Desátá kapitola. Poslední. Vzpomínky, čínské hůlky a zpátečka domů.
12.06.2012 (11:00) • AnnieMaryAprilCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1935×
Máte před sebou poslední kapitolu. Na konci se ještě budu vykecávat, tak to zkrátím - važte si toho, že to čtete, je to poprvé, co jsem povídku dokončila. AnnieMaryAprilCullen
--------------------------------------------------------------------------------------
Neznámá – 10. kapitola
Probudím se zase na stromě před domem Cullenových?
Anna…
Já…
Tenten…
Možná tu umřu.
Už tu ležím určitě hodiny. Vzpomínám na všechny anime, na které jsme se společně dívaly. Možná se mi to všechno jenom zdálo, třeba teď ve skutečnosti ležím v posteli, ve svém šeříkovém pokoji. Možná, že ze spánku zpívám Natsuhiboshi*. Vzbudím se uprostřed noci a půjdu se napít mléka? Nebo si budu až do rána číst, jako jsem to dělávala, když jsem nemohla usnout. Ve škole pak šlo usnout rychle, hlavně při hodinách fyziky.
Neuvědomila jsem si, že začalo pršet. Ne, není to déšť. Jsou to drobná světýlka. Snášejí se pomalu, nesměle na studenou zem a pak… Zdá se mi to? Pak zaplují do země, stále drobně září, a začnou hrát tu známou píseň. Natsuhiboshi. I přesto, jak jsem vyčerpaná, si broukám s nimi.
Asi jsem úplně zešílela. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč si tu broukám se světýlky, která se zavrtala do země.
Namáhavě jsem se přetočila na záda, abych mohla pozorovat hvězdy, dnes zářily opravdu silně. Obloha byla temná, bez mráčku. Poznala jsem Velký vůz, i ten Malý, možná jsem zahlédla Orion.
Byla jsem vyděšená, unavená a příšerně zmatená, ale byla jsem docela šťastná. Šťastná, že jsem se tu probudila, že jsem mohla všechny potkat, vzpomenout si. Byla jsem vděčná i za to, že jsem byla němá. Byla jsem vděčná i za moji přezdívku. Mrkvička. Musela jsem se nad tím zasmát.
„Co to tu, k sakru, vyvádíš?!“ ozvalo se vedle mě.
Namáhavě jsem se otočila. Alice. Jak jinak. Ale jsem ráda, že tu je, i když kvůli tomu strašně vyšiluje.
Podala mi ruku. Může to být nabídka k novému životu? Možná, pomyslela jsem si a bez pocitu, že dělám něco špatně, jsem ji přijala.
A přesně v tu chvíli něco cvaklo.
Když jsem znovu otevřela oči, byla jsem doma. Ležela jsem ve svém šeříkovém pokoji, ve své posteli. V České republice, ve svém městě. Rychle jsem se posadila. Byl to jenom sen?
----------------------------====================------------------------
O dost času později, v době, kdy jsem se chystala vybrat si nějakou střední, nejlépe nějakou, kde nebude moc matiky ani fyziky, jsem si chtěla trochu oddychnout od věčného šprtání, jestli se to teda dá takhle nazvat, a navrhnout holkám, nějakou akci. Projížděla jsem mobil a byla tam čísla, která tam dříve nebyla.
Jejich čísla.
Nebyl to sen, uvědomila jsem si s překvapivou radostí. Vzhlédla jsem, abych zkontrolovala své šrámy v zrcadle. Všechny byly na svém místě. Byla jsem stejně ostrouhaná mrkvička, jako před rokem.
Ale jak to, že se mi nezahojily? Nezasekla jsem se v čase? Zavřela jsem oči a soustředila se na to, jestli je všechno s časem v pořádku. Bylo. Tak co tam dělaly ty šrámy? A proč jsou tam teď a ne včera?
„Nebyl to sen! Nezdálo se mi to! Nezdálo se mi to!“ křičela jsem, když jsem vyběhla na balkón. Měla jsem takovou radost, že jsem vyběhla na ulici. Běžela jsem, bosá, v kraťasech a tričku, ani jsem nevěděla kam. Když jsem usoudila, že je dost radostného běhu, odhodlaně jsem vytočila Alicino číslo.
„Ano?“ ozval se mně tak známý hlas. Byla jsem štěstím bez sebe. Dlouho jsem ji neslyšela, slyšet znova tu zvonkohru bylo úžasné. Musela jsem se usmívat jako měsíček na hnoji.
„Pamatuješ si ještě na Mrkvičku?“
Konec
Nebo ne?
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*natsuhiboshi = letní hvězda, je to i název písně, která se vztahuje k příběhu v NARUTOVI
==================================================================================
Hurááááá! Je to nádherný pocit napsat konec. Měli byste to taky zkusit. Je to poslední díl, ale zároveň první. Píšu totiž další sérii. A doufejme, že bude dávat větší smysl. Když se na to tak podívám, ta povídka je vlastně strašná slátanina, ale já mám Mrkvičku ráda. Jdu psát, žijte v míru. Vaše AnnieMaryAprilCullen
« Předchozí díl
Autor: AnnieMaryAprilCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznámá - 10. kapitola:
pokračování???
Úžasná povídka! Zbožňuju Naruta! Natsuhiboshi je taky suprová! Božínku, jen Škoda že to nebylo trochu delší.
Opravdu se ti to povedlo. Uvátám další sérii.
Ahoj, moc se mi tvoje povídka líbila, ze začátku byla dosti zašmodrchlaná, ke konci ještě víc :D ale líbila se mi. komentáře většinou píšu až na konec a tak proto píšu až tedkom
Článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby. Děkuji. :)
* Řadové číslovky;
* čárky;
* zdvojené mezery;
* vsuvky;
* ji/jí;
* by jste => byste;
* překlepy;
* střední rod;
* malá/velká písmena;
* špatně dělená slova.
Po vydání této kapitoly nezapomeň u prvního dílu zaškrtnout možnost "Dokončená povídková řada". Zároveň nezapomeň ke každé kapitole doplnit odkazy na předchozí či následující díly, pokud jsi tak ještě neučinila.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!