Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezapomeňte, že já tanec miluju! - 5. kapitola

13.03.2010 (20:45) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2062×

„Bello,“ povzdechnul si Charlie, když jsem vyrazila z právě brzdícího auta ven. Vyběhla jsem schody, vrazila do pokoje, tašku hodila někam do kouta a plácla sebou přes postel. Skvělý, umřu brzo, jako panna, chudá, jako neslavná, ale umřu pro dobrou věc! Je poledne a pátek, takže bych se mohla stavit do školy. Ano, půjdu do školy a taky si zatančím!

Jak jsem se rozhodla, tak jsem taky udělala. Vzala jsem si boty, oblíkla bundu a vyletěla ven k autu. Nasedla, nastartovala a vyjela. Nebyla to tak pomalá jízda, na kterou jsem byla zvyklá. Chtěla jsem drogu, pro kterou jsem si právě jela. Potřebovala jsem tanec, musela jsem ho mít! To jediné, co mi v hlavě běhalo, byly jenom taneční kroky.

Zaparkovala jsem před školou a utíkala do sálu. „Bello!“ vykřikli všichni nadšeně. Ashley a Sára se mi vrhly kolem krku.

„Jsem tak ráda, že jsi zpátky!“ tiskla mě ještě pevněji Sára.

„Já jsem taky šíleně ráda!“ tiskla mě u druhého ramene Ashley.

„Já bych byla taky ráda, jen kdybyste mě tak pevně netiskly… Dochází mi dech!“

„Promiň,“ usmály se obě dvě omluvně a pustily mě.

„Vidím boty, takže jdeš tančit?“ ptala se mě trenérka.

„Ano, jak jinak?“ usmála jsem se a obouvala boty.

„Jsem ráda, že ses vrátila, tak vzhůru na parket!“ usmála se šťastně trenérka a mávla rukou směrem k parketu.

„Rozkaz!“ usmála jsem se a zařadila mezi ostatní, kteří mě ještě objali.

„Tak jedeme! Pět, šest, sedm, osm! Raz, dva, tři a čtyři, pět šest sedm osm! Na sedm hlavu nahoru! A ostře!“ začala diktovat trenérka. „Znovu! Pět, šest, sedm, osm! Raz, dva, tři a čtyři, pět, šest, SEDM, osm! Lucasi! Na sedm hlava nahoře!“ začala se typicky rozčilovat.

Tuhle sestavu jsme sjížděli asi ještě osmkrát a nohy začínali bolet čím dál víc. „… a otočka. Konec sestavy, takže si ji znovu sjedeme na počítání a pojedeme na hudbu,“ dokončila svojí vymyšlenou sestavu trenérka a určila instrukce. „Tak jedeme! Pět, šest, sedm osm! Raz, dva-“

„Sakra!“ vlezla jsem jí do počítání a spadla na zem.

„Bello!“ vykřikly holky a utíkaly ke mně. „Jsi v pohodě?“ ptaly se mi a podaly mi ruku, abych se postavila zpátky na nohy.

„Co se stalo?“ panikařila trenérka.

„Nic jsem v pohodě, jenom mi nevyšel krok a vynechala mi noha,“ usmála jsem se nevinně a omluvně.

„Dobře, kdyby tě něco bolelo, tak si sedni, ano?“ ujišťovala se a já na to jenom zakývala hlavou. „Dobře, tak pokračujeme!“ vykřikla nakonec, aby ode mě odehnala ten dav, který se ihned rozešel, aby si všichni udělali místo. Povzdechla jsem si a chtěla pokračovat, ale bolest byla tak ukrutná, až jsem si opravdu musela sednout. Sledovala jsem ostatní, jak tančí a – díky bohu – se krok od kroku zlepšovali. Ze začátku to opravdu vypadalo, jako kdyby si spletli hodinu tance s hodinou pro mentálně postižené. Usmála jsem se nad tím, ale nakonec tančili opravdu dobře a stejně, bude to asi naší nejlepší trenérkou.

„Tak jo puberťáci! Pro dnešek končíme, zítra budeme samozřejmě pokračovat, ale bude i kondička,“ pronesla ke konci trenérka a na odpověď zazněl nesouhlasný zvuk a bučení.

„Tak, jak ta sestava vypadá?“ ptala se mě nadšeně Sára.

„Pravdu?“ usmála jsem se na ni. Na to mi jenom zakývala hlavou. „Ze začátku to bylo strašné, ale teď to vypadá dobře,“ mrkla jsem na ni.

„Ty jsi strašná!“ smála se Ashley.

„No co? Chtěli jste pravdu? Chtěli, no tak jsem vám ji řekla,“ bránila jsem se a v tom někdo vešel do sálu.

