Bella se probouzí po dlouhém a náročném dni. Prvotní strach a postraumatický stres udělá své. Rázem si uvědomí důležitou skutečnost, která významně ovlivní její prvotní pohled na svět.
17.09.2012 (11:45) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3524×
Neznámá pomoc
16. kapitola
Edward s Alicí seděli u její postele několik hodin, než poprvé pohnula víčky. Bella se cítila dezorientovaná a bolela ji hlava. Chtěla si na ni sáhnout, ale necítila dlaň ruky, jen tlak, který jí tlačil na ránu. „Bude to dobré. Jsi v pořádku,” řekla Alice skloněná k Belle. Edward ji jemně hladil po ruce, když Bella poprvé slabým hláskem promluvila. Věděla, že je v bezpečí, ale stále cítila strach. Začala se chvět. „Jděte pryč,” řekla.
„Ale...” snažil se Edward.
„Jděte,” zašeptala znovu. Alice s Edwardem se zvedli a odešli do obývacího pokoje. Bella otevřela oči a chytla se za hlavu zdravou rukou. Pomalu si sedla a podívala se na zraněnou ruku, přes kterou měla obvaz. Utvrdila se, že bude v pořádku. Z nočního stolku si vzala koblihu. Každé sousto jídla jí dodávalo energii, kterou potřebovala. Pomalu se postavila a přehodila si přes záda bundičku. Musela pryč. Pořád myslela na jedno slovo, které se jí honilo hlavou. Upíři. Věci, které si sem přinesla, nechala být a pomalým krokem vyšla z pokoje. Vešla do obývacího pokoje a všechny oči ji pozorovaly.
„Kam myslíš, že jdeš?!” řekla rozzlobeně Alice. Bella se jí podívala do očí a dostala ještě větší strach, než měla předtím.
„Lásko, nech ji jít. Věř mi,” chlácholil ji Jasper. Cítil z Belly panickou hrůzu, která z ní sálala. Bella se otočila ke dveřím a zamířila domů. Edward byl nešťastný. Nevěděl, co všechno Bella ví, ale muselo ji to příšerně vyděsit. Slyšel Jasperovy myšlenky, které křičely jedno jediné slovo. Strach. Položil si hlavu do dlaní, aby vstřebal vše, co se stalo.
Bella dorazila domů, kde bylo prázdno a pusto. Na lednici byl přilepený papír, že rodiče jeli na výlet a vrátí se večer. Bella si hlasitě oddechla, protože nechtěla vysvětlovat, co se jí stalo. Vyšla schody do prvního patra a zamířila do svého pokoje. Lehla si do postele a ještě před tím, než usnula, si vzala prášek proti bolesti hlavy.
Druhý den ráno se probudila celkem odpočatá. Rána na ruce ji svěděla. Sundala obvaz pod tekoucí vodou, který byl zakrvácený. Nevěřila svým vlastním očím. Po hluboké ráně zbyl jen strup, který se začal loupat. Zkusila pohnout prsty na ruce, které ji poslouchaly na příkaz. Usmála se od ucha k uchu. Zahodila obvaz do koše a oblékla se do školy.
Prvních pár hodin ve škole nevnímala. Stále myslela na upíry. Vzpomněla si na slova, která jí před několika měsíci řekla Alice.
„Víš, máme jedno tajemství, které ti nemohu prozradit. Je to pro nás všechny nebezpečné. Předpokládám, že sis všimla konkrétních věcí, které jsou na mé rodině jiné. Vše s tím souvisí. Promiň. Kdybych ti to řekla, budeme mít z toho velký průšvih. A ty bys to odnesla nejvíc.”
Uvědomila si jednu podstatnou věc. Kdyby ji chtěli zabít? Udělali by už to dávno. Nikdy jí neublížili, spíš naopak, pomohli jí. Byli pro ni něco jako druhá rodina. Měla je ráda. Edwarda. Jejího Edwarda. Úžasného kluka, který ji miluje. Je krásný, hodný, šarmantní... Emmett je naopak rodinný šašek. Z každé věci udělá zábavu. Alice, která ji vždy vyslechla a pomohla. Jediná věc, která ji stále rozčilovala, je, že všichni znají její minulost. Všichni to slyšeli a ona se svěřila jen Alici.
Byla silnější, než si myslela. Sice se ještě nevyrovnala s myšlenkou, že její přátelé jsou upíři, ale už se jich nebála. Necítila spalující hrůzu jako včera. Postavila se tomu čelem jako správná bojovnice. Nechtěla o ně přijít a taky nepřijde. Vztyčila hlavu a rozešla do jídelny. Nabrala si na tác jídlo a pití. Přelétla pohledem místnost; nemohla si nevšimnout pěti párů očí, které ji pozorovaly. Hrdě a statečně se k nim rozešla. Zastavila se u jejich stolu.
„Ahoj, upírci.” No co? Musela si z toho udělat srandu ne? Tahle situace se nestává každý den. Usmála se a sedla si na volnou židli vedle Edwarda. Bella zaznamenala udivené pohledy, které rentgenovaly její náladu.
„Takže, už to víš?!” oddechla si Alice, protože před Bellou nechtěla skrývat tajemství, které jí hryzalo svědomí.
„Dá se to tak říct!” odpověděla s úsměvem na rtech.
„A co všechno o nás víš?” zeptal se váhavě Edward zaskočen situací.
„Jen to, kdo jste!”
„A to sedíš s námi a necítíš strach?” zeptal se, protože tomu nemohl přijít na kloub. Myslel si, že je nebude chtít znát po včerejší noci. Myslel si, že s nimi už nikdy nepromluví. Myslel si, že o ni přišel. To bylo nejhorší. Seděla před ním klidná a šťastná. Jasperovy myšlenky byly podobné. Ve skrytu duše byl šťastný.
„Ne. Jste jako moje rodina. Všechny vás mám ráda a nezaleží mi na tom, kdo jste,” řekla a každému se koukla do očí. Alice se zvedla ze židle a chtěla Bellu obejmout. „Ale na tebe, jsem naštvaná,” řekla Bella suše a založila si ruce na prsa. Alice se zastavila a přemýšlela nad důvodem, ale na nic nemohla přijít.
„Nechápu,” řekla prostě.
„Jo, tak ty nechápeš. A já myslela, že upíři jsou o dost inteligentnější! Já ti věřila a řekla jsem ti o Drakovi. Jenže jsem nemyslela, že to uslyší všichni,” mávla na ostatní.
„Omlouvám se. Moc mě to mrzí. Mám tě ráda jako sestru a nechci o tebe přijít,” řekla smutně.
„Vždyť já tebe taky,” řekla Bella a objala ji. Posadili se zpět a ujala se slova. „Tak koho jíte nejraději? Blondýny, brunety…”
Všichni se rozesmáli, až se jídelna otřásala v základech. Najednou všichni ztichli a Edward s vážnou tváří pronesl. „Já osobně mám rád blondýny,” pronesl a dusil v sobě smích.
„To už jsme zjistili. Jen je škoda, že si Jessicu nevysál,” řekla jako by nic a mávla nad Edwardem rukou.
Tímto začal nový hon na Edwarda Cullena. Jak to asi dopadne? Vyhraje Bella hlavní cenu v podobě Drákuly? Nebo se to ještě zkomplikuje?
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 16. kapitola:
Úžasné!
skvělá kapitola
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!