Po kratší době jsem tady s další kapitolkou. Omlouvám se, ale ted ty kapitolky budou přibývat pomaleji. Škola mi bere skoro všechen volný čas. Nápady má, ale nějak se do toho psaní poslední dobou nutím. Takže to jde poznat i na mém psaní. Tak doufám, že na mou novou povídku nezapomenete, pokud ji budu přidávat pomaleji. Prosím, když si to přečtete, zanechejte mi ten komentík... Já chápu, že někdo nemá čas, ale chci vědet, jestli se to dá číst, jestli se Vám to líbí nebo ne... Děkuju moc, užijte si to. BCullen
09.11.2009 (17:15) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1615×
Sarah
Ráno dalšího dne jsem se vzbudila okolo deváté hodiny. A protože jsem dneska měla od Patricie volno, jela totiž celá rodina na nákupy do Sacramenta, rozhodla jsem se najít Adama a poprosit ho o jízdu na koni. Z té měkké postele se mi sice nechtělo, ale když jsem se podívala oknem ven, jak tam krásně svítí sluníčko, hned jsem měla lepší náladu a chuť z té postele vylézt byla větší a větší. Až jsem nakonec vylezla a šla se osprchovat. Sprcha po ránu byla příjemná, umyla jsem si i hlavu svým oblíbeným jahodovým šampónem. Vlasy jsem si vyfoukala a ony se jemně zvlnily. Trochu jsem se namalovala, řasenka, make – up, pudr… ale nevěděla jsem, co si obléct. Nakonec jsem zvolila volnější rifle, červené uplé tričko na ramínka a červené conversky. Byla jsem se sebou spokojenější než poslední dny.
Hledala jsem Adama, ale nenapadlo mě jiné místo než stáj, ale tam jsem se trochu bála. Ale přece jenom jsem to zkusila a měla jsem štěstí. Zrovna si sedlal koně. Dělala jsem, jako že ho nevidím a zavolala jsem do stáje: „Adame? Jsi tady?“ a schválně jsem se podívala jinam.
„Ano, tady jsem. Jé, ahoj, Bello.“ Řekl s nadšením.
„Tak přeci jsi tady.“
„Dneska mám volno. Nemusím pomáhat otci. To sice ani tak moc nemusím. Ale to je jedno. Potřebuješ něco?“
„No, vlastně, napadlo mě, naučíš mě jezdit na koni?“ zeptala jsem se a on chvilku vypadal překvapeně, ale pak přikývl.
„No jasně, když chceš.“ Řekl a porozhlédl se po stáji. Pak přešel k jednomu boxu, kde byl krásný tmavě hnědý kůň. Chvilku tam stál a pak vykoukla jeho blonďatá hlava z boxu a kývla na mě.
„Pojď se s ní seznámit.“ Řekl a já poslušně přišla. Ta klisna byla překrásná a na dveřích svého boxu měla jméno Sarah.
„Ahoj.“ Pozdravila jsem klisnu, teda Sarah a připadala jsem si zvláštně.
„Není tu Ron? Že ne?“ zeptala jsem se najednou s trochou paniky v hlase.
„Neboj, nic ti neudělá. Pohlaď si ji.“ Uklidnil a přitom mně vyzval k další aktivitě se Sarah. A tak jsem se pomalu natáhla k jejímu nosu. Měla příjemnou srst. Trochu jsem se jí bála, ale tak nějak jsem měla pocit, že mi nic neudělá.
„Chvilku tady s ní vydržíš o samotě? Přinesu sedlo a postroj.“ Řekl a já jsem přikývla, protože mi nezbylo nic jiného. Dodala jsem si více odvahy a pohladila ji na krku. A na krku jsem zůstala, hladila jsem ji, hrála jsem si s její hřívou a povídala si s ní. Bylo to šílené, ale já si s ní připadala líp, než s některými lidmi.
Měla jsem takový divný pocit, že mě někdo sleduje a tak jsem se otočila. Stál tam Adam opřený o box a usmíval se. Trochu jsem se ho lekla.
„Jak dlouho tady už stojíš?“ zeptala jsem se trochu naštvaně.
„Teď jsem přišel.“ Řekl a šibalsky se na mě usmál.
„Jsem rád, že se ti Sarah líbí. Teď se pozorně dívej, jak ji budu sedlat, ať si ji co nejdřív můžeš osedlat sama.“ Řekl a já pečlivě sledovala, jak dává deku Sarah na záda, na ni sedlo. Jak jí poutá pod břichem sedlo, aby jízda na ní byla pohodlná a hlavně bezpečná. Jak ji nasazuje uzdu. Pak ještě jednou pozorně zkontroloval sedlo a pokynul mi, abych si nasedla.
„Nejspíš budeš nasedat zprava, ne? Tak se postav na pravou stranu a levou nohou se zapři do třmenu a odraž se, tím se vyhoupneš do sedla.“ Radil mi a já pozorně poslouchala jeho rady. Připadalo mi to jako nemožné. Sarah byla tak vysoká. Ale nakonec jsem překonala obavy a pokusila se o to. Na první pokus se mi to nepodařilo a já spadla přímo Adamovi do náruče. Podívala jsem se na něj a on na mě. Podívala jsem se mu do očí a on do mých, měl v nich podivnou směs pocitů. Bylo tam něco, co mi přišlo hrozně povědomé. Nemohla jsem si vzpomenout, kde už jsem to viděla. A pak jsem si vzpomněla. Byl to poslední hezký pocit, co jsem viděla v Edwardových očích, než se se mnou rozešel v lese. Adamovi zmrzl usměv na rtech. Mohl vidět něco v mých očích? Tak jako jsem to tam viděla já? Co tam mohl vidět? Položil mě na nohy a nejistě se na mě usmál.
„Promiň. Tak ještě jednou, teď už se ti to povede.“ Řekl a já udělala to co předtím a Adam mi trochu pomohl. Už jsem seděla v sedle a byl to hodně zvláštní pocit. Měla jsem najednou takový rozhled, i když jsem zatím byla jen ve stáji. Adam měl v ruce najednou silný a dlouhý provaz, který připnul k uzdě. A pomohl mi vyvést Sarah z jejího boxu. Její kopyta příjemně klapala po betonové zemi a já se na jejím hřbetě jemně pohupovala ze strany na stranu.
Vyvedl nás na pastvu, kde mě učil jezdit. Zatím jen krokem, ale i tak to byla krása. Najednou jsem se na svět dívala úplně jinak, tak nějak s odstupem a s nadhledem. Sarah poslouchala každý příkaz, který jí Adam dal a hned jej splnila. Pak oddělal provaz a dal mi pokyn, abych si ji řídila sama. Poslouchala jako auto, když jsem zatahala za pravou stranu otěží, zahnula doprava. Pak jsme zkoušeli i klus. To nebylo tak jednoduché, ale byla to zábava.
Učila jsem se jezdit asi hodinu a půl a mezitím jsme si zase povídali s Adamem. Bylo mi s ním tak fajn a příjemně. Už mě bolel jak zadek, tak i nohy a tak jsem to už skončila. Adam mě odvedl do stáje a ukázal mi, jak správně pečovat o koně, když si na něm vyjedu. Přišel za námi Ron a já už chtěla vzít nohy na ramena, ale Adam mě zastavil a seznámil mě s tím psem. Vypadalo to, že by mě nemusel sežrat, ale to neznamená, že se ho nebojím.
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek New life - 6. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!