„Dobrý den, já jsem Edward Cullen a tohle jsou moji sourozenci,“ řekl ten krásný melodický hlas, který jsem dobře znala z televize. Všechny holky se na něho s úžasem dívali, stejně tak i na ostatní. Bylo jim kolem sedmnácti, ale to není možné, vždyť doktor Cullen, tak starý nebyl.

„Ano, to jsem ráda, že poznávám nové žáky. Pojďte do kanceláře a Bella vás potom provede po škole a všechno vysvětlí,“ vzpamatovala se trenérka a vedla je ze sálu.

„Já bych řekl, že to budou strašné dřeva,“ konstatoval Thomas, jen co odešli.

„Buď v klidu ty s nimi tančit nebudeš, za to já jo,“ utnula jsem ho a vydala se do kanceláře. Byla dost daleko, a když jsem se k ní už dostala, všichni už čekali jenom na mě, nahodila jsem úsměv. „Tak můžeme?“ zeptala jsem se pro jistotu, ale všichni mi na to kývnuli, tak jsme se mohli vydat. „Trénink jsou každý den, dobu máte napsanou v papírech. Se základními kroky si nedělejte starosti, budeme je vás učit, každý jednoho, abyste vše uměli dokonale. Učíme se zde – společenské tance, balet, street dance, disco dance a ostatní. Samozřejmě se učíme i normálně, ale převážně tančíme,“ řekla jsem vše podstatné, když jsme šli po chodbě. Ukázala jsem jim vše a doufala, že si to zapamatují, ale neměli s tím žádné problémy.

„To je všechno,“ řekla jsem nakonec, když jsme se vrátili zpět do kanceláře.

„Kdy začneme?“ ptala se nedočkavě drobná holka, která připomínala elfa.

„No, dneska už jsou jenom společenské tance, takže bychom vás základní kroky naučit mohli,“ odpověděla jsme s úsměvem a vedla je do sálu. „Každý si bere jednoho!“ prohlásila jsem jako na trhu a v tom se všichni seběhli k nám, aby mohli někoho učit, rychle jsem si někoho odchytila a byl to zrovna Edward. „Takže, čím chceš začít?“ ptala jsem se.

„Já moc tanců neznám, co bude na začátek nejlepší?“

„To je těžké říct. Co třeba salsou?“ nabídla jsem.

„Salsu celkem umím,“ usmál se.

„Tak se ukaž!“ křikla jsem a čekala, co bude dělat, ale on odešel. Divila jsem se, kam jde, ale potom mi to došlo, šel zapnout hudbu.

Po sále se ozývaly vábivé tóny salsy, které přímo vyžadovaly tanec. Chytil mě jemně, jeho ruce byly studené, až jsem z té zimy měla husí kůži. Začal tančit.

Vedl přímo výborně. Ohýbal se v bocích stejně tak, jako já. Následovala otočka a po otočce pár kroků na přesun. Stále se mi díval do očí a lehce se smál, šlo vidět, že ho to baví, aby taky ne, tohle je zábava! Nebyl dřevo, uměl se ohýbat, což je v tomto tanci důležité a u nováčků dost cenné.

Prohnul mě v zádech, což mi dovolilo udělat dole oblouk z jednoho jeho boku na druhý. A velkým tlakem mě jeho ruka nadzvedla zpátky do úrovně jeho očí. Přitáhnul si mě ještě blíž k sobě. Pravou nohou šel dopředu, tak jsem mu vyšla vstříc a svojí pravou nohou jsem šla dozadu, potom se to prohodilo, já šla dopředu a on dozadu. Na jeho tváři byl čím dál tím víc spokojenější úsměv.

Náhle mou pravou půlku těla odstrčil, což vedlo k tomu, že jsem stála vedle něj, takže jsem pořádně propnula nahoře ruku a začala výrazněji kroutit boky. Ruku jsem stáhla zpátky a otočila se směrem na něho, projela jsem mu tedy po hrudi, aby ta ruka nebyla zbytečná. Další otočka, ale tentokrát mě držel ze zadu. Pár kroků do boku se stále se kroutícími boky. Začalo mu to dělat menší problémy. Usmála jsem se pro sebe, ale v tanci rozhodně pokračovala.

Rty mi položil na týl, tak jsem musela udělat další krok, což v tomto případě znamenalo - otočka směrem ven, ale on si mě další otočkou přitáhnul zpátky a prohnul v zádech. Všimla jsem si, že nás všichni sledují, ale co, ať se dívají, jak se má tančit!

Další základní kroky. Dopředu, dozadu, dopředu, dozadu, doleva, doprava, doprava, otočka. „Jsi dobrý!“ křikla jsem po něm, aby mě přes tu hlasitou hudbu vůbec slyšel.

„Já vím,“ odpověděl mi s úsměvem a tančil dál. Miluju španělské rytmy salsy, osvobozují od reality a připomínají pravou podstatu tance – zábavu!

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezapomeňte, že já tanec miluju! - 5. kapitola: