Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New Immortal life - kapitola 2 - Úkol

16.06.2009 (14:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2248×

Dalo by se říct že se můj život během jednoho týdne změnil. Ale myslím si že se změnil i k lepšímu. Jsem upír a jsem nesmrtelná. Již nejsem tím zranitelným človíčkem, teda doufám že ted jsem silnější. Jedinou nevýhodou snad podle mě je že se živíme krví, bohužel lidskou krví. Zatím jsem neměla potřebu hladu, a tak jsem nikoho nezabila. Musím najít nějaký jiný způsob jak se stravovat, třeba by mi pak dovolil udělat Aro výjimku, třeba.

Jak jsem to pochopila tak Aro a jeho bratři jsou královskou rodinou ve světě upírů, udržují zde mír a pořádek. Nikdo z lidí se o nás nesmí dozvědět. A ti ostatní upíři co zde žijí s nimi jsou členy jejich gardy, to oni jsou vojáky ve všech válkách. Zatím mě nikomu nechtěl představit, a tak jsem ted ve svém velkém pokoji a čekám. Vůbec nevím co mě čeká, ale začínám být čím dál víc zvědavější.

Po pár hodinách pro mě došla Heidy, která se za těch pár dní stala mou nejlepší kamarádkou, skoro jako mou starší sestrou. Jako tenkrát mě uvedla do hlavního velkého sálu, kde byl pověšen barevný transparent „Vítej Isabello v naši rodině". Všude byly balonky a na stolech byly sklenice a džbány. Byla v nich rudá tekutina, nejspíš krev. Začali se mi sbíhat sliny ale až takovou chut jsem na ni neměla, že by se u mě projevila moje první schopnost?

Oslavovali jsme skoro celou noc. Konečně jsem se seznámila se všemi členy, a asi nejvíc jsem si oblíbila Jane. Byla ještě menší než já, ale přesto byla krásná. Jak jsem se dozvěděla byla unikátem v Arově armádě, dokázala způsobit bolest pouhou myšlenkou. Avšak u mě se jí to nepodařilo, nikdo nevěděl čím to je.

Když se blížila půlnoc, tak mě vzal Aro ke svému trůnu a zde mě oficiálně prohlásil za členku jejich rodiny. Ano, nebyla jsem členem gardy, ale píše jejich rodiny.

Tak tohle byl začátek mého nového života ve Volteře. Postupně jsem se naučila využívat svoje schopnosti, byla jsem totiž štít a dokázala jsem odolávat lidské krvi. Dále jsem se učila bojovat, prošla jsem výcvikem a stávala jsem se čím dál lepším bojovníkem, ale i přesto mě Aro posílal málo kdy bojovat.

Roky a dokonce i století plynuly, zatímco já jsem vůbec nestárla. Byla jsem pořád stejná, stejná Isabella, která je něco jako dcerou Ara Volturiho. Aro mě považoval za ty roky jako svou dceru, prý jsem hodně podobná dceři, kterou měl když byl člověkem. Byla jsem jedním z nejlepších bojovníku na hradu, ale za těch sto a něco let jsem ani jednou nebyla bojovat s novorozenými. Aro mi tvrdil, že prý jednou přijde doba, kdy dostanu velmi důležitý úkol. A stala se jedna novinka, kterou sice Aro moc neschvaloval, ale co mohl dělat, holt jsem tvrdohlavý člověk. Přestala jsem pít lidskou krev, přišlo mi to odporné zabíjet nevinné lidi, a tak jsem vždy jednou týdně si zaběhla do lesa na lov. Na lov zvířat, nejraději jsem měla ty velká zvířata, šelmy. To byly moji favoriti.

Heidi a Jane se stali mými nejlepšími kamarádkami, ve všem jsme si věřili. Byli jsme opravdu jako tři sestry. Dokonce jsem přemluvila Heidy, aby začala také pít zvířecí krev, ale nakonec to nezvládla a vrátila se k lidské krvi.

Moc jsem Arovi nevěřila jak mi pořád tvrdil, že jednou nadejde ten velký den D a získám svůj první důležitý úkol. Až mě to zaskočilo, že ten den nastal tak brzy.

Byla normální tajemná a tichá noc. Já jsme své bezedné noci trávila tím že jsem hodně četla a studovala. Hovořila jsem již pěti jazyky a v mém pokoji byla velice slušná sbírka knih.

Zrovna jsem četla svou oblíbenou sbírku knih od Jane Justinové, když dovnitř vstoupil Felix a vyřídil mi at se dostavím k Arovi. Že prý se mnou musí naléhavě mluvit.

Knížku jsem položila zpět do knihovny a vydala jsem se do severní věže, kde měl Aro pracovnu. Zaklepala jsem a chvíli jsem počkala než mě vyzval abych vstoupila dovnitř.

Jako vždy seděl ve svém křesle a měl zamyšlený výraz, bylo to vážné jak jsem typovala. Posadila jsem se naproti němu a on začal : „Víš Isabello, pamatuješ si na ten den kdy jsem ti říkal o tom důležitém úkolu? Tak ten den právě nastal, dnes ti zadám tvůj úplně první úkol. Ve státě Washington, je městečko Forks. Do tohoto města se již brzy nastěhuje rodina upírů. Je to rodina vegetarianů, takže by jsi se od nich mohla něčemu přiučit, když tě za ta staletí nepřešla ta nechut k lidské krvi. A navíc jsi taky vegetarián jako oni, kdo kdy slyšel aby upíři pili zvířecí krev. Ale budiž.

Ta rodina se skládá ze sedmi členů, a někteří z nich mají výjimečné schopnosti. Chci abys se také nastěhovala do toho města, a prostě tam žila. Budeš žít normální „lidský život" sedmnáctileté dívky. To znamená že budeš chodit samozřejmě do školy, tam se s nimi seznámíš. Ale ještě se musíme vrátit k tomu hlavnímu. Tvým úkolem bude se dobře seznámit s jejich rodinou, skoro by se dalo říct, stát se jejich členem. A až budeš u nich, tak musíš najít jejich slabiny a tu rodinu rozvrátit. Samozřejmě tří z nich kteří jsou výjimeční, tak ty musíš přemluvit aby se přidali k nám. Tak už nám nebudou moci konkurovat.

Celkem mi je jedno jak to budeš chtít zařídit, ale budeš na to mít půl roku. Samozřejmě nám budeš volat nebo psát e-maily. Jsi jako moje dcera, tak chci abys byla v bezpečí. Doufám že chápeš, že ta rodina je pro nás nebezpečná. Jsou velkou konkurencí a jednou by nás mohli zničit. Pamatuj jsme rodina, tak za nás bojuj. Ve Forks budeš mít svůj vlastní dům a samozřejmě ti ještě vložím nějaké peníze na účet abys mohla koupit auto a občas zašla na nákupy. Neber to pouze jako práci ale i částečnou dovolenou. Bude se mi stýskat, tak a ted už běž. Sbal si věci a zítra odlétáš. Na brzké shledání, má Isabello. „

Nezbylo mi nic jiného než souhlasit. Rozloučila jsem se s Arem a vrátila jsem se do pokoje. Lehla jsem si na postel a začala jsem přemýšlet. Takže ta rodiny jsou naši nepřátelé a já je musím zničit, no ne tak doslova, musím je pouze rozvrátit. A jak říkal je to můj úkol, musím ochránit rodinu. Vstala jsem a vytáhla jsem svůj kufr. Beru si pouze jeden, a je tady čas balit věci. Sbalila jsem si pár kousků svého oblečení, oblíbenou knížku a ještě další věci. Do tašky jsem dala svůj notebook a ještě jsem si uložila svůj Ipod, na kterém mám svůj oblíbený playlist. Nad ránem jsem byla hotová a tak jsem tašky položila ke dveřím. Sedla jsem si do křesla u krbu a loučila jsem se s svým domovem. Najednou někdo zaklepal, kdo jiný to byl než Heidy a Jane. Po nich se mi bude stýskat nejvíc, opravdu jsme jako sestry, vždy si pomáháme. Přišli ke mně a posadili se. Ještě jsme si 3 hodiny společně povídali a než odešli tak mi každá z nich dala dárek na rozloučení. Dala jsem si je do kabelky a čekala jsem než pro mě zajdou. Přišel Felix a Demetri. Felix mi vzal kufr a tašky a Demetri mi ještě předal malou složku, ve které mám základní informace o té rodině. Ještě než jsem vstoupila do auta, tak jsem je oba dva objala a vyrazila jsem vstříc svému novému poslání.

Na letišti jsme byli za pár minut, vystoupila jsem a s letenkou do první třídy jsme se vydala na odbavení. Docela to pro mě bude zkouška letět 10 hodin s lidmi a nikomu neublížit. Ale to zvládnu, přeci nepiji lidskou krev, takže by to měla být pro mě hračka. Se svou kabelkou jsem vstoupila na palubu letadla a usadila jsem se do pohodlného křesla. Letěla jsem do Seattlu, takže docela dlouhá cesta. Jak jsme vzlétli tak jsem si vyndala složku se základními informacemi o té rodině. A začala jsem číst.

Zjistila jsme že se jmenují Cullenovi. Takže Cullenovi, Isabella Volturi vás přijela zničit...

• Shrnutí povídek

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New Immortal life - kapitola 2 - Úkol: