Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá - III. kapitola

11.06.2009 (17:30) • Lilianet • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1787×

Rada

„Vítej." hluboký hlas byl slyšet jakoby všude. Vycházel ze stromů, měsíčního světla a i z šedivého písku pod mýma nohama. Rozhlédla jsem se a uviděla muže. Seděl na vozíčku u ohně, který mu ozařoval část tváře. Byla vrásčitá a nevyjadřovala žádné pocity. Když jsem se přinutila pohlédnout jinam, viděla jsem ženu s nakrátko střiženými vlasy a přísným výrazem ve tváři. Na druhou stranu od muže na vozíčku seděl hubený muž. Měl velmi podobný výraz jako ti dva další. Museli být radou kmene.

Jak jsem se vzpamatovávala z dramatického přivítání, začínala jsem rozeznávat obrysy postav. Vedle té přísné ženy seděl Sam, vedle něj Embry, Paul, Jared a vedle něj seděla nějaká dívka. Pak Quil se svým děvčetem, Seth a Leah. Emily si sedla vedle Sama a Embry mi udělal místo.

„Vítej, Noel. Jsme rádi, že jste si se Sethem nic vážného neudělali a že jsi souhlasila, že si promluvíme. Posaď se." ukázal na místo vedle Embryho. Spěšně sem si sedla a čekala, co se bude dít dál.

„Smečku už asi znáš." promluvila světlovlasá žena. Když jsem se koukala po obličejích okolo ohně všimla jsem si, že si jsou s Leah hodně podobné. „A teď dovol, abych ti představila radu. Toto" ukázala na muže ve středu jejich trojice-„je Billy Black. Vedle něj sedí Quil Altera a já jsem Sue Clearwater." zakončila představování. Cítila jsem se divně. Byla jsem zvyklá na lidi - vlkodlaky, nedělalo mi potíže vzít vedení, když bráška nemohl, ale tady jsem se... styděla.

Nevěděla jsem, co mám čekat, co se stane. Vlkodlaci jsou nevyzpytatelní.

„Těší mě. Jsem Noel Sainty." nevěděla jsem, co mám říct. Připadala jsem si trochu jako před soudem, který má nade mnou vynést rozsudek.

„Ano. Jak ses ocitla tady u nás?" a začíná výslech. Když odpovím špatně, co se stane? Byla jsem nervózní, tak jsem si mlela v duchu samé nesmysly.

„Pořádně sama nevím. Prostě jsem se tak toulala a než jsem stačila zaregistrovat pach vaší smečky tak..." koukla jsem na Setha. Naše pohledy se setkaly. Měl v nich ještě trochu uraženosti, ale už se smály.

„Dál už to známe. Sam nám říkal, že pocházíš ze smečky na severu. Určitě víš, proč se normální lidé mění na vlky?" podíval se na mě zpříma Billy Black.

Ach. Téhle otázce jsem se chtěla vyhnout. „Ano." odpověděla jsem prostě.  „Měníte se, protože na vaše území přichází studení. Je to tak?" nedal se odbýt.

„Ano."

Dlouze se na mě díval. Určitě chtěl o "našich"  upírech vědět něco víc. Ale já jim nemůžu říct, že s nimi máme dohodu. Totiž oni nejsou jako ostatní. Nepijí krev. Tedy, aspoň lidskou ne. Ale stejně. Jsou to upíři. A vlkodlaci mají před nimi lidi chránit. Ale my jsme s nimi v míru. Nevím, jestli by to pochopili La Pushští vlci. Občas narazíme na nějakého toho pravého upíra. Ty většinou zabíjíme. Ale za můj život se to stalo jenom dvakrát.

„Vy máte určitě taky důvod k přeměně." nejlepší obrana je útok. Musím to zamluvit. Ikdyž sem se od toho tématu ještě nevzdálila, už se nejedná o problém mé smečky.

„Ano. To máme." uchechtl se.

„Z vašeho teritoria jsem sice viděla jen kousek, ale nikde sem je tu necítila." vím, že je to asi jasné - dlouho tu žádný nebyl, ale nechci, aby se vracelo k naší smečce a upírům z Denali.

„Nechodí sem." řekl Embry.

„Jak to myslíš?" Za dnešní večer jsem se poprvé zeptala někoho jiného než Billyho Blacka. Nejen já, ale i zbytek jeho smečky se k němu otočil a pozoroval ho někdo zmateným, někdo pohrdlivým a někdo (Leah) přímo zuřivým pohledem.

„Myslí to tak, že do La Push upíři nechodí. Jak to řekl." odpověděl za něj Sam. Něco se mi na tom nezdálo. Nevím proč, ale řekl to tak nějak divně. Fajn upíři k nim do teritoria nechodí. Asi se sem nedostanou přes jejich hlídky. Ale Embry to řekl jinak. V jeho podání ta věta měla hlubší význam. Dívala jsem se mu do očí, dokud se neodvrátil.

„Noel, myslím, že bys nám mohla víc důvěřovat." Billy mě prokoukl. „Jsme skoro jako jedna rodina." čekal na mou reakci. Mám, nemám? Když to nepochopí, svět se nezboří a já se vrátím zpátky dřív, než jak jsem to měla v plánu.

„Dobře. Je to zvláštní, ale narazili jsme na jednu upíří skupinu, která nezabíjí lidi. Žije na zvířecí krvi. Podle vyprávění nejprve byly čtyři. V té době upírů už v Yukonu tolik nebylo a tak se snižoval i počet vlků. Předkové se s nimi domluvili, že budou žít v Denali, jednak by asi vyhrály, ale chovali se daleko civilizovaněji než většina z vyprávění.  V Denali je dost zvířat a méně lidí.  Od té doby se k nim přidali 3 další a jedna se ztratila už dávno. Nejsou s nimi problémy. Tedy... až na jednu, která nás přímo nenávidí a straní se nás." skončila jsem.

„Je zvláštní jak se vlčí smečky podobají." nevěděla jsem, kdo to řekl, ale pak mi padl pohled na Quila Alteru. „Máme podobnou zkušenost. Kousek odtud, ve Forks, žije taky taková rodina upírů. Máme s nimi podobnou dohodu. Ale s nimi už je to složitější." když jsem se rozhlédla okolo ohně, většina těch co tam seděli, se dívala do ohně anebo na zem.

„Jste už všichni určitě hladoví z toho povídání, tak co kdybyste se pustili do toho, co jsme vám přinesli?" zvolala Emily. Měla dar rozptýlit vlkodlaky od jakékoli situace. Během pěti minut už všichni měli v rukách pruty s párky. Já na něm měla zatím dva, ale Embry se Samem jich tam měli pět.

„Co tak koukáš? Ten první se upeče, já ho sním. Mezitím se upeče ten další a zase jeden sním... Je to tak rychlejší." zazubil se na mě Embry. Musela jsem se smát. Ta vážná atmosféra už dávno zmizela a Billy s Quilem a Sue se teď smáli nějakému vtipu, Sam si od Emily bral další špekáček - asi chtěl trumfnout Embryho, Quil s Jaredem se věnovali svým polovičkám a Seth se zrovna vynořil z lesa s dvěma pruty a mířil k Emily. Jenom Leah se tvářila mrzutě a nezapojovala se do hovoru.

„Noel, co teď budeš dělat?" zeptal se mě Embry, když spolkl svůj sedmý špekáček. Když jsme je s Emily kupovaly, myslela jsem, že to přehání. Patnáct kilo buřtů? Naše smečka takhle nesní ani těch deset kilo! Sice jsme menší, ale i tak jsou zdejší vlci žravější.

„No..." zamyslela jsem se. Všichni se na mě otočili. „Ještě bych se vás na něco chtěla zeptat a pak se vrátím domů." odpověděla jsem spíš Billimu.

„Otázek už dneska bylo dost! Popovídáme si o tom zítra co ty na to?" rozhodl Billy.

„No... Tak dobře."

„Budeš spát u nás, gauč máme velkej." usmála se na mě Emily. Ten úsměv jsem jí oplatila.

„Mám lepší nápad." řekl Billy. „U mě je jedna postel volná." po jeho slovech ustal všechen pohyb. Ani vítr nezafoukal. Nevěděla jsem, co to zapříčinilo, tak jsem zmateně koukala po ostatních.

„Billy..." začala Sue.

„Sue to je v pořádku," usmál se na ni: „nemyslím, že by mu to vadilo." Tak teď sem byla mimo. Komu by to mělo vadit? No... tak asi tomu komu ta postel patří. Občas jsem se hádala se svou hlavou...

Tuhle otázku sem už ten den nevyřešila. Po snězení všech buřtů Embry prohlásil, že to byla taková lehká svačinka (měl jich 12!!). Billy rozhodl, že schůze končí. Šla jsem s ním k němu. Byl to menší srub a vedle něj byla garáž. Vezla jsem Billyho po štěrkové cestě k vstupním dveřím.

„Noel, proč jsi opustila smečku?" zeptal se najednou Billy.

„Jak víte že jsem ji opustila...?" byla jsem zmatená. Na to se jenom usmál.

„No... už jsem nemohla snášet myšlenky, které celé smečka probírala. A chtěla jsem pryč z Mush Lake. Ale jako člověk ne. Když jste vlk, nedívají se po vás zvědavě lidé z měst, kterými cestujete, nevyptávají se. A navíc když jsem vlk mám určitou rychlost a jinak vnímám okolí... Líbí se mi to." podívala jsem se na něj.

„Hm... Povahou jsi podobná mému synu. To jeho je ta postel, v které dnes budeš spát."

„Co se stalo?"

„To ti povím až ráno." mrkl na mě. „A jestli budeš tak hodná, zavezeš mě do ložnice? Rovně a pak doleva. Ty budeš spát v těch dveří napravo."

„Tak jedem. Dobrou noc."

„Dobrou..."

Svalila jsem se na postel a v tu ráno usla jako zabitá...

Autor: Lilianet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá - III. kapitola: