Alice je obyčejná dívka, tedy alespoň bývala. Teď, s jejím osmnáctým rokem života se všechno změní. Začne pátrat svojí budoucnosti?
26.05.2010 (17:00) • Tynkaul • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 858×
Prolog
Život není jednoduchý. Každý to pozná. Někdo dřív, jiný zase později. Někdo má trápení malé, někdo o něco závažnější, ale co je oproti tomu život, který nikdy nekončí? Může ten být bezstarostný?
Milý deníčku
Nevím, co se, se mnou děje. Už několik týdnů pociťuji určité změny, ale s osmnáctými narozeninami se to změnilo úplně. Nechápu to, ale bojím se o tom mluvit. Ty jsi jediný, komu se svěřuji.
Bojím se, co by se mohlo stát. Vždycky jsem svůj život nenáviděla. Kvůli mým adoptivním rodičům, díky mým nevlastním sourozencům, kteří mi nikdy neprokázali žádnou laskavost a tak bych mohla pokračovat dál a dál a dál… jenomže teď bych za tenhle starý život dala cokoliv.
První věc se stala 22. Června v jedenáct večer. Měla jsem jít s Jess do kina. Dávali nějakej, trapnej film o upírech. Byl to příšernej krvák, ale Jess tam šla samozřejmě kvůli klukům. Mě, se tam nechtělo, ale co bych neudělala pro mojí nejlepší kamarádku a navíc se zároveň aspoň na chvíli zdejchnout z domu? No, tak. Seděly jsme a Jess si vyhlídla nějakýho kluka. Šly jsme k němu a Jess začala flirtovat. Ne, že by v tom neměla praxi, jenomže ten kluk se na ní téměř nepodíval a skoro celou dobu zíral na mě. Nelíbilo se mi to, ale nechala jsem to být. To, co se stalo potom, na to nezapomenu. Když už Jess odjela, čekala jsem na zastávce, na moje metro. Jenomže on se tam objevil a začal mít děsně nechutný, kecy a snažil se mě políbit. Byl o dost silnější než já, ale já se tak naštvala, že jsem ho najednou odkopla o pár metrů dál a příšernou rychlostí odběhla na záchod. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, moje oči získaly, rudě červenou barvu a pleť zbělela. S hrůzou jsem si sáhla na čelo, zda nemám horečku, a ono jo! Moje pokožka byla jako v ohni, ale tak, že jsem se divila, že jsem stále při vědomí. Dostala jsem strach a mé tělo se začalo nekontrolovatelně třást. Zdálo se mi, jakoby se mi trhala kůže a že se moje hlava rozpadne… nakonec jsem si hlavu strčila pod kohoutek a ten třes přestal. Už jsem měla i přirozenou barvu. Jenom oči byly stále mírně zarudlé. Pomalu jsem vyšla ze záchodů. Všechno se zdálo jiné. Jako bych lépe slyšela. Nevím, zda je to jenom pocit, ale stále to přetrvává. O několik dní později se to opakovalo znovu, akorát ještě o něco ve větším měřítku. Teď, s mými osmnáctými narozeninami, nastal opravdový zlom. Nejsou to jenom chvilkové záchvaty, nýbrž jsem taková pořád. Neustále mám zvýšenou teplotu, nebo spíš horečku na umření, ale nezdá se mi, že by mi bylo nějak zle. Mé smysly se neuvěřitelně zlepšily. Vidím to, čeho bych si ještě před pár měsíci sotva všimla. Slyším to, co bych neměla, cítím také lépe a nějak mi nechutná jíst. Nedávno jsem zjistila, že se mi sbíhali sliny na mého králíčka Sonnyho.
„Na co to proboha myslíš!“ napomínala jsem se, ale ve skutečnosti jsem za to nemohla. Mé oči zčervenají kdykoliv, jenom pomyslím na jídlo, ale když se chci najíst, zvedne se mi žaludek. Nechápu to. Nikdy jsem neuměla rychle běhat. Minulý týden, když jsme ve škole běhali závody, nezdálo se mi, že by mi běh působil větší i menší potíže. Vlastně jsem ještě zpomalila, abych náhodou neměla šedesátku za dvě vteřiny. Po doběhnutí jsem nebyla ani trochu udýchaná… já vím, je to moc informací najednou, ale já mám opravdu strach. Co se to se mnou děje?
„Alice?!“ křikl najednou Jeremy a já poslušně šla k němu.
„Mám hlad,“ zamumlal otráveně.
„Grrr…“ vydala jsem ze sebe zvuk, představující zlost a vztekle mu odsekla.
„Jo? Tak by ses asi měl jít najíst,“ Jeremy na mě zíral nevěřícným pohledem. Nikdy v životě jsem mu neodmlouvala.
„Si ze mě děláš srandu? Přines mi něco k jídlu, slyšíš?!“
„Jo! Slyším a říkám! Máš hlad? Běž se najíst!“ křikla jsem ještě a popuzeně se otočila k odchodu. Náhle mě však zachytila studená ruka. Nebo asi nebyla studená, to jenom já byla horká…
„Říkám! Přines mi jídlo, nebo ti dám takovou!“ Vytrhla jsem se mu a mé tělo se opět začínalo třást. Jeremy na mě koukal s vyvalenýma očima a raději mě pustil. Utekla jsem a zavřela se do koupelny. Tam jsem zopakovala stejný postup, jako doposud. Potom jsem se rozbrečela.
„Já to nechci!!“ křičela jsem v hysterickém záchvatu a neustále se mě zmocňoval větší a větší stesk po něčem. Nevěděla jsem po čem, ale byla jsem odhodlaná to zjistit.
Chtěla bych poprosit o smazání
Teda, jestli sem to dobře pochopila, tak to mám napsat sem...:D
Autor: Tynkaul (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek New face - prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!