Embryho. „Setha známe přece oba, vždyť víš, že to nedělá schválně. Má prostě přátelskou povahu, to je vše.“ usmála jsem se na něj, ale to už jsme zahýbali na příjezdovou cestu k Embryho domu.

***

„Ahoj, sorry že sem přišel pozdě, ale asi sem vás neposlouchal, když ste říkali v kolik se máme sejít…“ vběhla na zahradu další postava. Už jich tu stálo pět. Čtyři vysocí a svalnatí kluci a dvě ženy. „Sethe, co tady děláš?“ zabručel na příchozího Jacob. „Jdu s váma.“ řekl prostě a stoupl si mezi Emily a Quila, naproti Jakovi. „To teda nepudeš ty zůstáváš doma.“ Jake neměl náladu se dívat jak Seth obdivuje tu pijavici. „A proč by nemohl? Někdo musí předat pozdravy z La Push.“ blízkla jsem po Jakovi pohledem. Podíval se na mě jako bych zrovna spadla z višně, ale pak pochopil, jak jsem to myslela. Seth zabaví Edwarda – na kterého jsem hrozně zvědavá, protože patří do zakázaných témat v La Push a spojení myslí je omezené na smečky, takže jsem si ho nemohla prohlídnout v jejich vzpomínkách – a Jacob si bude moct promluvit s Bellou. Což se mi dvakrát nezamlouvalo.

„Tak dobře. Pudeš s náma.“  blízkl po něm Jake pohledem. Seth asi nečekal takovýhle přístup a přejel Jaka i mě pohledem. „Co na mě šijete?“

„Co bychom na tebe šili? Ale jestli nechceš jít tak půjdem, už deme stejně pozdě.“ netrpělivě jsem se podívala na nebe. Zataženo. Mraky se na obloze honily jeden přes druhý a sluníčko ne a ne vykouknout. Přesunula jsem pohled na naši skupinku. Emily netrpělivě postávala vedle Setha a Embryho. Nedalo se říct, že by byla nervózní, ale byla… zneklidněná. Pak jsem přejela pohledem po zbytku tzn. Quil, Embry, Seth, Jacob a já. Kluci měli na sobě džíny nebo kraťasy a tenisky. Přejela jsem pohledem přes jejich nahé svalnaté trupy. V takovémto oblečení by se asi nemělo chodit na svatbu, ale co, budeme tam sotva deset minut a nikdo si nás nevšimne. Alespoň se budeme snažit. Ovšem já jsem na tom nebyla o nic líp. Emiliiny černé šaty se mi oblékaly poněkud ztuha a když si nedám pozor a proběhnu louží – což já dělám – tak nebudou jen černé ale i s hnědými skvrny.

„Ne, ne…“ zamračil se na mě Seth, stylem „co tě to zase napadlo“ . „Tak co? Jdeme nebo tady budeme do osudného dne?“ Embrymu se tahle situace očividně nelíbila a já jsem se k němu musela přidat. „Jdem.“ zahučel Jake a zmizel ve křoví.

***

Běžela jsem těsně za Jakem. Ikdyž jsem nemohla slyšet jeho myšlenky,  jeho pohyby prozrazovaly, jak je napjatý. Já jsem musela vypadat podobně. Za mnou běžel Embry a pak Quil se Sethem uzavírali průvod velkých vlků, kterým by se raději měl vyhnout každý, nejlíp na sto honů.

ON:

Už jsme tam skoro byli. Svým dokonalým vlčím sluchem jsem zachytil zvuky. Tleskání a výskot. Asi zrovna vyhodila svatební kytici… Jaké by to asi bylo, kdyby ji házela po obřadu se mnou. Nemysli na to. poručil jsem si vduchu. Soustředil jsem se jen na své okolí. Stromy. Stromy. Pěšina. Stromy. Něco bíleho. Stromy. Stop. Oběhl jsem velký, stoletý dub a uviděl ten velký bílý dům. Jenže… dnes nepřipomínal skoro pevnost, ale zacukrovaný dort se spoustou ozdob a kytek. Na palouku poblíž domu byly postaveny stoly a židle. A ozdoby. A hodně lidí. A ten puch. Přesládlá směsice voňavek – přesně v upířím stylu. Prudce jsem se otočil a přitom narazil do bílo-černého vlka. V jeho modrých se očích, které se ani neodtrhli od toho shluku lidí, upírů a těch příšerných ozdob, se leskl odraz toho co jejich majtelka pozorovala. Jemně jsem do ní šťouchl až se na mě podívala. Mrkla na mě a odběhla se přeměnit za strom. Embry byl už přeměněný už si jen obouval boty. Seth s Quilem odběhli na jinou stranu než Noel a já se pustil za nimi.

ONA:

Když jsem se přeměnila, zjistila jsem, že šaty jsou v pořádku. Pak jsem si ale uvědomila, že černá se spíše hodí na pohřeb než na svatbu. Ale… nebude to vlastně pohřeb Jacobovy lásky k Belle? Kdybych o tom uvažovala takhle... ježiš já mám morbidní myšlenky, zakroutila jsem hlavou.

ON:

Oblekl jsem se a ucítil, že ta sladká vůně je najednou o trochu víc intenzivní. Zhluboka jsem se nadechl a vyšel z křoví. Tam už na mě čekali kluci a Seth se usmíval. Potlačil jsem rozhořčení a obrátil se na Bellu.

„Och Jaku!“ skočila mi okolo krku, to jsem nečekal. Zhluboka jsem se nadechl její květinové vůně. „Ehm, ehm.“ i odkašlání znělo tak hladce a čistě, že mi bylo hned jasné, že to byl Edward. Trhni si, pustím ji až já budu chtít. Po dvouch vteřinách, kdy jsem jasně cítil, jak mě ta pijavice propaluje pohledem jsem ji pustil. „Kdes byl? Víš jaký sem o tebe měla strach?!“ skoro na mě křičela. „Ty ses o mě bála?“ usmál jsem se na ni. Edward výhružně zamručel. „To ale přece nemusíš, já se o sebe dokážu postarat.“ pokračoval jsem už tvrději.

„O tom nepochybuju.“ chytla mě za ruku. Cítil jsem její studenou dlaň ve své ruce. Ach jak bude studená až… Za mnou se ozval šramot.

ONA:

Šla jsem po zvuku až jsem došla k hradbě dvou velkých svalnatých těl. Nechtěla jsem jim říkat, aby mě pustili tak jsem se je pokusila obejít. Křoví. Druhá strana na tom byla obdobně. Povzdychla jsem si a rozhrnula větve tam, kde jich bylo nejmíň. Musela jsem se ohnout a dost neohrabaně vysunout nohu v černo-červené tenisce před sebe. Pak následovala druhá a pak trup. Halvu jsem trochu nadzvedla až jsem uviděla smrtelně bledou postavu jak na mě upírá svůj zlatavý zrak a široká Jacobova záda. Asi si mě ještě nevšim. Protáhla jsem hlavu křovím, ale zadrchaly se mi v něm vlasy, takže jsem s nimy musela škubnout. To už se po mně otočil i Embry, který stál nejblíž a podal mi ruku. Chytla jsem se ho a on mě postavil na nohy.

To už se otočil i Jake. „Bello, chtěl bych ti někoho představit.“ prohrábla jsem si vlasy, abych se zbavila uvízlých lístků a větviček, ale uprostřed pohybu jsem ztuhla. Jacob se pohnul a umožnil mi tak výhled na třetí osobu, Bellu. V těch svatebních šatech vypadala opravdu skvěle. A v očích měla tak šťastný výraz, že jsem jí ho skoro až záviděla. Ale to nebyl důvod proč jsem strnula. Její ruka s pokožkou bledší než mám já, ale ne tak jako ten upír, držela Jaka za ruku. Ze strnulosti jsem se probrala a snažila  se ji zamaskovat jednou zvláště zákeřnou větvičkou, co se mi usadila na temeni.

Popošla jsem dva kroky dopředu a zneklidněně střelila očima po Edwardovi. Pak jsem se usmála na Bellu a konečně si ji pořádně prohlédla. Měla tmavě hnědé vlasy, delší než já, oválný obličej, mléčně čokoládové oči jí svítily radostí. A byla krásně namalovaná. „Bello, tohle je Noel.“ řekl Jake. Když vyslovil moje jméno, povzbudivě se na mě usmál a vyprostil ruku z té Belliny. Natáhla jsem paži a ona mi ji uchopila a jemně stiskla.

„Ahoj, já jsem Noel.“

„Ahoj, Bella.“ nesměle vyprostila svou ruku z mého nepříliš silného sevření. Nebo mě to tak alespoň připadalo… Poblíž jsem slyšela tichoučké odfrknutí. Ale nezabývala jsem se tím. Zajímala mě Bella.

„To už vím…“ ušklíbla jsem se na ni.

„Aha… ale… já o tobě neměla ani tušení, kdo jsi?“ takhle bez obalu? Za sebou jsem uslyšela pochechtávání. Otočila jsem se a viděla toho upíra jak mě pozoruje. A pak jsem si vzpomněla. Edward čte myšlenky! Ještě širší usměv. Bavíš se dobře? zavrčela jsem na něj ve své hlavě a otočila se zpátky k Belle. „Asi sis všimla, že mám stejnou teplotu jako Jacob. A nejsem nemocná. Taky běhám po nocích po lese a hlídám si revír.“ posledních pár slov jsem ztlumila do šepotu. Bella se na mě nevěřícně podívala, „Ty jsi vlkodlak?“ vypadlo z ní.

„Ano… ale nemusíš se bát,“ střelila jsem pohledem po Edwardovi, „jsem tu na návštěvě.“ široký úsměv. Nevím proč, ale tahle situace mi přišla strašně komická, tak proč se nepřidat? Od mala jsem byla herečka…

Zasmála se krásným smíchem. Až z ní bude to, co se chystá být, bude pro smrtelníky neodolatelná… Chudáci kluci. „Tak to jsem ráda.“ řekla, „Teda, že se nemusím bát.“ usmála jsem se. Najednou jsem ve vzduchu ucítila povědomý pach. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla blonďatou vysokou a krásnou upírku. Dívala se na mě. A já si ani neuvědomila, že se pohybuje a už byla u mě.

„Noel!“ sametový hlas se severským přízvukem. Vrhla se ke mně, ale přede mě se postavil Jake s Embrym a Quilem. Upírka jakoby si až teď všimla v jaké společnosti se nachází, jemně zasyčela. „No tak kluci puste mě!“ bušila jsem pěstmi do jejich  svalnatých ramen. „Ano, pusťte ji, já jí přece neublížím.“ zasmála se. „No tak bude to?!“ vrčela jsem na Jacoba. Neochotně pohnul ramenem, tak, abych mohla vystrčit hlavu. Vyskočila jsem, rukama se opřela o jejich ramena a přehoupla se přes ně. „Tanyo.“ mírně sem se na ni usmála, ale nespouštěla jí z očí.

„Proboha, kdes byla! Ta tvoje psiska vyjou celé noci! Né, že by mi to rušilo spánek…“ střelila pohledem k Edwardovi a tiše se zasmála. „Neměli proč…“ zakroutila jsem hlavou. „Kdo přijel s tebou?“ zeptala jsem se rychle, abych to zamluvila. Pak jsem si všimla jak se Bella tváří. Úplně zmateně. Ale nedívala se na Tanyu nebo na Jacoba. Dívala se mi na pas. Sklopila jsem oči a uviděla Jakovu ruku kolem mého pasu. Ani jsem nepostřehla, že mě chytil.

„Jsem tu s Kate a s Carmen a Eleazarem.“

„Mhm… Irina s tím novým tu není?“ musela jsem se přemáhat, ale potřebovala jsem to vědět. Ten její nový přítel, upír neobvyklé tmavé barvy. Měla jsem na něj živé vzpomínky. A nejenom ve své hlavě. „Ty to nevíš?“ Tanya měla najednou podivný výraz. „Laurenta“ po tom jméně sebou všichni trhli, všichni včetně mě, ale nejvíce Bella. „zabili tihle ti. Proto sem Irina nepřijela.“ konejšivě se usmála. Zůstala jsem na ni chvíli civět a pak jsem se zamračila. „Škoda že jsem neměla možnost mu to oplatil.“ zahučela jsem s pohledem zabodnutým do země. „Co?“ zesílil objetí v pase Jake. „Jakto? Co se stalo?“ Embry a Seth své otázky vychrlili své otázky najednou. Vyslala jsem prosbu k Tanye.

„Laurent ji loni v zimě napadl, když byla v lese sama. Nedávala pozor“ „Měla jsem halvu plnou jiných myšlenek“ zaťala jsem si nehty do dlaně. Zrovna tenkrát jsem se dozvěděla o Martinovi a Daisy… „ano… a ty myšlenky jsi doufám už vyřešila?“ když jsem kývla, pousmála se. „a on se na ni vrhl. Oba z toho vyšli s připomínkou. Noel Laurenthovi rozdrápala záda a on ji kousl.“ byl to hrozný pocit. Prostě jsem bloumala závějemi a najednou se na mě vrhl. Když jsem se otočila, byl zakousnutej do mé zadní nohy a rukama mi mačkal trup. Naštěstí byl poblíž balvan tak jsem ho o něj praskla a…

„Vyřídím, že jsi vpořádku, ale už musím jít. Měj se Noel.“ otočila se a odkráčela s elegancí, kterou by jí mohla závidět kdejaká miss word. „Pak mi to vysvětlíš, jo?“ naznačil mi neslyšně Jacob. „A… co se stalo tady?“ podívala jsem se na Bellu. Měla jsem tušení, že se to bude týkat jí. „Laurenth zaútočil na Bellu, když jsem byl pryč.“ Edward zatnul pěsti nad nepříjemnou vzpomínkou tak, až mu vyběhli slonovinové klouby.

„Och… to je mi líto…“ k téhle holce se nedala cítit nenávist, kdy jste ji poznali. Pochopila jsem proč ji Jacob tolik miloval nebo ještě miluje? Jakoby mi nečetl myšlenky jen Edward zeptala se Bella: „A jak to mezi vámi vlastně je?“ žárlí? právě měla svatbu! Ne… to já žárlím, uvědomila jsem si. „My… no chodíme spolu.“ přitiskl si mě k sobě Jake ještě víc. Poblázněně jsem se usmála. Bella lapla po dechu. „Nemužeš mít štěstí jen ty Bells.“ řekl jí jemně Jake. „Ne, ne! Takhle jsem to vůbec nemyslela! Jsem šťastná!“ objala nejdřív mě a pak Jaka. Oba jsme z toho byli vedle.

„Asi bychom už měli jít. Musíme chvíli být s hosty tam na louce než odjedeme na líbanky…“  prohodil nenuceně Edward. „Ještě si mi neřekl kam?“ vzala ho za ruku Bella.

„Ehm… může se ještě zeptat Bells?“ řekl tiše Jake.

„Ano?“

„Kdy?“

„Tak deset – čtrnáct dní.“

„Už…? Chci abys věděla…“ Jake se na ni díval se zármutkem v očích.

„Já vím.“ měla vlhké oči.

„Sbohem Bells.“

„Ahoj Jaku.“ Belle se po tvářích kutálely slzy a Jake měl zatnuté zuby a pěsti. Ipřesto se mu slabě třásly paže. Chytila jsem ho za předloktí a mírně se pousmála na Bellu. „Ráda jsem tě poznala.“

„Já tebe víc.“ poslední pohled a vnořili se do hlubin lesa. Po pár krocích jsme se rozdělili. Já ze sebe rychle shodila ty šaty, už aby byly dole a pak jsem vyběhla jako bílošedý vlk. Rozhlížela jsem se a pak jsem uviděla červenohnědou kožešinu a dvě tmavé oči. Rozběhl se. Ale opačným směrem než bylo La Push. Věděla jsem kam běžíme. Nahorů do kopců Reade Hill.

Autor: Lilianet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá - X. kapitola: