Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá pomoc - 6. kapitola

09.05.2012 (17:15) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 4662×

Neznámá pomoc

6. kapitola

Další den ráno Bella nastoupila do svého auta a ucítila jemnou vůni, která tu dřív nebyla. Zavřela oči a nasávala ji. Linula se celým prostorem auta. Uklidňovala ji. Nastartovala a vyjela směrem ke škole. Zaparkovala na svém obvyklém místě z dohledu studentů, když se k ní přihnala Alice s úsměvem na rtech. Nevěděla proč, ale musela se také usmát.

„Ahoj. Jak ses vyspala?” zeptala se Alice radostně.

„Dobře a ty?” odpověděla, ale Alice už nevnímala. Přepadla ji vize, která ji děsila. Byla soustředěná, ale v očích se jí objevil strach. Strach o Bellu.

„Alice?” třásla s ní Bella. „Děje se něco?” Bellu popadla hysterie. Nevěděla, co má dělat. Alice stála přimražená na místě a oči měla do široka otevřené. Šířil se z ní strach, který Bella nedokázala pochopit.

Alice procitla ve chvíli, kdy před Bellou stál pohledný černovlasý upír se zlatýma očima. Oblečený do černých kalhot a v černé kožené bundě. Bella se na něj podívala a v očích se jí mísil strach a vztek. Byl to on. Drake. Stál před ní v celé své kráse. Přepadla ji zlost. Zlost, kterou v sobě dusila příliš dlouho, která v jedné velké explozi vybuchla.

„Co tu děláš?” vyhrkla zaskočeně Bella a nenávist jí vyzařovala z očí.

„Já... přišel jsem se omluvit,” řekl jakoby nic a jemně se pousmál.

„Omluvit? Myslíš, že jednou omluvou vše spravíš? Myslíš, že půl roku chodím na terapii, protože se nudím? Co si o sobě myslíš? Zničíš mi život a potom přijdeš, jako by se nechumelilo. Vypadni!” řvala na něj hystericky Bella a opírala se o bok auta, aby nespadla.

„Ale…“ snažil se dál Drake.

„Vypadni,” řekla tišeji. Už nevěděla, co dělat. Zlost ji opustila a nahradila ji beznaděj. Svíral se jí každý orgán v těle. Nemohla se nadechnout. Hrdlo se jí svíralo a žaludek se převracel na ruby.

Zničehonic se vedle ní objevil Edward s nelítostným výrazem. „Něco ti řekla. Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém. Je nás tu pět a ty jsi jeden,” řekl mu důrazně. Sám nevěděl, proč má pocit, že ji musí ochraňovat. Najednou necítil její omamnou vůni. Jen strach o Bellu.

„Dobře,” otáčel se Drake k odchodu.

„Už tě nikdy nechci vidět! Rozumíš? Nikdy!” zvýšila Bella hystericky hlas. Svezla se po karoserii auta na zem, kde si objala kolena a začala plakat. Chvílemi se vzlyky zajíkala. Bolelo to. Vzpomínky ji bolely. Začala se kolébat ze strany na stranu a tahat se za kořínky své kštice. Slzy se hrnuly proudem ze slzných kanálků a ona je nedokázala zastavit. Byla na pokraji zhroucení.

Alice s Edwardem pohlíželi na situaci, která se děla. „Musíme ji odvést ke Carlisleovi. Hned,” řekla důrazně Alice s vážnou tváří.

Edward se sklonil k Belle a chytil ji do náruče. Jemně se zachvěla nad pocitem zimy, která ji zaplavila a která z něj sálala každým pórem jeho kůže. Na chvilku se cítila příjemně, než upadla do bezvědomí.

„Já ji odvezu,” řekl jemně Edward a šel s ní ke svému stříbrnému Volvu.

„Edwarde, ale…“ chtěla namítnout Alice, protože měla strach o její bezpečí. Myslela si, že Edward podlehne její vůni a zabije ji. Nevěděla však, že jemu spíše záleží na jejím bezpečí, ani on sám si to neuměl přiznat. Za celé roky jeho bytí nenašel dívku, která by ho zaujala tak jako Bella.

„Ale nic. Zavolej cestou Carlisleovi,” nařídil sestře.

Položil Bellu na zadní sedačky a vyrazil k jejich domu. Netrpělivě se otáčel každou chvilku a koukal na její tvář. Tachometr nepřetržitě ukazoval 140 kilometrů za hodinu.

Bella nic nevnímala. Nevnímala okolí, lidi ani rychlost, jakou se Edward řítil. Vnímala jen tlukot svého srdce, které bilo zrychleně a občas vynechalo úder.

Smykem zaparkoval před vchodem do jejich domu a vynesl ji do svého pokoje, kde ji položil na pohovku, kterou předem Carlisle rozložil. Otec se mu celou cestu držel v patách a vyptával se na podrobnosti.

„Nech mě s ní o samotě,” řekl Carlisle a rozevřel svůj kufřík. Sedl si k Belle na pohovku a baterkou jí svítil do očí. Nabrala vědomí ve chvíli, kdy se jí Carlisle představoval.

„Ahoj. Jsem Carlisle a teď tě vyšetřím.”

Jemně přikývla, schoulená do klubíčka, a zachvěla se, když jí studenými prsty měřil tlak.

„Bello, musím se tě na něco zeptat. Bereš nějaké léky, o kterých bych měl vědět?” zeptal se pomalu, aby ji nevystrašil.

Bella otevřela pusu, ale na první pokus z ní nevyšla ani hláska. Odkašlala si.

„Antidepresiva,” zašeptala smutně a provinile.

„Dobře. Dám ti léky na uklidnění a chvíli se prospíš,” řekl jí nakonec a srovnal si věci zpátky do kufříku.

 Bella v mžiku usnula a Carlisle odešel do obývacího pokoje, kde čekala celá rodina.

„Jak jí je?” zeptala se naléhavě Alice se strachem v očích. Alice ji už teď brala jako sestru, o kterou nechtěla přijit.

„Bude v pořádku. Bude teď chvíli spát. Někdo by měl zavolat jejím rodičům, že tu zůstane přes noc,” řekl jejich otec.

„To už je zařízeno. Zítra ji máme přivézt, až jí bude lépe,” řekla Alice už klidným a vyrovnaným hlasem.

„Co se vůbec stalo?” zeptala se Rose s vráskou, která se jí objevila mezi obočím.

„Já nevím. Měla jsem vizi, ale nedokázala jsem tomu už zabránit. Objevil se tam upír a chtěl se Belle omluvit. Ona na něho začala hystericky řvát, ať vypadne. Potom se zhroutila,” zrekapitulovala Alice dnešní dopoledne. Nechápala, co s ní ten upír má společného.

Edward mlčky vešel do svého pokoje a sedl si na zem před pohovku. Důkladně si prohlížel spící tvář, která byla bledší než obvykle. Její vůně byla nasáklá celým pokojem, ale jeho to nechávalo chladným. Nevěděl, co se změnilo. Pořád mu ta vůně připadala neodolatelná, ale už neměl touhu ochutnat lákavou červenou tekutinu, která jí tepala v krční žíle. Natáhl ruku a odhrnul jí pramen vlasů z obličeje. Doteď si nevšiml, že je tak krásná. Rty stvořené k polibku… Ne, nemůže. Ona má větší problém, než je on, který musí vyřešit. Toho upíra. Co jí mohl udělat tak hrozného, že takhle reagovala? pomyslel si.

Ahojky. Musím uznat, že jsem zklamaná. Moje minulá kapitola obdržela jen sedm komentářů a zobrazená byla dvěstěkrát. Chtěla bych říct, že dokud neuvidím nejméně patnáct komentářů, dál nepíšu. Nemá to smysl. Děkuji za lidičky, co je píší, ale to mi nestačí. Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 6. kapitola: