Ahojky. Tak tahle kapitola je krásná, plná trapasů a zvratů. Je sice kratší, ale zato je vtipná a člověk se nad ní musí pousmát. Předem se omlouvám za použité vulgarismy, které tam ovšem nesmí chybět.
24.09.2012 (18:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3409×
Neznámá pomoc
17. kapitola
Všichni seděli v obývacím pokoji v domě Cullenových. Alice Belle vyprávěla historii jejich klanu a Emmett jí nadšeně skákal do řeči, kdykoliv to šlo. Byl nadšený z toho, že jí může ukázat rychlost, jakou mohou běhat, co všechno slyší, jak rozdrtí kámen v ruce...
„Ještě je tu jedna věc, kterou bys měla vědět. Někteří upíři mají různé dary. Já vidím budoucnost.” Alice ani nestačila dopovědět větu, když jí Bella skočila do řeči.
„Já to věděla. Občas jsi byla tak divná,” vzpomínala hnědovlasá dívka sedící na křesle.
„Jasper cítí emoce,” pokračovala, ale Bella ji zase zastavila.
„Super. To je fakt skvělý,” řekla ironicky a při tom se mračila.
„No a na závěr, Edward čte myšlenky.” Konečně Alice dořekla to, co chtěla. Bella se koukla po očku na Edwarda, který se lehce pousmál svým pokřiveným úsměvem, který tak moc dostával do kolen.
„Do prdele,” vyšlo z Belly. „To už je na mě moc,” řekla zaskočeně a vstala. Přecházela nervózně z jednoho rohu místnosti do druhého. „Já se cítím jako u výslechu. Jediný rozdíl je, že já vám nic nemusím říkat a už víte všechno. Ne. Ne. Ne.” Kroutila hlavou ze strany na stranu.
„Takže ty,” ukázala na Jaspera. „Ty víš všechno. Jestli to někomu řekneš, utrhnu ti jazyk, a je mi úplně fuk, že jsi největší predátor na světě, protože v tu chvíli to budu já,” rozzuřila se Bella.
„A ty,” ukázala na Edwarda. „Jak jsi mohl? Ty víš úplně všechno a doteď jsi nic neudělal?! Vždycky jen tak koukáš jakoby nic a ono všechno. Ty!” vrčela Bella nepříčetně, protože si myslela, že ví o jejích citech k němu.
„Bello, počkej,” namítla Alice, protože jí chtěla říct pravdu.
„Žádný počkej. Tady pan dokonalý čte myšlenky. Přijde si na ples s Jessicou, jako by se nechumelilo, a co?” Naštvaně se otočila na Edwarda, který nechápal vůbec nic z toho, co řekla. „Myslíš, že budu čekat věčně?” zabručela.
Edward byl zaskočený, ale myšlenky Jaspera ho vrátily zpět do reality. Ve zkratce mu řekla, co k němu cítí, a on byl udivený. Miluje mě! pomyslel si. Byl šťastný. Připadal si jako motýl, který se uzdravil a prvně vzlétl. Nic ho nedrželo na zemi, protože tíha, která ho držela, zmizela. Usmál se od ucha k uchu a podíval se do těch roztomile rozzlobených hnědých očí, které tak miloval.
„Bello, jediný člověk, kterému Edward nemůže číst myšlenky, jsi ty,” řekla Alice odvážně, protože se bála následků.
„Cože? A to jsi mi to nemohla říct dřív? Sakra! Sakra! Sakra! ” Emmett se rozesmál, až se popadal za břicho, a Bella se cítila trapně.
„Fajn. Jen se smějte. Vy jste upíři a já jsem tu za debila. To se mi snad zdá.” Naštvaně si dala ruce na prsa a odešla do svého pokoje pro hosty. Práskla za sebou dveřmi a lehla si na postel. Musela odejít, protože se cítila jako největší idiot na světě. Nechtěla mu to říct, ale situace si to vyžádala. Svlékla se a zalezla pod sprchu. Místo teplé vody si pustila studenou, aby se probrala z šoku. Za chvíli vodu vypnula a osušila si tělo. Ručník si ovinula okolo prsou a druhým ručníkem si sušila vlasy. Vešla zpátky do pokoje pro hosty, kde na posteli seděl Edward. Když zahlédl Bellu jen v ručníku, oči mu zčernaly chtíčem. Alice instinktivně přikázala zbytku rodiny jít na lov, takže Edward s Bellou měli soukromý na rozhovor.
„Ahoj,” pozdravil Edward nervózně. Poprvé za život byl příšerně nervózní. Nevěděl, co má říkat, natož jak se má chovat. Očima rentgenoval každou odhalenou část těla Belly. Přitahovala ho.
„Ahoj,” řekla a podívala se mu do těch temných očí plných jiskřiček. „Edwarde, proč máš někdy černé oči?” zeptala se na otázku, která ji tížila dlouhý čas a potřebovala odpověď přímo od zdroje. Edward zavrtěl hlavou, aby se vymanil z myšlenky na sex, který si v duchu představoval.
„Protože mě přitahuješ. Nejprve to byla tvoje vůně, ale teď…“ Zvedl se na nohy a přistoupil k Belle.
Obličej měl těsně u jejího a jeho hlasivky mu dovolily říct jen dvě slova. „Miluju tě.” A pomalu se skláněl nad jejími rty. Bella instinktivně zavřela oči a čekala, než se jejich těla spojí do jedné duše. Její srdce bušilo do rytmu hudby, kterou slyšela v zápalu chtíče. Edward jí nejdříve polaskal spodní ret. Polibek byl dlouhý a něžný. Edward šílel. Vzrušovaly ho její teplé a měkké rty, přitisknuté na ty jeho. Najednou ucítil tlak, který Bella dala do polibku, který byl hladový a nenasytný. Držel ji za pas a divoce si bral její ústa. Bella mu pročechrávala vlasy a tiskla se na něho s takovou silou. Cítil, jak se její pokožka chvěla a srdce jí divoce doráželo o hrudní koš. V jednom jediném polibku cítil všechnu lásku, kterou mu opětovala.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 17. kapitola:
To bylo pěkné sice krátké ale , dobré
skvělá kapitola
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!