Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezapomeňte, že já tanec miluju! - 4. kapitola

08.03.2010 (12:30) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1540×

Edit: Článek neprošel korekcí.

SMRT - TA NEUPLATNÁ SLUŽEBNÁ
SMRT JE LIDEM ZŘEJMĚ POTŘEBNÁ
STEJNĚ JAKO VÍNO, HIC I MRÁZ.
SMRT - VĚŘ MI, ŽE JA MÁM NA TO ČICH,
SMRT SE POZNÁ NA OČÍCH,
TAK JAK VŠECHNO, CO JE V NÁS.

SMRT - SLOVO KRÁTKÉ JAKO NIC,
SMRT, JEN HRANA ZAZNÍ ZE ZVONIC
A PAK UŽ JEN DLOUHÝ VĚČNÝ KLID.
SMRT - NEJKRADŠÍ JMÉNO PODSTATNÉ,
SMRT - NA TU SI PLATÍŠ PŘEDPLATNÉ,
BEZ NÍ TOTIŽ NELZE, NELZE ŽÍT,
SMRT! *

„Proč ne?“ Vypadal dost zklamaně, ani nevím proč. „Promiň, netýká se mě to,“ uznal nakonec.

„Edwarde?“ vešel do pokoje doktor.

„Jo, už jdu,“ poklesl a šel pryč. Dívala jsem se na dveře, kterými odešel, skousla si ret a povzdechla si. Tohle bylo trochu divné, proč ho zajímá, že nebudu chodit do školy? To je vlastně jedno. Musím si vybrat mezi tancem a smrtí. Mezi láskou a nenávistí.

Kdybych si vybrala tanec, měla bych lásku, štěstí, kamarády… smrt. Kdybych si vybrala smrt, která znamená, že budu muset odstoupit ze školy, začít chodit na normální střední školu, ztratit všechny kamarády, štěstí, TANEC, ale budu mít život.

Proč je těžké se rozhodnout? Já už jsem se vlastně rozhodla. Raději smrt než život bez tance a tohle se nezmění!

***

„Dobré ráno Bello,“ vytrhnul mě z přemýšlení doktor. To už je ráno?

„Dobré,“ oplatila jsem a raději jsem na sobě nic znát.

„Co ty kruhy pod očima?“ začal se vyptávat doktor. Sakra, tohle neprošlo.

„Asi jsem celou noc přemýšlela,“ odpověděla jsem a trochu se začervenala.

„Vážně a nad čím?“ podezřele si mě prohlížel. „Určitě jestli máte tančit nebo ne, nemám pravdu?“ prokouknul mě nakonec, když se mu nedostalo odpovědi. Smutně jsem na to přikývla. „A rozhodla ses?“ pokračoval ve výslechu a něco psal do papírů před mojí postelí.

„Ano rozhodla. Budu tančit, dokud mi to vlastní tělo dovolí.“ Tímhle jsem ho zřejmě zaskočila. Přestal psát a vyjeveně se na mě díval.

„A uvědomuješ si, jaké následky to může mít?“

„Smrt?“ ptala jsem se ironicky.

„Ano Bello, smrt.“

„Potom umřu a umřela bych tak či tak a bez tance mnohem dřív, než když budu tančit,“ učinila jsem povzbuzující proslov, ale trochu jsem znejistila. Co když smrt nechci, co když chci žít?

„A co kdyby byla jiná možnost,“ začal mluvit doktor.

„Jaká jiná možnost?“ Napřímila jsem se, protože teď jsem začala mluvit o dobré zprávě.

„Možnost, při které ztratíš duši, ale budeš tančit,“ začal vysvětlovat a díval se mi upřeně do očí.

„Duši? Tanec je moje duše doktore. Když přestanu tančit, přijdu o ni, ale tak nějak mi připadá divné, že o tom takhle mluvíte.“ Přimhouřila jsem oči. Začala jsem uvažovat, co mi právě teď nabízí, ale doktor se jenom smutně usmál.

„Vidím, že kdyby taková možnost opravdu byla, okamžitě bys ses pro ni natáhla,“ řekl, ale znělo to spíš tak, jako kdyby se snažil utajit to, co málem prozradil.

„Co mi tajíte, doktore?“ začala jsem naléhat, protože tohle bylo dost divné.

„Nic netajím, Bello asi jen to, že zítra půjdeš domů,“ usmál se nevinně. Nahodila jsem šťastný úsměv. Paráda! Už žádné nemocniční blafy k jídlu! Začnu zase tančit! „Ni vidím, že jsem tě potěšil, takže ti odpoledne předepíšu léky, vysvětlím jejich použití i účinnost,“ skočil mi do přemýšlení doktor. Zakývala jsem hlavou, a když doktor odešel, rozhodla jsem se, že se vyspím.

***

Když bylo načase jet domů, odjížděla jsem snad s osmdesáti léky, které jsem si vezla domů. Musela jsem popsat snad dvě stránky, kvůli poznámkám, jak a kdy léky používat. Mám chodit na rehabilitace a nedělat žádnou náročnou aktivitu.

Nasedala jsem do auta, a když se Charlie konečně přiměl k tomu, aby nastartoval, začala naše debata. „Takže?“ udělal první krok Charlie. Nevěděla jsem, co mám na to odpovědět.

„Takže?“ zopakovala jsem nechápavě.

„Co ti řekl doktor?“

„Co myslíš? Když mám plnou tašku léků a rehabilitace?“ Trochu mě to naštvalo, že se tak hloupě ptá.

„Dobře, dobře. Ale nechápu, k čemu máš ty léky, protože mi to nikdo neřekl,“ bránil se Charlie.

„Nemám něco mezi klouby, ani nevím, jak se to jmenuje, ale za to mám bechtěrovu nemoc. Všechny léky, jsou jen kvůli tlumení bolesti, to je vše,“ zuřivě jsem vysvětlovala, ale snažila jsem se být klidná.

„Takže tančit nebudeš,“ řekl nakonec Charlie.

„Budu,“ opravila jsem ho.

„No, nebudeš,“ řekl vážně.

„No, budu,“ začala jsem říkat opak jeho slov.

„Bello, když budeš tančit, můžeš umřít a já tě umřít nenechám.“

„Je to moje smrt a konečně jí můžu ovlivnit. Můžu umřít, jakoby na povel, jsem pán své smrti, já určuju, kdy přijde a ty mi v tom nezabráníš.“

„Bello, proč tančíš, když můžeš umřít? Je to nesmysl!“ začal se rozčilovat Charlie.

„Protože chci umřít kvůli něčemu, co miluju, než bez ničeho. Smrt přijde tak či tak a je to jen dřív, nebo později,“ utnula jsem ho.

5. kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezapomeňte, že já tanec miluju! - 4. kapitola: