Třetí kapitola. Vzpomínky, slečna "Mne nikdo nikdy nepřekvapí, heč!", a oblečení. Chcete vědět víc? No, jen do toho - čtěte.
05.06.2012 (11:00) • AnnieMaryAprilCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2084×
Ano, já vím. Jistě už Vás to napadlo také - kapitoly jsou krátké. Ale myslím, že to není až tak důležité. Bude jich ještě dost, to se nebojte. AnnieMaryAprilCullen
------------------------------------------------
Neznámá - 3. kapitola
Uviděla jsem elfa a zase si na něco vzpomněla.
„Proč u toho sedíš celé dny? To ani nemáš potřebu jít ven, trochu se opálit? Nebo si jen tak vyjít s kamarády?“ zeptala se mě starší sestra, zatímco ťukala smsku jedné ze svých kamarádek. Ona byla ten typ, co hned odsoudí někoho, kdo se jen trochu liší od jejích měřítek.
Otráveně jsem zvedla hlavu zpoza knihy, zběžně zhodnotila situaci a zase se začetla do textu. Moje sestra a já jsme byly vždy nerozlučné, když jsem byla mimino a jí byly tři, sice mě bila, ale jakmile jsem se naučila mluvit, jen tak jsem se nedala, prožívaly jsme společně dětství a bylo nám fajn, jenže potom přišla puberta a každá jsme se vydaly svou cestou. Ona šla za tancem, za přátelstvím a láskou, zatímco jsem se já doma usmívala nad knihami. Ony jsou mi bližší, než jakýkoli jiný člověk.
V knize bylo hodně informací o nich, samozřejmě jsem rodiče přemluvila, aby mi ji koupili. Zrovna jsem si četla o Alici, teda, jmenuje se Mary Alice Brandonová Cullenová.
„Ségra?“ oslovila jsem ji po starém. Překvapeně vzhlédla od mobilu a na chvilku vypadala, že se rozpláče, pak svůj výraz změnila na posměšný, ale než stačila něco říct, předběhla jsem ji.
„Otravuješ. Jdi si po svém, udělej mi tu radost,“ zašklebila jsem se a ona si odcupitala do svého růžového království, které nazývala, mylně, svým pokojem.
Rozpustila se v bílém oblaku, v tom, který mi připomínal elfa. Rychle jsem se zvedla a běžela do toho velkého domu. Bylo mi jedno, jestli nejsem vítána, jestli narazím na někoho, koho bych třeba potkat nechtěla, nebo jestli vtrhnu do jejího pokoje nevhod, ona mě určitě bude čekat, právě proto, že je tak těžké ji překvapit.
Kvapně jsem rozrazila hlavní dveře, vydupala po schodech do druhého patra a otevřela druhé dveře nalevo.
Seděla uprostřed pokoje, na zemi v tureckém sedu. Meditovala? To je jedno, musím s ní mluvit. Sedla jsem si vedle ní do lotosového květu, páni, ani nevím, že jsem tak ohebná.
„Čekala jsem tě,“ řekla hlasem, ze kterého se mi na tváři roztáhl úsměv. Vždycky jsem ji chtěla slyšet, slyšet ten hlas, který zní jako zvonkohra. Pořád měla zavřené oči a trochu se mračila, jen neznatelně.
„Jak jinak,“ pomyslela jsem si a chtěla se zeptat na to, kde jsou ostatní.
„Šli na lov, řeknu ti, pěkně si Edwarda rozzuřila, ale teď už se tomu směje, neboj. Samozřejmě, chceš asi vědět, co s tebou je, nemám pravdu?“ otevřela oči, měla je jako jantar, ani nevím, jak je popsat. Jako odstínová škála karamelové, od okrajů byly tmavé a k duhovce se rozjasňovaly. Ale bylo v nich něco jiného, co mě upoutalo, byly to jiskřičky, kdybych viděla jen oči, stejně bych věděla, že se usmívá.
Ladně vstala, chytla mě za ruku, ani jsem nevnímala, jak je ledová, a vedla mě do obrovského pokoje, byla to šatna. Ale byla to šatna větší, než předchozí pokoj, dvakrát, ne možná i třikrát. Byly tu police, ramínka, regály a věšáky, to všechno plné oblečení, které stejně obleče jen jednou, a pak ho vyhodí. Tohle pravidlo jsem schvalovala.
„Tak se na tebe podíváme. Jejkote, mankote, co to máš na sobě?!“ zděsila se a hned se mnou prosvištěla na druhou stranu místnosti a naházela přede mě hromadu oblečení, kterou se pak začala prohrabovat, až mi nakonec vybrala krásný model. Byla jsem ráda, že mám na sobě něco jiného, než jen kus otrhaného hadru, přes který mi bylo vidět až do žaludku.
„Tak, teď už se mi s tebou bude mluvit mnohem snáz, když na sobě nemáš ten hadr,“ prohlásila a zas mě vedla do předchozí místnosti, její důvěra mě sice trochu mátla, ale co. Budu si muset zvyknout. V duchu jsem se usmála nad pomyšlením, že mě právě oblékla zřejmě nejlepší módní návrhářka na světě.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AnnieMaryAprilCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznámá - 3. kapitola:
tak u této kapči se moc nechytám
Super I když se v tom stále tak nějak nevyznám, ale z dalšími kapitolami pochopím, že?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!